Arwen777
komentáře u knih
Krutý měsíc
Jana Jašová
Jana Jašová úspěšně pokračuje v nastavené laťce, Krutý měsíc se mi dokonce líbil ještě víc než předchozí kniha.
Na dobu lockdownu a covidových opatření nikdo nevzpomíná rád. Autorce se podařilo dobře zachovat atmosféru této doby a psychických dopadů na lidi, ale zároveň tak, aby čtenáře neotrávila. Hlavním motivem je pátrání po zmizelém dítěti a rozluštění záhadné situace, ve které se ocitla hlavní hrdinka, která si ale na nic nepamatuje. Snaží se tedy zjistit, co se stalo a jak to souvisí s jejím synem. Dějištěm je malá vesnice s obyvateli, kteří na ni hledí s nedůvěrou až nenávistí jen proto, že bydlí v domě svého přítele. Ten tu není zrovna populární a pomalé odkrývání dávných událostí vnáší světlo do těch současných.
Pěkně vystavěná detektivka, velmi čtivá, ne vše je uvěřitelné, ale docela dobře vystihuje české poměry.
Doporučuji.
Prokletí hrobky
Gill Paul
Nebylo to špatné a kniha se dobře četla. Ale já tak nějak očekávala víc, ale čeho vlastně? Dobrodružství? Tajemna? Historie? Vysvětlení? Ani sama nevím. Toto mi připadalo jako román pro ženy s lákavou návnadou tajemství hrobky Tutanchamona. Neříkám, že by nebylo dostatek pasáží z minulosti, ale to, co zaujalo mě, bylo, jak se Evelyn prala s následky mrtvic, jak ji postupně mrtvice víc a víc omezovaly a kradly paměť. Velký dojem na mě udělala i láska jejího manžela. Pěkně popsaný byl i život smetánky v té době.
Pro mě to bylo lehké čtení spíše pro ženy, ideální na čas odpočinku s knihou.
Architekt temna
Marko Hautala
Kniha mě zaujala hlavně kvůli prostředí, ve kterém se odehrává - paneláku. Vzpomněla jsem si na dětství, jak jsem se bála chodit po tmavém schodišti a do sklepů jsem zamířila jen, když to bylo opravdu nutné. Věděla jsem, že by to mohlo zahrát na tyto dávné struny strachu...
A povedlo se. Ačkoliv mi první půlka knihy připadala trochu zdlouhavá, já bych ocenila více náznaků a znepokojivých skutečností, přesto kniha splnila moje očekávání. Marko Hautala je opravdu mistr vykreslení atmosféry. Každý, kdo bydlel nebo bydlí v paneláku, si při četbě stísněné pocity snadno vybaví.
Druhá půlka knihy pak nabrala rychlejší spád, postavy odkrývaly svoji úlohu v příběhu a nevysvětlitelné drobné události začaly zapadávat do vzorce. Přesto mě konec překvapil a dokonale mi sedl.
Nejsem odborník na horory, ale tento se mi líbil. Trochu mě mátlo Joniho snění, proto nedávám plný počet, ale jsem rozhodně spokojená. Doporučuji pro milovníky hrůzostrašných příběhů budovaných na atmosféře bez hektolitrů krve.
Myší díra
Simona Votyová
Osvěžující útlá knížečka týkající se vážných témat jako jsou jizvy z dětství, osamělost, pocity viny, nenaplněné touhy, nevšímavost, šikana, deprese, předsudky aj. Přesto jsou tyto smutné motivy podané trochu odlehčenou formou a to díky netypickému vypravěči. A tak se v jednom domě konečně potkají lidé, kteří se dlouhou dobu míjejí, a vznikne z toho místy dojemný a místy vtipný příběh, hlavně ale hluboce lidský, s pochopením pro staré i nové rány, a dávající naději, že lidskost a pochopení ještě nevymřeli. A zdůrazňující odvěkou pravdu, že když máte pro koho, stojí za to žít. A možná, že i na té reinkarnaci něco bude...
Doporučuji.
Hlava světa
Rebecca Gablé
Nejsem milovníkem historických románů, tuto knihu jsem si vybrala na základě hodnocení tady na databázi s vědomím, že bych si občas měla rozšířit obzory a poučit se. A byl to opravdu dobrý výběr a velice příjemné překvapení.
Ke zdejším komentářům nemám moc co dodat, jsou velice trefné a mluví mi z duše.
