Arianne komentáře u knih

Úžasně čtivá kniha s neotřelým námětem a perfektně vylíčenými postavami. Jsme svědky rozpomínání se teprve osmnáctiletého novozélandského chlapce na své minulé životy a poslání, s nímž se vrací na zem znovu a znovu. Začátek je bláznivě filosofický, kdy jen žasneme nad tím, jak někdo v dnešní době může mít natolik otevřeno mysl, aby dokázal vnímat znamení takovým způsobem jako George Larson. Je naprosto ideální četbou v období, kdy se nemůžete rozhodnout, na jaký žánr vlastně máte náladu, najdeme zde pobavení s duchovním průvodcem dědečkem, který Nirvánu vyměnil za kafe a cigarety, napětí při úprku před padouchy, kteří se inkarnují spolu s Georgem a chtějí jeho poslání za každou cenu zmařit, mír a (pro náš kulturní okruh) nepochopitelné jednání tibetského mnicha Tenzina i dojetí nad rozhodování o tom, co všechno může člověk obětovat, aby zachránil svět.

2 06.07.2013

Musím s politováním konstatovat, že mě neuvěřitelně zklamala. Přiznávám, že jsem se neprokousala nakonec, jednu hvězdu dávám za zajímavé téma, ale zpracování je nudné, dialogy umělé a protivné.

1 06.07.2013

Trošku slabší, než první díl, ale i tak si čtenář přijde na své s neklidnými dušemi, kterým je třeba pomoci za světlem. Cas a jeho přátelé více řeší otázku morálky a spravedlnosti - kdo si zaslouží peklo a kdo ne? Jakou cenu bude muset zamilovaný zabiják duchů zaplatit, aby mu bylo dovoleno projít "na druhou stranu" a zachránit milovanou Annu ze spárů nekonečného mučení?Jak dalece je nutné dodržovat tradice, přestože se příčí zdravému rozumu?

1 21.06.2013

Hlavní hrdinkou příběhu je pětatřicetiletá Cassie, vdova, jejíž manžel před několika lety spáchal sebevraždu autonehodou. Cassie pracuje jako servírka v New Orleanské kavárně a směny tráví tím, že pro své hosty vymýšlí životní příběhy. Je typickou šedou myškou, která žije v představě, že by po ní žádný muž nikdy nemohl toužit. Proto když jí vyjádří obdiv její šéf a zároveň přítel Will, odmítne jeho nabídku. Běh událostí se spustí ve chvíli, kdy její nejoblíbenější zákaznice, pohledná blondýnka, zapomene v kavárně zápisník. To, co se v něm Cassie dočte, v ní probudí části osobnosti, o nich neměla ani tušení. Brzy poté přichází nabídka stát se členkou velmi exkluzivního tajného společenství, jehož úkolem je pomáhat ženám najít sebe samu a tak je navrátit do života plného potěšení a uspokojení.
Přestože kniha svým obalem připomíná nějaký mysteriózní erotický román, svým obsahem působí trochu jako příručka, která se na příkladu základního stereotypu ženy, která nemá ráda sama sebe, pokouší ukázat ženám, jak najít svůj ztracený střed. Cassie je provázena starší členkou klubu, která jí chlácholivými klišé otevírá jiné pohledy na život. Tato dáma považuje smu sebe za jakousi terapeutku, navrací ženy zklamané životem do pomyslného sedla tím, že jim pomáhá plnit si své sexuální fantazie. Cassie je tak vrhána do situací, kdy nemá jinou možnost než přijmout Krok nebo podlehnout svému zaběhlému stereotypu, říci ne a už nikdy o klubu T.A.J.N.O.S.T.I neslyšet. Její fantazie ale nenesou jedinou stopu zvrhlosti, jsou to obyčejné touhy ženy, jejíž manžel – alkoholik nikdy nedokázal myslet na nikoho jiného, než na sebe a během svých nepříčetných stavů nešel pro ránu daleko.
Spíše než nějaké napínavé čtení jde o sérii kroků, kdy každá kapitola obsahuje jednu sexuální fantazii, kterou pro Cassie připravily členky klubu. Nemá se tak čeho obávat, vše je pečlivě zorganizováno a řízeno shora. Příběh je velmi čtivý, nicméně po čase to začne být trochu nuda. Autorka sice svou hrdinku vytrhává ze stereotypního života šedé myšky a mění ji v sebevědomou přitažlivou ženu, sama však svým vyprávěním do stereotypu upadá. Cassie na začátku každé kapitoly čeká, co se bude dít, pak je někam odvezena, dozví se podstatu své fantazie, dostane strach, překoná ho, následuje ne příliš autenticky popsané sexuální opojení a dar přívěsku představujícího dokončení Kroku. A tak pořád dokola.
Trochu mě mrzelo, že Cassie nemá žádného ducha. Ze stránek nevyzařovala jediná osobnost. Nejen z hlavní hrdinky, ale ani z vedlejších postav. Někdy postavy vystoupí ze stránek a díky tomu s nimi můžeme prožívat jejich životní peripetie, nicméně tady byli všichni ploší a bez jakéhokoli jasu nebo charismatu. Osobně hodnotím knihu jako průměrnou, je to příjemné čtení na deštivé odpoledne, kdy člověk jen odpočívá a nemá potřebu pouštět se do něčeho, kde bude muset čelit životním situacím spolu s hrdiny příběhu.

