asakz asakz komentáře u knih

Tanec reality Tanec reality Alejandro Jodorowsky

Po delší době kniha, která mne opravdu zaujala. Zhruba do poloviny je to vyprávění člověka, který prošel dětstvím a mládím narušeným neuspokojivými vztahy s rodinou a spolužáky, člověka, jenž zoufale hledal svoje pravé já často v bizarních výstřelcích a výstřednostech. I v tomto těžkém období se však nechal vést spodním pozitivním proudem a láskou k lidem. Druhá polovina se již vyznačuje mnohem větší vyzrálostí a autorovo hledání v ní vyúsťuje ve svéráznou terapeutickou metodu tarologie, psychomagie a psychošamanismu. Ačkoliv nemohu říci, že bych tuto kombinaci hlubinné psychologie a rituální magie šité na míru (jakožto aktivní komunikace směrem k nevědomí) zcela chápal, pokud si Jodorowsky nevymýšlí, její účinnost je obdivuhodná. Bohužel, podobně jako v případě Junga, i zde je zřejmé, a patrně ještě větší měrou, že metoda sama o sobě tvoří jen část (tu menší) úspěchu, zatímco zásadní roli hraje samotná výjimečná osobnost terapeuta. Přesto a navzdory faktu, že mi jakožto introvertovi vždy byla bližší čistě mentální forma magie, než rituální, to bylo nesmírně zajímavé čtení.

03.02.2021 5 z 5


Siddhártha Siddhártha Hermann Hesse

Ač svým rozsahem drobné, svým obsahem jedno z největších a nejhlubších děl o duchovním hledání člověka, jaká jsem kdy četl. Krásné, poetické, hluboce moudré, plné lásky a pochopení, křišťálově čisté, zářící a plné útěchy pro každého, kdo je na Cestě.

20.09.2020 5 z 5


Boží tulačka Boží tulačka Marcelle Auclair

Výborná kniha o obdivuhodné ženě a světici. Životopis sv. Terezie z Avily je vypracován velmi pečlivě, dopodrobna ozdrojován a přitom dobře čtivý. Moudrost, dobrota, víra, obrovská pokora a síla, s jakou Tereza čelila všemu utrpení a protivenstvím (a že jich nebylo málo) mohou být povzbuzením a příkladem každému. Kromě toho je pro mne tato kniha dokladem, že osvícení mystikové mohou vyrůstat v jakémkoliv prostředí a v lůně kteréhokoliv náboženství či úplně mimo ně, neboť rozhodující jsou nakonec hluboce vnitřní kvality jedince. Přestože o sobě prohlašovala, že je dcerou katolické církve, jsem přesvědčen, že by si musela výborně rozumět třeba s takovým Rámakrišnou, Milarepou nebo dokonce i s Castanedovým donem Juanem. Jelikož rozhodující u těchto jedinců není nauka a dogma, ale sebepoznání, obrovská autenticita a upřímnost, laskavost, humor, absence ega a hluboký vnitřní vztah k té velkolepé Síle, Inteligenci a Vědomí, kterou pro absenci lepšího výrazu nazýváme Bohem. Možná to mnohým přijde nepřípadné, ale svým přístupem a absolutně pokorným podřízením autoritám, které však nakonec bylo korunováno vítězstvím, ne jejího ega, ale právě božího záměru, mi připomněla Švejka. Jediné, s čím jsem snad úplně nesouzněl, byla ta adorace utrpení jako důkazu lásky ke Kristu. Ne, že bych snad nechápal, jaký smysl má utrpení při rozpouštění ega a překonávání vazby na fyzické tělo a světské záliby, ale přesto stále nějak cítím, že na konci mystické stezky by především měla být radost. Ale je pravda, že radost bezpříčinná, takže vlastně vnější podmínky, včetně nemocí těla, jsou nepodstatné a i toto nám životopis této nádherné ženy ukazuje. Doporučuji.

