ArwenAragorn komentáře u knih

Knížka není až tak špatná na debut, ale myslím, že autor si ukousl příliš velké sousto, když se snaží zpracovávat detektivní linku příběhu, mimochodem hodně zapletenou, a současně sledovat cestu, kterou urazila Abigail od ztráty paměti. Začátek mě nebavil, příběh vyplňuje spousta vaty, debat o ničem. Některé části v knize mi přijdou zmatené.
Dala bych i tři *, ale závěr mě vůbec nepotěšil, hodně věcí zůstalo nedořešených.
Na zadní straně obálky píše Harriet Tyce: "Zamilovala jsem se do toho...je to skvěle napsané a napínavé a v některých chvílích je to napětí až nesnesitelné". Tak tomu nevěřte!

32 15.03.2020

Já budu chválit. Mysteriózní thriller nebo spíš horor, depresivní, temný a děsivý, který dýchá za krk Trhlině.
Před 27 lety zmizel za mimořádně velkých mrazů v Jožkově rodném městě malý chlapec, a nejen on. Teď se situace opakuje a vypadá to, že Zlo si přišlo i pro ty, kteří mu tehdy unikli. To, co je mimo realitu se stává sytější a tím silnější a dovolí si daleko víc. Hra už dávno skončila, teď půjde o něco většího. Troufne si i na čtveřici kamarádů z dětství?
A ten závěr! Přímo excelentní. Vstřebávala jsem ho dost dlouho.
Musím pochválit obálku a skvělý překlad Roberta Pilcha.
Já knížku doporučuji, patří k těm, které si budu pamatovat. Neměla jsem při čtení dobrý pocit a ano, taky jsem cítila STRACH.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Ohlédnu se přes rameno.
U Alice zahlédnu něco cizího, tak cizího, že mi i krátký pohled popálí mysl. Zavyju jako zvíře a uháním pryč od sestry. Oto utíká za mnou, Hana je už daleko před námi.
Hučení vystoupá do nesnesitelné výšky. Všichni se přikrčíme, skoro se nám rozskočí lebky, tiskneme si je dlaněmi, aby se nerozletěly.
Najednou všechno ztichne. Zapotácím se. Ticho je jako rána mezi oči.
Zaryje se do mě Alicin výkřik. Takhle nikdy neječela, už to není ona, děs a bolest ji rozervaly na cáry.

61 13.03.2020

Autora neznám, tak jsem si řekla, že na zkoušku si knížku přečtu. Matěj pátrá po vrahovi mladé dívky Rebeky, kterou zná od malička. Přitom se dostává na stopu zločinů, o kterých neměl dosud potuchy.
Vadily mi tam ty opakované bitky zvlášť v prostřední části knihy, to se mi zdálo zbytečné. Ano, všichni pochopili, s jakými padouchy má Matěj co do činění, ale nemusel být skoro na každé stránce někdo zmlácený.
Za zápletku a rozuzlení hvězdičky dávám, ale rozhodně nejsem tak nadšená jako většina čtenářů. Líbila se mi obálka.

47 11.03.2020

Já mám Toma a Olivii ráda a knížka se nečte špatně, proto uberu jen jednu*. Ale musím přiznat, že příběh byl slabší a to rozuzlení? Mírně řečeno přehnané.

43 09.03.2020

No, já teď přispěji ke snížení celkového % pro knihu.
Detektivka zasazená do atraktivního uměleckého prostředí. Cain mě vůbec nezaujal, přitom má jít o originální pojetí detektiva, které má čtenáře přitáhnout, to už přijatelnější pro mě byla Shanti. Líbil se mi autorův humor, ale ten se postupně někam vytrácel. Vrah byl vypátrán, což oba detektivy v knize určitě potěšilo víc než mě.
Za mě dost nudné, tím neříkám, že mi vadí poklidné detektivky bez značného napětí a akce, ale prostě to nebylo ono. Další knihy ze série Policajtka a mystik určitě vyhledávat nebudu.

