Atlantis
komentáře u knih
Řvi potichu, brácho
Ivona Březinová
Přemýšlím, kdy naposledy se mi tak líbila kniha od českého autora a přemýšlím marně. Řvi potichu, brácho je naprosto neobvyklá a vysoce kvalitní literatura, která u nás vzniká jen velice výjimečně.
Březinová dokázala přehledně a pochopitelně popsat svět autismu bez toho, aby se vyhnula nějakému moralizování a poučování. A nejen to, sledujeme, jak se s touto nemocí potýká rodina postiženého a jaké přináší těžkosti v normálním životě.
Jediná drobnost, která se mi nepozdávala, byla jména hlavních postav, které zněly příliš vyumělkovaně na českou kotlinu.
Tatérka
Alison Belsham
Tatérka je až do morku kostí klasická, až šablonovitá moderní detektivka. Máme tu postavu, která skrývá temné tajemství a vedle ní nového policejního komisaře, kterého kvůli něčemu (v tomto případě kvůli jeho věku), ostatní nerespektují a on jim musí ukázat, že na to má. Navíc klasický vyšinutý masový vrah, jehož motivace mimochodem v Tatérce naprosto chybí.
I přesto ale dávám čtyři hvězdy. Kniha byla čtivá, bez hluchých míst. Prostředí tetovacích salónu bylo také dostatečně zajímavé a celkově byly postavy sympatické natolik, že nenudily.
Takže ano, lehce stereotypní, ale i tak velice dobrá kniha.
Stalker
Lars Kepler
Musím se přiznat, že Keplera a jeho sérii s Joonou Linnou jsem četl spíše ze setrvačnosti. ani jeden z dílů (možná s výjimkou Písečného muže) mi vyloženě nepřirostl k srdci, ale ani jedna kniha nebyla natolik špatná, abych sérii zavrhnul. Právě proto jsem rád, že Stalker je velice solidním dílem a když pozorujete titulní postavu, jak sleduje svoje oběti, máte chtě nechtě mrazivý pocit a temné okno do zahrady je hned nevítanou součástí vaší ložnice. A pokud ve vás dokáže kniha navodit podobnou atmosféru, dělá něco prostě dobře.
Inferno
Dan Brown
Příšerná kniha, která mě utvrdila v tom, že Brown svoje knihy píše už několik let podle jedné šablony. V každém dílu série s Robertem Langdonem se totiž ukáže, že jedna z kladných postav je záporák. Takže vy čtete Inferno, tento fakt máte v hlavě a už jenom čekáte, kdo to bude tentokrát a jaká bude jeho pitomá motivace. Příběh celkově je neskutečně unylý a nudný, zajímavosti (oproti například Andělům a Démonům) prakticky neexistující. Inferno byla s největší pravděpodobností poslední Brownova kniha, kterou jsem četl. Na další už nemám sílu.
Otec prasátek
Terry Pratchett
K Otci prasátek mám lehce sentimentální vztah, který bude ovlivňovat i moje hodnocení. Dlouhé roky měla totiž tuto knihu v knihovně moje babička, která ji kdysi označila jako: "Jakási prasečina. Doslova." Já jsem ji tedy vesele ignoroval a až po delším čtení Zeměplochy mi podle stejně stylizované obálky došlo, že tato "prasečina" je vlastně jeden z dílů mé oblíbené série. Jinak jde o poěrně zdařilý díl, kde jde opět především o Smrtě a jeho lásku k lidem.
Muži ve zbrani
Terry Pratchett
Hlídka opět na scéně a opět dle mého názoru ve skvělé formě. Strážníci už začínají fungovat tak, jak je máme rádi, diverzita roste, členové začínají být zábavně a tajemně různorodí nejen co se týče ras, ale i pohlaví. A o tom pro mě tento díl je. Ne ani o nějaké tuctové detektivce, ale o vztazích mezi jednotlivými členy stále se rozrůstající Hlídky a o tom, jak spolu dokáží spolupracovat i přes občasné rozdíly a rozbroje.
Čarodějky na cestách
Terry Pratchett
Čarodějky mám rád. Ne tolik, jako Hlídku, ale i tak dost. Čarodějky na cestách považuji za první pořádný, plnokrevný "čarodějkovský" díl. Dámy Už máme okoukané z minula, takže žádné sáhodlouhé popisování není potřeba a hlavně naše trojice skvěle funguje pospolu. Tento díl je také vtipný tím, kolik je v něm všemožných narážek na různé pohádky a fantastické příběhy a následné prostředí alá New Orleans, je také zajímavá změna. Za mě velice dobrý díl Zeměplochy.