29.03.2024 5 z 5


Tvarytmy Tvarytmy Pavlína Brzáková

Místy nesmírně trefné, originální a bystré postřehy, místy, řekl bych, trochu úlet. Pobyty ve tmě jako inspirace pro lavinu asociací a neotřelých myšlenek vesměs radikálně bořících naše zažitá životní schémata. Zkrátka Jarda Dušek tak, jak ho mám rád. Škoda jen, že to kouzlo, jak žít život s takovou lehkostí mi zatím stále uniká.

13.04.2023 4 z 5


Když se nemožné stane - Dobrodružství za hranicemi běžného vědomí Když se nemožné stane - Dobrodružství za hranicemi běžného vědomí Stanislav Grof

Fascinující soubor kazuistik i čistě osobních zkušeností autora uspořádaný do tematických bloků - Záhada synchronicity, Žili jsme už někdy dříve?, Mimosmyslové vnímání a onen svět, Nekonvenční psychiatrie apod. Vesměs jsou to příběhy, které zasazují zásadní a nevyléčitelnou ránu materialistickému světonázoru. Pokud je ovšem člověk velmi skeptický a opatrný, čemuž naprosto rozumím, potřebuje něco podobného zažít na vlastní kůži. Už proto je smutné, že většina psychedelických látek je v současnosti téměř na celém světě kriminalizována, a to i pro lékařské účely. Bohužel nelze než konstatovat, že se jedná o jeden z mnoha zásahů "systému", jak udržet ovečky v otroctví. Na druhé straně, že je na místě určitá kritičnost a opatrnost, dokládají příběhy o Srí Jantře v Oregonu nebo o křišťálové lebce (první z nich vysvětlený zcela prozaicky, druhý minimálně částečně). Přesto lze knihu jednoznačně doporučit každému, koho zajímá moderní pojetí spirituality.

08.04.2023 5 z 5


Den svatého Ignora Den svatého Ignora Pjér la Šé'z (p)

Tahle kniha je opravdu unikátní. Já ani nevím, jak to popsat, to si člověk prostě musí přečíst. Zprvu to vypadá jako popis existence jednoho paranoidního schizofrenního bezdomovce. Trochu jsem se ztrácel v tom, co je vlastně "realita" a co "iluze" a hlavně prakticky vůbec nechápal, co se mi tím autor snaží sdělit. Zjevné bludy plynule přecházely v mystické zkušenosti a obráceně. Byl jsem z toho poněkud rozpačitý (tento počáteční pocit by se moderním výrazem dal asi jednoduše vyjádřit jako "WTF?!"), příběh však začínal nabírat grády společně s tím, jak do děje začaly vstupovat další postavy - úspěšný a bohatý Titán, rozšafný, leč poněkud povrchní Hynek a nakonec zamindrákovaný a pasivní Aleš. Postupně jsem začínal mít pocit, že kniha ve mně zanechává hluboký dojem, ačkoliv bych nedokázal popsat, jaký vlastně a proč. Zhruba od poloviny jsem se od knihy těžko odtrhával, nutilo mne to číst dál a dál. Kniha mi v některých aspektech připomíná skvělý film Orel kontra žralok, jehož smysl je značně implicitní a vyvstává před člověkem teprve ke konci, přičemž velká část filmu je čiré utrpení - pro postavy i pro diváka. Zatímco film ovšem zpracovává jen jeden rozměr lidské existence a vztahů, kniha si může dovolit být mnohem pestřejší a pracovat s několika charakterovými typy najednou. Navíc autor nechal její děj, jak sám přiznává, vyvěrat poměrně živelně, čímž patrně vzniká efekt, který by čistě racionální a vědomě cílená koncepce nedokázala vyvolat. Ale dost zbytečných řečí: ke knize se jistě v budoucnu vrátím a doporučuji ji z celého srdce i ostatním - myslím, že své si v ní najde každý (bude-li ovšem chtít).

P.S. Ilustrace v mém vydání jsou vážně fantastické a celkově je kniha kvalitně řemeslně zpracovaná včetně záložky.