35 07.03.2020

Spletitý, tajemný příběh, vyprávěný v mnoha časových rovinách s mnoha postavami. Mojí nejoblíbenější byla hodinářova dcera Ptáček. V závěru se tady všechno nádherně prolne a je dostatečně vysvětleno.
Knížka je krásná, ale někdy jsem se více věnovala soustředění na to, která postava tady zrovna vystupuje a v jaké době to je, než vychutnávání četby, a to není dobré.

51 07.03.2020

Docela uvěřitelný příběh o žárlivosti, lži a rivalitě dvou žen.
Heju jsem dlouho omlouvala, je to divné, ale docela jsem ji chápala, než provedla v závěru zásadní rozhodnutí, ke Kathy jsem si nějak nenašla cestu a Markus to měl nakonec nejtěžší.
Autorka píše inteligentně, úsporným stylem, stupňuje napětí, ale zpočátku mi trvalo se začíst.
Tento psychologický román hodnotím jako velice slušný průměr.
--------------------------------------------------------------------------------------------------
Vstoupila jsem do místnosti a postavila se blíž k ní, k nohám postele. Hlavu měla na polštáři otočenou k budíku. Jednu ruku měla položenou na tmavém přehozu přes postel. Měla bílou bavlněnou košili s krajkami kolem výstřihu a na rukávech, navrženou viktoriánskými výrobci. Tu jí určitě nedal on. Nesnáší veškeré reprodukce. Na židli u nohou postele ležela hromádka oblečení a pod ní nepořádně zuté boty. Byly tu dva gázové hadříky, jimiž matky otírají svým dětem obličej. Jeden jsem si vzala.

37 03.03.2020

Kniha je čtivá a obálka je pěkná. Autorka však příběhu nedokáže dodat napětí a hlavně vtisknout mu tu správnou věrohodnost v rozuzlení. Navíc jde o mnohokrát opakované téma (např. V pasti lží). A pak myslím, že spousta věcí stejně objasněna nebyla.

38 01.03.2020

Kniha nemá vysoký potenciál, ale autorka jej využila uvážlivě a chytře. Jde o psychologický detektivní román, kde hlavní roli hrají vztahy mezi matkou a dcerami a vztahy mezi dvěma sestrami a ty jsou skvěle zachyceny. Příběh o lžích a tajemstvích, které neměly nikdy vyjít na povrch. Mě tento debut docela dostal.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Cítila jsem úlevu. I když mi její bolest rozdírala duši, cítila jsem se lehčí, živější. Jak kdyby nějaká zdrcující tíha poprvé po spoustě let uvolnila své sevření.
To odpoledne jsem dlouho seděla na pohovce a poslouchala mamku plakat. Chvílemi jsem se i usmívala, ne jejímu žalu či bolesti, ne pěstím, které jsem slyšela bušit do postele. Jejím vzlykům jsem naslouchala tak usilovně, tak horečnatě, až jsem si představila, že by ji mohly otevřít, jako když stonek rostliny prorazí vrstvami temné hlíny na světlo. A ta představa nadzvedla koutky mých úst.

41 29.02.2020

2,5*
Ale jo, šlo to. Začátek mě moc nebavil, pak to začalo být docela napínavé, i když forenzní psycholožka někdy uvažuje dost hloupě. Úplný závěr byl pro mě stěží uvěřitelný.

