Atanone
komentáře u knih
Oblíbené pečivo
kolektiv autorů
Na to jak je to tenký sešitek (15 receptů), je moc hezky udělaný, kvalitní papír, fotonávody a těžce vábné fotografie hotových výrobků. Jeden by hned mazal zadělávat těsto. Proto 5*
Doufala jsem, že se poučím, jak být s minimem námahy hvězdou kuchyně (pro knihomola ideální stav), ale pečení z listového těsta je podle mě věcí fantazie, protože zásada "když to dobře ochutím, nikdo se neptá, co je vevnitř" je pro tzv. intuitivní vaření základ. Takže 15 se pro mě smrsklo na 7 a až si je ofotím, sešitek poputuje o dům dál.
Úkryt před světlem
Barbara Erskine
Jelikož se snažím číst knihy různých žánrů, nemám až tak moc povědomí o autorkách, které právě tento žánr píší, ale Erskinová je u mě vždy sázka na jistotu. Fakt je, že často nepřekvapí, ale protože nečtu nikdy víc jejich knih v řadě, vždy dostanu hezký příběh s trochou tajemna, občas pár duchy a trochou romantiky, která není hloupá a naivní. Ano, mám ji ráda a tenhle příběh se mi líbil
Pomsta čarodějnic
Michaela Mitroci
Tak já nevím. Fakt jsem váhala mezi 3-4. Na jednu stranu výborný nápad, citlivě napsaný příběh, navíc se odehrává u nás a ne v nějaké cizí, nebo vymyšlené zemi...Mrzí mě, že autorka neměla víc odvahy se do toho pustit. Tohle mělo veliký potenciál, bohužel nejpropracovanější byly milostné scény, což nechci prudérně kritizovat, ale to, jak se v nich autorka vyžívala (v dobrém slova smyslu), potom paradoxně jen zdůraznilo, jak jinde v ději rychle spěchá a navíc to pak z dobrého příběhu sklouzávalo do Harlekýna. Tím, že kniha vyšla, se bohužel už nedá přepsat, což mě opravdu mrzí, protože to je moc hezký příběh, je tam všechno, láska, pomsta, kouzla a věčný boj dobra a zla. Klidně bych si dala o pár set stránek víc. Chápu, že popisovat víc středověk, je sakra tenký led, ale mrzí mě, že to autorka nezkusila. Tak snad příště, ano?
Faraon
Bolesław Prus (p)
Jedna z vůbec prvních knih o Egyptě, které jsem četla. V mojí knihovně má čestné místo. Klasika, kterou doporučuji
Nářek vlků
Wilbur Smith
Na pozadí surové habešské války se dva kohouti perou o slepičku a jeden neví, kterému držet palce víc. I stará moralistka, jako já, by asi v tomto případě byla pro švédskou trojku.
Moc fajn čtení. Barvité, napínavé, místy s absurdním humorem, který střídají popisy bitev, vlastně spíš masakrů habešských bojovníků. Hluchá místa jsem nenašla a klidně bych vzala ještě pár stránek navíc.
Z deníku kocoura Modroočka
Josef Kolář
První kniha,která mi už v raném dětství objasnila,že každý,kdo si myslí,že vlastní kočku,je na omylu,protože faktem je,že kočka vlastní jeho.
Nejšťastnější muž na Zemi
Eddie Jaku (p)
Ano, jistě je na téma holocaustu napsáno mnoho dramatičtějších i drastičtějších knih, než tato, napsaná člověkem, který nechtěl šířit nenávist. To hlavně jsem cítila z jeho slov. Nepřipadalo mi, že by tím hrůza byla míň děsivá, zrůdnost nacistické mašinérie míň zrůdná, nebo bolest a ztráta míň bolavá. Eddie si nehraje na spisovatele a sám říká, že si nepředstavoval, že by o svém příběhu napsal knihu. Udělal to, jak nejlíp uměl. A udělat to v takovém věku - klobouk dolů.
Jeho poselství je velmi důležité, protože vyhlazování menšin většinami druhou světovou válkou zdaleka neskončilo.
***
Ačkoliv jsem trpěl, snažím se nacistům ukázat, že se zmýlili. Chci ukázat lidem, kteří cítí nenávist, že se mýlí.
Necítím nenávist k nikomu, ani k Hitlerovi. Neodpustím mu. Kdybych mu odpustil, zradím těch šest milionů, kteří zemřeli. Nelze odpustit. Když to říkám, mluvím za těch šest milionů, kteří sami za sebe mluvit nemohou. Ale také za ně žiji, a žiji ten nejlepší život, jaký žít dokážu.
