Aymira komentáře u knih
Nejnormálnější kniha z celé série a tím tedy v tomto případě i nejlepší. Blumová se konečně nechová jako psychopatka, i když ji život donutí sáhnout si až na úplné dno. V jejím podání je zabíjení lidí tak jednoduchou záležitostí, že kdyby to takhle fungovalo i v reálném životě, všichni by se zbavovali svých nepřátel jak na běžícím pásu a skoro nikdo by na světě nezůstal. Opět je v knize dost věcí přitažených za vlasy až takovým způsobem, že to je možné snad jenom v knihách. Pořád mi ale vrtá hlavou, zda ukončení celé série bylo šťastně zvolené - protože přece Blumová bude muset žít někde jinde a celé to pro ni začne od začátku, nebo ne?
Psychopatka, která se ocitá v prostředí, kde je to samý psychopat. Asi tak by se stručně dal shrnout děj. Blumová, která vraždí lidi na potkání, protože každého z něčeho ihned podezřívá, aniž by si pořádně ověřila fakta. A ještě si myslí, že jí to projde. Kniha plná klišé, protože to, co se jí děje a místa, na která vždy zamíří, to vše jen její "zásluha". Sympatie pro takovou postavu nemám žádné. Na začátku knihy jsem si říkala přesně to, co později sama Blumová naznačovala - že čekám jen až na mě někde za rohem vykoukne Jack Nicholson z filmu Osvícení. Nicméně zajímá mě, o čem se v tomto příběhu dá ještě psát dál, a tak si přečtu i další díl.
Jedna z nejmorbidnějších knih, které jsem četla. Tady navíc morbidní takovým tím odporným způsobem. Nejprve si čtenář musí zvyknout na styl psaní pomocí velice krátkých vět typu Máma mele maso, Ema má mísu. Potom je třeba přivyknout netradičnímu prostředí pohřebního ústavu.
Hlavní hrdinka (pokud se dá vůbec označit za hrdinku) je něco jako Dexter v sukních. Pomstívá nespravedlnost, přičemž jí všechno klape jako po drátkách, hned každého zloducha objeví a hned ho vyřídí. Neskutečné. Ona sama ale není bez poskvrny - a to byl právě ten případ, kdy si myslím, že se z příběhu dalo vytěžit mnohem víc. Protože jakmile přišlo na to, o co v knize vlastně jde, bylo hned jasné, kam bude děj směřovat a kdo nakonec bude ten největší bídák. Kniha určitě stojí za přečtení, ale je tak trochu jiná.
Zajímavý vhled do života v Afghánistánu, přesto mám po dočtení rozporuplné pocity. Některé pasáže mohl autor více rozvinout - např. útěk ze země, počátky života v Americe, dokonce i jeho střetnutí s Talibánem. Přišlo mi, jako by útržky, které on osobně nemohl prožít, převyprávěl letem světem. Kniha pro mě byla místy depresivní a říkala jsem si, že už se těším na dočtení a na to, až si přečtu třeba zase nějaký krvák. Myslím si, že realita dnešního světa ve mně způsobila to, že jsem nedokázala zcela soucítit s hlavní postavou a dokonce ani s dětmi. Pro poznání některých prvků a zvyků afghánské a pákistánské kultury je kniha super, ale jako příběh na mě nepůsobila.
Knihu jsem přečetla jedním dechem. Výborně se dala sledovat celá nit příběhu, aniž by někde zůstalo něco nepochopeno. Mladá žena bojující proti ropným magnátům. Chvílemi to znělo trochu jako pohádka o tom, jak nezkušená studentka uniká kulkám a bombám, zatímco nejhledanější zabiják světa je dopaden tou nejpitomější náhodou. Celkově velmi zajímavý pohled do zákulisí nejvyšší americké politiky.
Naprosto klasická detektivka, kdy máme vraždu v uzavřené společnosti, takže je zcela zjevné, že vrah musí být někde tady. Vyšetřování formou dialogů a popisů vražedné scény postavami, které se v danou chvíli na onom místě nacházely. Vraha může čtenář jen hádat, protože konečný verdikt bude vyřčen až v závěrečných kapitolách na shromáždění všech postav. Příjemné čtení na jedno odpoledne.
