Atuin
komentáře u knih
Mistr a Markétka
Michail Bulgakov
To není kniha, to je tobogán, turbulence za turbulencí, nadsázka až absurdní, benevolence taková že to s člověkem často opravdu hází, ovšem ne tak že by se řezal smíchy. Ovšem humor je to vyložený a vyložený. A pořád, na poněkolikáté mi sem sedí dvě slova -geniální absolutno.
Jenže pro ta dvě slova se k ní nevracím, ale pro tu neodělitelnost toho a onoho, pro horko v Jeruzálemě a migrénu Piláta, pro to prásk a říz a celé rozhraní.
Bídníci I.
Victor Hugo
To není kniha, to je víno, ukázka všech druhů laskavosti i nelaskavosti, veškeré možné síly i slabosti, v drastičnosti kterou páchá opravdová láska i opravdová nenávist honěna absurdní touhou po dokonalosti. Střed knihy neexistuje, střed je v dojmech které zůstávají a k nimž se vracíme.
Devadesát tři
Victor Hugo
Mám tu knihu ráda, nejen kvůli kraji jako je Vendéé, protože on a ve své době trpěl jakousi razancí, stejně dobře bych ji mohla obdivovat jen pro dokonalý popis takového utrženého děla na lodi, ale mě nadchla tím, že srozumitlně převádí to jak vše s odstupem času skutečně viděl, vnímal a cítil sám Viktor Hugo. Je v ní jakési přiznání.
Chrám Matky Boží v Paříži
Victor Hugo
Vždy je to stejné, jakmile se ocitnu ve Velkém sále, který si neumím představit jinak než bez Hugovi sdílnosti, v očekávání velkých mysterií, při kterých se ošívá jeden z hrdinů, no ostatně má důvod, v podstatě se mu obecenstvo rozpadlo dřív než si ho mohl uvědomit,no tak přesně v té chvíli vím že co nějaké mysterie, ale tam dál je něco mnohem zajímavějšího a já vidím ty střety, kajícnici která prská na Esmeraldu,ten parný den, dusný den, který jako by roztavil mnohým postavičkám rozum, kdy snad jedině chlad katedrály by nabídl stín, před tím vším zoufáním, jenže i tam si zoufají. Středověká Paříž oslněná žhavým sluncem, pokládá k rozdrásaným srdcím nůž a bez zaváhání bodá tam kde to je nejvíc znát. Chaldné oči, rozpálené srdce, nevinnost i bezohlednost to vše vystoupá z dlaždic pařížských ulic až na vrchol samotného Chrámu.
Zakladatelka rodu
Cynthia Harrod-Eagles
Úchvatně napsané, všechny reálie přes jemný " rukopis" autorky nepůsobí změkčile jako vmnohých jiných podobných románech, mám přečteno všech 32 dílů, některé se mi líbí vívc to proto, v jaké době se zrovna děj line, ale jinak je sága celá naprosto perfektní, je to jak příjemné čtení, tak je v tom mnoho odkazů na historická fakta a bezesporu to psala suveréní ruka. Kvalitou se knihy opravdu nemění, tempo a laťka nasazená v prvním je stejná až do samotného konce.
Postřižiny
Bohumil Hrabal
Postřižiny jsou rozverné, laskavé, dostávám u nich hlad, pravidelně. Jsou jako Maryša plné elánu a syté. Říz jim dodává ještě strýc Pepin, Francinovo motocykl a vůbec celé rotace, pohybující se s grajícíí a vřelou laskavostí, které pohybují tím malým světem pivovaru, i světy uvnitř nás.
Smrt krásných srnců
Ota Pavel
Vždy mě zaujme a dojme když spisovatel zavzpomíná na své dětství, a navíc tady mě upoutal kraj kde chlapec vyrůstal, takže se mi možná některá povídka mohla jevit i " slabší" ale celkově to nemá na mě ni žádný vliv, navíc taková tklivost na člověka jen tak nepadá.
Továrna na Absolutno
Karel Čapek
Taková genialita v těch otáčkách děje, prostě brilantní. Zejména ta poslední část. Zpočátku jen takové roztřesení, až ostýchavost ale to vše poté padá. Neomaleně atakoval Čapek znovu nás smrtelníky, ale kdo by mu to měl za zlé:)
Něžný barbar
Bohumil Hrabal
Když Hrabal odhaluje vlastní zamyšlení je zajímavé že se tak dobře poslouchá , zvláště, nabídne li se k tomu taková mocná formule jako člověk, to pak odhazuji ten svůj čas někam v dáli dokud si dílko - a přiznejme si nikterak dlouhé - nepřečtu. Protože nejde jen o rozkopané ulice ale svět je plný záhad, klidně by do nich mohl jednoho dne vpadnout ďáblík, či nějaký šotek mu podobný, takže u každého oroséneho piva pro jistotu estét jako předsunutá hlídka A přesto na všechny veliké otázky existují doslova prosté odpovědi, alespoň autor jich má vždy několik po ruce.
Městečko, kde se zastavil čas
Bohumil Hrabal
Malebně vyjádřeno, vše pozbývá ostrých hran a je tomu přenechána prostá malebnost. On byl mistr právě takového libozvučného slova, slova srozumitelného a přitom obsáhlého. V krátkosti říct a hlavně duchem, který si člověk prostě zapamatuje. A přesto se tady skláněl nad srdcebolem svého života.