4 02.06.2013

Tato tenoučká příručka je rozhodně zajímavá. Můj úsudek zřejmě ovlivňuje, že jsem ji přelouskala krátce na to, co jsem dočetla Čtyři dohody, nicméně, autoři se pouští do odvážných utopií z cílem vyburcovat člověka a dát mu naději do budoucna. Je to spojovací článek mezi světem "duchovním" a "reálným". Knihy jako Čtyři dohody nebo Celestýnské proroctví nám ukazují duchovní cestu, jak můžeme najít klid a štěstí, ale neřeší, jak adaptovat tyto poznatky do společnosti lidí, z nichž má každý svůj osobitý názor a pohled na svět. Přesně to vymezuje tato brožurka, po velmi znepokojujícím přehledu globálních čísel v úvodu vykresluje sociálně spravedlivou společnost, která, ač globalizovaná, si zachovává svou dílčí automonii. Ať je tato teorie realizovatelná nebo je jen krásnou utopií, oceňuji odvahu, že někdo přišel s možností řešení problému namísto toho, aby stále dokola pasivně kritizoval, co všechno je špatně.

2 25.05.2013

Poté, co jsem knihu dočetla, jsem konsternovaně vypla čtečku a snažila se zformulovat nějaký názor. A ani po týdnu nejsem schopna popsat, co ve mě tato kniha zanechala, ač se četla těžce a někdy jsem se vracela, jeliko návaznost předávaných částí kódu mi občas unikala, hlavní poselství ukryté v příběhu složitě opsané křesťansko - buddhisticko - muslimskou filosofií (ne náboženstvím) vyzařuje ze stránek jako maják.
A další plus - zatímco ve většině knížek přeskakuju popisy, abych se posouvala dále v ději, zde jsou místa tak dokonale vykreslana, že se pro mě děj stal druhořadým.
Za sebe tedy vřele doporučuji. Kdo chce napínavou knihu získá tu strhující děj, kdo chce filozofovat, najde zajímavé teorie polidštěné pěkným příběhem.

25.05.2013

Čím dál příběh pokračoval, tím jsem byla zaujatější a zaujatější. Ačkoli vykresluje konkrétní situaci na konkrétním místě v kontkrétním čase, je až strašidelné, jak lze některé postřehy aplikovat na jisté situace i dnes. Aneb xenofobikem se člověk nestává, xenofobikem se člověk rodí. Rozhodně stojí za přečtení.

5 25.05.2013

"Opál a jantar tvoří první pár,
Achát pěje v B coby vlčí avatar
duet - Salutio! - s Akvamarínem.
Mocně následují Smaragd s Citrínem,
dvojčata Karneolu ve znamení štíra,
a Nefrit, číslo osm, digestio uzavírá.
V E-dur: Černý Turmalín,
Safír v F, jak světlý se zdá.
A v tom Diamant troufalý
jako jedenáct a sedm pozná lva.
Projectio! Čas je řeka,
s Rubínem začátek i konec nás čeká."