Tak jen snad povzbuzení pro ty, kteří mají před historickými romány respekt jako já. V tomto případě nemáte proč, kniha je ohromně čtivá, dobrodružná, protkaná boji, intrikami, láskou, nenávistí, ctí i podlostí, štěstím i nespravedlností, střetem křesťanů a pohanů aj. Navíc stojí na velice solidních historických základech a dobře přibližuje dění mezi Slovany a Franckou říší na konci desátého století. Takže opravdu spojení zábavy a poučení v tom nejlepším slova smyslu. Oceňuji podrobný doslov knihy, kde autorka zmiňuje, které události a postavy jsou reálné a které ne.
Ač je vylíčení života v ranném středověku drsné, tak si myslím, že v reálu bylo ještě drsnější a že se autorka záměrně vyhýbala podrobnému popisu krvavých řeží nebo krutého a nemilosrdného všedního života, hlavně v zimních měsících.
Jsem velice ráda, že jsem sebrala odvahu na tento rozsáhlý historický román, který je pro mě ideálním poutavým spojením fikce a historických faktů, a určitě vyhledám i další knihy autorky. Doporučuji.
Břicho nestvůry
Louise Penny
Návrat na místo, kde by většina z nás chtěla strávit alespoň dovolenou, ne-li delší čas. Návrat na známá místa a setkání se známými lidmi. Tak malebné místo a a tak uklidňující atmosféra. A přesto pod povrchem vždy číhá nebezpečí. Tentokrát vede smrt malého chlapce k odhalení tajné superzbraně, tak nepravděpodobné v odlehlých kanadských lesích. A přesto to nebyla čirá fantazie. Zaujalo mě, že autorka postavila příběh na reálných základech (i když o některých věcech by člověk raději nevěděl). Superzbraň nebyla jediná věc, kterou jsem dohledávala, další byly naznačené události z války ve Vietnamu, které mě šokovaly.
Celkově měl tento příběh temnou atmosféru, smrt dítěte, zbraň hromadného ničení, bestiální vrah promlouvající zpoza mříží. Je pravda, že se to poněkud příčí s pohádkově krásnou vesničkou uprostřed divočiny. Ale skalní fanoušci už jsou zvyklí a opět sledují rozplétání minulých i současných vztahů, kroků, které kdysi v minulosti vedly k důsledkům v současnosti.. Setkáváme se se starými známými a poznáváme i nové lidi.
Někomu se zdá, že se autorka už opakuje. Pro mě je to jako návrat na známou půdu, mezi lidi, které bych mohla mít ráda. Knihy Louise Pennyové jsou pro mě záruka dobrého zážitku, vyvážený poměr pohlazení po duši a vzrušení a strachu. Tato série je moje srdcovka a ráda ji doporučím.
Čteno v originále.
Nimbus
Neal Shusterman
Neměla jsem příliš velká očekávání po prvním dílu, který mi přišel skvělý. Protože co si budeme povídat, na Smrtce je úplně nejlepší ten nápad, ten princip, který nás už ale ve druhém dílu znovu překvapit nemůže. Přesto se mi kniha velice líbila a ač Smrtku hodnotím lépe, i Nimbus se mi četl dobře a bavil mě. Závěr knihy dokonce gradoval tak, že jsem četla dlouho do noci.
Trochu mi zážitek kazil pocit lítosti nad dokonalým světem, kterého si lidé neváží, a připomíná mi to náš svět a současnou společnost, která se řítí pro mě nepochopitelným směrem.
Takže ačkoliv Nimbus není taková bomba jako Smrtka, určitě si osudy hrdinů užijete a nezbývá než obdivovat nápad a fantazii autora.
Zamilovaná hypnotizérka
Liane Moriarty
Upřímně nechápu tak nízké hodnocení (72%). Zamilovaná hypnotizérka je krásný lehce romantický příběh, který se soustředí hlavně na vztahy. A ty jdou Liane Moriarty jako vždy dobře.
Velice trefně vykreslené jsou vztahy partnerské, kdy si každý do začínajícího vztahu přináší zatížení a představy z minulých svazků. Moc pěkně tady bylo popsané porovnávání jednotlivých zkušeností. Navic se hrdinka potýká s pocitem, že se musí vyrovnat bývalé tragicky zemřelé manzelce, což je složitá pozice.
Trochu akční náboj knize dává téma stalkingu, tady tak mistrně podané, že soucítíte s oběmi stranami. Někdy je život příšerně složitý a jak už tu mnoho čtenářů podotklo, láska ani vztahy nejsou černobílé.
