Atanone komentáře u knih

Vpodstatě bych podepsala koment čefa.
To, že jsem si vybrala knihu do letošní ČV (kniha, která má víc, než 333 stran) bylo převažujícím důvodem, proč jsem se prohryzala první částí. Druhá část, to už je jiné kafe, najednou to mělo spád a jiskřilo to nápady - pro mě s marnou snahou rehabilitovat těmi nápady část první.
Dala bych tak 3,5, ale jednak to nejde a druhak mě závěr fakt bavil.

75 18.03.2022

Napsat k téhle knize komentář je vážně oříšek. Rozebírat věci, které nejde ověřit ani dokázat, je hloupost. Vždy zůstaneme na úrovni dohadů. Smrt je jediná životní jistota kterou má každý živý tvor. Jak prohlásil náš veliký myslitel Jára Cimrman „Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co se s tím dá dělat.“
Osobně vnímám tuhle knihu jako přínos. Místy hodně akademická, ale tak to asi bylo myšleno, konec konců koho tahle tématika nezajímá, ten po ní asi nesáhne

71 26.02.2022

Divný začátek, divný konec.
Kdysi jsem viděla Velkého Gatsbyho a nedávno jsem si to s odstupem mnoha let zopakovala, abych zjistila, že můj dojem se nezměnil. Založila jsem ho do mentálního šuplíčku „Mnoho povyku pro nic“. Pořád mě ale zajímalo, co tedy na tom FFF je tak zvláštního, tak jsem zkusila tenhle román.
Mám z něj dost rozporuplné pocity. To dílo má navenek všechny rysy klasické limonádky. Nenašla jsem v něm snad jedinou postavu, se kterou bych se chtěla setkat. Ti lidé nic nedělají. Prostě jen tráví čas svých životů mluvením, večírky a řešením pseudoproblémů horních deseti tisíc. Snad kromě Nicole ti lidé buď žádné skutečné problémy nemají, a pokud, tak jsou to problémy vzniklé následkem jejich životního stylu. Veselé je na tom to, že oni to nevědí, protože nemají s čím srovnávat.
Tak proč jsem tu knihu neodložila? Protože mi přestalo jít o to, co v ní je, ale jak je to napsané. A teď nemyslím to, jak FFF dokáže popsat prázdnotu některých svých postav. Popisy, slovní obraty, nádhera. Samotný příběh mě začal bavit až v poslední části. Smutná kniha...
***
Poslední rok a půl na Zugersee jako by, pokud šlo o ni, byl promarněný čas; roční doby se od sebe daly rozeznat jen podle dělníků na cestě, která v květnu zrůžověla, v červenci zhnědla, v září zčernala a na jaře zase zbělela. Z původní nemoci se probrala s novými nadějemi, tolik toho očekávala, ale neměla žádný smysl života kromě Dicka, vychovávala děti, sirotky nepostrádající vedení, k nimž lásku pouze předstírala. Lidé, které měla ráda, byli většinou rebelové, rozčilovali ji a nedělali jí dobře – hledala v nich vitalitu, jež jim pomohla k nezávislosti, k schopnosti tvořit nebo prostě k drsné sebejistotě, a hledala marně – neboť jejich tajemství byla pohřbena hluboko v dětských zápasech, na něž zapomněli. Je zajímala více Nicolina vnější harmonie a kouzlo, ta druhá stránka její nemoci. Žila osamělým životem a vlastnila Dicka, který nechtěl, aby ho někdo vlastnil.

77 25.02.2022

Pohádky, které hned vedle našich klasik patřily k oblíbeným příběhům mého dětství. Děkuji lazarusovi za doporučení, poslechla jsem, knihu jsem koupila a nelituji. Je opravdu krásná a taky návrat do dětství byl fajn.

