Anniee komentáře u knih
Takový "must-read" pro všechny. Veškerá životní moudrost na jednom místě. S lehkostí, grácií, něžností, vtipem a znovu s vydatnou porcí selského rozumu.
Tak tohle ne. Tohle dobrý nebylo. Dostala jsem tuhle knihu jako ebook zdarma, tak jsem si řekla proč ne. A jsem moc ráda, že jsem za něco takového nic neplatila.
Námět byl zajímavý. Ale to bylo tak všechno. Knížka si mě u sebe neudržela, měla jsem chuť jednu natáhnout oběma hlavním postavám, ani ten sex v knize jsem moc nepobrala a nebavil mě a co tomu dodalo korunu byl pokus o hluboké myšlenky. Což jak říkám, nápad dobrý, ale totálně špatně popsané. Achjo.
Sedla. Sedla na moje bolestivý období přesně tak, jak měla. Člověk najednou, jak je ta karantena, zjišťuje, že nevydrží sám se sebou. A ani s tím, s kým žije. Neví si s tím rady a je mu z toho smutno a ouzko a zlostně. A tohle pomůže, podá pomocnou ruku, pohladí po hlavě a až bude ten spravnej čas, popostrčí k činu. Tak, jak to má být.
") svlékám se ze závorek (
pornografie existence
jako splašený strop hvězdárny
metastáze Tebe"
Jedna z mála basnickych sbírek, které jsem přečetla. Co k ní říct? K básním nelnu, občas je nechápu, občas se usmívám, občas používám lepitka, čtu si je nahlas.
Vyvolala ve mně klid, zároveň neklid, jistojiste ale zvýšila mou lásku k češtině.
Doporučuji!
Tak na mě byl tenhle Karika už moc - moc temný, moc beznadějný, moc krutý. A taky mi to ani trošku nesedlo. Ke konci už jsem z toho byla zmatená a vlastně jsem si to ani neužila. Což, samozřejmě, není chyba autora, ale čistě můj názor a pohled- podle komentářů si kniha mnoho nadšených čtenářů našla.
Wow, jedna z nejlepších knih na tohle téma. Krásně tady jde vidět, že nic z toho není ze dne na den, ale je to pomalá cesta do pekla. A hlavně že dlouhou dobu ten člověk může fungovat aniž by někdo něco poznal. Plus ta romantická linka - má oblíbená zakázána láska a trope teacher-student, ještě skvěle napsaná. Všechny postavy se chovaly uvěřitelně, každý jeden pocit, který byl popsán, působil reálně.
Jen teda, první polovinu knihy jsem prolítla a nedokázala přestat číst, dalších 200 stránek už jsem se dost zasekávala. Netuším čím to bylo, ale mrzí mě to. Na druhou stranu, konec mě docela potěšil, i když to může znít morbidně, ale prostě dobře sedl k celé té knize.
ACOSF mi dalo teda upřímně docela zabrat. Nesta není úplně můj největší oblíbenec a chyběl mi tady strašně moc vztah Feyre a Rhysanda a jejich pohled na věc. Možná bych se i spokojila s tím, kdyby dvory zůstaly jako trilogie.
Ale ve finále jsem si poplakala a špatný to nebylo, to rozhodně ne, jen moje očekávání byly obrovský. A jak už tady někdo psal - od Maasový bych si přečetla i nákupní seznam
V dalším díle doufám v Luciena, Erise nebo Azriela, rozhodně prosím ne Elain, nebo všichni umřeme nudou.
Tak tohle mě hodně nebavilo a dočetla jsem to jen z nedostatku jiných knih.
Astrid mi byla úplně ukradená. A nejen ona, všechny ostatní postavy též. Nedokázala jsem si k nim vystavět vztah, vůbec mě nezajímalo co se jim dělo. Nepostřehla jsem tam žádnej dechberoucí zvrat ani nic šokujícího. Podobná zápletka už byla v tolika knihách, často i líp popsaná. No prostě nula nula nic, ani záchvěv napětí. Achjo.
Lepší než Čekanka, ale zároveň prostě takový meh. Už v téhle sérii asi nenajdu nic nového. První díly byly fajn, ale teď už se to jen opakuje.
Tohle je přesně ten typ knihy, kterou je potřeba číst v určitý náladě, jinak budete extrémně zklamaní a znechucení. A toho já se držím a funguje mi to.
Námět není nic novýho, vlastně děsný klišé - bad boy (ale, oh boy - Alex byl přesně ten typ toxickýho chlapa, kterýho byste za to youre mine v reálným světě vystřelili do vesmíru) a silná, samostatná hrdinka (můj oblíbenej typ).
Vy vlastně víte, jak to dopadne, ale tady extrémně funguje chemie, čtivost a ta bloody linka taky není úplně špatná. A body nahoru za kapitoly z pohledu Alexe i Avy!
(SPOILER) Příběh byl moc fajn, rychle se četl a jistotou je, že autorka má dar psát. Mně to ovšem přišlo takové nedotažené.
Ať už to, že jste si prostě museli ihned zamilovat Maxe, i když Adéla stále ještě milovala Graingera - proč? Protože Max měl aspoň nějaké povahové rysy a temperament, zatímco jediné, co se v celé knize dozvídáme o Graingerovi je to, že miluje Adélu. Nic víc, žádná povaha, jen to, že se na ni nikdy ani křivě nepodíval.