Že tomu nerozumíte? Já taky a to jsem tu knížku přelouskala za necelý den. Námět je rozhodně neotřelý, žádní upíři, andělé ani jiné bytosti zoufale se zamilovávající do smrtelníku navzdory všem pravidlům.
Jsme v Londýně, Gwen chodí do školy jako každý jiný teenager pouze s tím rozdílem, že si je vědoma rodinného tajemství - gen umožňující skoky v čase předávané v pokrevní linii dvou rodů. Své sestřenici Charlotte ale tento dar ani trochu nezávidí. Proto ve chvíli, kdy se z vteřiny na vteřinu ocitne v jiné době, jakoby se propadla do noční můry.
Její nečekaný skok oživí staré rány v tajné společnosti Strážců, kteří drží ochranou ruku nad cestovateli.
Kdo je v této hře dobrý a kdo špatný? Proč se dva cestovatelé odtrhli od strážců, ukradli drahocený chronograf a bez možnosti návratu skočili do roku 1912?
Tento tříset stránkový úvod byl na můj vkus příliš zdlouhavý a natahovaný, doufám, že "Modrá jako Safír" bude o něco akčnější a trochu méně tajemná. Uvést čtenáře do situace hned na začátku by byla nuda, ale nechat ho tápat celou knihu, neustále mluvit o tajemstvích a nenaznačit aspoň něco, to se nakonec taky zají.

1 25.05.2013

Bylo nebylo, jedna samota v Essexu, kam mladá spisovatelka utekla před bortícím se osobním životem, aby se mohla naplno oddat své práci. Idylické místo se ale brzy změní v boj o holý život a zdravý rozum, když jsou přízraky ukřivděných duší osvobozeny a minulost se má opakovat.
Erskinová je ukázková vypravěčka, zatímco mi oči jezdily po papíře z leva do prava, v mysli se mi odvíjel příběh jako film. Lidsky vykreslené postavy, poeticky popsaná krása krajiny kontrastující s její děsuplností v souvislosti s nevysvětlitelnými událostmi v okolí a skoky do minulosti odhalující tragédii starou dva tisíce let, to všechno vtáhne do děje a nepustí ani po poslední stránce.
Musím se přiznat, že jsem četla a četla, jen abych konečně zjistila, jak to dopadne, ačkoli jsem se mnohokrát děsila následujícího řádku. Od Erskinové to byla má prvotina, která mě rozhodně navnadila na další knížku a jediné, na co se zbývá ptát, je: Proč podle jejích knih ještě nikdo nenatočil film?

3 25.05.2013

Autorka měla velmi šťastnou ruku. Vytvořila krásný příběh napětí a romantiky. Jistě, válečná vřava by se dala vylíčit podrobněji a složitěji, ale tím by pro mě Smečka ztratila kouzlo - je to kniha na odpoledne, kdy se začtete do fantastického příběhu, kde se hlavní hrdinové mění ve vlky (schopnost jakou jim tiše závidím:-)) a svobodná vůle vítězí nad vším ostatním.
Když jsem začínala číst, byla jsem nervózí, co nebo kdo bude ta oběť, bude jedna nebo více? Nakonec to bylo logické, kdo z hrdinů podlehne smrti, abychom se konečně dopracovali kýženého happyendu.
Narozdíl od druhého dílu, který byl "hlubokým nádechem před skokem do vody" (řečeno slovy Gandalfa), byl závěr nabytý akcí, spousta drobných potyček mířící k závěrečné bitvě, která bude znamenat buď vítěztví nebo smrt (zdá se mi to nebo je tato hrozba všude a zatím nikomu nepřijde otřepaná?). Vážnost poslední bitvy trochu narušuje skutečnost, že ochránci bojují proti podivně vyvedenému démonovi, jemuž se ani v jedné knize nevěnovala pozornost a najednou, kde se vzal, tu se vzal, měl velké zuby a posmíval se těm, co jej chtěli porazit.
Obecně mohu knihu s klidným svědomím doporučit všem, co mají rádi fantazy a nekladou na ni moc vysoké nároky. Pokud se chcete někam zašít, prožívat osamotě krásný příběh a odpoutat se od svého okolí, bude vám Nightshade Novel dobrým společníkem.