30.08.2022 5 z 5


Jadvižin polštář Jadvižin polštář Pál Závada

Tahle kniha tak trochu mate tělem. Dostal jsem ji k narozeninám a po zběžném prolistování jsem se na ni díval s určitým despektem - vypadalo to, že jde o poměrně povrchní příběh jakéhosi primitivního vztahu dvou jednoduchých venkovských lidí. Přesto jsem ji nakonec vzal na milost a zkusil číst. Díky tomu jsem zjistil, že jde o úžasný, i když převážně velmi tragický román s hlubokou psychlogií postav. Již samotná forma vyprávění je unikátní - jedná se o deník slovensko-maďarského statkáře, proložený zápisky jeho ženy dopsanými po jeho smrti, v nichž zesnulého oslovuje, vypravuje, vysvětluje, ospravedlňuje... Tím vzniká jakýsi fiktivní dialog, v jehož průběhu postupně vyvstává tragédie nefunkčního vztahu na pozadí dalších událostí a postav. V tomto kontextu autor zdařile ilustruje negativní stránky lidské povahy jako pudovost, zbabělost, egocentrismus, sebeklam vedle překvapivé poetičnosti, pokory, sebereflexe a obětavosti. Postavy nejsou černobílé a pokud se dopouštějí "špatností", velmi dobře jim rozumíme a vyvolává to vesměs spíše pochopení a soucit než odsouzení. Ale tímto se mistrovství autora nevyčerpává. Celý příběh dostává ještě další rovinu v podobě jakýchsi poznámek pod čarou od osoby, jejíž totožnost, povaha a osud se jen pozvolna odhalují, aby kulminovaly v samém závěru knihy. Opravdu skvělá kniha, kterou mohu doporučit každému, kdo snese pohled na lidskou existenci bez růžových brýlí.

07.05.2022 5 z 5


Pustá duše Pustá duše Dan Simmons

Obvykle nečtu tento druh knih. Se sci-fi jsem skončil někdy na počátku vysoké školy - přišlo mi, že v tomto druhu literatury příliš často odkazy na zábavnou vědou podloženou (nebo rádoby podloženou) fikci pouze maskují nedostatek hlubší myšlenky. Samozřejmě čest světlým výjimkám. V tomto případě mne zdejší komentáře přesvědčily přece jen to znovu zkusit. Začátek knihy mne bohužel nenadchnul - příběh mi přišel banální, proložený útržkovitými odkazy na vysokou matematiku, jejichž smysluplnost jsem nebyl schopný posoudit (moje matematika skončila v podstatě někde na gymnaziální úrovni). Víceméně to potvrzovalo mé předsudky a velmi jsem uvažoval o tom, že knihu odložím a už se k ní nikdy nevrátím. Ale vytrval jsem a byl jsem odměněn ... příběhem přeplněným patologickým násilím, zvráceností a hnusem. Maně mne v této fázi napadla pocitová podobnost s filmem Mlčení jehňátek, který jsem před lety nedokoukal, když jsem si uvědomil, jak odporné energie a pocity ve mně vyvolavá. Ale byl jsem již chycen - musel jsem uznat, že dějové zvraty jsou nečekané a že jsem velmi zvědavý na rozuzlení a pointu celého románu - je to násilí jen samoúčelný "by-product" nemocné americké duše nebo má v příběhu nějaký hlubší filosofický účel? Z mého hodnocení je asi zřejmé, k jakému závěru jsem nakonec dospěl. Aniž bych předkládal nějaký spoiler, musím konstatovat, že závěr knihy stál za to a přiměl mne k zajímavým úvahám o podstatě života a lidské mysli. Možná se ke knize v budoucnu znovu vrátím a dám si jí ještě jednou. Ostatním mohu její přečtení určitě doporučit, nebyla to ztráta času.

