Asheen
komentáře u knih
Jméno růže
Umberto Eco
Ono se tím člověku ani nechce prokousávat, jenže ono to člověka chytí za nohu, pak kolem pasu, pak pod krkem a nakonec, než se stihne aspoň naposled zhluboka nadechnout, ho to úplně pohltí a když ho to na druhé straně vyplivne, ještě nějakou dobu se mu nedostává kyslíku...
Nasterea
Petra Stehlíková
Pro mě spíš zklamání, spousta vycpávek, temnota a beznaděj, úplně jiná příchuť, než předchozí knihy. Chybí mi rafinovanost Faji. Chybí mi touha věřit v dobro. Dostala jsem náhodné kusy hádanek a tajemství, která ale působila vykonstruovaně a ploše. Ač má Nasterea nejbarevnější obálku, chutná šedivě. Třeba je to účel, třeba až dočtu sérii, tak se omluvím a smeknu... Ale zatím říkám, že mi Nasterea nedala tolik, kolik po prvních dvou dílech mohla...
Železný plamen
Rebecca Yarros
(SPOILER) Tak jo. Je to jako mekáč. Chutná to, baví to, ale něco tomu chybí, aby to byl opravdový zážitek. Druhý díl je rozhodně lepší než první. Rafinovanější, komplexnější. Přesto postavy zůstávají poměrně ploché, už možná ne černobílé, ale pořád se vejdeme do 16 barev u těch nejpromakanejších. Místy se děj sune dost násilím, a nevím, jestli je to překladem, ale jsou chvíle, kdy chování hrdinů prostě nedává smysl a musíte na chvíli opustit úplně všechnu logiku. Konec přidal do mixu i Stmívání - teď je náš velkolepý tajemný hrdina s traumatem z dětství ještě navíc rozpolcený upír. Celé to jede na kvantitě, jakoby autorka chtěla stihnout úplně všechny archetypy a klišé žánru, takže vlastně nakonec ani na těch stovkách stran není čas na hloubku, namočíme se jen tak sem tam po kolena.
Fajn, ale buďme k sobě upřímní. Stejně jako v tom mekáči nakonec přehlédnete všechny nesmysly a ty trochu přesolené hranolky a dost posmutněle vyhlížející burger zblajznete s chutí, a nejspíš si příště dojdete pro nášup. Vešlo by se to na seznam mých top 100 oblíbených knih? Nejspíš ne. Užila jsem si to? Jednoznačně.
Sedm smrtí Evelyn Hardcastlové
Stuart Turton
Těžko se mi tím prokousávalo, klidně to mohlo být o půlku kratší. V průběhu všech převratů, zápletek a vyhrocených okamžiků mi začalo být skoro jedno, jak to dopadne, takže ten konec neměl grády. Myšlenka skvělá, většinu času to i celkem fungovalo, jen už to tolik hraničilo s floodingem, že nebylo na co se těšit. Jsou autoři, kteří umí napsat komplexní dílo, kde všechno se vším souvisí a vše máme od začátku na očích, takže když na to pak někdo poukáže, řekněte si: Jak jsem si mohl nevšimnout? To se vám tady ale nestane. Jsou tu neustále nová fakta, která nemají jiný účel, než že tvrdošíjně a trochu neohrabaně tlačí příběh vpřed. Nebylo to špatné, ale vracet se k ní určitě nebudu.
Kdo jinému jámu kopá
Marie Rejfová
Přitažené za vlasy je velmi mírný výraz. Chování hrdinky nedává smysl, její vztah s panem (trefně pojmenovaným) Tvrdíkem je k smíchu. Styl psaní je naivní, což by nevadilo, ale textu dost chybí plynulost a soudržnost. A i když bych chtěla vědět, jestli (SPOILER) kopne manželka pana detektiva do chlouby, další díl si nechám ujít.
Čtvrté křídlo
Rebecca Yarros
Průměrná fantasy, jednoduše a čtivě napsáno, intenzivně archetypální postavy, máme tu proste všechno, co od takové knihy čekáte. Ona je drobná křehká nepravděpodobná hrdinka, on je vysoký, temný fešák s ušlechtilou duší a spoustou tajemství. Odsýpá to, nečekejte od toho ale nic nového nebo zajímavého. Postavy jsou ploché, poměrně dost černobílé, draci jsou sympaťáci, ale nikde se nejde do hloubky. Hodně se v souvislosti s touhle knížkou mluví o erotice, ta sice od zhruba poslední třetiny přítomná je, ale úplně nepřekáží, je napsaná tak, že se to dá číst (což není vůbec snadný), akorát proč, u všech bohů, musí vždycky něco rozmlátit…
Celé je to naprosto zapadající do stabilních forem žánru, a upřímně to bude další kniha, u které za půl roku nebudu vědět, o čem byla, protože prostě nikde nevyčnívá, a dokonce i posun od první knihy k druhé následuje vzor stanovený někde u Matrixu a táhnoucí se přes Hunger Games a hromadu podobných.