25.05.2013

Wow. Toto jediné citoslovce stačí na to, abych plně vyjádřila, jakým způsobem na mě kniha zapůsobila. Když jsem si prohlédla obálku, ještě jsem netušila, že obsah knihy bude navlas stejný. Hrozně mě vyděsil klaun a zaujal podnadpis "doing drugs doing sex doing life". Otevřela jsem ji jednoho sobotního pracovního dopoledne jako náplast na nedostatek činnosti a hned první odstavec se mi dostal pod kůži: "Jsou 2:46 v noci a já nespím. Nespavost může pramenit z nadměrný činnosti štítný žlázy, z cukrovky, silných svalových stahů, konzumece těžkýho jídla nebo nadměrnýho příjmu kofeinu. Také to může pramenit ze stresu. Já vystresovanej jsem. Myslím totiž na Keitha a na to, jak zabil svoji exmanželku."
Román napsal devatenáctiletý Brit, jeho hrdinou je sedmnáctiletý Jasper, který nedělá nic okázalého oproti jiným teenagerům z předměstí a výběrových škol. Hodný kluk hrající si na tvrďáka a necitu, jen aby byl zajímavější pro kamarády, opačné pohlaví i pro svět. Vymetá různé párty, kde si sem tam šlehne ketaminu nebo průmyslového hnojiva a nejdůležitějšími lidmi na světě pro něj jsou kamarádka Tena a máma, kterou se snaží svým způsobem chránit před novým manželem, o němž je přesvědčen, že je vrah.
Absurdita, ironie a životní nadhled tryskající ze stránek činí z knihy neuvěřitelně vtipné dílo, ačkoli situace v ní uváděné sami o sobě vtipné nejsou, Jasper je popisuje s tak vážným výsměchem, že nemáte na výběr a musíte se smát spolu s ním. Celým vyprávěním se táhnou až neskutečné vulgarity, na něž se jen těžko zvyká, ale bez nichž by byl smysl poloviční.
Nečekané skoky z přítomnosti do minulosti, z reality do snu udržují stálou pozornost čtenáře. Jsou chvíle, kdy čtete naslepo a čekáte, jestli je to pravda nebo halucinace, minulost nebo budoucnost. V žádné části vyprávění si nemůžete být jedním či druhým úplně jisti.
Kniha je celá založená na protikladech: sex-láska, drogy-rodina, realita-sen, přítomnost-minulost. Ani myšleny nejsou výjimnkou, ve světe sedmnáctiletých se střetává naivita a životní optimismus ("Co takhle přestěhovat se do Francie? Můžeme si krást jídlo a šukat s vesnickýma holkama. Nebo můžeme odjet do Kanady, najít si tam nějakej srub u jezera a nacpat ho po střechu vínem a děvkama.") s filosofickým nadhledem člověka, který už prožil celý život
("Četl jsi někdy Bibli, Jazi?
Ne.
Já čtu Tóru, čtu Bibli, čtu Korán. Ty nic z toho nečti, jasný?
Jasný.
Jsou to všechno slova tisíciletý hry na tichou poštu. Hráli jste někdy ve škole na ticou poštu?
Párkrát jo.
Učitel vždycky začne nějakou jakože normální větou, že jo?A pak je pár děcek, co to od svýho souseda slyší úplně dobře, ale mají za to, že bude vtipný, když to změní. Vrznou tam nějakou tu prdel, péro nebo kozu, co? Není to tak?
Jo, já si to pamatuju.
Ty děcka to dělají, aby předvedly, jak jsou cool. Však ty děcka znáš, co tam tu podělanou slovní bombu hoděj, ne? Ty děcka jsou supersráči.
Zaníceně přikyvuju. Podává mi brko.
A přesně tohle je bible, Jazi. není to slovo boží. Je to slovo boží s nějakejma těma pérama, kozama a prdelema navíc. Až na to, že v Bibli není napsaný ani péro ani prdel. Víš, co je tam napsaný? Je tam napsaný ,Ženo, zakryj si hlavu, a vy, maníci, shořte v pekle!").
Pokud máte chuť jen tak vplout někomu do života, aniž byste znali začátek a po určité době z něj opět vyplout, aniž byste životně museli znát konec, rozhodně sáhněte lebce klauna na žlutém pozadí. PS: Kniha se nedoporučuje osobám s přecitlivělou duší, osobám na odvykačce či jedincům přestávajícím s kouřením. Mohla by silně podkopat jejich hodnoty.

