Atekram komentáře u knih
Tohle je asi můj nejoblíbenější Potter. Je to hlavně proto, že příběh dospívá, kniha pro malé děti je pryč. A k tomu se tu poprvé objevují spousty kultovních postav (Sirius, Lupin, Pobertové, Klofan, profesorka Trelawneyová, mozkomorové ...), předmětů (Plánek, Obludné obludárium, obraceč času, Kulový blesk, ...) a lokací (Prasinky, Chroptící chýše, Medový ráj, Záchranný autobus atd.). A nesmím zapomenout zmínit skvělý český překlad bratří Medků (to platí u všech dílů). Je to prostě skvělá kniha, která otevírá dveře pravému kouzelnickému světu.
Skvělá urban fantasy, která se odehrává v alternativním Londýně. A my ho sledujeme očima Richarda, normálního, obyčejného člověka, kterému se svět otočí naruby a on z něj už nikdy nevyjde stejný jako dřív. Kniha je krátká, ale živá, se skvělou atmosférou a zajímavými postavami. Čtení pro mě bylo v té době ještě umocněné návštěvou Londýna, takže všechny ty čerstvé dojmy se hezky propojily.
Těšila jsem se, že si připomenu časy, kdy jsem v jedenácti čekala na dopis z Bradavic, místo toho se mi do ruky dostala slátanina, která bohužel působí jako nějaká fanfikce... Ona to v podstatě je taková fanfikce s požehnáním autorky. Kdyby to byl román, více promyšlený a propracovaný, zmizely nesmysly, co odporují původní sáze, a hlavně to napsala sama Rowling, mohla to být fajn kniha, kterou bych si přečetla moc ráda. Ale tohle je děsně překombinované a evidentně šité horkou jehlou. Na Potterech je super právě ta promyšlenost děje, detaily, vykreslení postav, motivace atd., ale tady není zhola nic. A ze všeho nejvíc mi vadí do očí bijící změna charakteru snad všech hrdinů a to, jak neskutečně pitomě se k sobě chovají. Nechápu, jak mohla Rowling dopustit takovou zhovadilost.
Co tu tak čtu, někteří po tomhle sáhli jako první ze ságy - radím, nedělejte to a radši začněte od začátku, ve filmech je z knih jen zlomek, je škoda se o ně ochudit. Dítě oproti nim opravdu není dobrý příběh.
Kniha, která má velkou sílu připoutat čtenáře ke svým postavám. Brontë je o mnoho temnější a syrovější než Austen. Mám ráda tu atmosféru viktoriánských vřesovišť s nádechem tajemna. Jana je hrdinka, která si i přes všechny křivdy, které se jí v životě staly, uchovává silného a svobodného ducha. Sice je mistrně skrytý pod naučenou maskou, v některých chvílích ale probleskne na povrch a když nakonec dostane prostor, je to jako vypustit ptáka z klece.
Také filmové zpracování nezaostává, moje nejoblíbenější je to poslední.
Parádní konec celé ságy. Všechny knihy jsem četla snad desetkrát a u Relikvií mi v závěru vždycky ukápne slza. Kniha je temná, napínavá, místy děsivá, ale taky plná odpovědí a nezapomenutelných momentů nejen hlavních hrdinů, ale i (a možná především) vedlejších postav. Nejdůležitější ale je, jak skvěle do sebe všechny dílky příběhu zapadnou a všechno to dává smysl. To je věc, kterou postrádám u spousty ság a bohužel i u filmového zpracování, které vyznívá naprosto jinak.
Harry Potter je takový odvěký hrdinský příběh jednoho vlastně velmi obyčejného, průměrného člověka. A je mistrovský.
Ohnivý pohár je takový přechod mezi "dětskými a dospělejšími" díly Harryho Pottera. Objevují se tu první vyloženě temné scény a poprvé se naplno setkáme s čistě lidským zlem (ať už jsou to Smrtijedi nebo Rita Holoubková). Navíc se tu kouzelný svět rozpíná i přes hranice, je tu plno nových důležitých postav, myšlenek i poselství, které sérii provází i následujícími díly.
