annettka1098 komentáře u knih
První polovina knihy mě velmi bavila a i když se může zdát, že plyne pomalejším tempem, byla nabitá emocemi.
Sedmnáctiletá Torie je velmi hodné a poslušné děvče, kterému dal život do cesty ne jednu překážku. Ona se však statečně pere s každou z nich. Okolnosti jednoho dne Torie donutí, aby tu mladou naivní dívku nechat za sebou a stala se silnou, soběstačnou ženou.
V druhé polovině je Victorie již dospělou ženou, která se statečně pere se všemi nástrahami osudu i života. Tato část mi přišla tak nějak pomalejší, chyběl mi asi silnější důraz na pocity Viktorie. Své však séhrala také skutečnost, že jsem měla neustále tendence srovnávat knihu s titulem Půjdu s tebou, oproti kterému byl příběh Viktorie popsán velmi zjednodušeně až romanticky (v přeneseném slova smyslu).
Povídky mne zaujaly od prvních stran. Jedná se o velmi upřímný a ničím nezkrášlovaný vhled do mysli a pocitů dnešních mladé generace (tzv. mileniálů), kteří stejně jako všichni ostatní jen hledají lásku a porozumění.
Přestože hlavní postavy jednotlivých povídek nejsou nijak propojeni, mají všechny jedno společné. Spojuje je společenská nevšednost, která různým způsobem nenaplňuje očekávání okolí. Protagonisté se tak neustále snaží najít si na tomto světě místo a pochopit nejen sebe, ale i své okolí. Jejich odlišnost jim však v jejich dosažení brání, potýkají se s nejistotou a samotou a často zůstávají nepochopeni.
Moc se mi líbilo, že hlavní postavy jsou popsány zcela obyčejně, bez důrazu na jejich jinakost oproti našim zaběhlým stereotypům, přestože by je šiřší společnost označila za jiné či divné.
Kniha je vyprávěna restrospektivně dvěma hlavními hrdinkami a celá se odehrává v jedné chalupě uprostřed lesů kdesi ve Švédsku.
Kåra sedí v domě se svou tchýní a řeší pohřeb tchána. Kåra je vnitřne rozpolcená, ukrývá v sobě několik tajemství a se svou tchýní nemá úplně vřelý vztah.
Unni prchá pěšky z Norska se svým mužem a malým synem a doufá, že jim chalupa uprostřed lesa poskytne nejen nový začátek, ale hlavně domov.
Ze začátku mi trvalo se do knihy začít, protože autorka nevypráví příběh vždy souvisle. Obzvlášt u Kåry mi téměř polovinu knihy trvalo její myšlenkové pochody pochopit. Vše ale zachránila Unni, která mě velmi chytla od její druhé kapitoly.
Autorce se povedlo vyvolat ve mě někdy tak silné emoce, že jsem měla problémy usnout.
V poslední třetině knihy se příběh Unni dostal trošku do stagnace, ale v té chvíli mě začal velmi bavit příběh Kåry.
Bohužel konec na mě už nedopadl takovou silou, jakou jsem očekávala.
Kniha asi nesedne každémů. Přestože je napsaná velmi čtivě, jedná se o poměrně dost popisné vyprávění s minimem dialogů. Autorka nepopisuje pouze okolí a přírodu, ale především náladu a vnitřní prožitky postav.
Ráda bych pochválila také výborný překlad a korekturu celé knihy, protože vyvolat ve čtenáři tak silné emoce a předat je i pomocí překladu, vyžaduje velký cit nejen pro jazyk.
Úvodní 4 kapitoly knihy byly perfektní a snad na každé straně jsem si podtrhla nějakou myšlenku. Následný Prolog mě mírně zaskočil a já chvíli přemýšlela, jestli náhodou nemám v knize nějakou chybu.
Milostný příběh studenta a jeho profesora mě z počátku bavil. Nicméně jsem pořád čekala na tu úroveň, kterou autorka ukázala v první části knihy. Po čase mi také přišlo, že se příběh točí v začarovaném kruhu, že se to děsně táhne a je to pořád to samé dokola.
Tip na závěr: Pokud dáte knize šanci, doporučuji vrátit se po přečtení poslední stránky k prvním 4 kapitolám. Zapůsobí na vás zase v trochu jiném kontextu.
Hodnocení: 50 %
Pokud jste serii od Samuela Bjørka zatím nečetli, doporučila bych vám začít právě Vlkem. Pravdou je, že Mia není v dalších dílech úplná sympaťačka, ovšem v tomto díle je hodně lidská.
V této knize se dozvídáme, jak se hlavní dva vyšetřovatelé, Holger a Mia seznámili a nahlédneme také do Miiny minulosti. Mia jsem si v tomto díle hodně oblíbila.
Příběh vás okamžitě vtáhne. Bála jsem se tlouštky knihy, ale byly to zbytečné obavy. Při vyprávění se střídá několik postav, kapitoly jsou krátké a tak jen otáčíte stránky a lhtáte celý příběh.
