asanita komentáře u knih

Příběh služebnice na mě zapůsobil velmi silně a naprosto jsem soucítila s hlavní hrdinkou. Kniha se četla snadno a děj plynul velmi rychle. Když nad ním zpětně přemýšlím, tak mi připadá, že se toho za těch 348 stran zase až tak moc nestalo, ale myslím, že hlavní přednost této knihy není její děj, ale její prostředí a také pocity Fredovi. Když si jen představím, jak se musela v domácnosti velitele nudit a jak pro ni muselo být těžké vydržet v pokoji, v němž nemohla v zásadě nic dělat. A ještě horší mi připadá to, že se všechny obludnosti popsané v knize děly s odvoláváním se na Bibli.

3 22.04.2019

Shakespearovo dílo, které nejspíš nelze opomíjet. Objevují se v něm zajímavé myšlenky a nelituji, že jsem si ho přečetla. Hamlet je velmi rozporuplná postava a sledovat jeho duševní pochody bylo chvílemi více než napínavé. Bavilo mě i počínání dalších postav jako například Claudius, Polonius či Ofélie. Některé pasáže mi sice připadaly o poznání nudnější než jiné, ale i tak si nemám na co stěžovat, jelikož poutavé události převládaly - návštěva herců nebo rozhovor s hrobníky.

3 27.12.2018

Mise Saturn představovala nelítostný boj mezi Američany a Číňany o nadvládu nad mimozemskou technologií. Technické popisy v knize byly více než opodstatněné, protože mi přijde užitečné vědět, v čem hlavní hrdinové vlastně letí. Politické pletichaření mi naopak začínalo postupem času vadit čím dál tím více, až nakonec dospělo k neúnosné míře. "Setkání s mimozemšťany" jako takové ale veškeré předchozí nedostatky vynahradilo a opravdu jsem si ho, spolu s následným vývojem událostí, užila.

3 27.12.2018

Tom Barren nás přivádí do světa plného moderních technologií a vychytávek, o kterých se nám v tomto světě může jen zdát. Sci-fi s velmi ojedinělým námětem a to takovým, že se bude částečně odehrávat v "naší" době má něco do sebe a autor děj začal velmi poutavě. Tom má jako každý jiný člověk spoustu silných i slabých stránek a je si toho sám moc dobře vědom, což ho ještě více "zlidšťuje" a připadáte si, jako kdybyste hlavního hrdinu mohli každou chvíli potkat na ulici a ani byste si ho nevšimli. Tom se navíc nemusí starat jen o problémy se svým vlastním charakterem, ale i s Johnovým a později Victorovým a to také není zrovna snadné.

Všechny postavy v této knize jsou povahově velmi rozmanité a na žádnou z nich nemůžete pohlížet jen v jednom světle. Vždyť i geniální vynálezce Lionel Goettreider nebyl jen chytrý a uznávaný, ale také se narazilo na jeho další vlastnosti jako třeba narcismus, arogance a egocentrismus. Nebo třeba Penelopa - byla sice úžasnou astronautkou/chrononautkou, její negativní vlastnosti každopádně také nebyly ušetřeny.

Abych se dostala k samotné vědecké podstatě knihy, tak musím uznat, že jsem vážně ještě nikdy nenarazila na knihu, kde by se řešilo mitotické dělení, Vennovy diagramy anebo Freudovo rozdělení na Id, Ego a Super ego. Tom cestování časem podrobně vysvětlil a nebyl problém se ve všech termínech jako třeba časová smyčka, časová kotva nebo časový tah orientovat. Autor uměl všechna tato témata zajímavě podat, takže mi ani nepřipadalo, že bych četla něco vědeckého nebo jinak technického. Opak byl ale pravdou.

V knize se, nicméně, objevuje i spoustu dalších témat od přátelství a rodiny přes ztrátu blízkého člověka a lásky až po otázky ohledně kariérního růstu, takže si každý čtenář může najít to, co je mu blízké. Samozřejmě postupem děje přibývaly i další otázky týkající se problematiky cestování časem a technického pokroku světa. V konečném verdiktu si proto myslím, že je tato kniha vážně skvělou prvotinou začínajícího autora.

"Svrhnout vládu dokáže každý. Obtížné je potom vládnout."