33 23.02.2020

Super thriller. Příběh si udržuje slušné tempo, zápletka je dobrá, rozuzlení je pro mě hodně neočekávané, konec správně napínavý.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Rozzuřila jsem se, mám dost předstírání, jak jsem nenápadná. V hrudi se mi vzdouvá zvuk, něco mezi výkřikem a zaúpěním. Vtrhnu do obýváku, pušku opřenou o rameno, prst pevně přitisknutý ke spoušti. Pátrám pohledem po nějaké známce pohybu, ale nikdo jiný v místnosti není, jen máma leží na pohovce, stejně jako tam před dvěma lety ležel otec. Vyženu tu myšlenku z hlavy. "Kde jsi?" vykřiknu a puška mi zadrnčí o klíční kost."Chci vidět tvůj podělanej ksicht, ty mizernej zbabělče!"
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
K přečtení doporučuji

46 21.02.2020

Autorka sama uvádí, že má oblíbeného spisovatele Kinga a tak bezostyšně vykrádá Řbitov zvířátek. Na rozdíl od něj je to ale ploché vyprávění bez pořádného nápadu, napětí, děj mě nezaujal, o pocitu strachu nemohla být ani řeč, prostě tomu chybí ta správná atmosféra. A závěr je katastrofa. Tentokrát jí to neprominu a dávám nízké hodnocení.

52 19.02.2020

Další moc pěkná detektivka z Aljašky s Kate a její skvělou poloviční vlčicí Obludou, která hned několikrát zachrání Kate život. Napínavá, čtivá, ke konci víc dobrodružná, k tomu úžasné popisy krajiny.
Těším se na pokračování!

55 17.02.2020

Velký čtenářský zážitek z prostředí krásné, ale pro obyvatele tvrdé a drsné aljašské divočiny. Velice, velice smutný a dojemný román, nakonec s pro mě nečekaným koncem. Přidávám se ke všem pětihvězdičkovým komentářům tady na DK.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Leni:
V nekonečných končinách téhle nepředvídatelné divočiny se z vás buď stane vaše nejlepší možné já a bude se vám tu dařit, anebo s křikem utečete před temnotou a chladem a strádáním. Tady, ve Velké samotě, žádná střední cesta, žádné bezpečné místo, neexistuje.
Pro těch nemnoho z nás, odolných, silných, těch, kdo se nevzdávají svých snů, je Aljaška domovem, teď a navždy, je písní, která zaznívá, když se celý svět zastaví a ztichne. Buďto sem patříte, protože i vy jste divocí a nezkrotní, anebo ne.
Já sem patřím.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Tento nezapomenutelný román doporučuji k přečtení!

83 17.02.2020

Nebylo to vůbec špatné. Napínavý realistický psychologický příběh se zajímavě vystavěnou zápletkou, nejdřív docela zamotaný, plný překvapení. Všechny hlavní postavy jsou dost komplikované, žádná z nich to nemá jednoduché, nejblíž mi byla Caroline.
K přečtení ho za sebe mohu doporučit, ale čekejte rodinné drama, ne nějaký thriller plný akcí a vražd.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Caroline:
Stále jdu. Jsem sama. Ještě nevím, co se bude dít dál. Nevím nic o těch desítkách zpráv, které odešlu a na které mi nepřijde žádná odpověď. O snech, které mě budou budit ze spaní. O pocitech beznaděje a viny, jež mě budou trápit tak, až budu mít pocit, že to není možné přežít. Ale vím, že některé věci se do vás vpálí a zjizví vaše nitro. Nejde to zahojit, není před tím úniku. Zbude jen jediné. Pohřbít ty vzpomínky tak hluboko, až už k nim téměř není možné najít cestu. Najít nějaký způsob, jak začít znovu. Je to tak nechutné, ale zjišťuju, že to půjde.

43 15.02.2020

Thriller o advokátce Fran, jejím klientovi Martinovi, jejich milostné aféře a zmizelé manželce Martina. Občasné erotické scény mi zase tolik nevadily (kupodivu), ale Fran mě štve, chová se naivně a hloupě, dělá naprosto nepromyšlené kroky ve snaze zprostit Martina podezření, že má zmizení manželky na svědomí. Posledním krokem, kdy se rozhodne zjistit pravdu se vystaví smrtelnému nebezpečí.
Byla jsem docela napjatá, kdo za vším stojí a to mě nutilo číst dál i přesto, že děj se občas vleče. Rozuzlení je snad překvapivé, ale na zlepšení hodnocení knihy to není.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Slyšela jsem, jak zavrzaly schody, ozvaly se kroky a zastavily se přede dveřmi.
Měsíc zmizel za mrakem a v místnosti se úplně setmělo. Neviděla jsem nic, než přelévající se černé stíny.
Dveře zaskřípěly a otevřely se. Očekávala jsem, že aspoň vysloví mé jméno, ticho však ztěžklo a já měla pocit, jako by se zastavil svět.