Nádherné zakončení trilogie. Prakticky všechny hlavní postavy v ní ušly velice dlouhou cestu, nejsou černobílé, vztahy fungují reálně a jejich činy mají důsledky. Patří mezi mé nejoblíbenější knižní postavy vůbec.
Moc se mi líbí záměr autorky propojit pohádky, bohatý ruský folklor a reálné ruské historické události. Jak píše v doslovu, některé postavy a jejich osudy jsou autentické. A to mi přijde úžasné, příběhu to dodává hloubku a já si nemůžu neříkat takové to - a co když to tak opravdu mohlo být? Příběh mě chytl za srdce.
Klasická kniha o rozmařilém muži a obrazu, který ukazuje duši. Kniha sem tam obsahuje rozvleklé popisy, ale má tolik vrstev, myšlenek a bonmotů, že se nad ní můžete zamýšlet opravdu dlouho.
Geniální a pro mě velmi děsivá kniha. Je o smrti, naději a poznání, že některé věci nejdou vrátit a existují síly, s nimiž by si člověk neměl zahrávat. Už si ji znovu nepřečtu, přesto si myslím, že je to hororová špička (alespoň z toho, co jsem četla já).
Opatství Northanger je moje oblíbená kniha J. Austen. A to především proto, že se jedná o vybroušenou společenskou satiru - tedy hlavně v první polovině. Ta druhá se zase strefuje do klišé gotických románů. Je tu spousta černého humoru a narážek, chytře zabalených do vtipných konverzací a společenských situací. Naivní a bezelstná hlavní hrdinka s bujnou představivostí Catherine do toho skvěle zapadá - i když během knihy ujde dlouhou cestu a zmoudří.
V průběhu příběhu do něj autorka často vstupuje a komentuje dění. Tyto komentáře jsou i po 200 letech velmi aktuální a trefné, což mi připadá naprosto skvělé. Bavila jsem se.
Hvězdný prach je výborný příběh, který bourá hrozně moc klišé ve svém žánru. Navíc je vtipný a také poměrně naturalistický. Dodnes si vzpomínám, že mě některé pasáže mírně šokovaly, protože jsem knihu poprvé četla ještě na základní škole v knihovně a čekala jsem nějakou další fantasy...
Navíc musím zmínit i hodně povedenou filmovou adaptaci, která je s knihou srovnatelná a to není vůbec časté.
Princ dvojí krve je možná nejdůležitější díl ze všech pro správné pochopení příběhu.
Proto mě hodně štve jeho filmové zpracování, které se točí hlavně kolem vztahů a obsahuje jenom zlomek zajímavých a důležitých informací. Tenhle díl je přesný příklad toho, proč by si fanoušci filmů měli přečíst knihu a nemávnout nad tím rukou s představou, že už to přece znají. Kniha se detailně zabývá minulostí a historií Voldemorta a viteálů a odpovídá na spoustu otázek, které se řeší např. pod videi o HP na YouTube. Spousta lidí rozebírá šílené teorie a hrozně se diví informacím z knih, které jim převypráví nějaký youtuber. A přece stačí tak málo - číst. :D
Kdysi tohle byl můj nejméně oblíbený díl, ale dnes ho naopak hodně oceňuji. Zaobírá se dospělými tématy, je více psychologický (i když pubertální scény jsou otravné, ale nutné :D), temnější. Navíc obsahuje jednoho z nejnenáviděnějších a podle mě nejlépe napsaných záporáků knižního světa - Dolores Umbridgovou. Vsadím se, že mnoho lidí ji nenávidí více než samotného Voldemorta, asi proto, že o příšerných věcech od samého začátku nemluví, ale dělá je. A navíc (jak zjistíme v dalších dílech), za ně vlastně do poslední chvíle není pořádně potrestána. Na knize se mi ale líbí také to, že už není černobílá a ukazuje nám stinné stránky a špatné vlastnosti našich oblíbených hrdinů. A dala nám Lenku! :)
V kostce moje dětství :D A jsem opravdu ráda, že jsem v podstatě "vyrostla" s Harrym, jak u nás knížky postupně vycházeli. Tahle kniha byla jedna z těch, co mě přivedly k fantasy a sci-fi literatuře a je pro mě opravdu výjimečná.
