Avinea komentáře u knih
Knížka se mi líbila v dětství a i teď, když jsem ji před spaním četla synovi. Ten si děti z Bullerbynu také oblíbil. Je to jednoduché, ale zábavné vyprávění o každodenních prožitcích dětí ve švédské minivesničce v průběhu celého roku. Dozvíme se tak i jak slavili Vánoce, Velikonoce, co dělali ve škole, o prázdninách, jaké měli hry...
Velice dobře napsaná kniha, je vystavena na historických faktech, sociologických prognózách a historické zkušenosti s opakováním dějin (mmj. příklady s pádem Říše římské). Pan Vondruška dokázal po řadě knih se středověkou tematikou napsat čtivý román i v kulisách nové (a budoucí) doby. Hlavním poselstvím je tu však varování, kam současná situace v přehnaně korektní Evropě může zajít.... Ovšem žádný Klumpenštejn tu na Vysočině asi nevzniká, tak by ta situace byla zřejmě ještě o dost horší.... :-(
Dobrodružství veverky Zrzečky znám od dětství. Nyní jsem se knížku snažila sehnat, abych ji mohla číst i svému synovi. Koupit ji bylo těžší, než jsem myslela. Vydání z roku 2002 v knihkupectvích beznadějně vyprodané a v antikvariátech, pokud nějaké bylo, tak taky vyprodáno. Nejprve se mi podařilo sehnat Obětavou Zrzečku, volně navazující druhý díl, o kterém jsem neměla tušení, že existuje. A po čase jsem ulovila i Dobrodružství veverky Zrzečky. Obojí jsem už předčítala. Teď na ten příběh hledím jinýma očima než kdysi. Veveruška je úžasná, o tom žádná :-) Ale celé mi to přijde s mysliveckým nádechem, kdy zvířata jsou rozdělována na dobrá a na škodnou... (líčí se past na kunu, výr sejme kocoura, který se toulá po oboře). U lidí rozdělení na klaďase a záporáky beru, ale u zvířat, zvlášť mezidruhově, ne. Úvod je vlastně docela smutný, protože člověk svými železy Zrzečku zmrzačil a ona se už nemůže vrátit do lesa, protože nedokáže tak dobře skákat a neunikla by predátorům. Je velice inteligentní, tak se vrátí k lidem, protože jinou volbu než je nebo smrt nemá :-( Následující vyprávění, jak veverka zachránila starý dub, když přivolala manžele Datlovi je půvabný, stejně jako doprovázející ilustrace.
Kniha mě bavila, jde o neotřelý nápad představit "organismus hotelu" tak, jak ho běžní návštěvníci vidět nemohou. Linie příběhů jednotlivých postav mi přišly trochu stylizované a odhadnutelné. SPOILER! Za výborný literární nápad považuji poslat různé protagonisty v rozhodujících okamžicích jejich osobních příběhů do smrtícího výtahu č. 4. Autor si pěkně pohrál s postavou hotelového zloděje :-) a u Dodo je pěkné, že nebyla jen jednou v řadě milenek milionáře, ale jeho osudovka.
K této knize jsem si nejdřív hledala cestu. Zpočátku mě nudila, přeskakovala jsem pasáže, už jsem myslela, že knihu nedočtenou odložím, když mě chytila a během krátké doby jsem ji dočetla. Bavily mě hlášky osudu, který glosoval jednání jednotlivých postav; taky perfektně vylíčené psychologické portréty hlavních aktérů. Velmi uvěřitelný příběh, protože je ze skutečného života.
Brilantní detektivky psané s vtipem a leckdy morálním přístupem (který je pro lorda Petra víc než zákon). Líbí se mi, že do výběru tohoto svazku byly zařazeny povídky nejen s Petrem Wimseym, ale také s obchodním cestujícím Montague Eggem i čistě solitérní bez spojující postavy detektiva.
Se zájmem jsem si přečetla i doslov o životě autorky a čtení to bylo taky napínavé.
Některé povídky mi přišly svými kulisami až hororové, ale vše je odhaleno a vysvětleno přirozenými cestami.
Velmi kvalitní texty a vzhledem k formátu povídky se čtou velmi rychle.
Čtivá kniha a další příjemné setkání s Michalem Exnerem a jeho spolupracovníky. Všechno jsou to dobře vykreslené postavy, na Michalovi se mi líbí, že je tak neobyčejný a přitom by mohl být opravdický, žádný superhrdina s technickými vymoženostmi, ale chytrý a zvědavý muž.
