annettka1098
komentáře u knih

Jednou z nejsilnějších stránek knihy je pravděpodobně atmosféra a detailní popisy nehostinné krajiny a proměnlivého počasí, což vytvářejí specifickou náladu. Nicméně dějová linka v tomto případě trochu zaostává za očekáváním.
Kniha nabízí velmi zajímavý detektivní případ, který se odehrává v budoucnosti a má velmi zajímavý potenciál, jeho zpracování mi ale přišlo poněkud zdlouhavé. Osobně jsem ocenila pohledy do minulosti, díky kterým jsem lépe poznala hlavního detektiva Camerona Brodieho, ale v některých místech mi přišlo vyprávění příliš roztahané a předvídatelné.
Pokud jsi fanouškem Mayova stylu a užíváš si jeho podrobné popisy a pomalé budování atmosféry, pak si v této knize rozhodně přijdeš na své. Pro čtenáře, kteří očekávají napínavý a rychle plynoucí detektivní thriller, plný napětí a strhující akce, však nemusí splnit všechna očekávání.


Je nutné zdůraznit, že se jedná o detektivní román a případ Laury Králové jde v určitých momentech do pozadí. Mnohem víc tu David řeší své osobní problémy s Hanou, generální inspekcí a případy vražd, které se s ním postupně táhnou od prvního dílu.
Musím smeknout před autorkou, jak má vždy vše promyšlené. Já jsem se v tom během čtení dvakrát skoro ztratila, už jsem občas nevěděla, kde mi z těch vztahů hlava stojí, ale nakonec si to sedlo. Jsem hodně zvědavá, kdy konečně odhalíme, komu leží David tak moc v žaludku.


Souhlasím s názory, že toto je jiná Colleen, než na jakou jsme zvyklí. Na mě to bylo hodně americké a málo uvěřitelné, navíc mi to ani nehrálo na city tak, jak jsem u této autorky zvyklá. Možná je to tím, že čtu především thrillery a mám tedy už téměř "hroší kůži", nebo to bylo spíš tím, že jsem příběhu měla problém věřit. Co musím vypíchnout je čtivost, ta se autorce nedá odepřít. Kniha je vyprávěna z pohledu tří postav, takže dynamika textu je opět zajištěna. Na textu je ale znát, že ho autorka několikrát upravovala, protože jsem v příběhu narazila na několik drobných nesrovnalostí.


Přestože se mi audiokniha líbila, mám pocit, že u tištěné verze bych se místy nudila. Audiokniha však díky skvělému načtení udržela mou pozornost a učinila z příběhu poutavý zážitek.
Příběh začíná poměrně napínavě a od začátku je jasné, že bude plný lží a intrik. Interpretace audioknihy se ujala Martina Hudečková a Libor Hruška, a střídání jejich hlasů dodalo příběhu potřebnou dynamiku. Díky tomu jsem se do děje snadno vžila a napjatě očekávala, co se stane dál. Jediné co mě trochu mátlo, že příběh byl vyprávěn z pohledu více postav a nestačilo tedy při změně hlasu počítač s tím, že právě teď mluví jedna daná postava.
Na příběhu mě zamrzelo, že poměrně brzy bylo vše odhaleno. Následně se autorka snažila ještě o dodatečné napětí, už to na mě ale bohužel nemělo takový efekt.


Kniha je napsána velmi čtivě a prvních pár stran jsem přečetla jako nic. Ovšem čím víc jsem poznávala hlavní protagonisty, tím víc toxičtí a nevyrovnaní mi přišli. Naštěstí má kniha jen 120 stran, což je malý rozsah na to, aby se mi dostali dostatečně pod kůži a dokázali mě úplně otrávit. Kladně hodnotím popis Nordského fjordu, přenesení se na chalupu, vyjíždky lodí.
Pokud máte rádi psychologii postav spojenou s přírodou a nevadí vám toxické a nevyrovnané vztahy, tak si knihu určitě dejte. Mně to bohužel nesedlo a čekala jsem trochu jiný pohled na problematiku.


Autor má dobrý a čtivý styl, avšak konkrétní případ ani vyšetřovací dvojice mi příliš nesedla. Hlavní vyšetřovatelé spolu pracují pár dní, ale už to mezi nimi děsně jiskří a oba intenzivně vnímají vzájemnou sexuální přitažlivost. Případ se navíc mimo jiné zaměřuje také LGBT+ tématiku, která mi v některých pasážích připadala nucená a záměrně vkládaná za účelem zatraktivnění příběhu, což mě odrazovalo.

Přestože byl příběh od začátku tajemný a postupně plný zvratů, nemohla jsem se ubránit dojmu, že autorův styl nedokázal plně využít jeho potenciál. Způsob vyprávění na mě působil ploše a chyběla mi také dynamika textu, která by mě skutečně vtáhla do děje. Překvapivé situace, postrádaly postupnou gradaci a emocionální hloubku, která by mě zanechala v napětí.
Tajemství, která mezi sebou Daisy a Craig skrývají, jsou odhalována postupně a dočkala jsem se několika překvapení, bohužel to nemělo tu "šťávu" a ten "drive", kterou u psychothrillerů vyhledávám.


