anthea komentáře u knih
Opravdu vás to vtáhne do života Rembrandta Harmenszoona van Rijna. Vše s ním prožíváte a obdivujete jeho uměleckého ducha. Krásné!
Moc krásná kniha i seriál, ale kniha má vždycky něco navíc. Krásné bylo na konci: "Čas Droghedy se naplnil. Koloběh bude pokračovat v neznámých lidech. Všechno jsem si způsobila sama. Nemám komu co vyčítat. A nelituji jediného okamžiku.... Pták s trnem v hrudi se řídí neměnným zákonem; neví, co ho žene, aby se nabodl na trn a za zpěvu zemřel. V okamžiku, kdy mu trn vnikne do hrudi, neví, že ho čeká smrt. Jen zpívá a zpívá, dokud v něm pulsuje život. Když si bodáme trny do srdce my, víme to. Víme, co nás čeká. A přece nás to nezadrží."
Nádherná kniha o životě a díle Michelangela Buonarottiho. Pěkný citát: "Vulnera dant formam" - "Jen rány dávají tvar věcem. I životu."
Tři povídky: Námluvy (o chudé holce, co se dostane bohatému a hezkému chlapci, kterého chtějí všechny), O nebožce Barboře (Barka a Matýsek - "ti dva se chtěli jako se už dávno nikdo nechtěl", "byla v nich jedna duše". Oba velmi chudí, Barka pak zdědila barák a vzala si Matýska. Onemocněla na smrt, ale Matýsek to neměl ani tušit. Když zemřela, neměl být u toho a ani mu nikdo neřekl, že zemřela. Řekla, že půjde na pouť do Vambeřic, a když bez ní nebude moct být, aby šel za ní. Když si uvědomil, že už se Barka nikdy nevrátí, odešel doopravdy za ní na tu nejdelší z cest.) a Hubička (Humoreska ze života podhorského lidu. Vdovec Lukáš si namlouvá Vendulku, kterou miloval už, než se oženil se ženou, kterou mu namluvili rodiče. Měl dítě v kolíbce a Vendulka šla k němu pomáhat s domácností a dítětem, ještě než se vezmou. Měla velkou úctu k nebožce a nechtěla se k Lukášovi až do svatby mít. On to nechápal a tropil výtržnosti. To ona nevydržela a utekla k tetě Martince, u které se pak s Lukášem sešli, protože ho napadlo tam zajít a udobřili se.
Kniha se mi četla celkem dobře, dozvěděla jsem se z ní dost. Ale autorky postoj k Matce Tereze se mi nelíbil. Moc ji kritizovala a zbytečně dlouho se zabývala jinými organizacemi. Ovšem na konci to shrnula hezky: "Navzdory veškeré kritice, která se na její hlavu kdy snesla, dala Matka Tereza desetitisícům lidí příležitost vyjádřit lásku k bližnímu svému."
Hezký milostný příběh. Líbil se mi podle něj natočený seriál z roku 1995 s Colinem Firthem. Film s Keirou Knightley se mi tolik nelíbil. A co se mi na to téma líbilo, byl ještě film Moje velká indická svatba, zajímavá verze.
Příjemný román z českého venkova za dob dávno minulých, když se žilo absolutně jinak než dnes
Líbilo se mi to bláznivě rychlé zamilování do Masaje a obětování všeho pro něj. Já bych to nikdy neudělala jít do takových podmínek, ale číst o tom bylo zajímavé a obdivuju autorku, jak to všechno dlouho zvládala, ty kulturní rozdíly, tu bídu a ještě se dala do obchodování.
Tenhle příběh se mi tak zalíbil, že se kniha stala jednou z mých nejoblíbenějších a četla jsem ji dvakrát, což dělám výjimečně. Další díly jsou také fajn, ale první je nejlepší. Měl nádhernou atmosféru a líbilo se mi to propojení s biblickou událostí vyjití Izraelitů z Egypta.
Překrásný román, silný příběh, četlo se to pěkně. Viděla jsem i film z roku 2001, také byl krásný, ale ty scény v Koloseu byly hodně kruté. Dívat se na to je horší, než to jen číst.
Nějakou dobu jsem se nemohla začíst, ale když se tak stalo, pohltilo mne to a chtěla bych číst dál a dál, i když už byl konec
Tenhle příběh nestárne. Hlavně mám ráda styl Shakespearova psaní, ovšem trochu mě zklamal překlad Martina Hilského, přišlo mi to moc moderní.
Marťanská kronika patří mezi těch pár knih, které čtu znovu. Fantastická!!!
Moc dobrá kniha, ale já musím napsat, že pro mě to byla celkem těžká četba.
Bible se vymyká všem knihám. Skrze ní k nám Bůh promlouvá a pokaždé vám stejný text řekne aktuálně do života něco jiného. Musím říct, že se někdy cítím, když ji otvírám, jako když se vracím domů...
Tahle kniha je tak zvláštně krásně tajemná a originální, že jsem jí četla už podruhé a to jsem udělala jen u pár knížek. Je to kronika rodiny Elliotových - nemrtvých, neživých. Je tam plno zajímavých postav. Líbí se mi citát o Tisíckrát Pra Prababičce Nefertiti, mumii na půdě: "Nádherná je zde...Nežila, ani nebyla navěky mrtvá, prostě...existovala. Ach, nádherná!"
Tahle sbírka povídek se mi líbila takzvaně jako celek, pár bylo slabších, ale nenudila jsem se u žádné. Zajímavá, tajemná, sci-fi, psychologická i duchařská, snová i romantická a plná fantazie.
Opravdu moc dobře napsáno. Nad tím utrpením se zamýšlím často a zde je to hezky vysvětleno. A téma "věda versus víra" mne hodně zaujalo. Ráda takhle bádám, jak to vlastně od počátku všechno bylo a v co jsem věřila vždy, že věda víru nevylučuje, ba naopak.
Kniha byla velmi zajímavá, ale Král z Luxoru, který je také o Howardu Carterovi, se mi líbil víc
Tahle kniha je dobrá, ale film Gladiátor, což je ale jiný příběh, je daleko lepší.