Nazí a mrtví
Norman Mailer
Kniha je dost razatní, vyjma sugestivnosti je to odvyprávěno, odtušeno, odmyšleno velmi syrově. Několikrát sem to chtěla vzdát,ale pak mi to "něco" nedalo. Je v dost nekompromisní. Mám pořád dojem že by mě Mailer v něčem překřičel i kdyby jenom šeptal.
Jméno růže
Umberto Eco
Vzhledem k tomu že zbožňuji Chrám matky Boží v Paříži, bylo by marné mluvit o tom jak moc se mi líbil, jak bych to řekla, osobitý přístup autora pod štítkem této knihy. Ty skladby vět se prostě nedali zavrhnout i kdyby byl příběh titěrnější, naštěstí příběh titěrný nebyl.Hodně roušek se naznačoval strhnout a navíc s jakousi kouzelnou formulí.
Muž, který sázel stromy
Jean Giono
Dala jsem 5/5 protože novelka je napsána dobrým jazykem a dobrým duchem, je to prostě příběh který nemá nikterak zvrátit běh světa jako takového ale jako pošťouchnutí to bohatě postačí. člověk nepotřebuje lepší důvod pro takové vyjadření než ten který autor vyjádřil v celém svém "skromném"díle, jímž ho prakticky potáhl a dobře udělal. Není to stereotyp co si z toho má čtenář odnést, je to právě v tom že pro každého to má být něčím jiným a někdy právě stačí málo....třeba dobrý pocit, potom už se dokáže mnoho věcí, i daleko menších, nabídnout samo.
Jan Hus
Eva Kantůrková
Kniha opisuje dramaticky události kolem Jana Husa, všemožné postavy jsou tady popsány, ale nikoliv suchopárnou rukou ledabylého historika, ale jako smršť že až po vícerém přečtení jsem měla více jasno,kniha je velmi sugestivní, odhaluje niterně pocity mnohých zůčastněných. Naše historie tady doslova ožila, a nebojí se přídomků, nebojí se odhalit tvář. je to doba která mě nenechává chladnou, protože je to doba kdy jsme byli z jiné materie.
Svět podle Prota / Na světelném paprsku
Gene Brewer
Kniha má tolik neocenitelných prvků, je psaná tak podařeným jazykem a natolik silným slovem že ač to vypadá lehce jako pírko, obraží všechny možné přístavy a moře neutešených i utěšených zakoutí člověka jako takového, je to neuvěřitelně empatické ke všemuco nás obklopuje a právě ten rozměr kterým zachycuje to kde a jak žijeme, právě ten rozměr je velice chytlavý. Ovšem, pořád jsme pouze lidé.
Cyrano z Bergeracu
Edmond Rostand
To já nedám bez slz, slova která dělají Cyrana Cyranem jsou komentářem sama o sobě, jestli se někdo přistihne že se u něj nudí nebo něco podobného, měl by se stydět. Strašně stydět.:) kdo se přistihne, že je Roxana natrvrdlá může na sebe být pyšný a kdo u závěrečné scény neuroní slzu je suchar:)
Mozartova cesta do Prahy
Eduard Mörike
Taková rozverná, utlounká pohodička. Povedená, cesta v kočáře a pocity Mozarta, vidouc před sebou českou krajinu jsou velmi zajímavé, stejně jako plány v budoucnost. jeho kritika sebe sama, prostě rozverné, místy až úsměvne a přesto....
První muž Říma
Colleen McCullough
Těžká doba, velmi těžká a všichni usilovniě přemýšlejí jak její těžkost trochu zmírnit.....nebo jak se na té těžkosti propasovat někam výš , nejen ti kterým neuniknou doslovna zřítelnice v krvavém tratolišti po oběti božstvům, ale i jiní. Je Gaius Marius již stár? Je Cornelius Sulla příliš mlád, rodina Juliu nemá jak zajistit své potomy,je jeden příliš chudý a další příliš bohatý,jeden je Homo novus, druhý aristokrat, a ani jedno z toho samo osobě neznamená nic. Jde o to spojit síly. Jinak si choďte dál a mordujte býčky, choďte si pekně v kruhu.
Každý hrdina má své neodkladné záležitosti, sny, ambice a navíc s nimi i leckterá tajemství. Autorka spojila několik svých vlastních sil, nic si netahá z prstu a klade před sebe i před nás znamenitý historický román.
Hrbáč
Paul Féval
Kdo by neměl slabost pro hrbáče, tedy vlastně pro šermíře, nebo spíše pro Filipa, či spíš pro příběh tří Filipů...no podstatné je charizma dal Féval všem postavám i těm zlojakým, je to jako perokresba nebo neuvěřitelně sdílná tlukoucí rytina, protože ja říkám kdo by neměl slabost pro šermíře, zvláště umí li takové tahy na které se tak hezky "dívá" A snad si nemyslíte že by Aurora bylo děvče bez úplného vkusu aby ji oslnil kdejaký hejsek třeba i zlatem potažený...ne, na to byla příliš dobře chovaná a vychovaná...Mě vždy rozdrtí to tempo, jak to je to vkusné a neslabomyslné
Láska za časů cholery
Gabriel García Márquez
Příběh, živý, poetický, nenucený a to i na poněkolikaté. Příběh neomrzitelný. Člověk si připadá jako by tančil. A to neuvěřitelnou sdílností autora, který oživí naprosto všechno naprosto silným dojmem.