3 23.12.2017

Eadlyn se v Koruně konečně začala chovat o něco lépe a já to oceňuji. Její výběr bylo opravdu zajímavé sledovat a myslím, že se kniha coby oddechové čtení u moře vážně vyplatila. Ano, Selekce je stále nepřekonatelná, ale to neznamená, že by Koruna nestála (alespoň pro fanoušky série) za přečtení. Závěr byl tedy poněkud uspěchaný, celkově však kniha působila velmi příjemně a pohodově.

3 10.07.2017

V pořadí již druhá válečné kniha, kterou jsem četla. Tato je ovšem tak trochu z opačné strany barikády - totiž že v knize na rozdíl od Hitlera vystupuje Stalin. Ruta zde velmi živě a přesvědčivě líčí osudy pobaltských zemí a odvod lidí nepohodlných režimu do gulagů rozptýlených po Sovětském svazu.

Tady začíná příběh Liny, Jonase, jejich matky a otce a Andriuse. Linu si nelze neoblíbit, je silná a přes obrovské riziko kreslí, píše a dokonce i krade jídlo, dřevo a další věci u srubů NKVD. Na knize se mi líbí právě to, že rozhodnutí všech postav nejsou jen černá a bílá, je to právě naopak. Lina například odsoudí matku Andriuse a následně i Andriuse samotného, protože mají jídlo a jsou čistě oblečení, takže tolik netrpí. Potom se ale ukáže, že je situace ve skutečnosti trochu jiná, než jaká se na první pohled zdála. Takových situací je v knize více a občas ani nevíte, co si o tom všem máte vlastně myslet.

Příběh plynul velmi rychle a než jsem se nadála, tak už byl konec. Málem jsem i uronila pár slz, což se mi normálně nestává, ale nakonec jsem se ovládla. Postavy byly vykresleny vážně skvěle a například i vedlejší postavy (pan Stalas) dostaly v knize svůj prostor. Epilog a dodatek autorky už jen nasadil knize pomyslnou korunu.

3 21.01.2017

Mně osobně se kniha celkem líbila, akorát mě mrzela absence mých oblíbených postav. Hostina pro vrány však odhaluje to, že každá vedlejší postava v sérii hraje hru o trůny, a tak je nám chce autor přiblížit. Téměř okamžitě jsem si oblíbila Dorne a myslím, že je to (hned po Zimohradu) mé druhé nejoblíbenější místo v Západozemí. Mám ráda popisy tamních jídel, vín a dokonce i hru cyvasse. Škoda, že v knize bylo kapitolám z Dorne věnováno tak málo prostoru.

Kniha je protkána všemožnými intrikami, křivdami i vnitřními pohnutkami postav a celkem jsem si tento vnitřní svět postav užívala. Mezi mé oblíbence patří rozhodně Alayne/Sansa Stark v Orlím hnízdě, Arya Stark v Braavosu, Arianne Martell a překvapivě i Samwell Tarly a Jeime Lannister, kterým jsem do té doby příliš neholdovala.

Nejnudnější se mi zdály kapitoly z pohledu Cersei, v nichž se v zásadě (kromě samotného závěru) nic nedělo. Proč byla tedy každá druhá kapitola věnována jí? Nevím jak vy, ale já bych se opravdu obešla bez zdlouhavých popisů jejího napůl šíleného počínání a obav z valonquara. Brienne zase pořád dokola pátrá po Sanse, i když je jasné, že se jí to jen tak nepovede (setkání s lady Kamenosrdce bylo ale fajn). Myslím, že se ale vůbec nejnudnější část knihy odehrávala u Greyjoyů. Ano, Aša a Theon (jehož kapitoly budou ale až v Tanci s draky) jsou z celé té jejich sebranky asi nejlepší. Ale ten zbytek? Škoda slov. Královolba byla rozvleklá a klidně jsem ji mohla bez výčitek svědomí celou přeskočit.

Ale co už. Martin se tímto dílem připravuje na velké finále, které jak doufám, brzy nastane. Proto mi nezbývá nic jiného než si pořídit Tanec s draky a čekat. Nebo začít sledovat seriál? No, to se ještě uvidí.

