anthea komentáře u knih

Po mimozemských kukačkách z Midwiche byla toto příjemná změna. Postkatastrofický svět, kde jsou zmutovaní lidé, zvířata i rostliny, kteří jsou těmi, co se považují za pravou podobu člověka, odstraňováni. To, že si tamější lidé nepamatují, jak žili jejich předkové, jaké měli technologie, a že ze světa znají jen blízké okolí, je zajímavé. A telepatické schopnosti některých lidí, které jsou považovány za odsouzeníhodnou mutaci místo za dar, kdy i vlastní rodiče jsou proti svým dětem, to je opravdu na zamyšlení.

10 08.09.2012

Mimozemská po několik let skrytá hrozba v podobě malých dětí se zlatýma očima bylo pro mne úplně nové téma a velmi mne to zaujalo. A narozdíl od Vetřelců z hlubin, kteří byli skrytí až moc, jsem se zde o těch Dětech aspoň něco dozvěděla. A ten závěr! Překvapivý a emocionálně silný.

Existují dva filmy na tento námět, tak jsem zvědavá, jak to filmaři zpracovali. Doufám, že ne jako dvoudílný Den trifidů z roku 2009, který je hrozný propadák.

... Tak jsem zhlédla film Městečko prokletých z roku 1995 - úplně mi to zkazilo dojem z knihy. Strašné! Kniha je vynikající a filmové zpracování je ještě horší než seriál Den trifidů z roku 2009.

Velmi milé kratičké úryvky z Písma, stejně krátká úvaha a trefná modlitba autorky na každé stránce.

2 16.08.2012

Bohužel jsem z tohoto románu byla zklamaná. Pod Dni trifidů jsem očekávala víc. Styl, kterým je kniha napsaná, mne nijak neuchvátil. Byla jsem zvědavá, jak ti vetřelci vypadají a chtěla jsem se o nich něco dozvědět a ani to se mi nesplnilo.

16.08.2012

Jak už z názvu vyplývá, hlavní téma knihy je praktický efekt. Tento efekt funguje v jistém anomálním světě, do kterého se nám hlavní hrdina Denis dostává pomocí přístroje zievatronu, což mně nepřišlo moc jako originální nápad, něco jako Hvězdná brána a podobné. Ovšem jak by se jinak Denis dostal do krásné země Tatir, plné zvláštností, takže nakonec tam tento přístroj pro přesun mezi světy patří. Ale to, že díky praktickému efektu se na Tatiru věci používáním zdokonalují, až tak že jsou neuvěřitelně krásné, odolné a velmi praktické, je pro mne úplně nové. Ještě jsem nic podobného nečetla ani neviděla. A ještě to zajímavé zvířátko, které si Denise oblíbilo už na Zemi, je takový roztomilý prvek vyprávění. Už jen jak ho nazval, Čunítek, něco mezi prasátkem a skřítkem... A ono to má ještě zvláštní schopnosti, že umocňuje a zrychluje svým působením praktický efekt, což se Denisovi a jeho přátelům dost hodilo, když byli pronásledováni. Je to poutavé a dobrodružné čtení s trochou romantiky.