75 01.02.2022

Můj ryze pocitový názor na Dánsko paradoxně plyne z úvahy, že když o někom (nebo něčem) nejdou drby a fámy a neplní stránky novin, bude to asi solidní. Pokud vyloženě nehledáte, moc se o Dánsku nedočtete. Tedy o DÁNSKU, ne o dánských turistech, co se jezdí vyřádit někam za hranice, například do Prahy. Vlastně jediné, co jsem z informací, co ke mně nějakými kanály doputovaly, Dánům zazlívala (kromě divoké vikingské minulosti), bylo to, co zazlívám všem koloniálním státům - a sice vztah k původním obyvatelům jejich kolonií. V tomto směru máme ale všichni máslo na hlavě a my, země bez kolonií, si tento handicap vesele kompenzujeme jinými způsoby.
Díky této útlé knížečce jsem se za pár hodin o Dánsku dozvěděla opravdu hodně. Oceňuji informace v kapitolkách, věnující se jednotlivým oblastem dánského života a „štěstí“, šikovně proložené jemným humorem. Pobavila mě třeba pasáž o pisoárech/misoárech, dokladující absurditu snah o zrovnoprávnění pohlaví. V dnešní době by asi podobný návrh byl zamítnutý jako superdiskriminační, protože vlastníky určitých fyzických tvarů popuzuje stejně to, že jsou nějak nazýváni, jako to, že tak nazýváni nejsou. My, zatím ještě ženy, z toho bohužel vycházíme poněkud hůř a dle mého názoru si pod sebou dál vesele řežeme větev.
Jako někdo, komu bylo cestování shúry odepřeno, jsem vděčná za lidi, co mi dokážou přiblížit místa, kam se sama nikdy nepodívám. Tady je to navíc někdo, kdo má z čeho čerpat, ví, o čem píše. Něco jiného je zajet si někam, vidět, pobýt pár dnů. A něco jiného je žít v jiné zemi, setkávat se s lidmi a nakouknout pod pokličku.
P.s. Obálka je super

67 29.01.2022

Pěkný horrůrek.
Na rozdíl od předkomentátora si ale myslím, že by zfilmování knize splíš ublížilo, protože by postrádalo ty chlapácky sarkastické hlášky hlavního hrdiny, na kterých vpodstatě všechno stojí. Hlavní zápletka se nabízela, ale přesto mě to bavilo. Některé scény mi evokovaly Buñuelova Andaluzského psa, toho bych ale, na rozdíl od téhle knihy, podruhé nemusela

63 28.01.2022

Rušil mě současný slovník. Slova jako madam, slečna, vážená a podobně. Navíc autorův styl vyprávění je od začátku mírně ironický, takže jsem nějakou dobu přemýšlela, co chtěl autor vlastně vyjádřit. Jakmile jsem si na jeho styl zvykla, uvědomila jsem si, že dějiny-nedějiny, lidé se ve své podstatě nemění. Waughova Helena je stejná, jako moje kamarádky. Je jako já. Čas kolem ní plyne a ona se v něm snaží najít své místo a smysl života. Na rozdíl od mužů jejího života, muže, syna a vnuka, ji minula politika, což jí dalo svobodu zůstat v rámci daných možností sama sebou.
V hledání smyslu věcí mi přijde lepší cesta osamělého pochybujícího poutníka, než masové akce, kde pro pochyby není místo a nastupuje davová psychóza. Ať už jde o politiku, nebo náboženství. Přinejhorším o směs obojího.

***
Helena poslouchala a v duchu viděla tak jasně jako všechno onoho nadčasového rána, co přinese budoucnost. Viděla, jak se křesťanské svatyně proměňují v tržiště, viděla stánky ověšené růženci a medailóny, materiál dosud neznámý vylisovaný do tvaru posvátných emblémů; slyšela hašteřivé smlouvání v jazycích, kterými dosud nikdo nemluvil. Viděla pokladnice církve plné padělků a haraburdí. Viděla křesťany, jak bojují a kradou, aby mohli vlastnit brak. Všechno to viděla, zamyslela se nad tím a řekla: „Je to vysoká cena,“ a pak: „Ale chci ho.“

60 25.01.2022

Brrr, tak to bylo mrazení přímo 2 v 1. Výprava na bouřlivý Ararat zasypávaný sněžnými bouřemi, kde jeden z otřesů odkryl jeskyni, Výprava v ní touží najít Noemovu archu a bohužel toho najde mnohem víc.
Jako kniha dobrá oddechovka, ale vidět ji zfilmovanou třeba když je tma a venku fičí vítr, nevím nevím...
Podepsala bych komentář katy238 a přidávám pár svých hvězdiček