5 25.05.2013

Konečně dočteno. Kniha byla jedním slovem famózní. Když si člověk projede pozitivní komenty ke knihám, dočítá se nejčastěji "strhující" a "vtáhne do děje a nepustí". Já osobně jsem neměla nejmenší chuť se s příběhem ztotožnit, ne potom, co iniciace do Cechu znaměná řezné rány a odštípnutí kousku lebky (nebojte, nevyzrazuju nic podstatného :-)).
Přesto mě svým způsobem uchvátila, děj nemá šanci někde uváznout, je tu přehršel postav tak výborně vykreslených, že si je nemůžete mezi sebou pomíchat. A všechny tyto postavy jsou vypravěči. Nemůžete říci kdo je klaďas a kdo záporák, protože ti kladní dělají nepochopitelně špatné věci a ti záporní mají své přesvědčení natolik logicky podloženo, že jste téměř schopni je omlouvat.
Christer je skvělý vypravěč, ač hodně srovnáván s Danem Brownem, má svůj osobitý styl, cit proto říci hodně, ale zároveň ne příliš. Celou knihou se táhne skryté napětí, které vyvrcholí v posledních stránkách a konec přijde mnohem rychleji, než byste čekali, jelikož další slova už jsou zbytečná.

3 25.05.2013

Myslím, že nejvýmluvnější vizitkou této knihy je, že tento komentář píšu ve 2 hodiny ráno.... Moc jsem se na Alfu & Omegu těšila, ale nebyla jsem připravená na nálož zahánějící totální emocionální vyčerpanost.V tomto ohledu předčila veškerá má očekávání a už jí nedám z ruky.
PS: Víte, vy, kdo je Bran? Já už ano - a konečně chápu, proč z něj jde takový strach ;-)

25.05.2013

První věc, která mě potěšila, byla, jak dlouho mi kniha vydržela - celé čtyři dny napětí a těžko potlačované romantiky. Všechny postavy v knize byly neskutečně živé (ač se sem tam jednalo o nemrtvé upíry), žádné černobílé povahy, naopak jejich charaktery hýřily všemi barvami, díky čemuž byl člověk schopen porozumět celé škále podivných zvratů a nečekaných momentů.
Diana mi imponovala svou schopností zkrotit svou nezávislou povahu, aby ulehčila život těm, které má ráda. Ysabeau byla tak nevypočitatelná a zároveň mateřská, až jsem si říkala, jak je možné, že se neroztrhne vejpůl. A Matthew...byl zlý a zároveň neuvěřitelně kladný. Nic nedělal bez dobrého důvodu. Zachovává si svá tajemství po celý příběh a ačkoli jedno po druhém postupně vyjevuje, stejně se o něm nedozvíme všechno. Přestože je to upír, má všechny vlastnosti vlka, které obdivuji a kterých si vážím.
Dlouho jsem se téhle knize bránila, ale už jí nedám z ruky. A to nejen kvůli tomu, že jsem ji upatlala čokoládou. Tenhle příběh si přečtu znovu.

25.05.2013

Přiznávám se, že to vzdávám. Opravdu jsem se snažila, ale tolik negativity, deprese, fatalismu a konzumerismu najednou prostě nestrávím. Charlesovo vyprávění odpovídá tomu, kým je - spisovatel, který se vydává do nestálých a nelogických vod tržního hospodářství, aby vydělal hodně peněz. Z každého slova dýchá smutek a beznaděj, téměř lyrické popisy stavů mysli Charlese a jeho přátel vyvažují tragičnost několika špatných rozhodnutí udělaných s dobrým úmyslem. Přesto, pokud vás zajímá, jak funguje kapitalismus a především lidé uvnitř burz, tento román mohu s klidným svědomím doporučit.

Anotace říká "knížka pro vaši duši". Je to daleko víc, je to pohlazení, je to zbloudilý úsměv a sem tam přiznané "aha". Styl vyprávění připomíná hodného moudrého učitele, který se snaží, aby jeho žáci dobře pochopili princip násobilky. Autor místy vybočuje z příběhu Hektora, obrací se ke čtenáři a jako by mu bylo pět let vysvětluje některá fakta. Tato promluva nepůsobí ani otravně ani urážlivě, spíš je to podvědomý návrat do dob, kdy se rodiče trpělivě vypořádávali s věčným "a proč?" svých ratolestí.
Kdo chce, může tu najít recept na to, jak šťastně žít. Pro jiné to bude uklidňující balzám na rozbouřenou mysl. Ať tak či onak, je to rozhodně velmi příjemné čtení.

