asanita komentáře u knih

Drobná kniha s názornými ilustracemi, která předkládá metody v boji proti prokrastinaci. Je to první kniha o tomto tématu, na niž jsem kdy narazila, a tak jsem jednoduchost a přehlednost knihy jen uvítala. Nemohu říct, že bych využívala všechny metody popsané v knize - to snad ani nejde, ale todo-today a flow-lístek aktivně využívám doteď. Zvlášť se mi líbilo připodobnění se slonem a křečkem, na které asi jen tak nezapomenu. :-)

1 27.12.2018

Cestopis se mi líbil, oceňuji zejména nevšední zážitky autorky - ať už se jednalo o návštěvu lékaře, přepadení, Dakar, poruchu motorky, útočící psy či ochotu ostatních lidí pomoci motorkářce v nouzi. Také musím vyzdvihnout samotnou vytrvalost autorky, která díky ní zvládla dojet až do Montevidea. Na knize mě zaujaly také doplňující fotografie skvěle dokreslující celkovou atmosféru cest.

1 27.12.2018

Knihu jsem četla, protože ji máme jako povinnou četbu. Překvapila mě rozmanitost žánrů jako takových - od hororu a detektivních příběhů přes grotesku až po milostné nebo dobrodružné příběhy. Povídky byly svou úrovní velmi rozličné a musím se přiznat, že jsem z některých z nich nebyla ani z poloviny tak nadšená jako z jiných. Mezi ty vydařené bych rozhodně řadila Jámu a kyvadlo, Černého kocoura, Skokana a Pád do Malströmu, jejichž čtení jsem si vážně užívala. Na druhé straně poté stojí Obchodník, který byl v podstatě jen výčtem různých "povolání" a kratičká Eleonora, kde se v zásadě nic nedělo.

1 27.12.2018

Knihu jsem četla v originále a vážně mě zaujala. Zejména se mi líbila část loving a healing, protože byly o dost optimističtější než zbývající části. Už se těším, až si od autorky budu moci přečíst další díla a knihu rozhodně doporučuji!

1 04.02.2018

Hned vedle Odpusťte mi, Váš Leonard se jedná o mého favorita co se týče tématu sebevraždy. Jonathan je milý a citlivý kluk, který trpí poruchou soustředění, dyslexií a kvůli tomu mu nejde učení - také je trochu při těle. Kniha nás provádí jeho smutným příběhem spolu s výpověďmi Jonathanovy rodiny a kamaráda. Co může mladého člověka přimět k něčemu tak radikálnímu jako ukončit svůj život a ještě k tomu upálením? Přesně na tyto otázky najdete v knize odpovědi a možná se i trochu zamyslíte nad stále aktuálním tématem šikany. Myslím, že by bylo třeba, aby si tuto knihu přečetlo více (mladých) lidí. Alespoň by si agresoři potom třeba uvědomili, co všechno může šikana způsobit.

1 28.12.2016

Opravdu zajímavá kniha, ke které jsem se dostala ve své podstatě náhodou. Kdo chytá v žitě se dá přirovnat k dalším knihám, jež jsem už četla a líbily se mi (Ten kdo stojí v koutě a Odpusťte mi, Váš Leonard). Holden Caulfield se projevil jako kluk vhozený do světa dospělých, jenž si neví s tím vším tak nějak rady a pořád říká slovo páni nebo také "To mě umrtvilo". Ano, přiznávám, že byl chvílemi opravdu dost nesnesitelný, ale stejně mě zajímalo, jak se bude jeho příběh vyvíjet dál a jak nakonec skončí. Holden totiž dokázal velmi vtipně a lehce vyprávět, takže kniha díky tomu velmi rychle ubíhala (navíc měla jen něco přes sto stran). Líbilo se mi také procházení vánočním New Yorkem a letmé přiblížení poválečné doby. V knize lze najít nespočet pěkných citátů a vcelku vzletných myšlenek - například to že by Holden chtěl chytat děti hrající si v žitě, aby nespadly do propasti. Konec knihy byl určitě nejlepší, protože tam vystupovala moje oblíbená postava Phoebe. :-)

1 23.12.2016

Dlouho jsem čtení této knihy odkládala a když jsem se k ní konečně dostala, tak nevím, co mám napsat dříve. Kniha vypráví o velmi blízkých dvojčatech Noahovi a Jude (CJ) a o tom, jak se oba dva snaží dostat na výtvarnou školu IVU (každý tedy trochu jiným způsobem, ale to rozvíjet nebudu). Dvojčata se postupem času začínají čím dál tím více odcizovat a v tu chvíli to začne být zajímavé. Děj se zamotává a Vy prostě musíte číst dál a dál, abyste zjistili, co se vlastně v ten "osudný den" stalo.

Dám ti slunce se může mylně zdát jako kniha o ničem, i když to tak ve skutečnosti vlastně vůbec není - ta kniha je spíše "o všem", pokud se to tedy tak vůbec dá říct. Na jednu stranu jste stáli za Noahem, na druhou zase za Jude a přesto jste jejich chování občas nechápali. Knihu navíc ozvláštňují skvělé citáty a povídání o různých obrazech a o výtvarném umění jako takovém. Snažíte se zjistit, které z dvojčat je zmiňovaný "anděl" z citátu a které zase "ďábel" a přesto to nějak nejde určit.

