Artim
komentáře u knih
Problém tří těles
Liou Cch'-sin
Za vrchol sfi-fi (přiznám se, moc jsem jich nepřečetl) považuji Den Trifidů - taková propracovaná sonda do duše člověka a společnosti po apokalypse. Tady je to jinak, spousty ideologie, technologie posouvané v příběhu postavami vpřed. A apokalypsa teprve začne.
Přitom to bylo velmi čtivé, poutavé a místy i vtipné, to když si Aristoteles zakřesal zapalovačem Zippo:-)
Za mě snaha autora zkombinovat popis čínské kultury v kostce, vědy a mimozemšťanů, kteří jsou úplně stejní jako my, docela vyšla.
Vánoční koleda
Charles Dickens
Čtivé, svižné, za srdce beroucí a stále velmi aktuální.
Je zajímavé, že jak v knize tak ve filmu se hlavní postavy pokaždé překládají jinak...
Milada Horáková: justiční vražda
Miroslav Ivanov
Hluboká poklona před paní Horákovou. Čtení mě donutilo zamyslet se nad tím, zda bych měl tu odvahu resoluce o vině Milady Horákové odesílané před procesem nepodepsat a riskovat tak kárné řízení, vyhazov z práce, postih rodiny atd. Dokázal bych se jako jen hrstka lidí vzepřít? Z pohodlí dnešní doby se snadno říká ano, ale když se zamyslím v kontextu té doby, mám obavu, že bych byl stejně jako většina ovcí, co si chrání především svůj krk:-(
A to vůbec nemluvím o odvaze, kterou prokázala paní Horáková. Dalo by se říci, že se držela jen v pravdu a své svědomí - jednoduché, ale přesto pro mnohé z nás nesmírně obtížné, takřka nemožné.
Hluboká úcta!
Cilčina cesta
Heather Morris
Oproti Tatérovi mnohem lépe zpracované. Hezky retrospektivně zasazené vzpomínky na Osvětim. Poutavé vykreslení života ve Vorkutě.
Je zde patrné, že si autorka dala více práce s příběhem. Četlo se to rychle, vše postupně graduje. Celkově za mě rozhodně lepší než první díl.
Cilka má můj neskonalý obdiv, představuje vnitřní sílu člověka, kterou rozhodně nemá každý!
Mravenci
Bernard Werber
Naprosto uchvacující čtení. Hltal jsem každou stránku. Lidi tu rozhodně nehráli prim a tak mi ani nevadilo, že popis společnosti lidí tu není až tak propracovaný jako ten mravenčí.
Skvělá sci-fi detektivka!
Frankenstein
Mary Wollstonecraft Shelley
Horor? No, s tímto záměrem asi mohlo toto dílo vzniknout. Autorka totiž spolu s přáteli při výpravě v horách uvízla v horské chatě na několik dní a tak pojali nápad vymýšlet děsivé příběhy. Ve výsledku ale příběh na pomezí novely a románu hororový příliš není.
Působí to na mě, jako kdybyste četli Erbenovu Kytici s větší porcí emocí.
Dílo vzniklo v období romantismu a navíc autorka jako žena vykresluje především mužské hlavní postavy. Výsledek je tedy opravdu mnoho protichůdných emocí ryzí láskou počínaje a bolestnými výčitkami konče, to vše nahuštěné v každé výrazné postavě přičemž jediným východiskem je smrt, v romantismu jak jinak.
Onen horor z tohoto díla udělali až moderní filmaři, kteří notně ubrali na emocích a niterné rozervanosti hlavních postav a přidali na krvelačnosti, o kterou autorce vůbec nešlo. Ta chtěla jen vyjádřit potřebu každé bytosti být milován a důsledky, které absence naplnění této základní potřeby přináší, to vše na pozadí podmanivého příběhu vytvořeného v období, kdy se happy endy opravdu nenosily.
Když jsem se tedy od půlky knihy oprostil od zkreslené představy, se kterou jsem do čtení šel, sžil se s tou přemírou emocí, které autorka pěchuje do mužských hrdinů a snažil se pochopit ten vnitřní boj, co Frankenstein a netvor prožívají, tak to docela šlo a konec už ubíhal svižně. Nakonec jsem tak hodnocení vytáhl na 4 hvězdy, i když v půli knihy jsem byl odhodlán dát max dvě.
Pád Cařihradu
Mika Waltari
Člověk by řekl, že tak časově a lokálně velmi omezený děj bude znamenat i slabší zážitek. Opak je pravdou, autor dal díky tomu větší prostor hlavním aktérům a popisu úzkosti a strachu, který město postupně opanuje. A do nadcházejících hrůz zasadil milostné a velmi dynamické drama hlavních hrdinů (a ano, opět i zde má žena zásadní vliv na hlavního hrdinu).
I zde si nechal na konec vau efekt co do tajemného pozadí hlavního hrdiny a i zde je kniha psána poutavým a na jazykové prostředky bohatým jazykem.