26.03.2022 5 z 5


Stepní vlk Stepní vlk Hermann Hesse

Mistr opět nezklamal. Toto není běžné literární dílo, ale skutečná psychoanalýza, kterou, máte-li dost odvahy, můžete procházet spolu s hlavní postavou. Ta je postupně pitvána a rozbíjena na tisíc kousků a čtenář spolu s ní, což může být dost bolestný proces, zvláště jste-li přibližně ve věku Stepního vlka. Vše potom vrcholí v závěru knihy, který mne zanechal zcela beze slov. Krásné.

P.S. Po přečtení pár komentářů musím konstatovat, že dovětek autora byl zcela na místě. Je opravdu podivuhodné, s jakým nepochopením se tento román setkává. Ale možná to samo o sobě je zdařilý vtip, kterým nás počastovali "nesmrtelní", mezi něž se mezitím Hesse nepochybně zařadil :-)

27.01.2022 5 z 5


Valpuržina noc Valpuržina noc Gustav Meyrink (p)

Tuhle knihu jsem nemíval moc rád, snad kvůli blouznivému Vondrejcovi, který nějak nevzbuzoval mé sympatie, možná kvůli běsnící lůze, z níž se mi obracel žaludek; celkově mi ten příběh přišel nepříjemně morbidní. Ale nyní vidím, že je to vpravdě mistrovské dílo, které na pozadí zbabělosti dává vyniknout odvaze, proti tuposti staví slávu živoucího ducha a psychopatickou bezcitnost kontrastuje s hlubokými lidskými city schopnými sebeobětování pro dobro toho, kdo je milován. Přitom však bez náznaku schematičnosti či černobílého vidění, s pochopením pro mnohovrstevnatost lidské osobnosti a komplikovanost vlivů formujících lidské chování. V díle se ovšem odráží i revoluční duch doby (rok 1917) a davového šílenství, které ještě mělo naplno propuknout o dalších 20 let později. V tomto se patrně Meyrinkova doba velmi lišila od té naší, která, řekl bych, nese poněkud jiné "vibrace". Přesto je to skvělé dílo, které má mnoho co říct i v 21. století.

08.04.2021 5 z 5


Racek Racek Anton Pavlovič Čechov

(SPOILER) Nějak jsem nepochopil, proč Čechov nazval tuto hru komedií, když je to čistá tragédie od začátku do konce. Není to ale tragédie vyumělkovaná, nýbrž že života. Knížečka, ač tenká, představuje úplné panoptikum lidských charakterů narušených různými vadami - egocentrickou a ješitnou Arkadinovou, nezodpovědného Trigorina, nerozumnou a citovou Zarečnou, neurvalého Šamrajeva, poníženého a uťápnutého Medvěděnka a především zneuznaného a nihilistického Trepleva marně hledajícího smysl svého života. Jedinou výjimkou by snad mohl být starý a nemocný Sorin, jehož okrajová postava snad, pokud právě nespí, vyjadřuje jakési zdravé životní jádro. Všichni pak dostávají to, co nechtěli, a chtějí to, co nemohou dostat (přičemž klíčem k pochopení lidského neštěstí je to druhé spíše než to první). Celé dílo je pak nadčasové, že by se stejně dobře mohlo odehrávat v Česku 21. století jako v Rusku století devatenáctého. Moje vnímání příběhu bylo do značné míry ovlivněno Klusovým stejnojmenným albem, které mě ostatně k jeho přečtení inspirovalo. V závěru jsem tak byl překvapen, když se zdánlivě schylovalo k happyendu, ale to si jen Čechov pohrál se čtenářem či divákem, aby vzápětí nechal vše vyústit v nevyhnutelný a nezvratný tragický konec.