3 18.07.2012

Ukázka:
Značně autobiograficky koncipované povídky, které dostává do rukou zvídavý čtenář, vznikaly po dlouhou dobu, některé z nich jsem svým přátelům předčítal ještě za komunismu, poslední vznikla asi před třemi roky. Teprve na podnět jednoho přítele jsem je poslal jednomu významnému znalci literatury, který mi je zkritizoval a napsal, že by to chtělo dotvořit v ucelený obraz doby. Měl zřejmě pravdu, ale právě to bych nedovedl a ani na to nemám čas, protože se, jak hodně čtenářů ví, živím něčím jiným než psaním beletrie. Když mi však redaktoři nakladatelství Kalich, o jejichž kvalitách nemohu pochybovat, nabídli, že moje povídky – vzpomínky vydají, pouštím je do světa po mírném zaváhání a vybavuji je na cestu tímto úvodním slovem. Velká literatura žádnou předmluvu nepotřebuje. Vidíte tedy, že mám vytříbený vkus, když jsem sám poznal, že to, co teď budete číst, žádná velká literatura není a předmluva tomu nemůže uškodit… Na cestu do světa jsem těm povídkám přibalil pár fotografií, které dokreslí kolorit doby, ale neměly by budit dojem, že jde o bezprostřední vzpomínky. Jde o vzpomínkami inspirovanou literaturu… Ale povídky jsou povídky, mísí se v nich motivy z různých úhlů pohledu i ze spřízněných životů, a přibližovat je víc ke skutečnosti nelze, podobně jako nemohu jít blíž k své přítomnosti a psát třeba o svých rodičích. Tam jsou osobní vztahy stále ještě příliš živé a nelze je stylizovat tak, aby jejich života byly také trochu symbolem. Když jedu delší dobu sám autem, hovořím v duchu se svými rodiči i s některými zemřelými hrdiny těchto povídek. Je to lepší než mít v autě rádio. Nikdo vám je neukradne. Rád bych, kdyby někteří z nich vstoupili i do vašich myslí. Petr Pokorný

Zapomenout na sebe bývá většinou těžké, máme různé potřeby a také chceme být aspoň občas někým oceněni, to je ta touha být úspěšný, o kterémžto pokušení mezi jinými píše Henri Nouwen. Měli bychom se ale snažit připodobňovat Pánu Ježíši, který se až do krajnosti zřekl sám sebe.

3 02.07.2012

V pořadu Knihovnička Pavel Smolek z pražského studia Kristián představil knihu „Umíš v tom chodit?“. Kniha autorky Kateřiny Šťastné je určena mladým dívkám a ženám, které hledají svého životního partnera. Knihu představuje sama autorka a na příkladech i ze svého života přináší argumenty, proč si myslí, že rozchod patří do života mladé dívky nebo proč by měla žena vyčkat se zahájením pohlavního života až po svatbě.

Repríza pořadu: 22. června od 10h na Radiu Proglas nebo kdykoliv v on-line archivu: http://www.proglas.cz/detail-poradu/2012-06-17-13-20.html

Oproti všem těm sci-fi, co se teď v poslední době točí, ti věční vetřelci, všelijací mimozemšťané, co chtějí zabrat nebo zničit naši planetu, bylo toto velmi "osvěžující". Že si lidstvo samo může připravit svou zkázu je velmi reálné a pravděpodobnější než zásah z vesmíru.

24 20.06.2012

Velmi dobrá malinkatá knížečka, kde je na každý den úryvek z Písma, krátký textík k zamyšlení a modlitba. A na konci je modlitba na přímluvu bl. Jana Pavla II.

1 10.06.2012

Už jen ten krásný obrázek na titulní straně, kterého je autorem sám Vojtěch Kodet! Krásně zpracovaná knížečka, na každý den krátký úryvek z Písma, krátký textík k zamyšlení a modlitba. Na konci jsou navíc hezké modlitby k Duchu Svatému a Panně Marii.

2 10.06.2012

Velmi pozoruhodně sepsáno. Tolik zajímavých charakterů... Mark Studdock, který si vždycky připadal upozaděný a teď v tom zrůdném institutu má pocit, že něčeho v životě konečně dosáhne, ale když na něj přitlačí, obrátí se nakonec na stranu dobra. Jeho žena, která začne mít jasnovidecké sny a neví, co si s tím má počít, až nakonec sehraje v konečném boji dobra a zla velkou roli. Téměř démonický zástupce ředitele institutu NIKE a jeho podřízený ledový Frost. Ze staletého spánku probuzený Merlin, který nechápe zvyky nynější doby a neví se, jestli se přidá na stranu dobra či zla, to byla pro mne velmi zajímavá postava. A ti dobří lidé, které ve svém domě shromáždil Ransom, aby přidali ruku k dílu, když se zlo chce dostat k moci. A zajímavá, ale celkem hrůzostrašná, byla představa Hlavy institutu, totiž doslova hlavy, protože měla jen hlavu, která byla napojená na přístroje.