Pokud byla kniha myšlena jako doplňková k serii s Fabianem Riskem, aby fanoušci lépe poznali právě Malin Rehnbergovou, pak asi ano a fanoušci možná budou nadšení. Pro mě to byla první kniha od autora a nespíš to byla chyba.
Hlavní vyšetřovatelka Malin Rehnbergová mi přišla tak strašně sebestředná až byla prostě hloupá. Její jednání mi absolutně nedávalo logiku. Celý případ navíc vyšetřovala v podstatě na vlastní pěst, což bylo hodně zvláštní. O nějaké týmové policejní práci vůbec nemohla být řeč.
Zápletka a případ jako takový nebyl špatný. Bylo to zamotané, najesné a komplikované, ale bohužel dal autor větší prostor právě Malin a jejím rozhodnutím, činům a pohnutkám. Více jsem četla o tom, co si Malin myslí, jak se cítí apod., než abych se postupně dostávala k pachateli a odkrývala jeho motiv. Celý případ byl jakoby na vedlejší koleji a byla to škoda.


Kniha pro mě začala velmi slibně, protože byla vtipným a zábavným popisem mezigeneračních rozdílů mezi třemi hlavními postavami. Autor skvěle a pro mne velmi blízce vykreslil jejich odlišné životní postoje a hodnoty prostřednictvím každodenních situací i dialogů. Často jsem se nad tím pousmála a přesně vědela, kdo v mém okolí podobný názor zastává.
Nicméně, druhá polovina knihy ve mě způsobila naprostý zmatek. Měla jsem pocit, že autor chtěl do knihy vměstnant aktuální problematiku (covid), což by mi ani tak nevadilo. Co mi ale vadilo bylo, že jsem najednou nechála směr příběhu a nepomohl mi ani závěr, který mi už vůbec nedával smysl. Všechny původní linky mi přisly absolutně nedotažené a jak mi nevadí otevřené konce, tak v tomto případě jsem měla z příběhu pocit odfláknuté práce.


Příběhy všech tří žen jsou propleteny nevyřčenými událostmi, z kterých jsem byla občas zmatená. Kniha je vyprávěna retrospektivně a nikdy není uvedeno, kdo který příběh vypráví, je uveden pouze rok, či leta, ve kterých se daná kapitola odehrává. Na jednotlivá odhalení si navíc čtenář dlouho počká, a tak v jednu chvíli otázek stále přibývá. Dokud se příběhy nezačnou postupně prolínat.
Nakonec se jedná o poměrně "jednoduchou zápletku": jak některé rodiny či jedince dokázal komunistický režim poznamet, a to i když se do poslední chvíle snažili žít na kraji vesnice.


Příběh jsem poslouchala jako audioknihu a od samého začátku mě to tak pohltilo, že jsem ji doposlouchala v opravdu krátkém čase. Díky přednesu Denisy Barešové, která ztvárnila Rose Gold a Mileny Steinmasslové v roli Patty, jsem měla pocit, jako bych byla součástí příběhu. Hlasový projev obou interpretek byl autentický a dodával dramatickým momentům skvělou atmosféru. Obě postavy se navíc pravidelně střídaly a čtenář či posluchač má možnost vidět věci z více úhlů.
Na příběhu se mi také líbilo, že krásně ukazuje, jak nás rodiče a výchova dokáží ovlivnit.


Příběh Carrie Soto je fascinujícím pohledem do světa urputné tenistky, která zasvětila tomuto sportu celý život a po několika letech se odvážně rozhodne vrátit na vrchol.
Mně osobně přišla Carrie příšerně chladná a někdy až zabedněná. Jde si prostě čistě za svým cílem a jde přes mrtvoly. To není vůbec můj styl a proto jsem si k ní poměrně dlouho hledala cestu. Nicméně autorčina schopnost popsat své postavy tak, jako by skutečně žily mě vždy absolutně pohltí. Přestože jsem měla někdy chuť Carrie proplesknout a rozčilovaly mě také nepřeložené španělské fráze, mistrovské vylíčení psychologie všech postav a také popis dramatických sportovních momentů mě neustále nutil číst dál.
Celý příběh se mě bohužel nedotknul tak moc jako autorčina kniha Sedm manželů Evelyn Hugo, ale na druhou stranu se mi líbila více než Malibu v plamenech nebo Daisy Jones and The Six. Zařadila bych ji asi někam mezi Evelyn a Daisy.


U této knihy jsem zjistila, jak jsem již "zhýčkaná" všemi thrillery a severskými detektivkami, které jsou plné akce a napětí. Knihy od Michaely Klevisové mi pak přijdou pomalé a zbytečně rozvláčné. Věřím, že si kniha najde fanoušky právě mezi čtenáři klasických detektivke, mně však bohužel kniha úplně neoslovila.