Další postavy v tomto příběhu také celkem bodovaly - třeba Oscar, Guillermo nebo Brian se svým batohem plným meteoritů. Říkáte si, jak jsou všechny tyto postavy rozdílné a přesto je něco spojuje, protože: "Některým lidem je prostě souzeno, potkat se ve stejném příběhu," což prostě mluví za vše.

Samozřejmě se knize dá i pár věcí vyčíst jako třeba pomalý rozjezd, příliš dlouhé kapitoly či Guillermova absence používání se a si (což zmiňují i komentáře níže). Přesto je tato kniha tak nějak mou srdcovkou, protože (no já vlastně ani pořádně nevím proč) není nějak moc náročná ale ani oddechová a přemýšlíte o ní rozhodně i nějakou tu dobu po přečtení. Doteď se trochu pousměji, když si vzpomenu na Noahovo a Judyno "rozdělování světa" a čeho všeho se byla Jude ochotná vzdát kvůli jednomu kubistickému portrétu: "Ale květiny mi zůstaly."

Konec knihy se mi také moc líbil, nejvíce asi to, jak se všechny záležitosti vyřešily a přesto zůstaly svým způsobem otevřené, takže si můžeme spoustu věcí domyslet. Určitě musím vyzdvihnout také to, jak se v knize řešila otázka homosexuality, vztahu s rodiči, dospívání, šikana ale třeba i pověrčivosti a vyrovnávání se se ztrátou blízkých. Myslím si, že Dám ti slunce rozhodně není kniha pro každého, ale pokud si k ní dokážete najít cestu, tak Vám dá mnohem více než jen zajímavý čtenářský zážitek a objevení svého alespoň malého slunce.

1 03.09.2016

Po dlouhé době jsem se vrhla na novou sérii od Kerstin Gierové - autorku Drahokamů, které se mi tak moc líbily. Tahle kniha je ale o tolik jiná, že se jí s Drahokamy ani nebudu pokoušet srovnávat.

Snový námět rozhodně zaujal spolu s celou propracovaností "hřbitovních" rituálů. Liv byla zajímavou hrdinkou a určitě nebyla nějak otravná nebo nesnesitelná. Kniha byla psána vtipně a občas jsem se dost nasmála. Zápletka na konci se tedy dala celkem očekávat, ale stejně mě díky poutavosti celé knihy zajímá, jak se děj bude vyvíjet v dalších dílech.

Proto zatím dávám čtyři hvězdičky, uvidíme, jestli pokračování úvodní knihu překonají - věřím, že se tak stane, protože na to je Kerstin doopravdy expert. :-D

1 15.05.2016

Nádherná hluboká kniha, ke které se rozhodně vrátím. :-)

1 24.02.2016

America Singerová se ukázala jako vcelku snesitelná hrdinka. Selekce jako taková chvílemi připomíná něco jako zdařilý mix Hunger Games a Skleněného trůnu. Přesto jsem se do tohoto "kastovního světa" dokázala vžít a nemůžu se dočkat dalšího dílu. Princ Maxon je prostě skvělý zato Aspen... škoda slov. Marlee a další "princezny" se ukázaly jako zajímavé zpestření děje, popisy šatů jsem si vyloženě užívala - přeci jen: "Občas potřebuje zazářit každá žena." :-D Určitě musím (jako každý) vyzdvihnout i nádhernou knižní obálku. :-)

1 03.01.2016

Fantasy s velkým F. Hra o trůny Vás chytí a poté už nepustí, na můj vkus tam občas byly trochu moc podrobné popisy, ale když to přehlédnete, tak si můžete naplno užít příběh plný šlechticů, rytířů, zrady, hrdosti a vražd. Nalezla jsem zde spoustu skvělých postav jako třeba Arya Stark, Jon Sníh, Tyrion Lannister a nebo exilová královna Daenerys Targaryen. Už se nemohu dočkat dalšího dílu. Mám spoustu nápadů, jak by příběh mohl pokračovat, tak uvidíme. :-D

1 26.12.2015

Vlastně ani nevím, co bych do tohoto komentáře měla napsat. Kniha se četla sama, děj plynul rychle a byl rozhodně promyšlený. Postavy byly fajn, jen Q. mi nikdy nepřirostl k srdci. :-/

Kniha byla pěkná, jen mám pocit, že v ní něco podstatného chybělo, ale nějak nemůžu přijít na to, co to bylo (proto čtyři hvězdičky místo pěti). Až na to ale přijdu, tak to sem rozhodně napíšu. :-)

Papírová města rozhodně stojí za přečtení a už se těším na to, až si na ně zajdu do kina, kdo ví, třeba film překvapí. :-D

PS: Hledání Aljašky se mi líbilo více, ale to už je asi věc názoru. Taky vím, že z mého komentáře asi moc moudří nejste, ale to nevadí. :-P