2 10.06.2012

Na začátku jsem byla trošku zklamaná, že se téměř nic neděje a že je tam tak málo postav. Později to bylo ale velmi zajímavé. Líbilo se mi, že souboj dobra a zla se odehrával jinak, než bývá obvykle zvykem. Zlý jen psychologicky nahlodával čistou duši a naše hlavní postava, Ransom, se velmi vhodnými slovy snažil zlé myšlenky odvrátit. Nakonec musel Ransom projevit také velkou statečnost, když musel dokonce Zlého fyzicky odstranit. Svět Perelandry byl takový snový jako Eden, kde se člověk cítí lehce a šťastně, nic ho netrápí. Svět, o který se stará Maleldil, tvůrce všeho. Svět beze zla, třebaže se pokoušelo tam proniknout. Krásné! Tato kniha je spíše duchovního rázu, dobrodružná byla Malacandra, tak jsem zvědavá, jaká bude Ta obludná síla...

3 29.04.2012

Malá brožurka plná silných modliteb do každé životní situace, doplněno citáty z Bible, odkazy na další biblické texty a dobré rady do duchovního života od otce Manjackala.

22.04.2012

Pán Ježíš k nám krásně promlouvá do každé životní situace, stačí mu jen plně důvěřovat a budeme mít v sobě pokoj.

4 20.04.2012

Na stránkách katolik.cz je zajímavý dotaz s odpovědí k této knize:

http://www.katolik.cz/otazky/ot.asp?ot=1685

Musím říct, že mne velmi upoutalo prostředí nové doby ledové, fungování ledové společnosti, cestování vlaky a otázka, kde se vzali ti sněžní lidé, kteří snáší ty velmi nízké teploty i bez oblečení, zatímco ostatní lidé musí mít izotermické kombinézy. Velmi ráda bych ale oželela ty erotické scény. Je sice pravda, že jich není zase tak strašně moc, ale hlavní postava, se kterou bych se dokázala sžít, by měla mít trochu lepší charakter.

12.04.2012

Krása! Nádhera! Fantazie! Stejně jako Lusa bych si ráda zajela na Malacandru na prázdniny, chtěla poznat její úžasné obyvatele a něco se od nich přiučit - rozhodně ten jejich klid. Lewis nádherně vykreslil tamější přírodu, píše velmi citlivě, už od první stránky jsem cítila blahodárný vliv jeho slov. Jen škoda, že to bylo tak krátké. Ale máme další dva díly, tak už se těším a jsem zvědavá, jak to dál vymyslel, kam se zase podíváme.

5 12.04.2012

Moc jsem se na tuto knihu těšila, jelikož mám ráda knihy ze starého Egypta a všichni ji tak vychvalovali. Bohužel mne tak nenadchla. Zajímavé to bylo, některé věci skoro neuvěřitelné a zarážející. Ale pro mne to bylo moc tragické, bylo tam moc mrtvých, moc krutosti, surovosti, mocichtivosti atd. Je mi jasné, že to je obrázek toho, jak se doopravdy tenkrát žilo, ale radši mám, když je to trošku okrášlené. Žádná kniha ze starého Egypta, co jsem četla, nebyla takhle reálná.

1 04.04.2012

Velmi pěkně ilustrovaná kniha s velkým množstvím různých technik kreslení jako konturová kresba, kresba modelovaná gumováním, otisky skvrn, použití tónovaného podkladu, umazávaná kresba uhlem, monotypy, vosková rezerváž, kresba na mechanicky narušený povrch. Dále jsou zde krásné ukázky kresby krajiny, portréty, postavy, zátiší, interiéry, město, moře, mraky a obloha, květiny a zvířata.

5 10.03.2012