A nádech tajemna přináší povolání hlavní hrdinky - hypnoterapie. Výborně vysvětleno, zmíněné konkrétní případy klientů, které s jejich naznačenými vztahy a dopady tvořily vedlejší linky.
Já jsem si čtení užila a i když jsem si po půlce říkala, že by kniha mohla mít i méně stránek, nakonec jsem se s ní nerada loučila.
Temné lesy
Harlan Coben
Moje druhá od Cobena a za mě absolutní spokojenost. Těšila jsem se na komplikovanější zápletku s napínavým dějem a dostala obojí.
Líbí se mi, jakým způsobem dokáže Coben vystavět napětí, po kouskách odhalovat části pravdy a tady si vlastně až do konce ani nemůžete být jistí, že je to pravda. Zaujalo mě prostředí hlubokých lesů okolo letního tábora, připomnělo mi to noci na táboře plné strašidelných historek. Dotýkání se problematiky KGB a ruských imigrantů mi nijak přitažené za vlasy nepřišlo, však zas tak dávná minulost to není. Stalingrad už byl trochu moc, ale já čtu tyto knížky pro zábavu, tak jsem schopná zamhouřit oči , když to není absolutní nesmysl. Tady už to bylo spíše zbytečné.
Ocenila jsem i současnou vyšetřovací linku, soudní proces a ovlivňování ze strany bohatých a všemocných.
Postavy byly pěkně psychologicky vykreslené, včetně dopadů pocitu viny na celý život.
Takže suma sumárum doporučuji, jedná se o chytrou, svižnou a napínavou detektivku s rozkrýváním tajemné minulosti.
Není cesty zpět
Tim Weaver
Tak potvrzeno - tato série bude moje oblíbená. Druhá přečtená kniha a zase velká spokojenost.
Pro mě jsou to skvělé odpočinkové příběhy, u kterých víme, že hlavní hrdina není obyčejný smrtelník, ale naštěstí i morálky a empatie má víc než ostatní. A tak ho touha po spravedlnosti táhne i přes pro nás smrtelná nebezpečí dál. Kniha má úžasný spád, plno zvratů, tajemství a i když jsem zápletku odhalila poměrně brzy, můj požitek to nezmenšilo. Bezcharakternost bohatých a mocných (naštěstí ne všech) byla mrazivá.
Moc se mi líbilo vykreslení prostředí, hlavně ponurého Devonu a jeho pobřeží.
Určitě budu pokračovat nějakou další knihou ze série, až nastane správný čas. Doporučuji.
Zkaženost
Brian Freeman
Ačkoliv je Brian Freeman můj oblíbený spisovatel, tuto knihu mezi jeho top neřadím. Přesto je to velice slušná detektivka s dobrou zápletkou, chytře vymyšlená a napsaná tak, že skoro do samého závěru nevíte, na čem vlastně jste. Dobrá je linka, která se točí kolem postavy detektiva Strida, líbila se mi i celá linka kolem Rachel, postavy jsou skvěle vykreslené včetně psychologie (ostatně jako vždy u Freemana).
Jediné, co mi nesedlo byl soudní proces, který byl zdlouhavý. A také první půlka knihy postrádala ten správný spád, pořádně jsem se začetla až ve druhé půlce.
Škoda, že tato série u nás není dál vydávána, určitě bych ve čtení pokračovala.
Příslib krve
Brian McClellan
Svět této fantasy je opravdu jiný, originální. Magie tu sice je, ale na jiném principu a proti ní stojí magie střelného prachu. A možná i Bohové.
Tak do půlky byla pro mě kniha náročná, zmatečná, příliš mnoho postav, nerozuměla jsem systému kast a fungování společnosti. Hodně zmatku do toho možná vnesl převrat, kterým kniha začíná a který celou situaci znepřehlednil a zamotal. V druhé polovině knihy jsem se snad začala trochu orientovat a musím říct, že závěr mě naladil na další díly.
Takže celkově se mi kniha líbila, i když mě nechytla hned od začátku.
Sál smrti
Peter May
Těžko se mi rozhoduje mezi 3 a 4 *. Pořád mě tato série baví a téma tohoto dílu bylo velmi závažné. Od první knihy se mě hodně dotýkají poměry v Číně líčené v knize, jako např. politika jednoho dítěte, vztahy mezi lidmi, moc vlády nad životem jednotlivce a mnoho dalších. Z tohoto hlediska jsou knihy pro mě přínosným zdrojem informací a atmosféry. Detektivní linky mě také baví a nemám k nim výtky.
