Arwen777
komentáře u knih

Moje první kniha od Kinga, dosud jsem měla čest pouze s filmovými adaptacemi.
Asi jsem čekala víc.
Líbí se mi myšlenka. Klasické svádění ďábla, aplikované na malé městečko a manipulace s jeho obyvateli. Chtíč, podlehnutí svodům a drobné žertíky přerůstající v nenávist a vrcholící tragédií. Konec trochu jako z pohádky "S čerty nejsou žerty", ale budiž.
Mně na tom všem asi nesedl styl vypravování. Rozvleklé knihy mi nevadí, postavy opravdu měly přítomnost i minulost, byla tam spousta myšlenkových pochodů, na mě až moc. Ale celé mi to připadalo takové staromódní. Prostě mi nesedl styl psaní.
Ale to neznamená, že si od Kinga nepřečtu něco dalšího. Popravdě jsem myslela, že jeho horory jsou děsivé, tohle mi tak nepřipadalo, tak zkusím vybrat jinou knihu.


Celou dobu jsem si říkala, že Modrá není tak dobrá jako Historie včel, ale po dočtení na ni musím stále myslet a mrazí mě v zádech.
Souhlasím, že příběh Signe není tak čtivý, zatímco Davidův a Lou byl napínavý a dramatický. Nicméně se mi moc líbilo, jak se příběhy na konci propojily.
Proti Historii včel je tento příběh pomalejší, pozvolnější, nicméně také směřující ke globální katastrofě. A stejně jako úbytek včel, i úbytek vody a přibývání sucha už pozorujeme. A tak si s hrůzou říkám, v jakém asi světě budou žít naše děti a jejich děti. Snad ještě stihneme alespoň něco zvrátit, aby život budoucích generací nebyl tak bezútěšný a beznadějný. Snad je ještě čas...


Nesedl mi styl vyprávění. Střídají se pohledy 4 lidí, vše je vyprávěné v ich-formě, pro mě to bylo velice matoucí. Chvíli jsem zvažovala, že knihu odložím.
Co jí ale nemůžu upřít, je napětí a naprosto překvapivý závěr. Paranormální jevy mám ráda a jejich zakomponování do příběhu o lásce, nevěře, intrikách a manipulaci mi přišlo vcelku originální. I když závěr už se mi zdál přehnaný.
Já asi další knihy od autorky vyhledávat nebudu.


Tak je tu konec. Stejně jako mnoho čtenářů přede mnou je mi z toho trochu smutno, ráda bych v příběhu zůstala déle a užívala si nádherné kresby. Ale všechno jednou končí. Mě tento závěrečný díl přišel stejně skvělý a napínavý jako ty ostatní, možná o trošku méně strašidelný. Happyend mě nezklamal, ostatně byl vydlážděný mnoha zlovolně zmařenými životy. Ocenila jsem sílu přátelství a lásky. Abych pravdu řekla, tak mě Hill dostal úplným koncem. Nechci předesílat pro ty, kteří ještě nečetli. Ale pro mě to bylo nečekané a naprosto geniální.
Takže děkuji autorské dvojici Hill a Rodriguez za dokonalý zážitek. Díky nim jsem se na komiksy začala dívat jinýma očima a přestala jsem je podceňovat. A jsem si jistá, že se k této sérii ještě mnohokrát vrátím.


V podstatě souhlasím s Eslem. Devět dní je pro mě nevyzrálé Young Adult dílo. Začíná celkem slibně, svět, který Strachotová vytvořila, je zajímavý a má potenciál. Ale myšlenka není hlouběji propracovaná, svět není dostatečně vykreslený a mezitím vztah hlavních postav, které se zmítají mezi přitažlivostí k sobě a klidným odchodem od sebe. Neustálé střídání toužení a nenávisti a odmítání mě už iritovalo. Do toho nějaké boje a vojenské akce. Knihu jsem dočetla jen z povinnosti a další díl už nevyhledám.


Nevím, co jiného napsat, předchozí komentáře jsou trefné a výstižné. Já sama po přečtení tohoto dílu ještě víc žasnu, co dvojice Hill - Rodrigues dokázala vytvořit. Pro mě je to dokonalé dílo, spojení úžasného tajemného a napínavého příběhu a neuvěřitelně sugestivní kresby. Výrazy tváří a hlavně oči... neskutečné!
Tento díl opravdu hodně vysvětluje a zároveň, jak již jiný čtenář přede mnou podotkl, je poměrně smutný. Jak už to tak v životě bývá, některé nápady vedou k tragickým koncům, s jejichž následky se pak musí aktéři potýkat po celý život.
Těším se na poslední díl a zároveň mám chuť jeho přečtení oddálit. Nechci se rozloučit s tímto světem fantazie a krásných kreseb. A také se trochu bojím. Zvolil Hill happyend nebo zvítězí zlo?


