Arry komentáře u knih
Hezká sbírka citátů slavných osobností. Osloví hlavně rodiče, doporučuji si knížečku přečíst pro odreagování na koupališti nebo u moře.
Mé první setkání s autorem. V knize se objevuje zajímavý tok myšlenek a také tak trochu návod, jak mají věřící sdílet svou víru s nevěřícími, jak jim naslouchat a pomáhat jim v hledání Boha svým vlastním způsobem a tempem.
Pokora...slovo, které je v dnešním egoistickém světě plném sebeuctívání a sociálních sítí spíše ostudou, nežli ctností. Jihoafrický pastor Andrew Murray se vrací k odvěkým biblickým principům lidské podřízenosti stvořiteli a připomíná, že pravého štěstí je možné dosáhnout skrze sebeobětování a poslušnost.
Intimní nahlédnutí do mysli člověka, který trpí depresí a jeden z nejdetailnějších popisů projevů této choroby, který jsem kdy četl. Troufám si říct, že alkohol u propuknutí této nemoci u Styrona hrál svou roli, jelikož jej autor konzumoval téměř na denním pořádku více než 40 let. Kniha může být prospěšná lidem, kteří s touto nemocí sami zápasí a mnohým bude promlouvat přímo do duše.
Druhý díl byl dle mého názoru o něco lepší než první. Nechyběla zde Kulhánkova typická dávka akce, napětí černého humoru a zvratů. Docela mě překvapilo autorovo časté používání slovesa "být". I přes to, že je autor u nás velmi oblíbený, nejsou akční knihy o upírském podsvětí úplně mým šálkem kávy.
Hezká kniha. Nejsem příliš fanoušek knih vedených stylem rozhovoru, ale tahle mě nadchla. Doporučuji!
"Minulost je břemeno, a to břemeno je přítěží. Když svou minulost svěříte psychologovi, bude vás učit ji vytěsnit ze života. Když ji svěříte psychiatrovi, naučí vás brát léky na spaní. Když ji ale svěříte Ježíši Kristu, on ji zlikviduje."
Čteno kvůli čtenářské výzvě. Ke knize se mi hodilo přísloví: Co člověk zaseje, to také sklidí.
Příjemný i když krátký návrat do Alagaesie. Kniha určitě nedosahuje kvalit Odkazu Dračích Jezdců, ale rozhodně jsem se nenudil. Paolini si chtěl dokázat, že umí napsat knihu kratší než 500 stran. Ano, umí, ale doufám že nás do svého světa opět pozve - příště však na déle.
Příjemná krátká hra, která je aktuální i v dnešní době, kdy si lidé pořád na něco stěžují a řeší hlavně sami sebe.
Apokryfy mi vždy evokovaly nepotvrzené biblické příběhy. Čapek v tomto díle do apokryfů zahrnuje různé vyprávění od starověku po Shakespeara a představuje čtenáři svou novou perspektivu. Oblíbená povídka: O moudrosti.
Hezká kniha povídek o všednodennosti životů lidí moravskoslezského kraje.
"Prase to muselo být! Ten architekt, který nakreslil a postavil dům s balkonem metr dvacet nad zemí jako s pozváním pro zloděje. Hovado, které ví, že v těch domech na bývalých kukuřičných polích nikdy nebude bydlet. Ať si to zamřížují, otroci, řekne si, když vykračuje přes trávníček ke své vile postavené z peněz, které tu všude chybějí. Nic si neřekne. Na otroky nemyslí ani vteřinu."
Příjemná krátká báseň, aneb: Dávejme si pozor na to, co komu a kde řekneme.
Tři a půl hvězdiček. Zajímavé čtení (nebo spíše poslouchání) při cestě do práce, nebo procházce městem. Někdy se však autor snaží být vtipný za každou cenu a věty díky tomu vyznívají křečovitě.
Krátká kniha s povídkami současných českých autorů. Většina byla průměrná, nejvíce mě však zaujal příběh o rockovém kytaristovi a jeho zmařené šanci poznat pravou lásku.
Knihy o hlídkách jsem přečetl všechny během mých středoškolských let. Návrat po téměř deseti letech do moskevského podsvětí jsem si náramně užíval a zakončení série bylo skvělé. Teď již nezbývá než čekat, jestli Lukjaněnko dokáže ságu o Jiných opustit, nebo nás čeká další dobrodružství, tentokrát s jinou hlavní postavou. Nebránil bych se, ale pro mne je nyní příběh uzavřen. Sergeji, děkuji za chvíle plné napětí, akce, emocí a humoru, budu se těšit třeba někdy příště, naviděnou.
Hezká, svým způsobem zvláštní kniha s výjimečnou atmosférou. Mám rád vztahové příběhy, takže se mi autor trefil do vkusu. Přečteno díky Čtenářské výzvě - kniha od asijského autora.
Netušil jsem, o čem kniha je, ale to, že se posledních několik měsíců objevovala na předních příčkách vyhledávání na Databázi mě velmi zaujalo. Po přečtení mohu potvrdit, že dílo je i pro čtenáře, kteří židovskou tématiku nevyhledávají rádi. Je až neskutečné, že hlavní linie se odehrávala necelých 70 kilometrů od mého bydliště a je stejně neskutečné, jak tvrdá dokáže být lidská krutost. Příběh Hany je silný a zároveň krásný a prozrazuje, že pokud se i přes všechno trápení rozhodneme pomáhat druhým, můžeme znovu nalézt smysl života.
Čteno v originále. Kniha sama o sobě nepřináší mnoho revolučních myšlenek. Zaujala mě však teorie, že život je vlastně ve své podstatě trápením - trápíme se, když jsme sami a chceme někoho mít, když jsme ve vztahu a neklape nám to, když jsme chudí, když jsme bohatí, nemocní i zdraví. Je jenom na nás, jaké trápení jsme v životě ochotni akceptovat, protože každé naše rozhodnutí některé problémy odstraňuje, ale také sebou přináší nové.
Pro mě boj knihu dočíst, svým obsahem a rozsáhlostí mi připomínala některé z knih Starého zákona. Poslední kapitola však stála za to, když se začalo objevovat spoustu známých jmen a vše se najednou uložilo do krásného celku. V nejbližší době se však na opětovné čtení Silmarillionu nechystám. I když smekám nad propracovaností celého světa, jednou prozatím stačilo.
Kniha je o trochu horší než první díl, děj nemá v druhé polovině příběhu již takový spád. Stále se však jedná o magické vyprávění na vysoké úrovni, kterých je poslední dobou v žánru fantasy velmi málo.