Atuin komentáře u knih

King napsal lepší knihy, o tom žádná. Námět dobrý, ale podle mne to maličko osekal tam kde by se slušelo být sdílnějším a zbytečně roztáhnul tam kde to nebylo třeba takže to budilo dojem že do knihy natahal až příliš mnoho záležitostí. Kdyby to tu a tam usměrnil sedělo by mi to lépe.Řekl toho hodně, na to že chtěl říct jen něco,neřekl to špatně,ale umí to lépe.3,5/5

8 09.09.2013

Někde tak v polovině knihy mi došlo, že se děje něco cosi zásadního oproti všem předchozím knihám této série. Zdálo se mi že vše co bylo dosud tak ve výborné, dokonce vrcholné kondici začíná být unavené a to vícemeně samo sebou. na některých místech se postavy doslova vyčerpaly a došel jim dech. A pak se nějak začala vytrácet pointa, protože vše se dalo lehce předvídat, postava, ta či ona, udělala něco co se záhy muselo změnit v ono, protože pokud si člověk v Západozemí trochu pobude začne do nich zákonitě i vidět. Příběh má stále své stěžně, ale celkově dost sešel, mezi těmi stěžejními body jsou často až prázdná místa. Je tu sice provedeno několik krkolomných výpadů, které mají za cíl mířit přímo do srdce děje, ale nějak zázračně ho minou. Západozemí ani v této perspektivě neztrácí svou osobitost ani kouzlo, a rozhodně nad ním nelámu hůl,ale hodnotím tak na 3,5/5 což je pro mne osobně po tom co mám s touto ságou za sebou sešup.
Možná má G.R. Martin Západozemí trochu překombinované


13.12.2015 - Podstatně jsem na celou ságu změnila názor, ano Martin má svoje vrtochy, ale i přes megalománii, úskoky a tak umí a jakkoliv natahuje má to svůj účinek a splňuje to účel.Bouře mečů 5/5 Těším se na další " nové " setkání

Zamjatin neředložil hrdinu v nějakém apokaliptickém stavu, tedy, on nepředložil knihu depresivní. To by bylo hodně neslučitelné s představou člověka doby kterou ukazuje. Začátek je vůbec plný asertivity a až zdravého sebevědomí. Číslo vypravující záznam nemá ani chuť přemýšlet v jiných schématech( nejde o nemožnost možnosti) než těch daných, bere je jako samozřejmá, nikoliv za svazující, Doba není nakloněna tomu ani onomu, přesto profily osob nejsou stejné.

D-503 přijde ten svět normální,úžasný, chce o něm vést řeči, chce učit o svém světě jiné světy, z pohledu jakékoliv přítomnosti která graduje nic neobvyklého. Dokud, dokud, se nestane cosi co nezmění celou jeho strukturu, zvenku i zevnitř. A on díky tomu nezačne objevovat vlastní vnitřní svět, který se zcela vymyká tomu co ho obklopuje. Pravidla daná, i sobě daná, se začínají bourat a brát za své a nelze s tou "nemocí" rozumně bojovat. S člověkem, který smývá všechny pochybnosti, že patří k druhu jímž je se prostě nelze dorozumět a tady vše začíná.

12 18.07.2013

Ach ale ano máto své kouzlo, má to takové rozechvělé "já", i přes tu domýšlivost a ráznost některých rádoby životních mouder od našeptávačů, což jsou spíš odrazy zlojakosti. Ovšem je v tom umění, je do toho vložen pojem umění a v umění je vždycky prožitek, hřmění, příběh je záživný a snad kdyby se Oskar více snažil mohl být ještě lepší.

Mnohé malé knížečky, právě takové, umí povětšinou dobře ztvárnit velké věci, nakonec člověk, který objeví Bartlebyho bude mít hned o čem přemýšlet.

6 16.07.2013

Já jsem to zase málem obrečela, často se mi stává že když se pustím do autobiografie tak nezůstane oko suché, navíc tady jsem si dvě první části opravdu vychutnávala. Protože, a já nevím kde se to vzalo, jsem měla podprahový dojem jako bych četla Prousta, což byl holý nesmysl samozřejmě.

3 14.07.2013

Kéž by víc autorů mělo takové začátky, protože švih a ráznost pozdějších románů obležený Sevastopol ještě nemá. Zdaleka to však nevadí, autor se taky nehnal do nějakých extrému a vše podstatné uložil do schránky několika povídek. Povídek které si vždy přečtu jedním dechem a to z mnoha důvodů, protože já když se pustím na válečnou cestu ( s kýmkoliv) nedá mi to pokoj dokud to nedočtu.

5 14.07.2013

Les v sobě nese takové prvky které člověk až těžko snáší:) ale to jsou takové ty esence absurdity, pro kterou oni nešli daleko. Je těžké býti Bohem je potom trochu jiné kafe, ovšem neméně komplikované. Ale čtení je to dobré. Možná i víc jak jen dobré.

6 14.07.2013

Dlouho bych neřekla že budu mít vítěze právě v této triologii a vlastně jej ve své podstatě ani nemám, pokaždé čtu všechny tři díly, ale už nějaký čas zjišťuji že nejlépe oceňuji tento druhý díl, nevím Bilý jezdec, Stromovous, apd. je tu lépe zkoncentrovaný onen pověstný Tolkienův humor - příkladně před Zlatou síní krále Theodena, když odkládají zbraně( nebo spíš když je nechtějí odložit) - takže jsou tu prvky kdy začínají vyvstávat jisté skutečnosti a ono zrání je neobyčejné a dojemné. A to nejen na straně Aragorna apd.,ale i na straně Froda a Sama. protože kde že pak na konci je ten zahradníček že ano...
Ošem stačí, aby se král objevil ve třetím díle před Minas Tirith a ta chvilka zavahání položí druhý díl do pozadí a kde že jsou Dvě Veže, proto se dá tato triologie tak těžko porcovat. Kdo jí má rád má jí rád celou a bude, a kdo ne vždy si najde nějakou skulinku.Tak už to chodí.