Adéla se třičtvrtě knihy neustále vzteká - to, k čemu je předurčená, dělat nebude, Maxe nechce, to a ono - a nakonec prostě jen souhlasí se vším? A Max jakoby se nechumelilo, řekne oukej, nechám svoji vesnici bez ochrany a zůstanu tady s tebou i když se celou dobu bil za něco jiného? Fuuu, co je moc, to je moc.
Retellingy mám ráda, a i tenhle byl milý, ale na mě moc jednoduchý. Dal by se z toho vytvořit mnohem komplexnější, spletitější a temnější příběh. A i romantická linka by se dala vyzdvihnout na jinou úroveň.
Je to s podivem, ale toto mě docela brutálně zasáhlo. Všechno to šílenství, tichý, vyčkávající, pak probublávající a nakonec tryskající všemi směry. To šílenství mě zasáhlo nejvíc. Všudypřítomný, nacházející se v lidech, u kterých bychom to čekali nejméně. Ta temnota, to zoufalství. Všechno toto krásně doplňovaly Baudelairovy básně ze sbírky Květy zla.
Kniha sama o sobě nebyla až tak speciální, byla spíše překombinovaná a zbrklá. Ale něco v ní mě prostě zaujalo a nedalo mi, abych se, byť jen na chvíli, odtrhla. Na každého bude působit jiným způsobem, někdo bude zklamaný, někdo nadšený, to je jasné. A třeba by i na mě působila jinak, kdybych ji četla jindy, jinde, jinak
Zvláštní kniha. Docela mindfuck. Trochu mi připomínala knihy od Blakea Crouche, i když byla rozhodně méně fyzikální. A i když jsem si z ní nadšená, věřím, že bych si ji užila víc, kdybych měla čas strávit u ní celý den a dát ji na jeden zátah. Protože čím víc jsem čtení protahovala, tím víc jsem se v tom ztrácela.
Ale skvělá rozhodně byla, to se musí nechat. Promyšlená a napínavá od začátku do konce, bez hluchých míst. Místy mi přišla taková snová, ale to byl asi záměr.
Vlastně jediný, co mi na knížce vadilo, byl nevysvětlenej konec, ale rozhodně nelituju, že jsem po ní sáhla.
Ani druhý díl mě nezklamal. Naopak, druhou půlku jsem přečetla na jeden zátah. Autorčin styl psaní mě nepřestává okouzlovat, jakožto i poselství v knize.
Jediná věc, přes kterou jsem se nepřenesla je překlad příjmení Celestine. V prvním díle Westová (to mimochodem vzala překladatelka kde?), v druhém Severková. Proč proboha??
Jako první věc - za mě téhle knize nejvíc uškodilo to, že jsem četla už více knih na podobná témata. A některé byly lepší (například, navazujíc na příběh Maggie, Má temná Vanessa - nad tou jsem přemýšlela denně tak půl roku).
A věc druhá - na to, že všechna ta témata byla těžká a bolavá, mě to nijak nevtáhlo. Chvílemi jsem byla zmatená a vůbec nechápala, co se tak najednou děje a chvílemi mě, upřímně, ony tři ženy extrémně štvaly. Byla v tom hloubka a zároveň nebyla. Chápu, jaké mělo být poselství, ale ke mně se tak nějak nedostalo, a to mě mrzí.
Po týhle roztomilý jednohubce vyžaduju pokračování. A hlavně re-reading Kronik prachu!
To bylo taaaak milý! Díky formě deníkových zápisků kniha rychle ubíhala a zároveň mám pocit, že je to jedna z nejlepších z žánru YA s LGBT tematikou. A hlavně jedna z nejoriginálnějších.
Imaginární přítel byl moc dobře napsaný, o tom žádná, ale šíleně mu ublížila ta délka. Kdyby měl tak těch 300-350 stránek, neměla bych snad jedinou výtku.
Do poloviny jsem stránky hltala, ubíhaly samy, byla jsem z toho ve stresu a četla klidně čtyři hodiny denně. No pak se to začalo táhnout a protahovat. Začaly tam být kapitoly vyprávěné z pohledu vedlejších postav, které byly kolikrát až zbytečné a stačil by třeba odstavec. Poslední stránky jsem dočítala z přesvědčeni.
Moc mě to mrzí, protože to mělo velký potenciál. Bylo to skvěle vystavěné, originální. Byly tam prvky, které mi v hlavě spouštěly chaos a nutily mě nad knihou přemýšlet. Jen Škoda té délky.
Já tuhle knížku tak miluju! Miluju pohádky a všechno co se jich týká. A tohle mě neskutečně bavilo. Upřímně si nejsem jistá, jestli si z nich děti, ať už vědomě nebo předvědomě, vezmou vše, co autor popisuje, ale rozhodně to byl velmi zajímavý vhled.
A informací o prvotní verzi Šípkové Růženky nebo o významu Žabího krále rozhodně zazáříte v každé společnosti, co si budeme.
Milý, příjemný, se zápletkou, ale takový slabší. Velká láska a “miluju tě” po pár dnech, rozvoj lásky a vztahu jsem hledala marně. Četlo se to ale moc dobře a i jsem se zasmála. Taková lepší odpočinková literatura.