Jedinou výtku mám k samotnému závěru knihy, který byl hodně, hodně uspěchaný a v podstatě nevysvětlený. Přišlo mi to jako velká škoda.
Jestli máte rádi knihy Larse Keplere, pak vám nejen Vlka, ale celou serii s Holgerem a Miou vřele doporučuji. Já byla opět nadšená.
Kniha je vyprávěna z pohledu vyšetřovatelky i únosce. Vzhledem k tomu, že jsem letos přečetla již dvě knihy s tématem únosu jsem se trochu obávala, že už mě toho moc nezaujme a nepřekvapí. V tomto případě jsem navíc únosce těměř od začátku znala. Bylo pro mne milým překvapením, že opak byl pravdou. Velmi krátké kapotily a jednoduché věty zapřičiní, že text velmi odsýpá a stále chcete číst dál.
V tomto díle autorka také velmi rafinovaně nastínila nelehký osud hlavní vyšetřovatelky, který mne upoutal a který bude podle všeho odhalen v dalších dílech.
Knize nemám moc co vytknout. Tohle bude podle mě výborná serie!
Pokud máte rádi detektivky se silnou a sympatickou hlavní vyšetřovatelkou, která si nenechá od šefů nic líbit, tak by vás tato kniha rozhodně neměla minout!
HODNOCENÍ: 90 %
Protože jsem od autora četla skoro všechny knihy (nečetla jsem jen Nejlepší víkend), těšila jsem se na milou letní oddechovku. Byla jsem opravdu ráda, že se ke mě kniha dostala během léta a s chutí jsem se do ní pustila.
Bohužel už po 100 stranách jsem věděla, že tohle byl velký přešlap vedle. Autor zvolil hodně zajímavé téma: muž - otec - samoživitele. Nicméně toto téma úplně zapadlo v absolutně nepodstatné přemíře klišoidních scén a informací. Byla jsem zahlcena momenty, které nikam nevedly a děj nikam neposouvaly. V závěru (myšleno posledních cca 200 stran) jsem už jen měla pocit, že čtu slátaninu českých filmových komedií. Další věcí, která mě na knize urážela byl autorův slovník (někdy mi to už přišlo opravdu moc) a genderové sterootypy (muži podvádět můžou, ženy ne). Myslím si, že obojímu se dá bez problémů vyhnout a neuberou na čtivosti, naopak.
Tento díl měl o něco klidnější tempo než díly předešlé. Aby Josie zjistila, co se stalo nejen s Gretchen, ale také mrtvole nalezené u jejího domu, musí se ptát a jít po nejasných stopách. Akce ustoupila detektivní práci a tentokrát jsem to velmi uvítala. Bylo příjemné sledovat práci Josie, že když něčemu věří, tak si za tím jde. Ocenila jsem, že jsem nebyla většinu knihu zpocená strachy, do jakého maléru se to zase řítí.
Lisa Regan prostě patří mezi mé oblíbence a mám ráda její úderný styl. Jestli máte rádi detektivky Roberta Bryndzy, tak byste tuto serii rozhodně neměli minout.
HODNOCENÍ: 90 %
(SPOILER) DÍTĚ „L“ je příběh dvou rovin. První vypráví psychiatrička Anne, která se jako mladá absolventka dostala k případu týraných dětí a měla na jedno z nich, na dítě „L“ udělat společně se svým vedoucím odborný posudek.
Druhá rovina pro mne byla ze začátku velmi zmatečná. Vypráví totiž příběh pracovního týmu jedné personální agentury, ve kterém jim ze dne na den změnili šéfovou. Přestože se všichni v daném týmu mysleli, že jsou víc než kolegové, že jsou přátele, nová šéfová v nich postupně probouzí rivalitu.
Po celou dobu čtení se snažíte podvědomě přijít na to, co mají tyto dvě roviny společného. Musím říct, že když jsem to ani v polovině knihy stále nevěděla, byla jsem mírně frustrovaná. Nicméně mě to o to víc nutilo číst dál a dál. Vrcholné rozuzlení bylo naprosto bravurní a nečekala jsem ho. Měla jsem své tipy, ale byla jsem v nich absolutně vedle. Autorka si se mnou velmi dobře pohrála.
Jestli jste četli knihu Štvanice od Lucy Foley, mohu vám Dítě „L“ vřele doporučit! Stejně jako ve Štvanici je zde úžasně pospaná psychologie postav, kde v podstatě vidíte všem protagonistům do hlavy.
Autorka opět svým syrovým stylem vypráví příběh ze života o jednom páru, který se vezme a založí rodinu. Musím souhlasit, že autorka bravurně vypráví příběh z pohledu všech členů rodiny. Ale otázka je pro koho a za jakým účelem to autorka psala? Protože rozhodně nejsem zastáncem toho, aby to co se v knize děje tímto způsobem normalizovat (a musím podotknou, že jsem si tím prošla v roli Káji...). Měl by to být odstrašující případ nikoliv příběh ve stylu "buďte v klidu, děje se to všude". Protože dít by se to nemělo a jestli se to takto bude dít dál, kam to spěje? Proč spolu vlastně žijeme a zakládame rodiny?