To není kniha, to je tobogán, turbulence za turbulencí, nadsázka až absurdní, benevolence taková že to s člověkem často opravdu hází, ovšem ne tak že by se řezal smíchy. Ovšem humor je to vyložený a vyložený. A pořád, na poněkolikáté mi sem sedí dvě slova -geniální absolutno.
Jenže pro ta dvě slova se k ní nevracím, ale pro tu neodělitelnost toho a onoho, pro horko v Jeruzálemě a migrénu Piláta, pro to prásk a říz a celé rozhraní.

To není kniha, to je víno, ukázka všech druhů laskavosti i nelaskavosti, veškeré možné síly i slabosti, v drastičnosti kterou páchá opravdová láska i opravdová nenávist honěna absurdní touhou po dokonalosti. Střed knihy neexistuje, střed je v dojmech které zůstávají a k nimž se vracíme.

7 13.07.2013

Mám tu knihu ráda, nejen kvůli kraji jako je Vendéé, protože on a ve své době trpěl jakousi razancí, stejně dobře bych ji mohla obdivovat jen pro dokonalý popis takového utrženého děla na lodi, ale mě nadchla tím, že srozumitlně převádí to jak vše s odstupem času skutečně viděl, vnímal a cítil sám Viktor Hugo. Je v ní jakési přiznání.

4 13.07.2013

Vždy je to stejné, jakmile se ocitnu ve Velkém sále, který si neumím představit jinak než bez Hugovi sdílnosti, v očekávání velkých mysterií, při kterých se ošívá jeden z hrdinů, no ostatně má důvod, v podstatě se mu obecenstvo rozpadlo dřív než si ho mohl uvědomit,no tak přesně v té chvíli vím že co nějaké mysterie, ale tam dál je něco mnohem zajímavějšího a já vidím ty střety, kajícnici která prská na Esmeraldu,ten parný den, dusný den, který jako by roztavil mnohým postavičkám rozum, kdy snad jedině chlad katedrály by nabídl stín, před tím vším zoufáním, jenže i tam si zoufají. Středověká Paříž oslněná žhavým sluncem, pokládá k rozdrásaným srdcím nůž a bez zaváhání bodá tam kde to je nejvíc znát. Chaldné oči, rozpálené srdce, nevinnost i bezohlednost to vše vystoupá z dlaždic pařížských ulic až na vrchol samotného Chrámu.

Úchvatně napsané, všechny reálie přes jemný " rukopis" autorky nepůsobí změkčile jako vmnohých jiných podobných románech, mám přečteno všech 32 dílů, některé se mi líbí vívc to proto, v jaké době se zrovna děj line, ale jinak je sága celá naprosto perfektní, je to jak příjemné čtení, tak je v tom mnoho odkazů na historická fakta a bezesporu to psala suveréní ruka. Kvalitou se knihy opravdu nemění, tempo a laťka nasazená v prvním je stejná až do samotného konce.

8 13.07.2013

Postřižiny jsou rozverné, laskavé, dostávám u nich hlad, pravidelně. Jsou jako Maryša plné elánu a syté. Říz jim dodává ještě strýc Pepin, Francinovo motocykl a vůbec celé rotace, pohybující se s grajícíí a vřelou laskavostí, které pohybují tím malým světem pivovaru, i světy uvnitř nás.

10 13.07.2013

Vždy mě zaujme a dojme když spisovatel zavzpomíná na své dětství, a navíc tady mě upoutal kraj kde chlapec vyrůstal, takže se mi možná některá povídka mohla jevit i " slabší" ale celkově to nemá na mě ni žádný vliv, navíc taková tklivost na člověka jen tak nepadá.

7 13.07.2013

Taková genialita v těch otáčkách děje, prostě brilantní. Zejména ta poslední část. Zpočátku jen takové roztřesení, až ostýchavost ale to vše poté padá. Neomaleně atakoval Čapek znovu nás smrtelníky, ale kdo by mu to měl za zlé:)

12 13.07.2013

Když Hrabal odhaluje vlastní zamyšlení je zajímavé že se tak dobře poslouchá , zvláště, nabídne li se k tomu taková mocná formule jako člověk, to pak odhazuji ten svůj čas někam v dáli dokud si dílko - a přiznejme si nikterak dlouhé - nepřečtu. Protože nejde jen o rozkopané ulice ale svět je plný záhad, klidně by do nich mohl jednoho dne vpadnout ďáblík, či nějaký šotek mu podobný, takže u každého oroséneho piva pro jistotu estét jako předsunutá hlídka A přesto na všechny veliké otázky existují doslova prosté odpovědi, alespoň autor jich má vždy několik po ruce.

6 13.07.2013

Malebně vyjádřeno, vše pozbývá ostrých hran a je tomu přenechána prostá malebnost. On byl mistr právě takového libozvučného slova, slova srozumitelného a přitom obsáhlého. V krátkosti říct a hlavně duchem, který si člověk prostě zapamatuje. A přesto se tady skláněl nad srdcebolem svého života.

Kniha je dost razatní, vyjma sugestivnosti je to odvyprávěno, odtušeno, odmyšleno velmi syrově. Několikrát sem to chtěla vzdát,ale pak mi to "něco" nedalo. Je v dost nekompromisní. Mám pořád dojem že by mě Mailer v něčem překřičel i kdyby jenom šeptal.

4 13.07.2013