ArkAngel komentáře u knih
Mnohdy pouze velké fragmenty z díla velké řecké básnířky, které by ve výsledku mohly být i na polovičním počtu stran. Je velká škoda, že z jejího díla, které je hodně milostné, se toho příliš nezachovalo, protože se ve výsledku toho v knize dočtete více o samotné autorce, případně tom, co o ní kolovalo nebo komu byly texty také přisuzovány.
Po Lukiánových Pravdivých příbězích jsem si dal menší odstup, ale nakonec jsem se pustil do dalšího díla, které by se dalo označit za předmoderní sci-fi. Jak už to u takovýchto cestopisů bývá, autor je sám vypravěčem a vydává se na ve dvou příbězích do vesmíru. Na Měsíci se dozvídá, že je to vlastně biblický Ráj a Adam utekl na Zemi, kde se stal vlastně Prométheem. Cyrano s křesťanskými prvky pracuje opravdu zajímavě, ale bohužel dochází ve druhé a nedokončené části k poklesu kvality. Pořád je to ale zajímavé dílo, které dokresluje představu minulých generací o fungování vesmíru.
Dalo by se říct, že kniha z vícero úhlů pracuje s tématem zneužívání žen, kdy si protagonista díla: "zestárlý a dvakrát rozvedený profesor" začne poměr se studentkou, což se mu vymstí. Když se následně uchýlí ke své dceři, ta je zneužita několika muži a on se s tím musí nějak vypořádat. Určitě je to velmi lidský příběh, ale nemůžu říct, že by postava Davida došla k nějakému vykoupení. Vzhledem k zasazení do Afriky zde navíc ale vyplouvá další hromada společenských témat, což dílu dodává zase trochu jinou hodnotu.
Jednoduchá a dnes už možná trochu zastaralá skripta, která vcelku technicky popisují televizi ze tří stránek, kdy se čtenář dozví něco o ní jako celku, jak se vysílá a také o pořadech, která televize financuje. Zábavnou formu čtení rozhodně nečekejte, ale pokud se člověk o televizi trochu zajímá, dozví se v textu základní informace, které bude potřebovat.
Mohutná kompozice různých žánrů, které se průběžně střídají, ať už jde o dramatické dialogy nebo dopisy, nám představuje bezejmennou ženskou hrdinku, která stojí mezi dvěma muži. Ze stránek na čtenáře skáče plno témat, ať už je kontrast mezi mužským a ženským světem nebo osobní či kolektivní traumata. Z počátku jsem se do knihy pořádně začetl, až jsem přestával ztrácet pojem o svém okolí a čase, ale z nějakého důvodu toto tempo nevydrželo a od druhé třetiny jsem se do knihy musel nutit. Třeba mě to bude více bavit, až to budu číst znovu časem. Na některá díla musí přijít ten správný okamžik.
Artemio Cruz umírá a my sledujeme jeho život a smrt z různých časů i perspektiv. První, druhá a třetí osoba vyprávění se navíc v průběhu mění a některé kapitoly jsou navíc specifické třeba i přístupem k dialogům, kdy je to chvílemi celkem chaos. Smrt samotnou už předznamenává název díla, kdy je její motiv v díle celkem značný, ale ona cesta k ní je neméně důležitá. Prostředí divokého Mexika je navíc zajímavé a bezvýznamné plus dávám dílku za užití jména Atanasio (Athanasios/nesmrtelný), které mám ve značné oblibě.
Víceméně soubor Bretonova nejdůležitějšího díla nabízí čtenáři autorovu tvorbu z období 1928-1944, které obsahuje také doplněná vydání nebo dopisy Sigmunda Freuda. Nadju jsem měl možnost číst už dříve samostatně, ale tentokrát jsem jí "zhltnul" v rámci celé volné trilogie spolu ještě s Arkánem 17. Díla jako taková jsou samozřejmě esejistická a zabývají se vším od snů, přes lásku až po symboliku a okultismus. Právě ona korespondence s Freudem je pak zajímavá i z toho úhlu pohledu, kdy se autor a někdo, koho cituje, střetnou v tom, že jeden z nich udělal chybu, ale nakonec se zjistí, že se vlastně stala někde úplně jinde, tedy u strany třetí.
Exil, cenzura a příběh vznikajícího nakladatelství. Asi takhle by se dal charakterizovat částečně autobiografický román Hnůj země, který jakožto román v dopisech velice dobře zobrazuje příběh Čechů, kteří utekli do Kanady. Sem tam jsou dopisy proloženy třeba úřední zprávou, což vše akorát dokresluje. Začátek mne příliš nebavil, ale když jsem se do toho dostal, zajímalo mě, jak se příběh nakladatelství bude vyvíjet dál. Některé linky byly méně zajímavé, ale i tak je to skvělá výpověď o dané době a fungování Čechů v zahraničí.
Skutečně moderních epistolárních románů je opravdu málo a Kancl se může pyšně řadit mezi ně. Zatímco většina lidí je zvyklá na to, že tenhle žánr užívá dopisů, Beaumont sáhl po e-mailech a využil jejich vlastnosti naplno. Vzhledem k tomu, že v době vzniku románu ještě nebyly sociální sítě, dá se pochopit i ono chatování, které v e-mailech na pracovišti probíhá. Jinak tu máme i takové věci jako usnutí na klávesnici, poslání e-mailu z cizí schránky apod., což jen ukazuje, jak moc si byl autor vlastností této formy vědom. Příběh je jinak zasazen do prostředí reklamní agentury a pokud se v tomto světě orientujete, musíte uznat, že byl zpracován věrně. Beaumont odvedl rozhodně skvělou práci a ukázal, kam mohou moderní "romány v dopisech" směřovat.