Když se mi kniha dostala do ruky, bála jsem se, jestli nebude na můj vkus moc odborná. Opak byl však pravdou. Mladý lékař, který má pouze pár dní po státnicích totiž má nastudované znalosti, aby úspěšně uspěl u zkoušek, nicméně jeho praktická stránka je dosti chatrná. Protože však nastoupil na místo po zkušeném a uznávaném lékaři, nesmí na sobě dát nic znát. A tak přesto, že občas tápe a není si jistý, rozhodným hlasem dá předmětné rozkazy a jde se rychle podívat do knih, zda je jeho úvaha správná.
Kniha je psaná spíše optimistickou formou a opravdu jsem se u ní velmi pobavila. Buď byl mladý lékař tak šikovný nebo popisy úmrtí raději vynechal. Nemusíte se ale bát, že by nešel do hloubky, amputaci končetiny i tracheostomii vám popíše více než dokonale.
(SPOILER) Lehce psaná kniha o nelehkém tématu - bossingu a rozchodu. Přesto, že anotace by mohla někomu vyznít, že jde o příběh dvou lidí co se neznají, ale najdou k sobě cestu, není tomu tak. Žádnou romantiku tu nenajdete. Jsou to jen brilantně popsané dva dny dvou pracovně, emocionálně a psychicky vytížených lidí.
Oproti předchozímu dílu Sova se mi Clona moc líbila. Konečně nějaký neotřelý nápad a zajímavá zápletka. Mia konečně nepije, to také udělalo své. Jednu hvězdičku ale strhávám za velmi uspěchaný konec. Přišlo mi to takové nedotažené, jako by měl autor omezený počet stran nebo ho to přestalo bavit?
Mám autorův styl prostě ráda! Tento díl je asi o trochu slabší, než série s Erikou. Nebo jsem možná od té doby zvedla trochu laťku pro detektivky, těžko říct. Nicméně, autor mě vždy dostane těmi šťastnými konci. Někomu to nemusí sedět, ale po celém tom děsivém příběhu vždy přijde kapitola, která pohladí po duši a svět je zase v pořádku.
Po knize jsem sáhla na uklidnění nervů v průběhu zkouškového období a bylo to pro mne v tu chvíli přesně to pravé. Začátek perfektní! Druhá polovina už hodně smyšlená, ale také pobavila. Kniha splnila ba dokonce předčila v danou chvíli má očekávání.
Miluji autorův sarkasmus. Jestli nerozumíte sarkasmu, pak knihu nepochopíte. Já jsem se moc pobavila. Prvních 50 stran mne tedy moc nebavilo, ale pak se to rozjelo. Nakonec i těch prvních 50 stran jsem ocenila, ale na začátek bylo na mne moc podobných jmen, moc přezdívek. Baví mě celý tým detektivů a rozhodně to nebyla má poslední kniha od autora. Vždy mě nakonec přesvědčí, jak je dobrý.
Od knihy jsem absolutně nic nečekala nebo jsem možná čekala úplně něco jiného. První kapitola mne naprosto odzbrojila. Bylo to napínavé a tak šokující, že jsem knihu nechtěla odložit. Musím přiznat, že jsem si musela přečíst doslov knihy, který mi mnohé objasnil. Ne, že bych knihu nechápala, ale přeci jen je korejská mentalita trochu jiná než naše a její přiblížení, byla taková sladká tečka na konci. Závěr knihy mi přišel trochu depresivní, ale ne, tím stylem, že tohle už nedočtu. Spíš je to takové zamyšlení nad lidskou existencí.
Do 2/3 se pro mne jednalo a velmi těžkou knihu. Hned na začátku jsem byla trochu nešťastná ze stylu. Autorka nepoužívá k přímé řeči uvozovky a byla jsem z toho dosti zmatená. Nicméně, na to jsem si časem zvykla. Co mne ale trápilo celou knihu byly rodinné vztahy. Nemám ráda, když spolu lidé nemluví, když k sobě nejsou upřímní a proto to pro mne bylo velmi depresivní. Několikrát jsem měla chuť knihu odložit. Poslední třetina knihy mi to ale vyhradila a je strašné, že se muselo něco stát, aby k sobě téměř všichni našli cestu. Vím, že to tak často skutečně je a o to je to horší!
Na knihu jsem se těšila, bohužel mne zklamala. Pohádky byly málo propracované a přišla jsem si ošizená. Naopak Brumbálovi komentáře mi přišly zbytečné a dlouhé. Klidně bych se spokojila s jedním komentářem na konci knihy (když už tam musely být). Nejvíc se mi líbila pohádka Tří bratří, kterou z Harryho Pottera známe.
Výborná kniha! 4,5hvězdy. Půl hvězdy strhávám za to, že se mi pletla jména. Moc často se v nich přeskakovala a půl stránky mi trvalo uvědomit si, kdo zrovna “mluví”. Na druhou stranu to tím ale rychleji plynulo. Velmi se mi líbila milostná zápletla Syna a celkově asi nemám co jiného knize vytknout. Byl to perfektní zážitek.