Soudné sestry
Terry Pratchett
Velice dobrý díl, ve kterém se poprvé setkáme s našimi oblíbenými čarodějkami v takové verzi, jak je máme rádi. Parafráze na Macbetha mi tentokrát nevadila a přišla mi zpracovaná humorně a hlavně byla uvěřitelně zabudována do světa Zeměplochy. Čarodějná trojice se krásně doplňuje v tom, jak jsou na jednu stranu značně rozdílné a na druhou stranu mají v sobě zakořeněnou společnou mentalitu, která je táhne ke společnému cíli. No a Silver je téma samo o sobě.
Ready Player One - Hra začíná
Ernest Cline
Film jsem neviděl, takže nemám porovnání, ale kniha byla čerstvým závanem v jinak trochu zatuchlé sci-fi scéně.
Pokud jste aspoň trochu geekové, musíte si Ready player one za každou cenu přečíst. Ať už to jsou videohry, filmy, seriály nebo hudba, najdete si svoje. Osobně bych byl sice ještě spokojenější, kdyby šlo o znalosti z devadesátých let, ale co už.
Jediná závada této knihu je občasná zbytečná popisnost. Prvních skoro sto stran čtete jen to, jak funguje simulace OASIS a k užití si příběhu prostě nepotřebujete vědět, v jak supermoderním křesle si hlavní postava válí zadek (doslova).
Já legenda
Richard Matheson
Já, legenda je naprosto fenomenální povídka. Skvěle vystavěný svět, do kterého pomalu pronikáte, dostatek tajemství, aby vás děj táhnul dopředu a hlavně inteligentní hlavní představitel.
Proč tedy jen tři hvězdy, když jde o jeden z nejlepších příběhů, které jsem v poslední době četl? Problém je právě v tom slově povídka.
Já, legenda je jen jednou částí této knihy a tato skutečnost je poměrně mistrně upozaděna, takže čtete, jste v půli knihy a on je najednou konec. Zbytek tvoří krátké hororové povídky, které jakoby vypadly z pořadu Věřte, nevěřte a ze kterých si nyní (asi týden po dočtení) nepamatuji ani jednu.
Americký upír
Stephen King
Zábavné, svižné čtení s lehce neotřelou zápletkou, které si na nic nehraje. Žádné filozofování nad nesmrtelností brouka (tady se spíše řeší nesmrtelnost hlavní postavy). Škoda jen poměrně nevyrovnaných dvou polovin, kdy příběh z divokého západu baví mnohem více.
Do vody
Paula Hawkins
Číst Do vody, je jako by vás někdo krmil velice mdlou polévkou. Prostě tam tak sedíte a je do vás cpána jedna nemastná, neslaná stránka za druhou. Občas přijde náznak vzrušení, to když kolem proplave kus rozvařené zeleniny, ale vám je to jedno. Toho šedavého balastu kolem je prostě příliš, už vás to otupilo. A tak pokračujete dál a dál a on je najednou konec. Bez vzrušení, nezajímavě, tuctově. Takhle ne, dejte si raději jiný chod.
Mrtvý na Pekelném vrchu
Juraj Červenák
Tak už jsem od Červenáka četl sci-fi, fantasy i historický román a musím říct, že poslední jmenovaný mu jde rozhodně nejlépe.
Neotřelé prostředí, zeměpisné umístění i doba dělá z této knihy velice osvěžující detektivku, která se (pokud použiji ohrané klišé) čte jedním dechem.
Hvězdu strhávám za konečné vyústění, kdy se mi jednotlivé linky začínaly zdát až příliš zašmodrchané a hlavní záporák mi přišel lehce vycucaný z prstu.
Husitská epopej. I, 1400-1415 - za časů krále Václava IV.
Vlastimil Vondruška
Tři a půl hvězdy, na čtyři epopej bohužel není.
Kniha sleduje několik hlavních postav a to je zároveň její největší problém. Tempo je vysloveně vražedné, takže postavy se mnohdy rodí i umírají v rozmezí jedné či dvou kapitol. Některým postavám je věnována čtvrtina knihy, jiným pět kapitolek.