20.10.2019 5 z 5


Kniha světel Kniha světel Chaim Potok

Velmi silná kniha. V té povrchnější rovině je to příběh o mladém muži studujícím kabalu, sloužícím v americké armádě v Koreji a jeho příteli snažícímu se vypořádat s rolí svých rodičů v tragédii Hirošimy a Nagasaki. Do toho se prolíná zvláštní snivá mystika vizí a hlasů, které promlouvají k hlavnímu hrdinovi. Ale v hlubší rovině se celou knihou vine otázka po smyslu lidského utrpení a životních ztrát, otázka, s níž je hlavní hrdina opakovaně konfrontován, aniž se však nechá zlomit a svést k nářkům nad svým osudem. A to mu dodává obdivuhodnou morální sílu a hloubku, tím větší, že si jí sám není plně vědom. Přál bych si alespoň malý odlesk tohoto kouzla nechat dopadnout i do svého vnitřního života.

27.08.2019 5 z 5


Cukr - náš zabiják Cukr - náš zabiják Robert H. Lustig

Velmi zajímavá kniha o dopadu nadměrné konzumace cukru na zdraví. Text je podložen obrovským množstvím odborných studií stejně jako vlastními zkušenostmi autora z klinické praxe. Podrobně a srozumitelně i pro laika jsou popsány příslušné fyziologické procesy způsobující obezitu, metabolický syndrom a závislost na cukru. Kniha se zabývá i možnostmi řešení, které bohužel nejsou jednoduché, protože ve svých příčinách se jedná hlavně o problém ekonomicko-politický a i zde společenské zájmy naráží na tvrdou lobby bezohledných penězi řízených korporací. Narozdíl od nakladatele se domnívám, že za přečtení rozhodně stojí i VI. část knihy, přestože se zabývá poměry v USA - řekl bych, že i zde, jako v mnoha jiných oblastech, jsou Američané napřed, takže se můžeme poučit z jejich chyb a, pokud možno, se jim vyhnout. Děkuji za tuto knihu všem, kdo se podíleli na jejím vzniku i překladu a vydání u nás a velmi doporučuji k přečtení.

08.12.2018 5 z 5


Epos o Gilgamešovi Epos o Gilgamešovi neznámý - neuveden

Kvalitně zpracovaný Epos o Gilgamešovi. Hlavní text je poskládán z různých verzí díla, podle toho, jaké části se zachovaly, tak, aby čtenář získal co nejúplnější obraz, přičemž jako základ je vzata "kanonická" asyrská verze z Aššurbanipalovy knihovny. Po straně textu je pak uvedena informace, z jaké verze jsou použité verše převzaty, a pod čarou jsou další informace o případných alternativách, vysvětlivky apod. Celý epos je pak doplněn několika souvisejícími sumerskými básněmi, vyprávěními o potopě a závěrečným odborným komentářem k překladu. Zkrátka zpracování jako takové je dokonalé.
Plný počet hvězd nedávám jen proto, že příběh sám o sobě mne nijak zvlášť nezaujal, i když nemohu říct, že by byl vyloženě nudný.
Pokud vás Epos o Gilgamešovi zajímá, toto vydání a překlad plně doporučuji.

19.12.2024 4 z 5


Obraz Doriana Graye / Cantervillské strašidlo Obraz Doriana Graye / Cantervillské strašidlo Oscar Wilde

Oscar Wilde provokující, estétský, duchaplný, cynický, nikoli však bezcitný... Nebudu se pokoušet o nějaký výklad tohoto jeho jediného románu - těch již bylo dost a každý ať si v něm nalezne to své, k čemuž příběh zajisté poskytuje dostatek pestrého materiálu a barevných postav. Mohu jen říci, že po překonání prvních desítek stran, které mne zprvu příliš nezaujaly, mne nakonec kniha zcela pohltila, vyvolala řadu emocí a pocitů a dala námět k mnohým úvahám, čímž zcela splnila své poslání uměleckého díla. Co se týče Cantervillského strašidla, které tvoří jen nepatrný zlomek knihy, domnívám se, že nejen rozsahem, ale ani obsahem nestojí za zmínku.

