Annie10 komentáře u knih
Popravdě jsem se těšila, až knihu dočtu. Úvodní slova byla zajímavá, ale povídky nebyly dobré. Jak už je tu zmiňováno, mrazivé rozhodně nejsou. Jsou nedotažené, rychlé...
Naivita, nesmyslné přemýšlení hlavní hrdinky, nelogičnost v jejích činech a hlavně mezery v příběhu... nemůžu dát více než 3*. Kniha je čtivá, stejně jako první díl. Ale pro mě je to opět zklamání. :/
Vlastně jsem celou dobu byla napjatá, jak to dopadne (podobnou knihu zmiňovanou v komentářích jsem neznala). Příběh mě vtáhl a od příběhu jsem se nemohla odtrhnout. Proto 4*. Nicméně konec byl za mě nepovedený, čekala jsem něco víc, čekala jsem lepší rozuzlení a epilog za mě teda nee. Rozhodně mě nenalákal na pokračování a nevím, jestli si druhý díl přečtu.
Musím říct, že mě kniha hodně bavila a nenudila jsem se u ní. Bála jsem se toho hypu kolem ní, ale byla jsem příjemně překvapená. Jen od konce a rozuzlení, proč vlastně zrovna Monique píše biografii a proč bude Evelyn nenávidět, jsem čekala víc.
Naprosto obdivuji autorku a její práci, kterou si musela kvůli knize dát. Kolik toho musela přečíst, zjistit, vyslechnout autentických vyprávění... Trilogie je kvalitou opravdu někde jinde než ostatní knihy. První dva díly jsem četla za sebou a až po nějaké době po vydání. Stejně jsem ale prvních cca 150 stránek pořád musela koukat do rodokmenu, abych věděla, o kom je vůbec řeč a jaké jsou vztahy mezi postavami. 3/4 knihy byly psány hodně obsáhle, do detailů, naopak poslední čtvrtina nevěnovala probíhajícím rokům příliš pozornosti a roky šly rychle za sebou. Určitě bych si jednou ráda přečetla celou sérii v kuse. :)
Trošku jsem se nechala ovlivnit komentáři, že pokračování knihy je lepší než první díl. Bohužel je pro mě kniha zklamáním. Četla jsem jen ódy Atlase na Lily a naopak. Žádná linka s Rylem, která by měla hloubku.
Asi jsem výjimka, ale chuť na kávu jsem během čtení neměla ani jednou. Kniha je hodně předvídatelná, zápletka skoro žádná, ale alespoň oceňuji nápad a téma knihy. Popis v knize byl velmi špatný, vůbec ve mně nevyvolával žádnou představivost a často jsem nevěděla, co že to vlastně čtu. Nechci být jen negativní, jako oddechovka fajn, ale čekala jsem víc.
Bohužel první třetinu jsem se nemohla vůbec začíst a říkala jsem si, že se tam přece vůbec nic neděje. Až postupem děje se stal příběh zajímavý, nicméně by klidně stačilo o 100–200 stránek méně. Některé části jsem na stránce přeskakovala. A konec mě hodně zklamal...
Naprosto skvělé čtení. Neuvěřitelně popsané příběhy a osudy lidí, práce na letecké zachránce, urgentu... Velice se mi líbily deníkové zápisky. Krásný vhled do takové profese. Nechápu, kdo může dát méně než 5 hvězd!
Dávám 5 hvězd, ale to jen proto, že bych se styděla dát míň. Nejedná se o literární dílo, ale o myšlenky člověka, který to nepsal s cílem vydat. (Jestli později chtěl, kdo ví...) Vše už bylo řečeno, spousta jmen, míst, příběhů a souvislostí, které člověk nezná.
Od knihy jsem měla velká očekávání. Které se nenaplnila. V každé kapitole mi přišlo, že čtu to samé. Jen první zvrat na začátku a potom se vše vleklo. Čekala jsem ještě něco na konci, třeba zjištění, že nakonec je to jinak, nebo něco zajímavého.
Po prvních 25 stránkách, u kterých jsem skoro usnula, jsem knihu odložila a vrátila se k ní cca po týdnu. No a od té doby mě už nepustila. Tak hezky napsané příběhy lidí jsem už dlouho nečetla. Zjistila jsem, že o této části České republiky nevím ale vůbec nic a o to víc jsem ráda, že jsem se ke knize vrátila. Opravdu smekám před spisovatelkou.
Je to silný, neuvěřitelný a nepochopitelný pro někoho, kdo si ničím takovým neprošel. Po dočtení si kladu jedinou otázku: Jak ten člověk může být ještě naživu?
Uznávám, že jsem si po polovině knihy říkala, že teď mě čeká další polovina knihy pořád o tom samém. Což se taky stalo, příběh není ničím výjimečný. Teda od této autorky, protože víme, že Soukupová píše skvělé knihy, které vás donutí přemýšlet, jste během čtení psychicky na dně a spousta lidí se v příběhu vidí. Rozhodně skvělá první přečtená kniha tohoto roku.
Moje druhá kniha od Martina Moravce a druhá pecka. Knihu s Marešem jsem dostala k Vánocům a každou volnou chvíli jsem jí věnovala. Otázky jsou pokládány skvěle, pan Mareš je velice upřímný a jsem ráda, že popsal činnost policie tak, jak je. Až mě někdy mrzelo, že jsem po vystudování POLACu k policii nešla. :-D Kdyby byl druhý díl, přečetla bych si ho hned. Rozhodně doporučuji a určitě se k ní ještě vrátím.
Nejslabší kniha od Shari Lapeny. Inspirováno Agathou Christie, kterou miluju, ale tohle se za mě nepovedlo. Zamotaný příběh, hodně neuvěřitelný, zvláštní motiv vražd.
Když jsem začala knihu číst, nebyla jsem si jistá, co že to má být vlastně za žánr. Připadala mi nevinná. A potom se příběh rozběhl. Porovnávám se Shari Lapenou, kterou jsem v poslední době četla, a tato kniha od Colleen je o dost lepší. Konec překvapivý, nicméně stále nechápu, jak je to možné.
Byla jsem naprosto spokojená. Přečetla jsem knihu během 3 dnů, celou dobu mě kniha bavila, v postavách jsem se orientovala a konec mě osobně překvapil. Hned půjdu na další Shari thriller. :-)
Za mě tedy velký špatný. Hartlovy knihy mám ráda, ale tady se to nejdůležitější stalo v prvních 50 stránkách. Navíc je to tak nepravděpodobný příběh, že jsem to chtěla hned na začátku odložit. Kdybych to udělala a jen se dozvěděla odpověď na otázku, jestli to holkám přizná a oni ho budou mít i přes to rády, tak jsem nemusela číst zbývajících 450 stránek. Ty totiž byly skoro o ničem. Velké zklamání.
Cca do 420 stránky to bylo skvělé. Nemohla jsem se odtrhnout, četlo se to samo, bavilo mě to. Ale potom... ten konec mě hodně popravdě zklamal. Čekala jsem nějaké více uvěřitelné, racionální a více promyšlené rozuzlení. Připomnělo mi to knihu "Ví o tobě", která mě svým koncem také naštvala.