Toto zběsilé tempo s sebou navíc nese ještě jednu nepříjemnost - naprosto zde chybí jakýkoliv pocit napětí. Hrdinové a jejich příbuzní umírají doslova jednou větou a to je prostě špatně. Doufám, že další díly se nesou v poklidnějším a komornějším tempu.
Hadrový panák
Daniel Cole
Potřeboval bych dát 3,5 hvězdy. Na čtyři to není, ale na pouhé tři také ne.
Hlavní lákadlo Hadrového panáka, tedy mrtvola poskládaná z několika obětí se poměrně brzo okouká a z Wolfa jsem pořád čekal, kdy se vyvine plnohodnotný Harry Hole. Naštěstí se tak nestalo a jsem rád, že jsme nakonec dostali celkem originální hlavní postavu.
Co jsem ale opravdu nesnášel, byly nekonečné vztahové patálie. Tohle prostě do detektivky nepatří.
Levhart
Jo Nesbø
Harry chlastá. Tak trochu. Zase.
Harry balí Ráchel. Tak trochu. Zase.
Harry má novou parťačku. Tak trochu. Zase.
Zločinec je nemocný. Tak trochu. Zase.
Že jste už někde podobný začátek hodnocení viděli? Tak to jste možná narazili na moji recenzi Sněhuláka. Nesbo se prostě opět, zas a znova drží svojí zajeté formulky. Nedá se mu ale upřít, že Levhart je zajímavá kniha, ale bohužel místy zbytečně zamotaná a překombinovaná.
Největším mínusem je asi neskutečně natahovaný konec, kdy prostě víte, jak to dopadne a ono to pořád ne a ne přijít. Méně je někdy více.
Dívka v ledu
Robert Bryndza
Malinké, malinkaté zklamání. To je tak, když knihu všude vidíte, všude jsou na ni reklamy, všude visí plakáty a vy pak čekáte novou světobornou literaturu.
Dívka v ledu je v celku obyčejná detektivka. Začátek je relativně nudný a tuctový a vraha musí každý fanda krimi odhalit během několika stránek.
V jednu chvíli se ale v příběhu něco zlomí a on začne najednou ubíhat krkolomným tempem, dokáže vás vtáhnout a těšíte se vyloženě na to, jak bude vrah odhalen. A díky tomuto zlomu dávám Dívce čtyři hvězdy, jinak by šlo o tuctovou standardní detektivku.
Poslední aristokratka
Evžen Boček
Bavil jsem se. Kniha je čtivá a neustále se něco děje. Kolem tří čtvrtin jsem cítil lehké zvolnění, ale nic drastického. Celkově jsem měl jakýsi feeling Ranče u Zelené sedmy v kombinaci se zvířátky pana Krbce pro dospělé. Jediný zápor bych uvedl, že deníkové záznamy nevypadají jako od 19 let staré dívky.
Batman a syn
Grant Morrison
Tak takhle ne. Příběh absolutně vytržený z kontextu, bude vám nabídnuto několik záhad a vyřeší se kolik? Přesně tak, celá nula z nich. Pokud by šlo o první díl, bylo by hodnocení někde úplně jinde, ale tohle si prostě neužijete.
Kresba byla ve většině případů klasická moderna, ale někdy se výrazy postav zvrhávají do takových karikatur, že by se za ně nemusel stydět ani Kačer Donald (a to komiksy s Donaldem miluju). Jako příklad se mrkněte například na scénu, kde Batmana léčí Alfred po souboji se svalovcem, kdy Bruceův obličej je jako z Looney Toons, nebo na scény s Damianem, který je nakreslen prazvláštně.
Lehce zklamal i starý komiks. Opět o ničem, Talia je zde tuctová dáma v nesnázích a je vidět, že její vývoj nebyl v téhle fázi ani náhodou plánovaný.
Nepříjemnou poznámku mám i k překladu. Není vyloženě špatný, ale občas neskutečně skřípe, slovosled neplyne tak, jak by měl a nepříjemné vás vytrhuje z děje. Sám jsem překladatel a tyhle překlady šustící papírem chápu, ale můžou se vyskytovat někde v amatérských titulcích a ne v oficiálně vydávané knize.
Obrovské zklamání, ale od DC UKK mne zatím neodrazuje.
Bylo nás pět
Karel Poláček
Z duše nenávidím část v Indii a vadí mi, kolik zabírá v knize místa. Jinak by šlo o super čtení - baví mě ta dávno zmizelá atmosféra a banda kluků je dostatečně záživná.