2 25.05.2013

Opravdu výborná kniha, žádná populárně odborná knížka se mi tak dobře nečetla.
Dialogy mezi Catherine a jejím terapeutem jsou neuvěřitelně dynamické, dozvídáme se o jejích minulých životech jen tolik, kolik je důležité pro Catherininy problémy v tuto chvíly. Zprvu skeptický psychiatr rychle pochopí, jak své pacientce pomoci. Podává regresivní terapii z pohledu vědce, který si vše potřebuje prokázat vědeckými metodami, ale ani se nebrání prozkoumávat neznámé vody za hranice lidské zkušenosti.

25.05.2013

Opravdu výborná kniha. Po donekonečka omílaných upírech, kteří chtějí být hodní, a dokonalých andělech, kteří se snaží spasit svět, tu máme dvě naprosto jedinečné rasy - chiméry, které autorka dokázala naprosto mistrně vylíčit, namíchala nekonečný koktejl možností, jak smíchat znaky lidí a nejrůznějších zvířat. A pak jsou tu andělé, ne jako nadpozemští spasitelé, ale jako stvoření ohně a země, skuteční, se svými touhami, chybami a slabostmi. Tyto dě rasy vedou nekonečnou válku, válku, při níž není možné odhadnout, kdo je v právu a kdo je ten zlý. Celou knihou se táhne otázka: Kdo je kladný hrdina a kdo záporák?
A pak se stalo, že se dvě z těchto bytostí do sebe zamilovaly, zaplatily za to životem, aby se po sedmnácti letech znovu sešly a nevěda, kým skutečně jsou, se do sebe zamilovaly znovu. Ale naštěstí se dočkáme mistrného rozzuzlení, minulost se setká s přítomností, celá skládačka do sebe zapadne a nezbývá, než si počkat na další díl. Konec naštěstí není otevřený způsobem, jež by člověku bránil zamhouřit oči. Ale všechny možné trilogie už mě začínají pomalu unavovat, kdo se má neustále prokousávat několika knihami natahovaného děje - dvakrát tak tlustá kniha a já bych už věděla, jestli Karou dokáže Akivovi odpustit.

5 25.05.2013

Uf, tak upřímně řečeno, tohle mě stálo hodně sebezapření, abych knihu dočetla. Příběh je vystavěn na osnově Pýchy a předsudku, najdeme tu vše - Elizabeth Bennetovou, pana Darcyho (vysněného i z masa a kostí), padoucha Wickhama i pohádkovou dobrou vílu.
Hlavní hrdinka Emilly potká muže, který je jí od prvního pohledu nesympatický, bohužel tuto nesympatii autorka vylíčila jako iracionální nenávist a zatrpklost. On, novinář Spike (kdo dá hlavní postavě jméno Spike? příšernost), z ní také není nadšený, dojde i k osudové pomluvě od bídáka, takže si Emilly vytvoří špatný obrázek o muži, který jí nakonec bude osudným. Vyznání citů, po němž následuje hádka, usmiřující dopis a nakonec happy end.
Téma je rozhodně zajímavé, v knize se dají najít pěkné momenty, závěr je dokonale romantický, ale autorka příběh špatně uchopila, jisté scény byly neuvěřitelně přehrané, vyvedené do extrému, až si člověk ťukal na hlavu a snažil se představit si, že by se tak nějaká lidská bytost zachovala. Nezachovala. Postavy jsou nereálné, situace naaranžované. Potenciál tam rozhodně byl, bohužel zůstal víceméně ležet ladem. Nerada knížky pomlouvám, ale po knize Není přání jako přání, která byla příjemným čtením s filosofickým podtextem, mě tahle neuvěřitelně zklamala.

5 25.05.2013

Knížka se mi krásně trefila do nálady, když jsem ji začala číst, byla jsem nadšená, chtěla jsem Bethany schovat před těžkostmi pozemského světa a byla jsem ochotná autorce odpustit nehoráznou propagci křesťanství. Ale jak příběh pokračoval, začalo mě rozčilovat několik věcí: Xavier byl na člověka až příliš dokonalý, nenašla se na něm jediná chybička + dobro a zlo jsou tu odděleny naprosto striktně tlustou čárou - černá a bílá a nic mezi neexistuje, což je škoda, dodalo by to příběhu na zajímavosti a napětí. Ale za ten něžný a oduševnělý začátek dávám čtyři hvězdy.

1 25.05.2013