63 17.01.2022

Tohle košaté dílo mi dalo vážně zabrat. Paradoxně právě tím, co jsem si od něj slibovala. Autor do něj vměstnal podle mě obrovskou část Ruska se vší jeho neměnností a zároveň obrovskými zvraty a paradoxy. Zaplnil svůj román desítkami postav a postaviček, s některými pobydeme déle, některé jen projdou a zase zmizí v soukolí dějin. Všechny mají svoje osudy a názory, které nám na stránkách knihy sdělují, dozvídáme se někdy o jejich minulosti i současnosti a jelikož se román odehrává v pro Rusko tak dramatické době, jediné, o co se můžeme právem třást, je jejich budoucnost.
S doktorem Živagem jsem se setkala nejdřív ve filmové podobě a do filmů (obou) jsem se hned zamilovala. Horší už to bylo se samotným Jurijem Andrejevičem. Upřímně řečeno bych netoužila být ani Toňou ani Larou. Natož Marinou. Živagovi jsem trochu odpustila až v poslední třetině knihy a co mě vzalo úplně nejvíc je obraz rozvrácené země i lidí. Asi nejlíp to vystihuje postava Lary, když na jednom místě říká: “...jsem přesvědčena, že válka zavinila všechno, všechna neštěstí, která následovala a která dodnes doléhají na naši generaci. Dobře se pamatuji na dětství. Zažila jsem ještě dobu, kdy platily ideály pokojného minulého století. Bylo obvyklé svěřovat se hlasu rozumu. To, co člověku napovídalo svědomí, pokládali za přirozené a nutné. Usmrcení člověka rukou jeho bližního byla vzácnost, cosi neobyčejného, událost, která se vymykala z řádu. Vraždy, jak jsme se domnívali, se vyskytovaly pouze v tragédiích, v románech ze světa špiónů a v novinách, v kronice událostí, ale nikoliv v obyčejném životě.
A pojednou přišel ten skok z poklidné, nevinné pravidelnosti, skok do krve a nářků, do všeobecného zešílení a zdivočení každodenního a neustálého, skok do uzákoněného a vychvalovaného zabíjení.“

Pochopitelně doporučuji

97 08.01.2022

Kolem knihy jsem už chvíli kroužila, ale odkládala jsem snad kvůli trochu buřičskému titulu. Jsem velmi ráda, že jsem nakonec neodolala a pro mě osobně je toto jedna z knih roku. Laskavé, moudré a pokorné. Děkuji.

81 10.12.2021

Vy, co máte rádi divoké jízdy, dějové zvraty, neberete se moc vážně a přitom se rádi dozvídáte nové věci, tohle může být kniha pro vás. Možná bude i dobře, pokud nebudete bigotní věřící a umíte se na svět dívat s tolerancí, protože všechna ta božská „co když“ vám tady trochu zamotají hlavu. Domýšlet autorovy nápady může totiž jednoho dovést až někam k okraji známého vesmíru. Přinejmenším.
Osobně většinou hůř skousávám autorovy naivní hrdinky a alfa-samce, ale tady to hezky zapadlo, protože, holky, přiznejme si to – pro kterou z nás, zamilovaných, není ten náš Pánbůh? A který z vás, věčných kluků, by jím rád nebyl?
Pokud se chcete dobře bavit, zkuste to s touto knihou. Já se bavila. A Adrián ví, že bych byla pořádná bestie, kdybych těch 5 nedala, a to nejen pod tíhou zodpovědnosti prvního komentáře

68 06.12.2021

Kromě toho, že se mi kniha vážně líbila, mě vždy pobavilo, když jsem si na konci povídky přečetla, kdy ji autor napsal. V té době byla moje babička sotva ze školy. Přesto jsem neměla pocit, ža bych četla historii. Ty příběhy se klidně mohly stát dnes a s autorem bych se moc ráda kamarádila
Pokud bych něčemu měla dát víc, než 5* tak povídce Močál

70 22.11.2021

Jistě, že informace obsažené v této knize najdete i jinde. Tady jsou ovšem hezky seřazené do tématických kapitol a tím pádem vždy hezky po ruce. Navíc je mi autorka sympatická svým nadhledem a kritickým přístupem. Stylem „sama sobě pokusným králíkem“ podává i osobní zkušenosti s některými návody.
Hezky se to čte a kromě zopakování toho, co už vím, jsem se dozvěděla i spoustu nových věcí.