Nicméně tento díl byl zároveň i iritující. Vztah Liho a Margaret byl komplikovaný a neustálé hádky unavující. A závěrečné zamotání Sin-Sin do případů mi také moc nesedlo.
Ale nijak na sérii nezanevřu, jako audiokniha je to pro mě ideální relaxační zážitek.
Po západu slunce
Linda Howard (p)
Tak já půjdu proti proudu.
Uznávám, že je moje chyba, že jsem se těšila na post-apokalyptický román a nevšimla jsem si zadní strany knihy - neodolatelný romantický thriller. Na moji obranu - v anotaci o romantice ani zmínka...
Začátek byl vcelku fajn, schylovalo se ke katastrofě a situace byla docela napínavá. Čekala jsem, že se bude dusno a napětí stupňovat, přeci jen představte si, svět je bez elektřiny, dochází jídlo a blíží se zima... ideální podhoubí pro drama. To by do toho ale nesměla vstoupit romantika a zabít celý nápad.
Dobře, odmyslím si moje očekávání, uznám svoji chybu a začnu knihu považovat za romantický thriller. Přívlastek neodolatelný bych mu ale nedala ani tak. Posuďte sami:
"Musel se držet, aby nezachrochtal smíchy, On se tu mučil představami o společné souloži a ona myslí na jídlo. Názorný příklad rozdílnosti mezi pohlavími.
Pro penis to znělo jako výzva a znovu jí začal věnovat veškerou pozornost. Ben dokázal ženu udělat šťastnou, a to hned několikrát za noc. Stačilo by mu pět minut a už by nemyslela na polykání pizzy ani sendvičů. polykala by -"
"Podívala se na něj - v očích se jí zračilo vzrušení, ale zároveň vypadala vyděšeně, jako kdyby mu snad dokázala číst myšlenky.
A on myslel na to, že na ni musí opatrně. Že chce cítit, jak mu vagínou svírá penis."
Tohle je podle autorek představa romantiky. Pro mě tohle není ani romantika ani erotika, ale slátanina. Omlouvám se všem nadšeným čtenářkám, ale nedokážu si představit, že tohle napsaly ženy pro ženy...
Knihu jsem dočetla jen proto, že jsem se těšila na další takové perly.
Čtvrtá oběť
Peter May
Audiokniha
O chlup lepší než první díl, jako audiokniha ideální.
Vztah Margaret a Liho se dostává do krize a některé momenty jsou skoro úsměvné. Daleko lepší než v minulém díle je ale detektivní zápletka. Propracovanější, tajemnější a s velkým podílem historických reálií. To bylo super. Zajímavé byly i jiné odlišnosti kultury a životního stylu, včetně úskalí politiky jednoho dítěte.
Jediné, co mě zaráží, je nekompetentnost čínské policie. Nedokážu posoudit, zda je to propaganda nebo pravda.
Nicméně pro mě bylo poslouchání zábava.
Štěstí je zadarmo
Michaela Klevisová
Jednoduchá a milá četba. Na chvíle, kdy se vám nechce přemýšlet nebo když víte, že nemáte tolik času, kolik by vyžadoval román. Povídky o životě, o změnách, vztazích, koncích a pokračováních. A v každé se mihne zvířátko.
Styl paní Klevisové je poklidný a pozvolný, žádné dramatické změny. Zároveň je ale podmanivý a je takovým pohlazením na duši.
Četla jsem hodně jejích detektivek a tak mě povídku hodně zajímaly. A jsem potěšená. Až mi její další povídková kniha zkříží cestu, pustím se do ní ráda.
Domek u jezera
Jasinda Wilder
Asi ke mně kniha přišla ve špatnou dobu nebo jsem už cynik.
Mně to příjde prostě moc na sílu, moc prvoplánovité, moc kýčovité. V žádném případě nechci zlehčovat téma, ale zpracování se mi nelíbilo. Příliš erotiky na můj vkus k tomuto tématu, nejsem si jistá, jestli by se tato nemoc dala tak dlouho skrývat a ty možnosti, jak alespoň trochu zmírnit dopady ztráty partnera... já chápu, že potřebujeme číst o naději a lepších zítřcích a že je důležité dokázat se vzchopit po ztrátách blízkých a jak neskutečně těžké to je. Ale tady mi to nějak nesedlo, přišlo mi to prostě nereálné, z říše fantazie a toužebných přání.