3 07.01.2017

Co jen dodat? Asi to že Bouře mečů je dějově mnohem, mnohem akčnější než Hra o trůny či Střet králů. Ze začátku se kniha zdá taková nemastná, neslaná, všechny postavy jsou na tom tak nějak dobře a daří se jim. Pak to ale přijde. Stane se zde spoustu klíčových událostí a nemálo postav (včetně těch důležitých) zemře. Tak to ale u George R. R. Martina bývá, že? Gradující děj ještě doplňovalo to, že si postavy opravdu neoddechly, i když bych to konečně některým přála (například Arye). Čtivost knihy podtrhuje také to, že se mi jí podařilo přečíst za pro mě neuvěřitelné dva měsíce, což se o předchozích půl roku čtených knihách opravdu říct nedá.

Ani nevím, kterou z postav bych měla nějak vyzdvihnout, protože všechny byly skvělé. Pokud bych to ale měla nějak zúžit, tak mezi mé favority budou určitě patřit: Jon (protože: "Ty nic nevíš, Jone Sněhu."), Tyrion, Arya, Sansa a Daenerys v Zálivu otrokářů se svým "drakaris". :-) Přibyly také kapitoly z pohledu Samwella Tarlyho a Jeimeho, který je spolu s Brienne úplně skvělý. Ukazuje se navíc, že některé vedlejší postavy mohou být pro děj velmi důležité třeba Barristan Selmy, Sandor Clegane, Berik Dondarrion a nebo Malíček. Pobyt Dornů a Tyrellů v Králově přístavišti také velmi zpestří situaci.

Konečná kapitola s Lysou Arryn úplně šokovala a epilog s Catelyn nakonec podtrhl celou brilantnost a promyšlenost knihy. :-D

3 01.10.2016

Po dočtení Střetu králů zjistíte, že Hra o trůny byla oproti tomuto akcí napěchovanému pokračování pouze nepatrný rozjezd. Nyní se už s tak dobře známými postavy setkáváme znovu (a přibude samozřejmě i pár nových) a sledujeme, jak se dále jejich příběh vyvíjí. Ve všech koutech Západozemí události gradují a postavy vyprávějící příběh se spolu málokdy potkávají. Přeci jen tolik králů v říši dokáže vytvořit na rozpadajícím se kontinentu opravdu pořádný zmatek.

Trvalo mi než jsem se po krátké pauze mezi prvním a druhým dílem opět zorientovala v ději, ale když se mi to konečně podařilo, tak to bylo opět skvělé. Mrzí mě, že byl v knize dán tak malý prostor Daenerys, ale i těch několik málo kapitol s ní rozhodně naplnilo má očekávání a doufám, že v Bouři mečů bude mít zase o něco více prostoru (ona opravdu může hrát postupem času velkou roli). Ze slabé by se daly považovat kapitoly s Catelyn, která pořád řešila to samé. Nejlepší postavy pro mě ale nadále byly čím dál tím více Tyrion, Arya, Sansa a Jon. Davos byl také celkem fajn.

Konec knihy se dá považovat za strhující - zvlášť vyvrcholení na Zimohradu a v Králově přístavišti. Mám dojem, že jsem přišla na to, kdo se chopí vlády. Podle mě je to jasné. Každopádně by nebylo špatné knihu o pár (desítek) stran zkrátit tím způsobem, že by byly vynechány zdlouhavé popisy brnění, loďstva a snů. To byla občas dost nuda.

Další díly budou ale rozhodně zajímavé a postavy by měly nejen ubývat, protože - jak řekl Tyrion Lannister:

„Bohové jednou rukou dávají a druhou berou."

...a u George R. R. Martina to platí dvojnásob.

3 31.07.2016

Zajímavé pokračování série Skleněného trůnu. Celaena už mě tolik neubíjela svým charakterem a připadala mi tak nějak snesitelnější. Události se začaly bleskově vyvíjet a to šokující odhalení na konci první části - Královy bojovnice? K tomu prostě nemám slov. Samozřejmě bylo také skvělé pozorovat Celaeniny změny nálad od zaláskovanosti až k vražednému klidu, upřímně by jí v tomto stavu málokdo chtěl vkročit do cesty.

