Atuin komentáře u knih

Ten cit pro detail je u Clavella řekněme mimořádný, no a proto když už se člověk pustí do jeho knihy může si být že ji zhltne i kdyby se mu se mu zdálo že autor udělal sem nějaký ten historický kotrmelec. Navíc ta pozice Evropy tehdy naprosto vylučuje pojem slova dálný, či cizinci ( a přesto se ty pojmy neustále opakují) a tím se vše dost zaplétá kdo je vlastně cizinec kde a víc. Vztahy umí pěkně zamotat. Kvalitně poukázal na pýchu, která předchází pád a i když vám zrovna ukazuje hory a mluví o nějaké říčce, či zapdalé vesnici, vždy tím evidentně myslí něco zcela i jiného Bez rozsáhlého poučení a vysvětlení nikdo neodchází a pochybuju že naleznu něco lepšího v tomto směru, pochybuji že je vůbec důvod hledat..

6 02.12.2013

Opět výborná ukázka polské literatury. úštřední postavy netrpěli žádnými vadami, které by bránili v čtivosti. Ocitali se v pasti která, najdeme li vhodná synonyma nás svým způsobem svírá i dnes. Tím ralismus,ať jej napsal Zola, či příkladně zde Prus či někdo jiný onu zvláštní příchuť, která se špatně polyká. čas nestojí a svět se svým způsobem i mění a přesto v něm zůstává něco co je stejné pro devatenácté století i pro to jednadvacáté.
Jak Loutka I. tak Loutka II. poukazují na bezvýchodné situace, dávají ožívat pocitům, které nejsou zakrnělé ani prázdné ( ve všech pózách se mi zračilo dost rozčilení) jen se zaštiťují tu mládím a danou výchovou, tu zčásti hrdinstvým které tak úplně hrdinství není, stejně jako ukazují Varšavu - a nejen ji - tam, kde na " výchovu" nejsou peníze a na "mládí" moc času, kde je čas jen na ten život. Loutka je dost houževnatý kousek a dobrý kousek polské literatury.

3 01.12.2013

Tato kniha má několik velice dobrých vlastností. Tou nejpříkladnější z nich je ta, že neobsahuje žádnou vatu, ale obsahuje moře člověčiny, ta je do ní přímo vytesaná a přesto ( právě proto) to není procházka růžovým sadem Už dlouho jsem nečetla tak přesvědčivou, všedně nevšední knihu, která jde pod kůži zcela prostými záležitostmi.Které když jsou dobře napsané mohou vykreslit hluboké příběhy lidí, nás samých. Vrsrva za vrstvou vrší se na život všelijaké spršky a často není v silách člověka je ustát a často se ustát musí. Našla jsem další velkou srdceční záležitost.

6 30.11.2013

Dobrodružné, výpravné a skvěle vypravěné a proto neuvěřitelně čtivě. Co víc si od takového románu přát.

8 30.11.2013

Opravdu brilantní a povedené britské laškovaní na úkor anglické pózy, neunavila mě jedna jediná avšak neumím říct která se mái líbila nejvíce, či která ě nejvíce šokovala, přesto pokud se nechci zrovna do ničeho začíst a mám chuť si číst, často se stane že otevřu tento povídkový "blog".

3 30.11.2013

Je to ve své podstatě nelehká kniha, protože je to kniha neveselá, peroucí se s vámi o cosi ve vás co chcete nějak změnit a vypudit, ovšem pohltila mě na jediný dlouhý večer - možná kdyby Lustig hrdince nedal do ruky toho Krysaře bylo by to snažší- mě to jako celek drásalo a tím zároveň ztrhlo. Kniha si nese klima Lustigovo knih, celý velký náčrt a koncept jeho dokonalé výřečnosti na toto téma, neupozorňuje zvlášť na to a na ono, takže nemá předěly pod kterými by se akumulovala vsvětlení,příběh vysvětlení nepotřebuje, nelze si zaklapnout s pocitem a všechno dobře dopadlo, protože nic dobře nedopadlo. Vždy v člověku zůstane nějaké to podloží kam se nahrne vše zažité a přežité a sdílí to s ním život. Lustig tahle podloží znal a odhalil je aniž by na ně zvlášť upozorňoval.

5 27.11.2013

Kniha která je více plátnem, která je velice křehkým plátnem s malbou. která září neuvěřitelnou silou. Lze se na ni dívat a stále a opakovaně ji číst, ale nic z ní nemohu smést někam pod práh. Mohu ji dočíst třikrát, pětkrát a stejně zůstává otevřená jako důvěrné album plné fotografií.Lze s veliké části obdivovat i autorčinu odvahu že se takto podívala všemu do tváře a s takovou srozumitelností.
Protože tato kniha, nutí k zamyšlení a tak se v tom proudění ocitne každý kdo ji ať z toho či onoho důvodu začne číst, to je u každého jejího textu, neboť byl psán z nutnosti duše, z nějaké vědomé (nevědomé) strže.