Michal Exner má prostě styl a dobrou partu spolupracovníků kolem sebe. První kniha, kterou jsem od V. Erbena četla. Po jazykové stránce lahůdka, velmi pěkné i co se týče znalosti reálií (zoo) a psychologie postav. Jen mi přišlo zvláštní to dodatečné rozuzlení motivů, kdyby zůstalo u "původního pachatele", přišlo by mi to věrohodnější. Ale to nemění nic na tom, že to je výborně napsané, napínavé a zábavné.
Řadím se mezi fanoušky Michala Exnera a styl psaní Václava Erbena se mi líbí. Takže jsem se na tuto knihu, zvláště na Poklad byzantského kupce, těšila. Jenže to nebylo nějak to, co jsem čekala. V obou případech mě udolávala pro danou zápletku nadbytečná délka texu. A ani Michal mi nepřišel tak roztomilý jako v jiných případech, tady se jakoby pořád vyžíval v tom, že někoho budil ze spánku. V obou případech oceňuji věrně vylíčené prostředí - archeologů a vojáků. Poklad byzantského kupce se mi líbil více, nejen kvůli prostředí, do kterého je zasažen, ale děj byl přece jen svižnější, ve Znamení lyry je docela dost textu věnováno slepé uličce - což v reálu samozřejmě může nastat, jen to nepovažuji za čtenářsky přívětivé. A také mi chybělo to, že by čtenář mohl sám vydedukovat z uvedených indicií pachatele - aby byl motiv činu a postup zřejmý bylo potřeba, aby to Michal na konci vždy důkladně "shrnul".
Dvě dámy jsem četla mnoho let po Malinkatém kreténovi. Tato kniha mě také bavila, autorka prostě uměla psát. Je mi sympatický její náhled na svět, na lidi a láska ke zvířatům. Toto dílo vnímám však víc než jako humoristickou knížku jako autobiografii Frýbové, z těchto stránek se o ní dozvíme hodně, vtipné i vážné věci zabalené do cestopisu. Takže podle mě tady není tak podstatné to bloudění, ale nalézání těchto sdělení. Já na rozdíl od některých zdejších recenzentů knihu s chutí dočetla a bylo mi pak, jako bych se na poslední stránce loučila s novou kamarádkou.
Svižné napínavé dílo, které se čte samo. Dozvíme se leccos ze zákulisí fungování bank (platné v době napsání knihy), zejména o bezpečnostních systémech. A. Hailey rozehrává psychologické portréty nejrůznějších typů lidí, které nějakým způsobem vždy spojuje První Americká. U Haileyho mimo mnoha dalších věcí oceňuji, že si nelibuje v popisování děsivých detailů a naznačí jen tolik, kolik je nezbytné.
Z knihy jsem byla okouzlená a nadšená. Propracované postavy, uvěřitelný děj, hořkosladkost mediální sféry, obyčejní a přitom mimořádní lidé... Konec mě rozesmutnil, ale chápu že nějak podobně to skončit muselo, protože autor projektoval děj maximálně realisticky.
Maxipsa Fíka mám ráda od dob sledování Večerníčků. Nyní jsem Fíka četla dítěti a jako rodič oceňuji, že kapitoly jsou příjemně krátké, tak akorát na pohádku na dobrou noc. Text je psaný vtipně, slovní hříčky si víc užije dospělý, ale je to dobrý způsob, jak nějaká úsloví dětem i názorně vysvětlit. Fík a Ája jsou bezva :-)
Zatímco první díl mi přišel primárně o sexu (velmi dobře napsaných scénách), druhý díl má romantičtější nádech, je o citech a snaze obou hlavních hrdinů k sobě najít cestu... a ano, sexuálních scén tam také málo není :-)
Velice oceňuji, že autorka nenechala na úvod Anu a Christiana déle v odloučení a že Ana nedělala drahoty... Bylo to tak svižnější a uvěřitelnější.
V závěru knihy thrillerové drama, u kterého se dá tušit, že nešlo o náhodu, což se zatím dozví jen čtenáři, románové postavy zatím ne.
Knížka má jak zajímavý příběh, tak i virtuosně napsané erotické scény. Čtenáře potěší, že jednotlivé osoby jsou zdařile vykreslené, a to včetně vedlejších postav, jako je třeba Christianův tajemník Taylor, nebo Anastáziina kamarádka a spolubydlící.