17.08.2024 4 z 5


Za krásami Indie Za krásami Indie Jaromír Skřivánek

Fantastický cestopis autorova malířského putování po zejména architektonických památkách Indie podniknutého v 70. letech minulého století. Pan Skřivánek byl stejně dovedný spisovatel jako malíř - jeho vyprávění je tak živé, barevné a místy okořeněné jemným humorem, že by se za ně nemusel stydět ani takový Karel Čapek a často jsem měl pocit, jako bych popisovaná místa navštívil sám. Navíc se kniha vyznačuje určitým duchovním přesahem, jelikož autor obdivoval džinistické náboženství a životní filosofii a před cestou prošel velkou teoretickou průpravou, a tak je cestopis kromě takových předností jakými jsou pozorné a citlivé oko malířovo a vnímavý, pokorný, ale nikoliv nekriticky obdivný přístup k cizí kultuře, doplněn i řadou historických faktů či tradovaných legend (včetně několika buddhistických džátak). Než jsem začal číst, lehké obavy ve mně vzbuzovalo, že autor v jiné knize (Život jako zázrak) prohlásil o tomto svém textu, že byl bohužel omezen dobou, v níž kniha vyšla, tj. komunistickou cenzurou. Nevím, jak by kniha vypadala nebýt tohoto omezení, ale i přes ně se jedná jednoznačně o jeden z nejlepších cestopisů jaké jsem četl. To vše navíc doplněno autorovými éterickými kresbami a kvaši. Velmi doporučuji.

03.08.2024 5 z 5


Rozhodování a intuice Rozhodování a intuice Nina Schautová

Po dočtení knihy jsem si hned mohl potíže s rozhodováním vyzkoušet v praxi - řešil jsem totiž zásadní dilema, zda ohodnotit 4mi nebo 5ti hvězdičkami. Knize totiž v podstatě nemám co vytknout - nepřináší sice nic světoborného, ale téma navozené názvem zpracovává poctivě a citlivě. Začátek knihy mne tedy párkrát přivedl k údivu nad naivitou a člověk by skoro řekl amatérismem některých citovaných psychologů a ekonomů, jejichž teorie a interpretace statistických dat dle mého odpovídaly maximálně tak úrovni středoškolského studenta. Zároveň mi kniha poněkud polechtala ego, když jsem zjistil, že se zřejmě rozhoduji racionálněji než většina. S dalším čtením však úroveň a použitelnost informací rostla a v zásadě jsem dostal, co jsem očekával. Je samozřejmě důležité pochopit, jaká je cílová skupina - pokud čtete literaturu na podobná témata často, pravděpodobně se zde mnoho nového nedozvíte, jelikož je kniha převážně shrnutím a extraktem jiných odborných prací týkajících se rozhodování a intuice. Závěr knihy pak obsahuje dle mého zdařilou rekapitulaci doporučení do praktického života. Takže ačkoliv jsem původně hodnotil 4, přece jen v rámci spravedlivého hodnocení musím dát nakonec plný počet :-)

02.01.2024 5 z 5


Zemí zvířat, lidí a bohů Zemí zvířat, lidí a bohů Ferdynand Antoni Ossendowski

Nepochybně velmi zajímavá autobiografická kniha líčící krušné osudy Ossendowského prchajícího před bolševiky ze Sibiře na jih do Mongolska a za své cesty zažívajícího buďto přímo nebo z doslechu všelijaké hrůzy a válečná zvěrstva. Sám Ossendowski uvyknuv neustálé hrozbě smrti, připraven kdykoliv spolknout ukrytou kapsli s cyankáli, aby se vyhnul horšímu osudu v podobě mučení, dosahuje podivuhodné mravní síly. Na své cestě ovšem prochází přes Tibet a zdržuje se v Mongolsku, v zemích prodchnutých hlubokou vírou i pověrčivostí - sám pak popisuje řadu podivných zážitků, k nimž se staví s jakousi směsicí pocitu západní racionální nadřazenosti (zejména v oblasti medicíny), jinde naopak s pokorou k převaze východního člověka v oblasti vztahu k duchovním silám vesmíru, k nimž se stal průměrný Evropan slepým.