Uznávám, že je kniha velice čtivá, cílená na mladého čtenáře, ale co do myšlenky, je to naprostý průměr. Soutěžení skupiny mladých lidí z chudých poměrů, přičemž kromě vytouženého vstupu na obyvatelnou planetu Eden mohou získat velkou sumu peněz a obrovské výhody pro svou rodinu. Nic originálního, to už tu bylo. Tentokrát je děj zasazený na palubu vesmírné lodi, a to asi stačí k nálepce sci-fi. Ale kromě místa a záhadné látky Nyxie tento první díl ze sci-fi nemůže nabídnout nic jiného. Snad bude příští díl na planetě Eden zajímavější. Přečtu si ho, budu doufat, že v něm bude originální svět a hlubší myšlenka než vynucená rivalita skupiny lidí. A snad také méně překlepů a gramatických chyb.


Tento díl je fantastický (to si myslím i o těch předchozích, ale tenhle je ještě lepší!). Napětí graduje a můj strach také. Stíny jsou děsivé a myslím, že tady se Hill dotkl dětských strachů většiny z nás... Moc se mi líbí i dobrodružná vsuvka Kinsey v jeskyni. S přibývajícím počtem klíčů se děj komplikuje a nutí čtenáře přemýšlet, odpovědí se ale zatím nedostává a to vyvolává podvědomou hrůzu a nutkavou potřebu číst dál. Zajímavý je i pohled na hroutící se vztahy mezi matkou a dětmi kvůli jejímu pití. A scéna, kdy Nina otevírá skříňku, do které dala urnu s popelem svého muže, patří k nejděsivějším. Co se mohlo ze skříně vynořit...!!! A ta kresba a nádherná obrazárna! Prostě neváhejte a ponořte se do příběhu, který vás nepustí!


Já jsem v této knize našla, co anotace slibovala. Možná proto, že jsem nečekala thriller, knihu, kde se bude něco dít. Je to sonda do životů lidí žijících v poklidném blahobytu, řešících svoje malé starosti, podivně nespokojených se svými životy, ačkoliv jim vlastně nic důležitého nechybí. Lidí, kteří se pro absenci vážných, existenčních starostí pitvají ve své nespokojenosti a hledají chyby na svém životě a vztazích a jsou překvapivě nervózní a nestálí. Je to o životě nás všech, kteří oproti minulým generacím máme, co chceme, a netrpíme nedostatkem. Přesto nejsme šťastní. Co se musí stát, abychom si vážili toho, co máme? Konec byl na můj vkus až příliš demonstrativní, ale jinak se mi kniha moc líbila. Určitě se k ní ještě vrátím.


Je těžké se vyjádřit po přečtení této knihy. V člověku víří moc emocí a špatně se pojmenovávají. Já jsem se na Grace moc těšila, kdo by si také po Světlech nechtěl přečíst další Doerrovu knihu... Ale byla jsem asi trochu zklamaná po většinu knihy. Příběh je zajímavý, chvilkami jsem si ale říkala, že je David tupec a že mu to trvalo, než přišel na to, že může osud změnit. Od půlky knihy mi přišlo líčení přírody a pocitů už rozvleklé a v podstatě se opakující. Ale pak se to na konci všechno spojilo a ejhle, zůstal zase ten pocit dokonalosti. Doerr je bezesporu mistr vyprávění. Na chlapa se až neuvěřitelně zabývá pocity a dokáže kouzelně vylíčit emoce, prchavé myšlenky a přemítání. Takže moje výsledné hodnocení výborné, ale lehká kniha to není...


Tak tohle mě zaskočilo... nepřečetla jsem si přebal do konce a čekala jsem dobrodružný příběh, takže první kapitola mě opravdu překvapila. Ačkoliv jsem s magickým realismem měla co do činění před opravdu mnoha lety, když jsem ještě vyhledávala intelektuálně náročné knihy, začetla jsem se i tentokrát. Základem je legenda o pokladu kapitána Morgana, který hledají celé generace dobrodruhů. Ne vždy ale život dopadá tak, jak my chceme. Někdy najdeme místo zlata spokojený rodinný život a prosperitu, odměnu za poctivou práci, a jindy zase platíme za svou pýchu a nadřazenost a hamižnost. Jazyk knihy je poetický, některé výjevy popisují reálný život lidí a některé jsou nadpřirozené. A dozvíte se o výrobě rumu. Příjemná jednohubka.


Tak já nevím, asi mi kniha moc nesedla. Líbila se mi dějová linka z dětství, prolínání s linkou z válečné zóny a až do tři čtvrtě knihy i současnost a popsání posttraumatického stresového syndromu. I když chvilkami jsem se ztrácela. Ale závěr mě zklamal. Přišlo mi to nereálné a (jak tu zmiňuje několik čtenářů přede mnou) překombinované a vlastně i dost zvrácené. Nic, co bych v budoucnu chtěla vyhledávat.