Hned po Sinuhetovi druhé nejlepší dílo.
Urla
Petra Stehlíková
Jako několik málo čtenářů níže i já půjdu trochu mimo proud.
Tato kniha nepatří mezi TOP celé série. Proč?
Mám pocit, že autorka ji poté, co se jí vymazal z počítače původní návrh, došila horkou jehlou. Jako by se jí už nechtělo znovu to celé dovymýšlet, a tak to prostě nějak sepsala znovu.
Za mě chybí hloubka, minimálně začátek knihy by se dal shrnout jako "běhání sem a tam", kdy důvody a nápady něco podniknout padají tak nějak z hůry. Kniha se zvedá až na posledních 100 stránkách, kde se mnohé odkrývá.
Plně se ztotožňuji s názorem, že Urla je mostem k pátému dílu, že jazykové prostředky tu nejsou prakticky žádné a ono opakování úvodního motivu mi už ke konci lezlo krkem. Asi to měla být hlavní kostra celého dílu, ale dle mého si to chtělo více vyhrát a jen tak nedolepit jednotlivé epizodní výlety hlavní hrdinky s tlupou otrlých chlapů, kteří dělají, co jim malá holka řekne a jen občas si zaremcají.
Nasterea je za mě jednoznačně lepším dílem.
Poslední drobnost - taky vás tak vytáčí slovo "odtušit"? Mě už ke konci knihy hodně.
Ohnivý sloup
Ken Follett
Vždy, když se pouštím do dalších dílů rozečtené série, jdu do toho s mírnou obavou, že se autorovi už nepovede přiblížit se prvnímu super zážitku. A skutečně druhý díl (Na věky věků) nedosahoval takových kvalit jako jednička. Proto i zde jsem byl trochu skeptický. Naštěstí, zbytečně!
Trojka byla naprosto skvělá. Měla široký záběr a hodně reálií a co mě potěšilo, explicitní a hrubé sexuální výjevy tentokrát autor potlačil a zůstal jen u náznaků, čímž dílu pomohl.
Celkově velice povedená práce. Už se opět těším na čtyřku, se kterou už nebudu tolik otálet!
O chytré kmotře lišce
Josef Lada
Hned jsem si vybavil onen večerníček J. Bohdalovou nadabovaný. Četba se mi tak spojila i s ostatními smyslovými vjemy a vše zapadlo do nostalgické parádní vzpomínky. Díky!
Dívka, která si hrála s ohněm
Stieg Larsson
Kolegu přede mnou iritovala "žabka", mě uvádění celých jmen (jméno + příjmení). Chápu, že tím autor chtěl zdůraznit individualitu, ale místy už to bylo moc. Oproti jedničce se příběh vleče a než se děj rozjede, uplyne 125 stránek příprav, které by se daly scucnout na pár desítek. Poslední věc, co mě drala, byl výpis produktů z Ikei. Proč měl proboha autor tu potřebu uvádět všechny ty názvy daného nábytku? (přiznávám, nesnáším nakupování, kdy si vás hodinu vodí jak ovci po šíleně velkym obchoďáku a nechápu ani za mák lidi, kteří to milujou).
Jinak opět strhující, ke konci už napěchované, ale trošku se bojím toho, jak moc rozvláčný bude úvod třetího dílu, který je o cca 100 stránek delší...
Sophiina volba
William Styron
Detail, to je to, co mi působilo největší problém. Bože jak se někdo může tak rozepisovat o něčem, co by jiný autor shrnul do několika vět či max jednoho odstavce...
Zvláště začátek knihy je tak náročný. Než se potkají 3 hlavní hrdinové, trvá to věčnost.
Postupně se ale těch mnoho dějových linií začne proplétat a vám se začnou spojovat různé souvislosti a začne vás to vtahovat čím dál více. Konec je strhující a ústřední téma viny je už všudypřítomné s jediným možným východiskem...
Ranhojič
Noah Gordon
Nejdříve jsem viděl film, který mě okouzlil, nyní jsem dočetl knihu a toto pořadí, ač náhodné, bylo určitě správné. Obráceně bych ve filmu hledal něco, co bylo mnohdy kompletně přepracováno.
Kdybych si z knihy měl vzít jen jednu věc, pak by to byla rada Karimova otčíma: "Kdejaký podělaný běžec se modlí za vítězství. Představ si, jak to Alláha musí zmást! Je lépe ho poprosit, aby ti dal rychlost a vytrvalost a nechal odpovědnost za vítězství nebo prohru na tobě." (str. 358)
Už se těším na Šamana!
Sněhulák
Jo Nesbø
Nesbø mi padl do výzvy a jelikož byla kniha Sněhulák jediná v dosahu, řekl jsem si, proč nezkusit žánr, ze kterého mám přečteno jen pár knih.