Objevují se zde samozřejmě i nové postavy jako třeba Archer, Mort či Dorianův bratranec. Děj se posouval dál a objevují se zde nové věci o znameních Sudby i o Celaeně samotné. Konec byl navíc tak otevřený, že si hned potřebuji obstarat Dědičku ohně a doufat, že mě tato autorka v pokračování série nezklame. :-D

3 11.07.2016

Tuto knihu jsem objevila teprve nedávno, o literární soutěži "Váš Divergentní svět" jsem něco málo zaslechla, ale netušila jsem, že z vybraných povídek bude sepsána kniha! Našla jsem zde skvělé povídky zajímavých českých donedávna ještě neobjevených autorek. Na povídkách bylo skvělé právě to, že každá byla jiná a svým způsobem jedinečná. Zpracování bylo velmi působivé a příběhy se četly sami. Nyní se vrhnu na hodnocení jednotlivých povídek. (Pokusím se moc nespoilerovat.)

Máš to v krvi
Tato povídka obsadila 1. místo v již zmiňované soutěži. Muselo být určitě těžké ze všech už tak působivých povídek vybrat vítěze. Abych se ale přiznala, tak dle mého názoru v knize byly mnohem lepší povídky, které by si podle mě zasloužily prvenství. Tím nechci autorku samozřejmě shazovat! Povídka byla velmi originální, akční, drsná a celou knihu nádherně nakopla (proto také oceňuji, že byla v knize zařazena jako první povídka). Hlavní hrdinka byla ze začátku dost nesnesitelná, ale postupně se tento stav zlepšoval. A ten konec! K tomu nemám zkrátka, co dodat (v dobrém).
Hodnocení: 4/5

Hra ozvěny
Duchařský příběh se zajímavou zápletkou. Podle mého dostal hlavní hrdina nakonec celkem za vyučenou. :-P
Hodnocení: 3/5

Tma v tichém světě
Romantický příběh, který mne opravdu zaujal už tím, v jakém světě se odehrával. Bylo to velmi dojemné.
Hodnocení: 5/5

Srdcetep (2. místo v soutěži)
Povídka byla pěkná, romantická a akční. Líbily se mi popisy volnosti, kterou Zach prožíval, když lezl na budovy. (Trochu připomnělo Divergenci.)
Hodnocení: 4/5

Popiš mi růžovou
Přestože (jak už zmínila Knížkařka) je toto druhý příběh o slepotě v této knize, tak byl natolik odlišný od toho prvního, že mi to ani nevadilo. Mira byla velmi silná, i když její život nebyl vůbec jednoduchý a Nathan byl vyloženě úžasný. Navíc se mi natolik líbily popisy barev, že jsem zkoušela vytvářet i své vlastní. Opravdu silný příběh.
Hodnocení: 5/5

Pokud přežiju
Netušila jsem, jak se tato povídka vyvine, ale vůbec mě nezklamala. Krajně mi připomněla Enderovu hru nebo Erebos (ani nevím proč) a zaujalo mě navíc i to vyvrcholení na konci.
Hodnocení: 5/5

Komplikovaný porod (3. místo v soutěži)
Již druhá povídka na stupních vítězů, ve které se testuje proti nově vzniklé nemoci (jen postřeh) a určitě velmi originální. Povídka se sice nečetla tak hladce jako některé jiné povídky v této knize, ale přesto byla velmi povedená.
Hodnocení: 4/5

Scestí
Opravdu smutné. Pobrečela jsem si u toho a dobrým zpestřením zde byli i části Osudu psané kurzívou. Jako jeden z mála příběhů v této knize ve mně zanechal i hlubší poselství.
Hodnocení: 5/5

Sedmikráska
Zamilovaný, jemný příběh, který má něco do sebe. Prostředí antikvariátu mě nadchlo.
Hodnocení: 4/5

3 13.03.2016

První díl Harryho Pottera jsem četla v sedmi letech. Čtení knihy mě dost bavilo, je zvláštní, jak je kniha psaná. Když jsem postupně četla další díly měla pocit, jakoby kniha rostla se mnou. Zažil jste to někdo také?

3 30.10.2014

Kniha mě bavila od začátku až do konce a často jsem se při jejím čtení nahlas smála. Kochala jsem se přiloženými fotografiemi a žasla jsem nad tím, co všechno Goldilocks zvládla a kolik problémů vyřešila. Příběh pro mě je obrovskou motivací jít si za svými sny, žít svůj život naplno a zároveň si užívat každý nový den.