Tohle je moje oblíbená kniha svého žánru.
Číst nějakou moderní erotickou literaturu mě vůbec nebaví, zato tyhle staré skvosty, to je jiná. Jsme v současnosti hodně otupení vůči explicitnímu zobrazování sexu (které je tu samozřejmě stále), ale jeho naivita, poetické slovní obraty a celková nálada, jsou velmi osvěžující a zábavné. Jasně, příběh tu není tolik podstatný - přesto ho Fanny má a dokonce končí dobře. Autor má taky kladný vztah k ženám a zachází se svými hrdinkami, oproti jiným podobným knihám s úctou. Dokonce kniha čas od času překvapí chytrou myšlenkou, citátem nebo vtipnou ironií. Já se prostě při čtení pokaždé dobře bavím.
Závěrečný díl výborné série podle mě funguje skvěle. Kniha je napínavá a plná zvratů, které jsem opravdu neodhadla dopředu, takže jsem prostě knihu nemohla odložit. Všechny otazníky z předchozích dvou dílů se tady hezky doplní. Musím ocenit taky jeden z nejlépe a nejrealističtěji fungujících systémů magie, jaký jsem kdy v knihách četla. Taky už teď vím, že jsem knihy nečetla naposledy, bude zajímavé to udělat znovu a užít si všechny náznaky a drobky informací, když už člověk zná konečné rozuzlení. Navíc mám podezření, že jsou ještě ty knihy záměrně zkreslené pohledem hlavní hrdinky, která má některé dost vyhraněné názory. Jsem zvědavá, co najdu.
Zkrátka a dobře, finále je strhující a budete se bát až do poslední kapitoly.
Tohle byla velmi dlouhá a velmi vyčerpávající cesta - nejen pro Rolanda, ale i pro mě jako pro čtenáře. Sérii jsem četla několik dlouhých let s mnoha přestávkami, protože najednou by to podle mě bylo trochu jako hraní si s ohněm. Tenhle umírající svět je tak obrovský, magický, podivný a děsivý, že by se v něm dalo snadno zabloudit a nikdy do cíle nedojít. Ale Ka je jako kolo... Závěr této cesty mě ohromil a tak trochu srazil na kolena. Ale vlastně mi to mělo být jasné mnohem mnohem dřív.
Myslím, že je to Kingovo mistrovské dílo a nepochybně mu musel obětovat velký kus duše. Rozhodně se k Temné věži ještě vrátím.
Běh o život je šílená, akční pesimistická vize budoucnosti. Fascinuje mě její myšlenka, dodnes celkem aktuální a zdá se mi, že i často využívaná třeba v young adult literatuře. Četla jsem ji už před pár lety, ale jedním dechem a určité hnusné momenty si stále jasně vybavím.
Až tato druhá kniha mě naplno vtáhla do světa a příběhu. Jak jsem předpokládala, je první díl jenom takový rozjezd. Na druhou stranu si autorka dává práci a dost času na to, abychom poznali postavy, respektive postavu hlavní hrdinky Ofélie, její život a prostředí, odkud pochází. Teprve v kontextu dalších knih chápu tento záměr a o to víc si potom čtenář všímá, jak moc se v průběhu příběhu změnila. Ofélie má chyby, které zná skoro každý - má strach, pochybuje o sobě, nechává za sebe rozhodovat druhé, je tichá, neprůbojná, není ji slyšet, trochu sama sebe obelhává, není moc empatická atd. Přesto (nebo právě proto) je to skvělá postava a moje oblíbená knižní hrdinka. Postupně sledujeme, jak svým chybám a omylům čelí a vyvíjí se.
Co se týká příběhu, je obohacený detektivní zápletkou, která sice není tolik překvapivá, příběh ale hodně oživuje. Navíc přidává velmi zajímavou mytologii a backstory už tak originálnímu a zajímavému světu. Konečně se také někam posunou i ostatní postavy, především máme možnost více poznat a pochopit Thorna.
Poslední zhruba třetinu knihy už jsem skoro nedýchala a stránky se obracely samy, jako by kniha měla také trochu toho animismu :D. Jsem nadšená!