Oproti některým jiným knížkám tohoto žánru mi přišli oba hlavní hrdinové (i ostatní postavy) uvěřitelní a dalo se jejich uvažování i chování pochopit.
Celkově hodnotím, že je to docela žhavé čtení a jiskry ze stránek přímo létají ;-)
(SPOILER) Vyprávění s mými oblíbenými hrdiny mě opět nezklamalo. Svižné, zábavné i stran historie poučné. Tentokrát se musí vyšetřovatelé - až na panoše Otu - vypořádat i s úskokem veverek :-) Jediné, za co dávám hvězdičku dolů, je to, že mi po přečtení knihy není jasné, k čemu tedy ti zloději relikviář chtěli. A vraždy jen nebo hlavně kvůli zametení stop a zmatení vyšetřovatelů mi přišly jako šroubované rozuzlení. Ale celkově se tento příběh Oldřicha z Chlumu řadí k mým oblíbeným.
Předchozí díly o Lucii jsem sice nečetla, ale pro zorientování se v příběhu Koloušek to není nutné. Knížka se mi líbila, četla se příjemně a hlavní hrdinka mi přišla sympatická, i když by s ní asi nebylo lehké vydržet ;-) Ostatní postavy jsou také fajn lidi, žádní zlouni a intrikáni. Mírně pikantní částí je seznamování se Lucie s erotickými hračkami z Denisina impulsu. Některé pasáže z oblasti esoteriky mě zaujaly. Celkově měla knížka spád a představuje možnou každodennost lidí od českého filmu.
(SPOILER) Četla jsem jako e-knihu a obálku knihy vidím až tady, je docela povedená :-) Kniha pro mě byla příjemná oddechovka, kdy jsem kvitovala hlavně dvě věci - zasazení do prostředí rozhlasu a povedeně napsané erotické scény. To, že se hlavní hrdinka Shay po romantickém víkendu v horách rozhodne vztah s Dominikem stopnout, mi přijde vysvětlitelné jen kvůli natažení knihy. Důvod, že předtím řekl, že mohou mít nezávazný vztah, mi nepřijde po tom, co tam prožili, jako dostatečný (aspoň tedy mimo stránky knih v realitě). Závěrečná zápletka mi přišla také spíše nereálná, ale Dominikovo vyznání v éteru jsem pak už čekala ;-) Když shrnu - příjemné oddechové čtení s erotickým jiskřením a happy endem. A název knihy v češtině je zajímavější než v anglickém originále.
Příjemné a zároveň poučné čtení pro předškoláčky nebo malé čtenáře. Kapitoly jsou krátké - ideální na čtení při koupání nebo před spaním. Dva malí kluci řeší hádanky od skřítka Vymetkouta, který jednomu z nich zabavil neuklizené hračky. Děti dopisy od skřítka hledají na různých místech pražské zoo - aby našly další, musí vždy vyluštit z nápovědy u kterého zvířátka nový dopis hledat. Čtenáři se tak dozvědí řadu zajímavostí o zvířatech (např. že vombati mají hranaté bobky), postavy navíc používají i různá úsloví a metafory, která si navzájem vysvětlí, a tím poučí i malé čtenáře. Velmi dobrý nápad je zařazení závěrečného kvízu a různých her a luštění na konec knihy - děti si tak zopakují zajímavosti o zvířatech ze zoo a pobaví se u toho. Doporučuji.
Příjemné čtení, Zane Grey prostě uměl psát. Řekla bych, že víc než o samotný děj šlo tentokrát autorovi o vyseknutí poklony těm, co v náročných podmínkách přinášeli civilizaci na Divoký Západ, konkrétně telegrafní spojení. Hlavní postavy kovbojů jsou vykresleny dobře, klaďáci a gentlemeni každým coulem ;-) Chování mužů k ženám v této knize je značně nerealistické a asexuální; když i největší padouch příběhu si přeje se s unesenou dívkou oženit a týdny se jí zřejmě ani nedotkne, když ho odmítá.
Na druhou stranu jsou zde realisticky a barvitě vylíčeny překážky, kterým muži z Western Union museli čelit - požár prérie, stampede, indiáni, záškodnictví bělochů, sucho a naopak silné bouřky... A k tomu trochu "vtipný" problém s bizony, kteří se rádi o telegrafní sloupy otírali, aby se podrbali (stáli na ně i frontu), a tak kůly mnohdy i pokáceli - a muži museli sloupy s telegrafním vedením znovu vztyčovat.
Díky knížce jsem si obohatila slovní zásobu o slova maverick a stampede :-).