64 18.11.2021

Sada, která se mi po letech vrátila domů a která se tu sotva ohřeje a poputuje dál.
Výhodou je to, že průvodní kniha obsahuje opravdu základní info. Takže pro někoho, kdo začíná, je to praktické a všeobecné. V době, kdy jsem ji kupovala, byla i cenově dost výhodná, takže na rozkoukání bych i doporučila.

65 29.10.2021

Čerstvý úlovek "za babku" z Penny, původně myšleno že by vánoční dárek pro dceru, ovšem kniha je tak kouzelně udělaná, že budu bestie a nechám si ji. Koneckonců název lehce inspiruje k tomu, že by z ní mohlo jednou být milé dědictví.
p.s. snad to nebude tak brzo.
Recepty mi svou jednoduchostí připomínají sešity mojí maminky a celkově už se mi dlouho nestalo, abych se zrovna já dojala nad knihou o pečení.

74 21.10.2021

Moje první kniha od autorky.
Příjemně jsem se pobavila a užila jsem si fantazie, jemného humoru a zjevné lásky k anglickému venkovu, mytologii a pohádkám. Výlet, který doporučím

73 21.10.2021

Ne že by až tak přímo horrory u kterých by vám naskakovala husí kůže, ale antologie z těch lepších. Některé povídky jsem znala už z jiných výborů, ale naštěstí to byly právě ty, které si ráda přečtu znova.

71 17.10.2021

To začnete číst a cynik ve vás se po pár stránkách začne bouřit. To jako vážně? Mám číst takový kalkul? Takovou jednosměrku? A pak se dočte ke scéně, kterou na vlastní kůži zažil a najednou je z něj citlivka, která má chuť tuhle knížečku nechávat po všech koutech města, aby si ji mohlo přečíst co nejvíc lidí, protože ano, s tou láskou, odpuštěním a smířením to je opravdu až tak jednoduché. Stačí to udělat a být upřímní. A věci se pohnou. I když si myslím, že asi osloví jen ty, kteří jsou zrovna schopní slyšet.
Škoda, že se nedozvím, kdo ji najde a co s ní udělá...

66 14.10.2021

Šlápnutí vedle. Asi moje chyba. V názvu sbírky jsem zbrkle naletěla na první slovo a naivně ignorovala, že to bude i o „žáru těla“.
Antologie beru mimo jiné jako způsob seznámení s autory, na které by u mě jinak třeba nedošlo. S Norou Roberts jsem se už setkala, takže jsem tušila...ale ouha, její superdokonalá vzplanutí a následná, či průběžná splynutí v románech se jakž takž dají, neb je jinak zábavná. Ovšem na malém prostoru povídky „Epizoda se smrtí“ to bohužel Evu Dallasovou v mých očích nenapravitelně diskvalifikovalo. Dallasovské sérii se asi v budoucnosti vyhnu.
Povídka „Příbuzný“ od Susan Krinald byla pro mě jediná, co mi sedla. Jemné a lehce posmutnělé s přijatelným happyendem.
Následující „Nesmrtelnost“ od Maggie Shayne tak 50:50. Zajímavý námět, který možná kdyby byl rozpracovaný, mohl dát hezkou knihu. Bohužel povídka chce jiné zacházení a konec mi přišel překombinovaný.
Lauren K. Hamiltonovou („Kouzla milují žár mého těla“) jsem už nedala. Také Anita u mě končí ještě než začala, přijde mi sice směšné odložit knihu těsně před cílem, ale opravdu jsem si nedovedla představit, že bych si kvůli tomu měla do hlavy pouštět její problémy.

62 28.09.2021

Koupeno našemu záškodníkovi, můžu s klidem přidat svých 5*, kniha je hezky zpracovaná a přitom zůstává dětská, je i poměrně obsažná, byla jsem mile překvapená, očekávala jsem jednen z typů malých leporel. Pro zvídavé děti ( a místy i rodiče)

63 28.09.2021