ArkAngel
komentáře u knih
Maus – Souborné vydání
Art Spiegelman
Maus lze označit za velmi specifické dílo, které pojednává o holocaustu očima autorova otce a zároveň je autobiografickým dílem, kdy Spiegelman popisuje tvůrčí proces a jak získával materiál k samotné tvorbě. Aby to nebylo příliš drastické, zaměnil lidi za zvířata, kdy myši představují Židy, kočky nacisty apod. Bariéra je ale také v jednu chvíli narušena, kdy se mluví o vydání první knihy a tam jsou zvířecí pouze masky. Kniha dá čtenářům informace, které se v běžných dokumentech nedozví a zároveň vylíčí přetrvávající trauma, které si Židé z holocaustu odnesli. Toho si lze všimnout na jednání Artova otce v "přítomnosti", kdy se snaží za každou cenu ušetřit apod. Bonusem je pak autorův dřívější komiks o matce, který je vsazen do samotného děje.
Marťanská kronika
Ray Bradbury (p)
Původně jsem od knihy čekal něco úplně jiného a když jsem se do ní začetl, říkal jsem si, jestli náhodou nečtu nějakou parodii. Pak mi ale došel její smysl. Marťanská kronika je skvělou satirou na lidskou společnost, které jde o slávu, nezáleží ji na prostředí, do kterého zavítá a svými kolonizačními praktikami ničí civilizace minulé. Marťané jsou zde vykreslení jako lidem podobné bytosti, které jsou však více spřízněné s přírodou. To člověk všechno zlikviduje a zničí přitom i sám sebe. Ironie na maximální úrovni.
Růže pro Algernon
Daniel Keyes
Knihu jsem poprvé četl asi před deseti lety, kdy mne jako studenta druhého stupně základní školy velmi zaujala. Číst ji po mnoha letech znovu tak pro mne bylo opět zážitkem, kdy jsem mohl sledovat mentální vývoj postavy, ať už po stránce uvažování, výrazů nebo pravopisu. Do postavy Charlieho se může čtenář vcítit hned z několika důvodů, protože mu toho v životě chybělo mnoho. Důležitou otázkou díla pak je, zda hloupí lidé přeci jenom opravdu nejsou šťastnější, protože si neuvědomují, co všechno se kolem nich děje. Je tu toho však mnoho a každý si v knize najde to svoje, tím je právě Růže pro Algernon úžasná. Na krátkém rozsahu projde hned několik témat a představí nám světy, do nichž by nás ani nenapadlo se podívat.
Labyrint světa a ráj srdce. V jazyce 21. století
Jan Amos Komenský
Komenský ve svém díle komentuje a kritizuje společnost, která se vlastně za oněch 400 let vůbec nezměnila. Ať už autor pracuje s vědci, filosofy, umělci, politiky nebo věřícími, vždycky si najde způsob, jak s nimi posměšně pracovat. Vzhledem k tomu, že Komenský byl křesťan, je tu tato látka ve velkém taktéž prozkoumána, kdy se nám snaží ukázat, co to vlastně znamená být skutečně věřícím/křesťanem. Na chyby většiny "falešných" křesťanů samozřejmě poukazuje také, ale obecně to lze vztáhnout na kteroukoliv víru. Labyrint světa a ráj srdce je jedním z děl, které skutečně předběhly svou dobu a pomalu ve všech bodech dokáže obohatit i dnešního čtenáře.
Lolita
Vladimir Nabokov
Detailní analýza člověka, kterého přitahují nezletilé dívky, je vlastně jeho zpovědí, kdy se to snaží mnoha způsoby ospravedlnit. Nabokov hravě využívá všechny možné odkazy na jiné kultury nebo historii, které "protagonista" trousí ke svojí obhajobě. Pochopitelně to pro něj ale nekončí dobře a vlastně i cením, že se kniha nesnaží nijak moralizovat nebo říkat, že je to špatné - protože to by si měl čtenář odvodit sám.
Duna
Frank Herbert
Český Atreides hodnotí Dunu: Knihu jsem četl poprvé v jedenácti nebo dvanácti letech a nyní jsem ji po dlouhé době vzal znovu do rukou. Tentokrát jsem však zvolil chronologické čtení a musím říct, že hned je to jiný zážitek. Už sama o sobě je Duna velmi specifickým dílem, které můžeme označit za první ekologický román planetárních rozměrů, díky kterému dnes navíc slavíme třeba Den Země. Kromě toho tu máme varování před falešnými spasiteli a myšlenky se dále hromadí. Určitě je to nadčasová kniha, kterou Frankův syn Brian s Kevinem navíc rozšířili celou řadou prequelů, jež komplexitu díla ještě znásobují. Člověk pak s radostí vnímá všechny detaily, které tvůrci rozvedli nebo jim dali hlubší, případně i trochu jiný význam.