36 12.02.2020

2,5*, příliš mě toto dílo nezaujalo. Velmi smutné, drsné téma. Kniha měla spád a nemůžu jí upřít čtivost, za to hvězdičky dávám, ale autorce jsem na chuť nepřišla a necítila jsem sympatie k agentce Ramirezové ani k nikomu jinému. Nebavilo mě, že se tady pořád řeší vaření, oblékání, kdo u koho bude spát, kdo s kým pojede autem....I kamarádství agentů s bývalými oběťmi mi přijde dost podivné.

40 08.02.2020

Výborný netradiční debut. Melancholický, temný i tajemný, vystačí si s několika postavami, jejichž psychologie je dokonale propracovaná. Příběh zoufalého otce, který už třetí rok hledá svou ztracenou dceru.
Kniha nenudila, i když zpočátku se tam toho moc neděje, ale postupně děj vygraduje do dramatického závěru.
* ubírám za tu ponurost a beznaděj, která prostupuje celým příběhem. Docela depresivní čtení. Ale nálepka bestseller je tady oprávněná!

59 06.02.2020

Téma vypadalo zajímavě- Island v období 2. světové války a k tomu vražda bezvýznamného obchodního cestujícího. Jenže autor, kterého mám jinak ráda, nepodal příběh moc zručně, motivů se nabízelo hodně a ten, který vybral, mi nepřipadal nejšťastnější. Docela zklamání.

42 03.02.2020

Autor je sice Angličan, ale bydlí s rodinou v dřevěném domě v lese ve Švédsku. Příroda mu tam asi natolik učarovala, že do ní umístil děj své detektivky.
Neslyšící novinářka Tuva chce napsat skvělý článek o vraždách v Utgardském lese. Ponoří se do práce a začne pátrat na vlastní pěst po vrahovi. Úsměvné je, že musí pátrat nejvíc v divočině, kterou nesnáší, miluje světla velkoměsta.
Willu Deanovi se podařilo vytvořit podmanivou tajemnou atmosféru, působivě vykreslil někdy hodně podivínské postavy (třeba nezapomenutelné sestry řezbářky). Příroda je vyobrazena tak realisticky, že máte pocit, že i na vás útočí mraky muchniček, komárů, lezou po vás klíšťata, noříte se do mokrého mechu, moknete, každou chvíli zakopnete, prodíráte se kolem borovic a o kousek dál vás pozoruje sob. Děj neběží žádným strhujícím tempem, dost napětí zažijeme až v závěru (ten je dokonalý), i přesto máte během příběhu často nahnáno. Věřili byste, že máte hodně mrazivý pocit ze sošky trolla?
Za mě je to podařená přesvědčivá detektivka, kterou doporučím k přečtení.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------
Civilizace se postupně vrací. Nejdřív jsou to reflexní odrazky na silnici a středová čára a teď veřejné osvětlení. Podělané neosvětlené lesy ať se drží daleko ode mě. Já chci chodníky a kavárny a kina a fast foody a knihovny a bary a parkovací hodiny. Chci předvídatelnost a chci umělost.
---------------------------------------------------------------------------------------------------
Kdybych mohla přestat dýchat, udělám to. Jsem jako ta srna, kterou jsem viděla z auta. Jsem chycená v čase, zastavená svým vlastním uvědoměním si toho, co se stane. Čelím muži, kterého vlastně neznám, a dívám se do nabité pušky, o které nikdo ani neví, že existuje.

51 02.02.2020