Kniha je zejména zajímavá z hlediska studia historických okolností bolševismu a osvobození Mongolska od čínské nadvlády. Pozoruhodné jsou též určité informace ze zákulisních vztahů mezi mongolskými lamy a Lhasou a obecně pohled na (zejména mongolský) lamaismus a buddhismus bez idealizace, na druhé straně také bez nějakého většího porozumění a hloubky, neboť Ossendowski je sice vzdělaný člověk, ale ve své životní situaci řeší spíše problémy vojensko-politické, než spirituální.

Všechny tyto poučné informace jsou zakomponovány do napínavého a reálného příběhu, takže lze knihu doporučit prakticky každému čtenáři :-)

05.11.2023 4 z 5


Léčitelé, jasnovidci a mágové: Moje svědectví o tom, jak jsem je potkal Léčitelé, jasnovidci a mágové: Moje svědectví o tom, jak jsem je potkal Jiří Kuchař

Naprosto skvělá kniha, jedna z nejlepších, jaké jsem v posledních pár letech přečetl. Zdejší poměrně nízké hodnocení opravdu příliš nechápu. Možná vadí, že kniha se nesnaží vytvářet nějakou senzaci, nepřináší spektakulární magická dobrodružství ve stylu například takového Castanedy, ale je spíše skromnou (v tom nejlepším slova smyslu) a citlivou výpovědí o osobních zkušenostech s věcmi mezi nebem a zemí a lidmi, kteří takříkajíc nahlédli za oponu smyslového světa, přičemž život autora, jenž se touto oblastí cíleně zabýval, byl v tomto směru mimořádně bohatý.

Kniha ovšem pojednává zejména o léčitelích a jejich obětavé práci, méně již o jasnovidcích a co se magie týče, myslím, že to ani nestojí za řeč. Na mne zapůsobila silou, jakou jen kniha na čtenáře zapůsobit může. Pana Kuchaře, stejně jako veškeré osoby zmiňované v knize (snad s výjimkou Dobry Bednářové, jejíž knihkupectví v Celetné jsem dříve hojně navštěvoval), jsem bohužel osobně nepoznal a o existenci některých jsem až dosud nevěděl vůbec. Přesto zřetelně cítím, že toto je okruh lidí, ke kterému tak nějak patřím a všichni bez výjimky jsou mi velmi blízcí. Možná to tedy někdo na jiné "karmické vlně" může vnímat jinak. Ze sebe však co nejvřeleji doporučuji.

16.03.2023 5 z 5


Tragédie člověka Tragédie člověka Imre Madách

Mám za to, že toto dílo se Goethovu Faustovi podobá jen velmi povrchně, v podstatě jen obsazením hlavních postav - cynického Lucifera alias Mefistofela, štěstí a smysl hledajícího Adama alias Fausta a čisté a oddané Evy alias Markétky, jejíž ženské zaměření na vztahy kontrastuje s Adamovým mužským soustředěním na ideály. Adam v Luciferově iluzi prochází dějinami lidstva vždy nově nadchnut jiným ideálem, jen proto, aby se znovu a znovu setkával s malostí, pokrytectvím a zbabělostí davu, vlastnostmi, které sdílí chudák i pán, jen musí přijít ten správný moment, aby se naplno projevily. To mi spíše než Fausta připomíná Komenského Labyrint světa s jeho marností světských snah, avšak východisko zde není čistě náboženské, ale spíše jungovské ve smyslu individuace jedince (jež ovšem jako svůj výsledek přináší i smíření s Bohem, avšak teprve po vzpouře, která jedince pozvedá z davu hnaného buď přírodními pudy nebo stádními idejemi). Tak jsem to alespoň pochopil já. V každém případě stojí za přečtení, neboť hloubka a pestrost myšlenek jde ruku v ruce s výbornou čtivostí.

18.09.2022 5 z 5