Den trifidů
John Wyndham (p)
Dnu trifidů se rozhodně nedá upřít jeho čtivost, ale ve srovnání s jinými díly to až tak přelomové není. Sám autor se inspiroval kupříkladu Válkou světů, akorát místo marťanů využil inteligentních rostlin zvaných trifidi. Kniha trochu trpí obsáhlou expozicí, kdy nám je nejprve vysvětleno, jak lidé oslepli a načež, co jsou trifidi zač. Než se to celé rozjede, chvíli to trvá a byť byste možná čekali, že bude kniha zaměřená přimárně na boj s novým nepřítelem, věnuje se postapokalyptické otázce znovuvybudování lidské společnosti. Ženské postavy jsou zde trošku prosťoučké, ale na druhou stranu oceňuji, že se autor nebojí nadhodit otázku polyamorie, byť pouze za účelem množení, což je v tomhle zase mínus. Knihu určitě doporučuji si přečíst, ale pokud jste již zběhlí v žánru sci-fi a postapo, nic vás tam asi nepřekvapí.
Křest ohněm
Andrzej Sapkowski
Geralt z Rivie je pochopitelně skvělým hrdinou... ale co když mu dáte družinu, abyste jej vyhodili z komfortní zóny? Ať už přítomnost oblíbeného Marigolda, (ne)Nilfgaarďana Cahira, Milwy, Zoltana s jeho bandou a zejména geniálního Regise, posouvá příběh na zcela jinou úroveň, kdy tato různorodá sebranka rozbíjí mnohá klišé, která se Sapkowski rozhodl hravými způsoby rozbít. Příběh Ciri a Potkanů mne nikdy příliš nezajímal, ale pasáže pochopitelně smysl mají a ostatní kapitolky v podobě čarodějek nebo Dijkstry zase dokreslují celou politickou hru. Rozhodně jeden z nejlepších dílů série.
Harry Potter a princ dvojí krve
J. K. Rowling (p)
Předposlední díl ze série o Harry Potterovi pokračuje se všemi svými klady i zápory a onen šílený rozsah pátého dílu byl naštěstí redukován na něco málo přes pět set stran. Vlastně je ale s podivem, kolik důležitých informací ve filmu vynechali nebo osekali. Při opětovném čtení se tak potom nedivím, že bylo spoustu diváků zmateno, když knihy nečetli. Z knih patří opět k těm lepším v sérii, hlavně i kvůli nové a zajímavé postavě Horácia Křiklana a odhalení minulosti některých postav.
Norské dřevo
Haruki Murakami
Mladý student Tóru se pohybuje mezi několika ženami s tragickými příběhy, které jej různými způsoby ovlivňují a on zase je. Je to slušňák, jenž jim naslouchá a chce, aby byly šťastné, jenže život není jednoduchý. Murakami dokázal vykreslit velmi realistický příběh, kdy se hrdina pohybuje mezi depresemi svými a postav kolem něj. A na nich mu právě možná záleží i daleko více než na sobě samém. Velmi silné, místy podivné, smutné a taky dojemné.
Démon
Michail Jurjevič Lermontov
Láska je něco, co si málokdo spojí se zlem a k tomu ještě absolutním. Mohl by démon vůbec milovat? A co by z toho vzešlo? Podobných příběhů samozřejmě vzniklo více, ale onu sílu citu vykreslilo jen málo z nich. Lermontovův démon vlastně touží po tom nebýt sám a chce mít tento silný cit, jenže je to celé o světě, který z něj onu zrůdu vytvořil. Kromě démonického příběhu by se Démon dal nazvat i jakousi ruskou variací na Krásku a zvíře, která však nekončí tak dobře, jako její nejznámější verze. Monstrum zůstává monstrem a zlo tak z jeho života bohužel nemizí.
Dekameron
Giovanni Boccaccio
Dekameron je vlastně i k dnešní době celkem aktuální koncept, kdy se lidé během moru snaží najít způsob, jak se zabavit. V tomhle případě si po dobu deseti dnů vypráví deset příběhů, jejichž kvalita je pochopitelně různorodá. Obecně se však vztahují k tomu, že někdo někoho podvedl, okradl, obelhal, měl s někým sex apod., což zrovna není tematika, kterou bych měl nějak v oblibě. Kniha nám obecně přiblíží dobu, ve které Boccaccio žil, kdy jde samozřejmě vidět, že se lidé nezměnili a chovají se pořád stejně.
Pes baskervillský
Arthur Conan Doyle
Klasický příběh o přízračném psu dává čtenáři vše, co byste od příběhu o Holmesovi s Watsonem chtěli. Podivný případ je vyřešen se zapojením inteligence a účasti obou mužů, kdy se sám vrah nakonec zaplete do vlastní sítě. Kniha se četla opravdu snadno a rychle a nedivím se, že měl Holmes kdysi takový úspěch a stal se vlastně první fiktivní postavou, kterou fanoušci hájili, když jí autor odstranil ze scény.