Tweety s city jsou knihou, která rozhodně zaujme svou formou, ale po příběhové stránce jde vlastně o obří pubertální klišé. Kluk miluje holku, jí se líbí někdo jiný a kamarád onoho kluka přijde s plánem, jak holku získat, jenže se to zvrtne. Kniha skvěle využívá sociálních sítí, ať už jde o Twitter, e-mail nebo blogy, kdy vlastně ani nemusíme vědět, kdo se skrývá na druhé straně obrazovky. Touhle formou by se určitě daly zpracovat daleko zajímavější tituly, ale bohužel se s ní zatím pracuje pouze v brakové sféře.
Šahrazáda pravila králi, že Šimás pravil králi. Asi takhle by se dala popsat první třetina posledního svazku se série Tisíc a jedna noc, kdy se skrze postavu vezíra dostáváme k mnoha různorodým příběhům a moudrům. Po této dlouhé části pak následují příběhy zase jiné a vše je uzavřeno onou tisící a jednou nocí, kdy Šahrazádu král nakonec nepopraví, aby měli její tři děti matku. Celá rámcová sbírka je skvělým vhledem do muslimské kultury, kdy pak i snáze chápete uvažování lidí z jiného prostředí.
Předposlední kniha ze série Tisíc a jedna noc nabízí tentokrát tři delší příběhy a jeden kratší. V tomto díle se více sází na poezii, kdy jsou jí díla velmi protkaná a k jednomu tématu se třeba v posledním příběhu vyjádří i několik básníků... a nebo se veršuje třeba o vlastním údu. Jinak se zde tradičně vyskytuje ar-Rašíd, reálný panovník, jehož legendární vláda z něj učinila součást mnoha příběhů napříč všemi svazky.
Pod vedením Averyové Lara dle mého názoru funguje celkem dobře a bonusové příběhy opět z pera Jurgense byly také fajn. Hlavně fotorealisticky nakreslený komiks v závěru byl opravdu perfektní. Když bych to měl srovnat, je poslední kniha rozhodně lepší než druhá a třetí, ale za první pořád zaostává. Možná je to i tím, že se člověk těch dobrodružných příběhů pak vlastně i přejí.
Třetí ze čtyř archivů o Laře Croft má vychází především z pera Jamese Bonnyho a plusem je, že příběhy tentokrát nejsou tak přehnané jako v knize minulé. Ale na druhou stranu taky nejsou ničím výjimečné. V první cca polovině knihy se mi jinak zdálo, že se kreslíři snaží ženské postavy až extrémně sexualizovat, takže tu máme nejrůznější pohledy zpod zadečku apod. Ve druhé polovině to už naštěstí vymizelo. Asi si v jistou chvíli uvědomili pokles kvality, tak potřebovali chlapy u komiksu nějak udržet. A proto se asi taky vytasili s lady Jasmínou, aby měla Lara ještě víc odhalenou rivalku.
Kvalitativně je na tom druhý díl Archivů ze světa Tomb Raidera podstatně hůře. Příběhy jsou více fantasmagorické a místo jednoduchého pátrání po artefaktech, které by měly magickou moc to tu překypuje mocnými entitami, cestuje se zde časem a jsou zde bytosti také z jiných světů. Překombinovanost s Larou fakt dohromady nejde.
Tomb Raider v obřím formátu nabízí příběhy různorodé kvality, kdy se slavná lovkyně pokladů vydává na dobrodružství po celém světě. Aby na to nebyla sama, objevuje se zde také Chase Carter, který je jejím rivalem/kolegou/milencem, takže má jejich vztah tu správnou dynamiku. Kresba komiksu je skvělá a onen obří formát tomu jen prospívá. Lara je jinak silnou protagonistkou, která příběh utáhne, byť je krapet neuvěřitelné, co se svými proporcemi těla vlastně všechno dokáže.
Juno je poražená, postavy poumíraly a čtenář se dozví, jak Ubisoft zahodil dějovou linku s potenciálem do koše. Jo, hlavně že má Desmond Miles syna, aby mohl pokračovat jeho odkaz. Doufám, že podobným způsobem nezahodí i dějovou linku přítomnosti, kterou načali v trilogii Origins - Odyssey - Valhalla, to bych měl Ubisoft už za úplné dementy.
Další Assassin´s Creed komiks, který je jen nudou pro fanoušky, jež se chtějí dozvědět, jak vlastně byla poražena Juno. V této části začnou asasíni a templáři spolupracovat a opět se vydáme do minulosti, v tomhle případě nezajímavého roku 1937 ve Španělsku, kde pátrají po artefaktu Koh-i-Noor. Otso Berg je fajn postava, ale komiks bohužel neutáhne.
Opět slabý počin ze světa Assassin´s Creed, kdy pokračujeme s postavami uvedenými v jiné komiksové řadě. Tentokrát je příběh zaměřen výhradně na přítomnost a řeší dějové linky, na které se ve hrách vybodli. K čemu představit zajímavé postavy a vzkřísit Juno, když je pak budete řešit v komiksu, že?
Jak uzavřít nudnou dějovou linku o nudných postavách, které se vydávají do nezáživné minulosti? Pošlete je do všemi oblíbené renesanční Florencie, kdy je slavný Ezio již v důchodu a tak člověk vidí postavy, které fungovaly v jeho okolí. V minulé knize navíc byla postava zraněná, aby tady zemřela... to ji nemohli odpravit rovnou?