2 18.06.2020

Básně od Villona jsem si, v zásadě náhodou, půjčila z knihovny a nestačila jsem se divit. Některé byly skvělé, poutavé a nápadité, zatímco jiné naopak působily poměrně nudně. Nejvíce se mi líbila známá „Já u pramene jsem a žízní hynu“ a celkově musím říci, že rozhodně toho, že jsem si básně přečetla, nelituji, jelikož pro mě představovaly zajímavé zpestření letních prázdnin.

2 01.09.2019

Knihu jsem četla v originále a po předchozím Mléce a medu mě rozhodně nezklamala. Básně jsem přečetla jedním dechem a celkově sbírku hodnotím jako výrazně povedenější, než bylo Mléko a med.

2 31.07.2019

Kniha ve mně vzbudila silný dojem a to především co se týče charakteru postav. Myslím, že pro autora muselo být těžké vylíčit všechny aspekty Eminy povahy, ať už její iluze a naivní představy, jako i její uvažování. Karla mi oproti tomu bylo poměrně líto, jelikož si podle mého názoru žádný milující muž ženu takového typu ani za trest nezaslouží. Závěr knihy byl tragický, což poměrně odpovídalo vývoji událostí v románu. Připadalo mi, že popisy okolí nebo různého oblečení chvílemi děj velmi zpomalovaly, a tak se v příběhu často vůbec nic neposouvalo. Přesto je ale jasné, že v knize popisy být musely, protože jinak by se nemohlo úplně jednat o realismus.

2 17.04.2019

Máj jsem četla coby povinnou četbu a báseň mě velmi zaujala. Láska Viléma k Jarmile a jeho následné čekání na smrt působí dojemně a úvahy o životě navodily lehce depresivní atmosféru. Chvílemi mě tyto časté lyrické pasáže spíše nudily a odrazovaly od děje jako takového, ale i tak Máj stál za přečtení.

Celaena se opravdu vyšvihla! Její výcvik i odhalování minulosti bylo prostě dech beroucí. Konec jsem tedy tušila předem, ale to nevadí. Celaena už jen nefňukala a konečně i něco dělala a Jeřáb... No, bylo to prostě skvělé a všechny nové postavy svým způsobem celou knihu oživily (i Manon). Pokud se budou následující knihy stále takto zlepšovat, tak opravdu nevím, co napíšu u dalšího hodnocení. :-D

2 31.07.2016

Čím začít? Tak třeba tímhle. Eadlyn byla nudná, arogantní princeznička, které jsem občas měla chuť sebrat všechny ty její korunky, jen protože by mě zajímala ta následná ufňukaná reakce. Na druhou stranu zde kromě Eadlyn byly ale i lepší postavy jako třeba Ahren nebo Osten. Nápadníci v Selekci byli také velmi různorodí a samozřejmě by se z nich nějaký ten nápadník dal vybrat. :-)

Trochu mě mrzí, že v knize nebyl dán větší prostor Maxonovi a Americe, podle mě by si ho určitě zasloužili. Eadlynina povaha se také postupem času zlepšovala a už jsem na nad ní ani tolik nekroutila hlavou (asi jsem si už začala zvykat).

Jako pozitivum beru určitě stálé prostředí paláce a změny, které v období Maxonovy vlády nastaly, což podtrhovala čtivost a nenáročnost knihy. Možná by se dal také ocenit otevřenější konec, protože bych opravdu psychicky nevydržela rozsudek v podání Eadlyn.

Takže co z toho vyplývá? Oproti "základní" trilogii Selekce je zde cítit úpadek, ale pokud Vás další přídavné knihy zajímají (a já věřím že ano), tak určitě hlavní hrdinku přetrpte. Teď jen doufám, že další knihy budou jen lepší...

2 15.07.2016

Díky povinné četbě jsem Kytici konečně přečetla celou a rozhodně nelituji. Tato sbírka balad přináší spoustu děsivých, zvláštních a dobře zpracovaných básní k zamyšlení. Kytice, Polednice, Vodník, Svatební košile a Poklad se řadí mezi mé nejoblíbenější. Film jsem viděla a navíc jsem byla i v kině na nově zpracované Polednici s Annou Geislerovou a to byl teprve zážitek. :-)

2 20.03.2016