Když jsem překonal nejtemnější chvíle svého života, slíbil jsem, že budu po zbytek života šťastný a usměvavý, protože když se usmíváš, svět se usmívá s tebou. Život není vždy radostný. Někdy je plný těžkých dnů. Musíš však mít na paměti, že máš to štěstí být naživu – pro nás všechny je to štěstí. Každý nádech je dar. Život je krásný, když mu to dovolíš.
***
Dívka, která četla v metru
Christine Féret-Fleury
Naprosto souhlasím s předchozím komentem čtenáře marceltietze.
Myslím, že ti, kdo jsou závislí na své každodenní (v tom lepším případě) dávce příběhů, pokud se s touto knihou potkají, poznají se v ní. A je úplně jedno, jestli s sebou pro chvíle klidu nosí krimi, encyklopedie, kuchařky, nebo historické romány, aby je otevřeli kdekoli to jde a vstoupili do nich.
Já jen tiše doufám, že nádherně otevřený konec Juliettina příbehu znamená, že ho tak autorka nechá a bude mít odvahu nenapsat pokračování.
p.s. mockrát tady na Databázi vídám hodnocení knih jako "odpad". A mně se líbí Solimanův přístup. I kniha, která má tiskovou vadu, se dá použít jako něco užitečného. Třeba jako záložka dveří, za kterými se skrývá něco, co nám změní život.
Šepot
Mijuki Mijabe
Název i obálka svádějí k očekávání thrilleru, já po knize sáhla, abych si trochu provětrala hlavu. Což se tak úplně nestalo.
Ten příběh je takový hořkosladký a klade nepříjemné otázky. Například nakolik má člověk právo brát spravedlnost do svých rukou, potažmo si hrát na Boha, pokud k tomu má nástroje. Kdy a co je možné odpustit. Nakolik platí "oko za oko". Mamoru je krásná postava mladého člověka, který si projde peklem, ale zachová si naději, že většina lidí je dobrých. A když se má sám rozhodnout, jestli potrestat, nebo odpustit, tak....ale to si přečtěte sami.
Oneiros
Markus Heitz
Jako oddechovka vcelku dobré čtení. Už jsem sko-ro(!!) jásala, že budu ušetřena harlekýnismů, ale nakonec jsem tomu stejně neušla. Citáty mého oblíbeného Oscara Wilda ( a později jiných) mě zkraje moc bavily, ale jak jich neodbytně přibývalo, nejen na začátcích kapitol, ale i v některých telefonních hovorech, přišly mi už otravné, byť byly s českým překladem. A pak ty pohádky! Naštěstí jich bylo míň, než citátů.
Ten nápad se smrtispáči je vážně super. Jen jsem měla pocit, že si s tím sám autor místy trochu nevěděl rady, ale brala jsem to tak, že prostě mezi spoustou citovaných pohádek čtu další, která poletuje někde mezi fantasy, thrillerem, a těmi harlekýnkami, co se týče erotiky. Morbidně jsem ocenila pasáže o pohřebnictví. Až jednou přijde Kmotřička, budu aspoň informovaná a vcelku si moc přeju, aby s těmi, kdo mě předejdou, bylo zacházeno s takovou úctou a pokorou jako v Ars Moriendi.
Medicinské karty
Jamie Sams
Po letech pokukování jsem neodolala a koupila. Pokukujícím, kteří nechtějí až tak úplně vykládací karty, nejdou jen cestou klasického tarotu a mají hlubší návaznost na přírodu, můžu doporučit.
Průvodní knihu jsem měla částečně oskenovanou už dřív, takže jsem vpodstatě věděla, do čeho jdu. Popis jednotlivých karet je moudrý, obsahuje spoustu příběhů k dokreslení významů a způsoby "výkladů" jsou spíš na duchovní bázi, pro hledání souvislostí a zametání před svým prahem...mimo jiné
Vášnivá srdce
Nikolaj Semjonovič Leskov
Tři příběhy, tři osudy žen. V prvním okusíte ruský smutek, ve druhém svéráznou ruskou filozofii a ve třetím tragédii a zločin.
Stejně jako poetree mě nejvíc zaujal první příběh i když původně jsem šla knihu číst kvůli poslednímu, "Lady Macbeth mcenského újezdu", o kterém jsem slyšela, ale nikdy jseem ho nečetla. Zaslepená Kateřina mě nedojala ani za mák, sklidila, co zasela. Domna Platonovna se svědomím, pružným jako trampolína, mě chvílemi pobavila svými svéráznými názory, ale srdce se taky nedotkla. Ale Nastasja mě dojala a rozhodila na hodně dlouho.
Irská kuchyně
neznámý - neuveden
Přidávám se s hvězdičkami a též musím zmínit tmavý chléb, je rychlý, jednoduchý a velmi rychle mizí☺ Na receptech se mi líbí, že mnohé jsou jednohrncové .