7 26.11.2013

Kniha neukazuje jen Virginii,ale i svět ve kterém žilla, kterého se dotýkala a který se - ať chtěla či nechtěla - dotýkal jí. Je to lehce podané, netěžkne to, neunavuje a zrcadlí se v tom spousta drobných slov, která pevně svazují autorčin život v celek, v celek střetávájicí se s nelehkými okolnostmi,ale který působí jakkoliv je to zvláštní že je plný síly. A právě tyto dva póly, ony okolnosti, ono až jakoby temné zátiší,a ona síla učinily z Virgine tu Virginii nad kterou slunce jen tak nezapadne.
Sama tato biografie dokázala něco za co zasluhuje obdiv. Dokázala se vydat v ústrety těm kteří po autorce pokukují a přitom svým pronikavým tónem zaujme i ty kteří už autorku znají a dokonce jsem ochotna připustit že dokáže oslovit i čtenáře kteří nehledají literární důvod ale životní cestu člověka.

6 20.11.2013

Jeho texty jsou zajímavé tím že nejsou dlouhé, ale jsou hutné a prosycené jako nejsou ani některé romány. Jeho vytříbený, jemný až galantní styl zachází s každým slovem tak obratně a tak láskyplně jako by to bylo něčí nemocné srdce. Z mého pohledu Demian přesáhl Stepního vlka, a to čímsi vlastním, je více obatnější a obraznější.

5 10.11.2013

Umberto Eco píše často jako by až za hranici únosnosti, aby čtenáře dostal na takový stupeň varu, aby jím mohl přeci jím maličko ovládat a uvedl ho do protiútoku, který může čtenář vést pouze formou dialogu se sebou samým. Pro svůj myšlenkový prostor který vtěsnal do této knih si nemohl vybrat lepší dobu. Opět se snaží ( velice zdařile) čtenáře pobláznit vším tím neodhadnutelným a jen poloodkrytým, ovšem u mě je to s ním vždy tak trošku boj neboť veškerá ta jeho tendence vysvětlovat, opatřovat nějakou nefalšovanou pravdou se mi mnohdy zdá hraniční a bez příchutě.. Ovšem zbytek vám podá opět luxusně, nepředvídatelně a kvalitně. Je to jako na okamžik zaprodat duši s tím že na konci jí chci vždy hezky nazpátek. Ale už pro tu výzvu má jistý význam téměř každý jeho text.

7 10.11.2013

Velice zpěvně napsaná a co do poetičnosti mi to připomínalo Mannova Vyvoleného, ten má stejně baladickou formu.Co do obsahu, přes drsnost období je zachováno silné kouzlo a velice silné drama,prakticky od první do poslední stránky. Zejména do té poslední...Krasné dílo.

13 09.11.2013

Vstupem do tohoto románu se čtenář dostává do jakéhosi labyrintu a lze si i představit že ten s ním může dost i zámavat, a vyvolá závrať která jen tak lehce neodezní. Určitě neodezní během čtení. Na jedné straně dojem pevné hmoty a na druhé prázdný kouř a v tom je zamotán a to doslova příběh který se nedá tak lehce odvyprávět protože kde on ( a čím vlastně) začíná a jak může ( a kde vlastně) skončit.
Takovou strukturou učinil z čtenáře zbloudilce, který se však za svou zbloudilost
nestydí,ale doznává ji.Jazyková vytříbenost mistrná,je to znalec to se musí nechat. Jeho prózy
jsou jako nějaká alchymistycká laboratoř, která na světlo vynesla neuvěřitelný obsah čehosi
o čem snad ani sama neměla tušení.

9 07.11.2013

Přiznávám že Inferno na mě zapůsobilo - tedy než jsem si ho přečetla, což mám teď za zbytečně promarněný večer - takovým chytlavým slůvkem a to slůvkem Florencie.Předpokládala jsem a stále předpokládám že autor ve Florencii byl, ale svou knihou mě o tom nepřesvědčil, spíš tak hádám že si přece jen omrkl terén a nic vůbec nic si z něho nevzal k srdci ( obrazně řečeno). No prostě s tou svou kavalérií napadů a myšlenek vstoupil na křehkou půdu a nikterak se nevytáhl. Atmosféra, kterou se (snad) snažil vyvolat se odehrávala příliš za jasného dne ( neumím to nazvat lépe). Postavy tak s těmi si podle mého sám nevěděl rady a šli mu až nervy a nebál se jim málem změnit osobnost, vyplenit jejich já - jiné na záčátku, jiné na konci, a jako zápletka mi to nepřišlo- prostě se s tím nemazlil a navíc ( to mělo být asi to drama) byl patetický, co tím evokoval nevím. Dobrá, když to budu brát jako sled dobrodruha pášícího nějakou akci někde v Evropě na základě nějakých do pozadí narvaných faktů které tam jsou jen pro osvěžení,dobrá, ovšem já se pořád dozvídám že on to myslí v podstatě vážně. Nevím kde je pravda s panem autorem jsem osobně nemluvila:). Dávám 2,5/5.