Ale možná to tak mělo být, možná to jen opravdu nebyla správná doba pro mě.
Moře vzpomínek
Fiona Valpy
Co napsat? Do půlky knihy jsem na příběhu neviděla nic zvláštního, ale druhá půlka mě dostala. Je to dobrá kniha, pokud máte chuť si přečíst romantiku, která to neměla snadné, pokud potřebujete vědět, že i druzí to mají těžké, že život není lehká cesta, a pokud se potřebujete utvrdit v tom, že stojí za to bojovat a jít dál, i když se to zdá být marné, že do vztahu je potřeba hodně vkládat, aby fungoval. Prostě pokud si chcete přečíst o lásce, přátelství, odvaze a o krásném francouzském ostrově.
Uvědomuji si, že některé situace a zápletky jsou prvoplánovité, přesto má kniha mnoho krásných myšlenek, kterým neuškodí, když si je zase připomeneme. A je to krásný příběh, který vás potěší ale i rozpláče. A možná si řeknete, že některé starosti, které zrovna řešíme, jsou malicherné, a že jsou důležitější věci.
Tak si poslechněte šumění vln a představte si vlnící se moře. A lásku, která se zrodila na tom úchvatném místě a tam také zůstala.
"Láska k dětem je jediný čistý a prostý druh lásky. Bezpodmínečný, instinktivní, absolutní. Ale vedle toho existuje také láska k partnerovi, což je ovšem úplně odlišný druh lásky. Vůbec není jednoduchá, naopak, je mnohem komplikovanější, ale je to láska, kterou jsme si přeci sami vybrali, takže by vlastně měla být nejsnazší ze všech..."
"Bylo to dokonalé, viď, moje milovaná Ello? Ty a já. Naše láska."
Přikývla a nechala horké slzy stékat volně po spáncích, v nichž jí naléhavě tepal pulz.
"Jenže víš, byla tak dokonalá proto, že nám ji nikdy nezkazila realita..."
Nejsem z ledu
Anne Frasier (p)
Třetí díl považuji jednoznačně za nejlepší. Sice už mu chybí originalita prvního dílu, ale je nahrazena skvělým příběhem, dobrým rozvržením tempa a napětí, výborným akčním závěrem a rozvíjejícími se vztahy hlavních hrdinů.
Příběh se mi moc líbil, ač jsem měla obavy z tématu, přeci jen jak se jedná o děti, jsme my ženy útlocitné. Ale i když je to těžké téma, autorka se ho zhostila bez zbytečně popisovaných krutostí nebo libování si v násilných scénách.
Přiznávám, že některé situace vypadají spíše jako dílo náhody, ale přesto je to pro mě nadprůměrný thriller, který jsem přečetla jedním dechem. Nepodařilo se mi dohledat, jestli spisovatelka chystá další pokračování, zato jsem zjistila, že napsala spoustu jiných knih. Tak doufám, že nám i u nás vydají alespoň nějaké.
Doporučuji, ale rozhodně začněte sérii od prvního dílu, bez dodržení pořadí nebude spousta věcí dávat smysl.
Otazník je polovina srdce
Sofia Lundberg
Pročetla jsem si zdejší komentáře a jsem asi ráda, že se mi jako první kniha od této autorky do ruky dostal právě Otazník... nemám s čím srovnávat a proto můžu říct, že se mi kniha moc líbila a velmi příjemně mě překvapila.
Styl psaní se mi moc líbil, pasáže z přítomnosti a minulosti byly velmi citlivě a svižně prostřídané, takže jsem se nenudila v přítomnosti, jak tu někteří zmiňují. Minulost byla jako skoro vždy lepší a těžké dětství Elin bylo popsáno poutavě a emotivně. Tajemství, které člověk očekával, bylo pro mě překvapivé. I když mi následný životní vývoj autorky nepřišel úplně reálný, přesto jsem se dokázala do dospělé Elin vcítit a pochopit ji. Ruku na srdce, to opravdu všichni dokážete tak otevřeně mluvit o svých chybách a strachu z minulosti? Mně to uzavření se před nepříjemnými vzpomínkami přišlo naprosto reálné a i citové důsledky, které to mělo. I komunikace v manželství není běžně dokonalá, podle mě to naprosto odpovídá.
Moc hezky jsem si početla, i slzička ukápla a myslím, že na knihu jen tak nezapomenu. Autorku si dávám do oblíbených a budu doufat, že na Červený adresář konečně padnu v knihovně. Doporučuji.