Baron Prášil
Gottfried August Bürger
Srdeční záležitost. Jako dítě jsem ji milovala a protože vlastním nádherně obouchaný exemplář z antikvariátu, doufám, že s tím, jak se stávám věkem lehce infantilní, se k ní ještě někdy vrátím
Anděl na okně
Sylva Fischerová
Asi to je věkem. Na rozervanost všeho druhu už nemám odvahu a hlavně z logiky věci není tolik času, aby se člověk ze zranění i zahojil. Čím dál víc od nejasných náznaků utíkám ke slovům o kterých vím, co vyjadřují a můžu se o to opřít. Sama autorka v jedné básni říká: "Kdo nemá řeč, mluví v podobenstvích"
Takže s touhle sbírkou to bylo místy letmé pohlazení v podobenstvích a místy čirý útěk (z mé strany). Některé věci se mi moc líbily a odnáším si. Například "Ale tohle nejseš ty!", nebo titulní báseň "Anděl na okně".
také se mi líbily některé slovní obraty jako:
" Tiše a nevýslovně praská šev noci", nebo "Až jednou zjistím, co je já, dobudu vesmír."
Většinou mi to ale přišlo jako snaha zkombinovat protichůdné pojmy, aby to znělo umělecky. Znělo. Ale neoslovilo.
A ke korektuře - nepřesaditelný ibyšek jsem nerozdýchala.
Zatímco jsi spala
Kathryn Croft
Za málo peněz docela dost muziky.
Jedna vražda v sousedské komunitě, kdy krev je zmíněna jen velmi okrajově, řekla bych až stydlivě, nastavuje zrcadlo všem zúčastněným. Protože všichni lžou.
Harry Potter a prokleté dítě: Část první a druhá
Jack Thorne
Dala jsem tomu hodně dlouhou dobu na to, aby se to ve mně "usadilo". Nevím, jestli je dobrý nápad vydávat scénáře. Možná jak které. Potterovská série je fenomén a myslím, že hodně lidem změnila život. Mně dokonce doslova. Přesto Prokleté dítě nejsem schopná skousnout. Neřeším, jestli za tímto počinem stál nátlak fanoušků, snaha zůstat v povědomí, nebo vydělat nějaký ten srpec navíc. Co mi ale vadí hodně je změna charakterů některých postav. Mimochodem, co se toho týče, četla jsem několik fanfikcí, které to udělaly daleko líp.
Noci s nepřítelem
Nancy Price
Ten příběh plyne velmi poklidně.. skoro obyčejně.. jako by násilí patřilo k životu, nenápadně zasuté mezi běžné věci, stejně jako se objevuje v popisech denních činností Sáry. A to je podle mě na tom právě to děsivé. Ten poklid, který v sobě skrývá nečekaný výpad, lež z jedné strany a ránu z druhé. Kolikrát se bavíme s někým, koho známe a kdo nám odpovídá na nevinné otázky, líčí nám svůj „normální“ život a my slyšíme, jak to skřípe a víme, že je to lež. A někdy to i vidíme. Jak těžké je najít pomoc. A ještě těžší je pomoc nabídnout. Protože ti lidé se většinou stydí za to, co se jim děje. Snaží se to skrýt. A pokud se sami nerozhodnou s tím něco udělat, vlastně jim není pomoci.
Film jsem viděla, ale kniha se mi líbila o moc víc.
Jedna z věcí, které mě zaujaly je toto:
Odnesli si kávu a dort na jídelní stůl a posadili se. „Fellini píše o tom, co chce se svými filmy dělat,“ řekla Sára a čekala, až Ben vezme do ruky vidličku. „Říká, že nechce natočit film s dobrým koncem, protože pak lidé půjdou domů a nikdy nezmění svůj život. Na úrovni podvědomí nás dobré konce ohlupují. Domníváme se, že se naše životy obrátí k dobrému, tak jako ve filmu, aniž bychom se o to museli snažit.“
Hon na mrtvého
Tim Weaver
A to mně se to zase líbilo a moc. Sympatický a zajímavý hlavní hrdina,stejně zajímavá zápletka a děj,který odsýpá. V první třetině jsem vyráběla teorie. V druhé třetině jsem si říkala,co mě ještě asi tak může překvapit a nutno říct,že mě překvapila každá další kapitola. No a poslední třetina to dorazila.Musím smeknout před autorovou fantazií a schopností dávkovat napětí.
Chování Davida mi nepřipadá divné. Někdy jde těžko odlišit tvrdohlavost od odvahy a někteří lidé nemají v povaze ustupovat,protože by příliš ztratili sami sebe,a to je pro ně horší,než nějaká ta rána. Pro mě slabina knihy je úplný závěr,který prošel z právního hlediska až neuvěřitelně hladce..ale to už si připadám jako šťoural.
Pokud i další knihy budou v tomto duchu,chci být u toho.