1 18.08.2015

Vlastně ani nevím, co bych k této knize měla napsat. Nápad to byl sice dobrý, ale myslím si, že by se z něj rozhodně dalo vykřesat o něco víc. Byla to nuda (ke čtení jsem se chvílemi nutila) a hlavní hrdinku jsem většinu času nemohla vůbec vystát. V knize se navíc dělo pořád to samé.
Přesto kniha ale působila mile (možná trochu naivně, ale to sem teď nezatahujme) a byla čtivá (jinak bych to asi ve čtvrtině vzdala). Konec se zdál nedotažený, až moc otevřený. Takto otevřený konec je dost rozšířený problém spousty románů pro dívky (například jsem na to narazila i u Eleanor a Park), který mě dokáže akorát tak naštvat. Za mě tři hvězdy.

1 28.06.2015

Pěkné, poetické, k zamyšlení, postavy jako z masa a krve a navíc s myšlenkou. Na podobnou knihu jsem už dlouho nenarazila.

1 23.03.2015

Opravdu moc zajímavá kniha. Líbí se mi na ní právě ty odlišné pohledy na děj, můžeme se totiž vžít do role Hilase, Pirry, Telemona a dokonce i delfína Spirita! Kniha mě od začátku do konce bavila, bylo to sice takové oddechovější čtení, ale přesto opravdu povedené.

1 30.10.2014

Naprosto souhlasím s komentářem níže. Přijde mi, že autoři zbytečně velkou část knihy věnovali vysvětlování toho, proč je výhodné si záležitosti nějakým způsobem zaznamenávat namísto toho, aby je člověk pouze držel v hlavě - dle mého názoru jsou klady zaznamenávání záležitostí naprosto jasné, a proto nevím, proč se touto problematikou autoři zabývali tak dlouho.

Systém jako takový působí komplikovaně a jeho každodenní využívání a aktualizování si nejsem schopna představit. Množství kontrolních seznamů v poslední části knihy považuji za neefektivní - kontrolní seznam do školy, kontrolní seznam pro odchod do školy, kontrolní seznam pro návrat ze školy, kontrolní seznam pro domácí práce...

Jedinými pozitivy na této knize pro mě jsou kontrolní seznam pro balení na cesty a hladiny soustředění. Pro zorganizování záležitostí upřednostňuji knihu Konec prokrastinace, kterou jsem četla dříve a metody v ní jsou rozhodně uchopitelnější.

18.08.2020

Z Listů heroin mám poněkud rozporuplné pocity, protože úroveň jednotlivých dopisů/básní byla velmi rozdílná. Chtěla bych vyzdvihnout dopisy Pénelopeia Odysseovi, Oinóné Paridovi a Médeia Iásónovi, které působily velmi promyšleně a četly se takřka bez problémů. Jako nejslabší hodnotím list Faidra Hippolytovi, jenž mě nijak zvlášť nezaujal. Zbylé tři básně byly takový průměr mezi dvěma výše zmíněnými skupinami, přesto však oceňuji smutný závěr dopisu Fyllis Démofoóntovi.

19.07.2020

Tuto knihu jsem přečetla jedním dechem a musím přiznat, že úroveň jednotlivých příspěvků byla velmi rozdílná. Připadalo mi, že se některé myšlenky neustále opakují, ale na druhou stranu vím, že není možné, aby se v tolika článcích o školství a o vzdělávání sem tam něco nezopakovalo. Ze všeho nejvíce musím vyzdvihnout příspěvek o Pokémonech, kde Ondřej Šteffl vysvětluje, proč se děti dobrovolně učí jména Pokémonů a další související informace o nich, namísto učení se Přemyslovců do školy a také článek o tom, že se školství od doby jeho založení příliš nezměnilo. Ke knize se rozhodně časem vrátím a doporučuji ji všem, kteří se zajímají o vzdělávání.

01.09.2019

Nádherné pokračování série, ve kterém se znovu objevují důležité postavy a bitvy pokračují. Můžeme pozorovat milostný vztah Aelin s Jeřábem a také Elide (s Lorcanem), jež hledá svou královnu. V tomto díle si můžete vychutnat mnoho skvělých bitev, kde se s magií vážně nešetří. Lysandra dovádí své přeměňování k dokonalosti a sledovat ji v akci je vážně skvělé. Oceňuji také, že se Manon znovu setkala s Aelin a návrat k Rolfovi. Jen ten konec... Asi nevydržím čekat na další díl.

27.12.2018

Tuto knihu jsem začala číst coby prázdninovou romantickou oddechovku a s politováním musím napsat, že mě absolutně nezaujala. Oproti Mému životě u sousedů to byl vážně jen slabý odvar a měla jsem co dělat, abych ji vůbec dočetla. Na to jak je kniha obsáhlá, se v ní totiž vůbec nic nového nedělo. Postavy jako takové byly pro mě také utrpením a když si vzpomenu na jejich dialogy, tak jsem ráda, že už nic takového znovu číst nebudu.

27.12.2018