Jako u zbylých detektivek jsem byl v určení vraha zcela mimo a zahradník tu bohužel chyběl:-)
Jelikož jsem měl prostor, zhltl jsem to za dva dny a nebylo to úplně špatné. Dávám 5, i když od detektivek dám zas na nějakou dobu ruce pryč.
Spalovač mrtvol
Ladislav Fuks
Rozebrat tuto knihu by bylo asi na dlouhý odstavec. Kdybych to měl zredukovat na jednu větu, pak vyberu tu z 59. strany - Předčasná smrt je velké dobro jen tehdy, když člověka ušetří velkého strádání.
Přijetí zla ukázkovou propagandou a naplnění této věty se pak postupně rozvíjí až do stavu pomatení smyslů, kdy si v epilogu pan Kopfrkingl myslí, jak všem Židům pomohl a ušetřil jejich trápení.
Zajímavé je opakování postav, hlavně motiv dvou manželů, jejichž hádka vždy nenápadně nastíní, co negativního se odehraje v další části a upozorňuje na bláznovství hlavního pseudohrdiny.
Řeka bohů: Román ze starého Egypta
Wilbur Smith
Možná srovnávám nesrovnatelné, přesto se tomu neubráním - Egypťan Sinuhet vs. Řeka bohů.
Oba romány naprosto fenomenální za 5 hvězd, přesto pár drobných rozdílností:
- U Taity jsme vrženi do jeho nejlepších let, kde začíná příběh, u Sinuheta máme možnost prožít s ním celý jeho život.
- Taita je dokonalost sama, ovládá snad všechny dovednosti, co lze obsáhnout a rád to dá na odiv. Sinuhet je omylný, analyzuje své chyby a ovládá jen umění z chrámu života a posléze i smrti. Životní pouť je pro něj cestou rozvoje a poznání. Taita na životní pouti aplikuje své znalosti a dovednosti.
- Zlo a dobro je u Řeky bohů jasně rozdělené. Čtenář tak velmi poutavě čeká, jak záporáci zhynou. V Egypťanovi je rozlišení zla a dobra obtížné, vše se neustále vyvíjí a mění.
- Sinuhet má pro nás třešničku na dortu v podobě "vau" efektu jeho mystického původu.
- Řeku bohů posouvá vpřed honba za mamonem (chvíli jsem si myslel, že se tak jmenuje i faraon) a láska. U Sinuheta je mamon okrajovější a láska komplikovanější. Naopak Waltari odkrývá více rozporuplný vnitřní svět hlavních postav a to, jak se odráží ve vnější realitě.
Výše uvedené postřehy ale nepředstavují nic zásadního. Přesto bych za pár let jako první sáhl po Egypťanovi a až pak po Řece:-)
Nebuď p*ča aneb Jak (ne)pracovat s dětmi: Příběhy z ústavní péče
Tomáš Morávek
Přidávám se ke všem těm, kterým během čtení ukápla nějaká ta slza. Nečetlo se mi to lehce a sebezpytně musím říct, že ačkoli vychovávám jen vlastní děti, nedělám pro ně zdaleka tolik, co autor pro ty své, a že jich je hodně!
Tato kniha mi ukázala, že je co zlepšovat a že zlobení je jen zrcadlení problému.
Díky za tu zkušenost, byť jen čtenářskou.
Silmarillion
J. R. R. Tolkien
Je pro mě složité tuto knihu zhodnotit. Pokud bych za sebou neměl Pána prstenů a Hobita a četl knihu jen jako úvod do problematiky nějakého fantasy světa, asi bych dal jen 2 hvězdy. Rozdíl tak činí úcta a pokora k autorovi a jeho dílu.
O změti jmen a různých osudů bylo napsáno mnohé a já se s tím potýkal také. Zaujal mě ale koncept vzniku hmotného světa, něco jako když Bůh stvořil náš svět, ale jakousi éteričtější či "filozofičtější" formou duchovní "emanace".
Tím se odlišuje od všech ostatních fantasy autorů, kteří tento přesah nemají.
Já, Poutník
Terry Hayes
Mě to naprosto pohltilo.
Jasně, jsou tam situace, u kterých to autorovi moc nežerete, ale pak je tam spousta těch, které vás nenechají knihu odložit.
Doufám, že autor nezůstane jen u prvotiny!
Já, Claudius
Robert Graves
Rozjezd knihy je pomalejší, malý Claudius se rozkoukává po světě a pasivně přijímá svůj úděl, postupně se však stává aktivnější a jeho postava se tak dostává velmi pomalu do popředí mnohých intrik ve starém Římě v první polovině prvního století n.l.
Líbí se mi, že si autor už ve jménu Claudia historika vytkl dívat se na historii faktograficky a tudíž nezabíhat do popisu chlípností a zvrhlostí té doby ale opřít děj o podstatné zvraty a události, byť někdy umně vytvořené, té doby.
Konec jsem už hltal a těším se na druhý díl!