6 06.11.2013

Je to velice atypická a svým způsobem až roztomilá kniha. Ale rozhodně je to kniha půvabná,popravdě řečeno mě nejdříve uchvátila obálkou, posléze jsem si přečetla titul a maličko jsem se pousmála nad jeho zajímavostí. Titul je možná je trošku zkreslující a zavádí, podle mě by se to mohlo spíš jmenovat Filozofie čtení nebo nějak tak,ale autor to ujevně viděl jinak. V každém případě je to kniha velice sympatická a příjemná.

5 05.11.2013

Velice působivá kniha s několika otevřenými body k nimž jako by se chtěl autor vrátit,ale nakonec si to rozmyslel, protože hranice měl již nakreslené a nechtěl zajít dál. Autorův názor je velice přesvědčivý a fascinující, vytvořil konfrontace o kterých člověk pak dlouze přemýšlí.

Portrét dámy byla první kniha která mě uchvátila tím, že se jedna kapitola dokáže tak dokonale zaobírat jedním okamžikem,který autor záměrně zveličuje v dlouhých a při tom prchavých větách. Zároveň je v knize neuvěřitelně rozmanitý prostor, který dává hrdinům a to nejen těm hlavním možnost k okázalým pohybům a sebevědomí odejít ze scény kdy to nejméně očekáváte. Krom toho to není o tom že se autor uvázal na nějaký konec,konec je jakési vyšumění ven uprostřed něčeho, vzhlédnutí od šálku čaje, letmé ohlédnutí. Příbeh uvnitř je velice silný a konkrétní a ve všech ohledech něčím diskrétní navzdory všem ostatním nekonkrétnostem, které vypadají jako pouhé upravování si šatů a podobně, je nezapomenutelný.

Orwel zamířil na čtenáře a trefil tím přesně ta místa která chtěl a která viděl.Vytvořil knihu pro kterou je pět hvězdiček hrozně málo. Člověk z ní odchází zpocený, deprimovaný, zničený a tak přesně to má být. Žádný veselý čtenářský zážitek po přečtení 1984 neexistuje.
Neodkazoval na svou současnost, minulost či budoucnost, odkazoval snad jedině na to že člověk je ve své korunovanosti stále stejný a proto tahle kniha zůstává stále otevřená.

Zdá se mi že tady je Tolstoj takový ukázněný, jako by nechtěl zpochybnit ani trošku to do čeho se pustil. Člověk se některé věci nedovídá až ve třetí osobě jak je u něj ve zvyku. Je zde daleko lépe vidět u koho se učil. Příběh je to velmi dramatický a drama Tolstoj obratně napíná, postavě sem tam rozmaže či zkresí vidění, aby i čtenář byl znevýhodněn, ale jinak je to lahůdka a to navzdory tomu co vykresluje. Roztřesenost Něchljudova dává románu atmosféru, jeho rozpolcené pocity naplňijí stránky nadějí, pochybnostmi i bezmocností.

Taková kniha nepotřebuje komentář, jen chvilku klidu na posezení s ní, protože autoři pod ní podepsaní jí komentují sami a to dost osobitě.

3 03.11.2013

Zola a jeho realismus je Zola a jeho realismus. V jeho podání pokaždé o něco zakopnu. Mám takový pocit že to je něco co tam autor záměrně nastražil. tento jeho kousek mě však nechal být, čímž myslím že k žádnému " kameni úrazu" nedošlo. Bylo to až šokující jak dobře se mi četl a navíc jak mi to paralelně v mnohém připomínalo současnost. Na knihu jsem dlouho nemohla přijít a tak jsem se na ni dost těšila a těšení je často zabiják předpokladu pro skutečně dobrý čtenářský zážitek, ale tady se to minulo a já se vším co napsal dokázal smířit a sjednotit, vyrozumět a příliš se nebránit, protože jsem až často kroutila hlavou nad tím jak přesně se vyjádřil a jak to trefil.

3 03.11.2013