Celé to připomíná náladou staré dobré oddychové harlekýnky, asi jako kdyby si Eragon dal rande s Bridgertonnem a během one night standu zplodili potomka… Je to špatně? Není. Ale čekat od toho něco víc by z mého pohledu byla chyba…
Neviditelný život Addie LaRue
Victoria Schwab
Není na světě autor ten, aby se zavděčil čtenářům všem. Za mě je tu předložena velmi dlouhá cesta jedné holčičky, která chtěla být svobodná, aby pak mnoho století sháněla někoho, kdo ji bude mít rád, a trápila se, že je to těžký (jojo, svět je zlej). Nikdo z téhle knihy nevyvázl šťastný. Těšila jsem se na spletitý příběh, dostala jsem příliš dlouhou červenou knihovnu. Těšila jsem se na silnou ženu, objevující sebe sama. Ale k tomu se Addie za celá ta století tak nějak nestačila dostat... Pro mě ne. Hvězdy za nápad a za prostředí.
Krasojezdkyně
Jojo Moyes
Téma mě blízké, taková hezká pohádka. Tahle knížka byla od narození dcery první, která mě přiměla být vzhůru do tří do rána, prostě jsem nemohla přestat číst. Je to strašlivě naivní, je tam pár faktických nepřesností, ale čert to vem, tohle jednou přečtu svojí dceři :)
Kde zpívají raci
Delia Owens
Milý příběh s krásnou příchutí světa, kde bychom tak trochu chtěli žít skoro všichni, kde je ještě přirozený řád věcí, kde lidé ještě nesráží přírodu na kolena. Přesto by se tahle kniha nedostala asi ani do mých top 50. Na detektivku to mělo málo napětí a pokus vodit čtenáře za nos byl mosty trochu moc okatý. Na vyprávění o ženě, která prožil normální život "nenormálně", tedy ne podle konvencí, se to moc snažilo být detektivka. První polovina byla vysloveně rozvleklá a několikrát jsem to málem vzdala. Konec byl naopak hotový za pár stránek. Je to knížka, která slibuje úplné utonutí ve stránkách, bloudění světem, ze kterého nechcete odejít, a přesto to nějak pořád lehce sabotuje. Ve výsledku je můj pocit spíš rozpačitý. Přesto je to rozhodně originální dílko a čas strávený jeho čtením není ztracený.
Loutkář
Daniel Cole
Ne. Myšlenka zajímavá, ale takhle pro mě dobrá detektivka nevypadá. Těšila jsem se na inteligentní zápletku a hledání vraha s detektivy, dostala jsem dobrou společenskou a osobní rovinu postav, aby se na konci odkudsi z neznáma vynořil vrah, kterého jsem neměla čas mít či nemít ráda. Pokus o tajemnou a temnou atmosféru nevyšel už v Hadrovém panákovi, tady to bylo ještě slabší. Hvězdičky vážně jen za hezké příběhy postav, bez tohoto rozmětu by to byla asi po dlouhé době první nedočtená.
Úsměvy smutných mužů
Josef Formánek
Ono je to takové obyčejné, nenápadné, mimochodem, a přitom je to vážně docela dost síla. Knížečka útlá a přece naplněná.
Příslib krve
Brian McClellan
Já na to pošťuchování a politikaření moc nejsem. Ale tohle má kule, úplně všechny, srovnaný v řadě a čekající, až je s prachem nacpou do hlavní… specifická magie, komplexní postavy a tak akorát zmatku, aby to pořád dávalo smysl a bavilo.
Hamlet
William Shakespeare
Hamlet je úžasný, možná nejúžasnější ze všeho, co kdy vyšlo z Shakespearova pera. Má infantilní vyšinutost i nekonečnou vážnost. U některých pasáží má člověk chuť někomu ublížit, u jiných se hystericky smát. Vytváří horské dráhy emocí. A pan Hilský, to je čaroděj jazyka. Děkuji vám oběma, pánové.
Pravidla moštárny
John Irving
Síla... Už je to doba, co jsem ji četla, ale ten pocit, co ve mně zanechala, zůstal do dnes. Asi se k ní brzy vrátím.
Harry Potter a vězeň z Azkabanu
J. K. Rowling (p)
Můj nejmilovanější Harry. Byť film mě hodně zklamal (hlavně Sirius), ke knize se vracím ráda, ať v papírové nebo v audio verzi. Když jsem ji četla poprvé, museli mi nosit jídlo do pokoje až pod ruku, jinak bych ani nejedla :) Stále ještě zdaleka ne tak temné jako od pětky dál, stále ještě magicky nevinné a přitom přitažlivě tajuplné.
Sedm rozchodů Amy a Craiga
Don Zolidis
Odpolední jednohubka, kterou jsem si moc užila. Asi proto, že sociální bublina Craiga je mi dost dobře známá, takže ironické vyznění prvních kapitol mě bavilo, místy bylo cítit Adriana Molea, následná katarze hlavního hrdiny, byť očekávatelná, proběhla nenásilně a rozumně. Tohle není hrdinská knížka, tohle je malý příběh normálního dospívání, tím větší možná může být v kontextu každodenních nádechů. Příběh toho malého kroku, který většina z nás jednou udělá a pak už si ho možná ani nikdy neuvědomí, jen potom za pár let zjistíme, že si pereme vlastní prádlo na platíme vlastní pojistky. V dnešním knižním světě prosyceném dramaty reálnými i fiktivními mi tahle příchuť přišla osvěžující.
Strašidlo cantervillské
Oscar Wilde
Nádherný jemný příběh, lehoučký, vtipný a dojímavý :)
Ostře sledované vlaky
Bohumil Hrabal
My se s Hrabalem prostě nemáme rádi... Jistě je to výborný pán, ale mluvíme každý jiným jazykem a díváme se na svět jinak. A proto mnou budou (nejen) Ostře sledované vlaky navždy nedoceněny...