V knize ZMIZ, DOKUD MŮŽEŠ jsem ocenila občasné připomenutí postav a děje z prvního dílu. Přibližně 2 kapitoly mi trvalo, než jsem se zorientovala, ale pak už jsem se začetla do příběhu. Ten mi však tentokrát přišel takový málo gradující, málo děsivý a napínavý. Pořád jsem čekala, kdy se to konečně zlomí a já budu hltat stránku za stránkou. Asi v polovině knihy se to zlepšilo a dočkala jsem se trochy napětí. Bohužel i přesto na mě kniha působila spíše odpočinkovějším dojmem bez velkých zvratů.
Protože se jedná pouze o triologii, závěrečný třetí díl serie si určitě přečtu také. Nicméně upřímně doufám, že se autorce podaří vrátit se k druhu napětí, který ukázala v knize Uteč, dokud můžeš.


Oslovil mě nejen autorův styl, ale také prostředí, ve kterém se Eddyho mládí odehrává. Život na francouzské vesnici se totiž téměř vůbec neliší od života na vesnici u nás. Bylo pro mě až zarážející, v kolik věcech jsem se dokázala s Eddym ztotožnit. Autor poukazuje na skutečnost, že byl od dětství jiný chlapec, než na jaké byli u nich na vesnici zvyklí, ale podával vše tak, že jsem si uvědomila, že je úplně jedno o jakou jinakost se jedná. Prošla jsem si totiž něčím podobným jako Eddy a to jen kvůli tomu, že mě bavilo učit se a číst.


Hlavní hrdince Sandrine chybí sebevědomí a na můj vkus se až přehnaně moc urážela. V textu mi chyběly uvozovky u přímé řeči, čímž nebyl text vůbec dynamický. Text mi přišel hodně zmatečně koncipovaný a zdlouhavý. Zmatečné vyprávění, kdy nic nešlo postupně, ale spíš jsem se dozvídala jen téměř náhodné střípky ze vztahů mezi jednotlivými protagonisty způsobilo, že ani s jednou z postav jsem si nedokázala jako čtenář vybudovat žádný vztah (kladný ani záporný).
Knihu jsem dočetla s velkým sebezapřením, kdy jsem už v první třetině měla kvůli stylu vyprávění chuť ji odložit. Nakonec jsem knihu dočetla, abych věděla, zda se v závěru dočkám něčeho překvapivého. Ani to se bohužel nestalo. Dá se říct, že konec byl realistický. V reálném životě takové příběhy také nekončí zrovna překvapivě. Přesto u smyšleného příběhu, kdy se z ničeho nic objeví mrtvá žena, bych nějaký překvapivý konec čekala.


Tento díl začíná velmi silným prologem a první kapitolou, u kterých jsem si říkala, že pro čerstvé maminky to nebude vůbec lehké čtení. V prologu je totiž uneseno novorozeně a v první kapitole se pak řeší vážně nemocná desetiletá holčička.
Nicméně jak je prolog a první kapitola nabitá emocemi, tak mi to pak ve zbytku knihy chybělo. Nedá se říct, že by se jednalo o špatný příběh. Naopak! Yrsa měla jako vždy vše do detailu promyšlené. Bohužel její styl vyprávění je na můj vkus takový plochý a nic ve mě během čtení nevyvolává. Nebyla jsem bohužel nijak napnutá a neměla jsem pocit, že tohle přece musím dočíst a rozlouknoust. Již v polovině knihy jsem měla pocit, že už přece všechno víme. Naštěstí se pak objevily nové indiciet.


Bohužel je mé hodnocení ovlivněno také mojí náladou, kdy jsem nedokázala docenit poetickou linku, která celý příběh domu provázela. Přišlo mi, že jisté pro mě nepodstatné detaily, popisy a metafory byly hodně rozebrány, naopak se pak událo několik věcí v tak rychlém sletu, že mě mrzelo, že jim nebyl poskytnut větší prostor. V ději jsem se také občas ztrácela, protože se v kapitolách přeskakovalo tam a zase zpět.


Kniha není rozdělena na kapitoly, jedná se o jeden celistvý text, což mě ze začátku trošku potrápilo. Nicméně autor napsal tak poutavý příběh, že jakmile jsem se začetla, chtěla jsem vědět, jak to dopadne.
Velmi zajímavé je, že jsem v příběhu nenašla ryze kladnou a dokonalou postavu, ale všechny postavy v příběhu dělaly chyby a byly tak nejen uvěřitelné, ale také jsem v jejich chybách časti našla určité poučení.


Tento díl se skláná z několika případů, které Huldar a jeho kolegové řeší odděleně, než jim však dojde, že pro objasnění je musí spojit v jedno. Přestože byl příběh bravurně promyšlený, přišlo mi, že se to celé táhne jak žvýkačka přilepená na podrážce. Celou dobu čteme o velmi podrobných výsleších a jednotlivém odhalování stop, aby velmi zajímavý a komplikovaný případ byl vysvětlen v posledních dvou kapitolách. Mrzelo mne, že jsem neměla možnost případ postupně odkrýt sama a autorka ho musela v závěru odhalit, navíc je zprostředkovaně.
Bohužel se tak musím přiklonit k faktu, že autorčin styl mi moc nesedí. Nicměné už nás čeká poslední díl a třeba mě autorka ještě překvapí.