Věc Makropulos
Karel Čapek
Čapek se jakožto autor pouštěl na svou dobu do vcelku neobvyklých témat a tak samozřejmě muselo přijít i na otázku nesmrtelnosti. Zatímco mnozí v ní vidí budoucnost lidstva, Čapek nás před ní varuje, jelikož podle něj začne člověka za tu dobu všechno nudit. Zdali je to pravda, je otázka, nad kterou bychom se měli všichni zamyslet. Čapek tedy opět přinesl nadčasové dílo, které se nad touto otázkou pozastavuje jinak, než byste možná čekali.
Podivná knihovna
Haruki Murakami
Do kratičkého příběhu dokázal Murakami tentokrát víceméně shrnout celou svojí tvorbu, jelikož se zde objevuje řada jeho typických prvků (knihovna, tajemná dívka, podivný stařec) i jeho enigmatická postava Ovčího mužíka. Místo vědění se pro hlavního hrdinu brzy stává vězením a on musí bojovat o svůj holý život, kdy autor opět bravurně využívá magického realismu. Tady bych si dovedl představit i delší rozsah, velmi mě to bavilo.
Čas opovržení
Andrzej Sapkowski
Více politiky, špehování a čarodějů. Takhle by se asi dal shrnout druhý díl knižní ságy o Zaklínači, ve kterém se tentokrát dostává do popředí Ciri a Geralta v něm uvidíte o poznání méně. Jeho interakce s Dijkstrou a celý banket ale patří k tomu nejlepšímu, co kniha nabízí. Většina postav zde již také pomalu odhaluje své motivace, které jsou pak důležité v dalších titulech a velká šachová hra tak může začít.
Watchmen: Strážci
Alan Moore
Nebojím se říct, že Watchmeni patří k nejgeniálnějším dílům, která jsem kdy četl (a viděl). Moore vzal brakovou tématiku superhrdinů a zamyslel se nad tím, jak by fungovali v reálném světě a jaký by to mělo na všechno dopad. Strážci jsou tak velmi surovým dílem, které hrdiny vykresluje velmi lidsky se všemi chybami, jaké jen lidé mohou mít. Rorschach a Doktor Manhattan jsou pak naprosto geniální postavy, kterým ostatní skvěle sekundují. Už první stránka dokáže čtenáře vtáhnout ohromujícím způsobem a některé pasáže si čtenář musí pročítat několikrát, protože jsou vskutku bravurně napsané a ztvárněné. Skutečně chytrých komiksů je pomálu a v superhrdinském žánru ještě méně a tak se nedivím, že Watchmeni sklízeli tolik cen. Jo a Snyderova filmová adaptace je taky pecka.
Quo vadis?
Henryk Sienkiewicz
Období starověkého Říma mám moc rád a není divu, že mi Quo Vadis sedlo. Příběh je možná historicky nepřesný a pro křesťany až moc jednostranný, ale jde o ty myšlenky, které dílo a hlavně tedy křesťanství přináší. Dílo pracuje s tématikou křesťanství v jeho počátcích, kdy byl již Kristus po smrti a v římské říši se pomalu šířil okruh jeho následovníků volajících po nenásilí a boží milosti. Nero je k nim v postaven do přímého kontrastu, aby měli křesťané proti komu stát. Jsem ale rád, že jsme tu dostali více perspektiv a nesledovali jsme jenom jednu postavu, čímž jsme si o dané době mohli udělat širší obraz.
Korán
neznámý - neuveden
Hodně lidí si zřejmě neuvědomuje, že islám stojí vlastně na totožné mytologii jako křesťanství a judaismus. Máme tu Adama a Evu, Noema, Abraháma, Davida, Šalamouna i Ježíše, akorát se k nim staví trochu jinak. Mohammed byl samozřejmě chytrý člověk a snažil se při utváření víry vyhovět všem, takže během putování extrahoval vědění od různých kmenů a propojoval to s vlastními myšlenkami. Z dobového hlediska je Korán oproti Bibli i celkem progresivní, protože místo trojjediného Boha uznává pouze jednu boží entitu, Ježíše berou pouze za člověka - proroka a také podporují rozvody, což bylo v křesťanství dlouhou dobu tabu. Samozřejmě je to o tom, jaká frakce si text vykládá. Radikálností je Korán s Biblí srovnatelný, ale stejně tak oba texty obsahují mnoho dobrého. Nemůžeme odsuzovat všechny věřící kvůli pár jedincům, kteří jsou hlasitější než ostatní. Je to jen o lidech, kteří tyto svaté knihy čtou a interpretují je.
Poslední přání
Andrzej Sapkowski
První povídková kniha je v dnešní době už klasika. Sapkowski hravě pracoval s aluzemi na nejrůznější pohádky, ať jsou to Sněhurka a sedm trpaslíků nebo Kráska a zvíře. Stejně tak dokázal západní svět skrze tvorbu seznámit s mytologií, o níž předtím nikdy neslyšeli, což jsou zase tvorové jako striga nebo kikimora. Škoda, že americká produkce však dílo plně nepochopila a v jejich adaptaci z toho vznikl takový paskvil. Jako předehra k hlavní sáze a seznámení s jednotlivými postavami je jinak kniha perfektní a rámec v podobě svatyně Melitelé Sapkowski využil dobře.