Čekala jsem dobré čtení a rozhodně se mi ho dostalo. 3 sci-fi či fantasy novely s neotřelými nápady a jeden brutálně reálný příběh o nebezpečí nošení zbraní. Momentka je naladěná do duchovna a zabývá se myšlenkou krádeže duše. V nebi je o nezvyklém úkazu na nebi, který rozhodně není přírodním jevem a doslova uvězní hlavního hrdinu. A Déšťˇ je novela se skvělým originálním nápadem a realistickým vylíčením světa a chování lidí po katastrofě. A Nabito bohužel není fantasy, ale realita s tragickým koncem. Jako člověk z Evropy nedokážu pochopit americký benevolentní přístup k nošení zbraně a následky vidím stejně tragicky jako Joe Hill. Novely byly bravurně napsané, s rychlým spádem a chytrou myšlenkou. Bavila jsem se dobře.


Jak už bylo řečeno, příběh je rozhodně zajímavý. Neohrožený nezastavitelný hrdina mstitel s tajemnou minulostí a vazbou na rezervaci indiánů, rozervaný a schopný všeho, se zatím nejasným cílem. Nepřikrášlený pohled na život indiánů, bohužel asi realistický, až milovníkům Vinnetoua běhá mráz po zádech. Mě ale bohužel příliš neoslovila kresba, která mi připadala nepřehledná a až moc syrová. A vulgarit a nadávek tam na můj vkus bylo také až příliš. Není to prostě můj styl. A i když by mě zajímalo, jak to bude se Zlým koněm dál, zatím zkusím jiný komiks. Teprve se ve světě komiksů rozkoukávám, třeba se ke Skalpům po čase vrátím.


Skvělé! Moc jsem se těšila a i druhý díl stál za to!
Pár tajemství je rozkryto a spousta dalších naznačena. Napínavé a tajemné. Děsivé a kruté. Kdykoliv se Finta k někomu přiblíží, mám o toho dotyčného strach. Příběh je perfektně vymyšlený a informace pomalu dávkované, což umocňuje napětí a podvědomou hrůzu. A do kreseb Gabriela Rodrigueze jsem se zamilovala. Rozhodně doporučuji a nemůžu se dočkat dalšího dílu.


Špatné to není, ale pro mě také nic světoborného. Lehký, nekomplikovaný příběh, dobře se čte. Ale že by mi to změnilo náhled na svět? Nic nového jsem neobjevila, asi už jsem podobných knih četla víc. I když je pravda, že nikdy neuškodí trochu se zastavit a podívat se na svůj život z jiné perspektivy. Pokud jste nic motivačního ještě nečetli, jako prvotina to bude dobré.


Zajímavý začátek a dobrý konec. Mezitím oddychová sci-fi, klasická pronásledovačka někoho... Četlo se to dobře, mně jen úplně nevyhovoval naturel a slovník hlavního hrdiny, je to takové rádoby chlapské čtení. Líbilo by se mi, kdyby se autoři víc zaměřili na neznámý svět, tam byl podle mého názoru velký nevyužitý potenciál. Ale asi to nebyl cíl. Takže celkově s touto knihou neuděláte chybu, když budete hledat lehkou nenáročnou sci-fi.

Zklamání a ztracený čas. Vybrala jsem si knihu podle recenze, ale "děsivě, skvěle napsaný horor" to pro mě rozhodně nebyl. Vcelku slušný a slibný začátek, ale pak následovala spousta nepropracovaných, nelogických událostí a smyšlenek, velké množství narušených postav a podivných "splácaných" souvislostí. Dočetla jsem to do konce, ale pro mě je to kniha bez jakékoliv hodnoty.


Souhlasím, že třetí díl série je asi nejslabší, přesto je to velmi povedená fantasy trilogie. Závěr jsem si asi představovala dramatičtější, ale po tom množství bojů a mrtvých už asi nebylo co stupňovat. Rozhodně doporučuji a těším se na další sérii tohoto autora.


Po přečtení knihy jsem zmatená, nemůžu se rozhodnout, jestli se mi líbila nebo ne.
Když z toho vyjmu linii příběhu, tak ta se mi líbila. Svět je zajímavý, děj se pomalu rozvíjí, střídá se minulost a přítomnost, napínavé a vysvětlující pasáže. Konec byl velmi napínavý a po poslední větě máte chuť hned vzít druhý díl a zjistit, co tím autorka myslela...
Ale ten styl psaní mi nesedl. Nelíbila se mi snaha dát za každou cenu i normálním (nám známým) věcem, povoláním nebo částem přírody nová, originální jména. Pro mě se tím kniha stala špatně čitelnou a některé výrazy mě vyloženě rozčilovaly. Stejně jako podle mě úplně zbytečné sprosté výrazy (ty měly překvapivě nám známou formu, ačkoliv "sakrování" bylo zase originální).
Takže ve výsledku jsem z knihy rozpačitá. Kdyby to bylo psané normálním jazykem, určitě bych sáhla po dalších dílech. Takhle si nejsem jistá.