Překvapivě krásná kniha. Příjemné propojení světa lidí s nadpřirozenem, kdy bohové navštěvují postavy v lidském světě a mně jako čtenáře to ale vůbec nerušilo. Čtení svižně ubíhalo, protože se neustále něco dělo. Rušivým momentem nebylo ani pojetí vztahu mezi Achilleem a Patroklem. Myslím, že mi tato kniha dala víc než povinná četba řeckých bájí ze školních let. Najednou jména postav a propojení mezi nimi dávala mnohem větší smysl.
A ten závěr mě naprosto okouzlil! Přiznávám, že i slzička ukápla. Klidně si umím představit, že něco podobného si v nejbližší době přečtu opět.
Doktor Watson poprvé potkává Sherlocka Holmese a snaží se rozluštit svůj první společný případ, jehož stopy vedou až k mormonům. Začátek knihy je na můj vkus až příliš analytický a nudný, ale část odehrávající se v Utahu a v které se Sherlock vůbec nevyskytuje, neměla chybu. Tyto kapitoly mohly být klidně o dost delší a přesto bych je četla s nadšením.
Série, pro kterou mám slabost. Proto jsem schopná při hodnocení i malinko přimhouřit oči. Ale ne že by to u této knihy bylo zase až tak potřeba! První půlka je sice spíše taková vysvětlující a rozhodně mi v ní chyběly autorovy pověstné krátké kapitoly s konci utnutými v tom nejlepším.
Ve druhé polovině však kniha nabralo tempo. Místy prostě jen čtete a čtete a vůbec nevnímáte svět kolem vás. Jste s postavami na místech činu a cítíte hrůzu, z které se dělá fyzicky špatně. Když Hunter s Garciou v předchozích příbězích honili sériové vrahy, bylo možné v opakovaných intervalech narážet na napínavé scény, v kterých si vrah pohrával se svými příštími oběťmi. Zde v Nenávisti nám toho tolik dopřáno není, protože zlo je od začátku známo a vrah jde přímo za svým cílem. Nenávist svým způsobem navazuje na Zlobu, ale zatímco Zloba mi přišla jako kniha téměř dokonalá, v Nenávisti na mě několik věcí úplně nefungovalo. Přesto ale stále slušných pět hvězdiček.
Čte se to svižně, místy je to i vtipné, ale v podstatě jsem se postupně ztratila v tom kdo vlastně co udělal a po kom se pátrá. Právě proto byl pro mě problém tuto knihu dočíst.
Strhující a svižný děj, i když konec byl už takový natahovaný. Kniha mohla mít klidně o sto stran méně a čtenář by přesto o nic nepřišel. Obrovský kontrast oproti předchozí knize Amnézie - především pomohl fakt, že vypravěčem je opět psycholog Joe a tentokrát je pro něj celý příběh velmi osobní. Trochu jsem se obávala, že s brzkým odhalením jména pachatele nebude celkem nic co řešit, ale naštěstí tomu tak nebylo. Jen tomu všemu stále moc nevěřím z psychologického hlediska. Chápu, že mateřská láska je nejvíc, ale proveditelnost zde popsaných zločinů mi přesto v reálném životě nepřijde moc možná.
Zklamání. Po přečtení první knihy série jsem očekávala další případ psychologa Joea a ono ejhle! Nic takového se nekonalo. Pár věcí na začátku nesedělo a tak mi chvíli trvalo, než jsem pochopila, že příběh najednou vypráví někdo jiný než Joe. Ale i poté to byla slabota. Bylo jasné o co jde a o co se detektiv snaží, ale děj mě vůbec nedokázal strhnout. Velice rychle se měnilo prostředí a zvraty díky tomu vlastně nebyly zvraty. No uvidíme co dál...
Ze začátku se to sice dobře četlo, ale zdálo se, že to bude spíše jen spousta psychologických řečí - vyprávěno ich formou hlavní postavou, kterou je psycholog. Zavražděná žena, jeden pomatený pacient... následně děj nabral obrátek a z hlavní postavy se stává štvaná zvěř. Hroutí se jeho dokonalý život včetně dokonalé manželky, dokonalé dcerky a dokonalého domu. Sám musí dokázat svoji nevinu a vydat se hledat skutečného vraha. Je to sice stokrát omletý příběh, ale tady to naštěstí působilo. Děj sebou přinesl pár nečekaných zvratů a závěrečnou akci. Kniha jako taková určitě nezklamala.
Není to úplně čistých pět hvězdiček, ale někde mezi čtyřmi a pěti. Určitě se jedná o nejnechutnější knihu z celé série, přinejmenším pro mě. Místy bych při čtení nejradši zavřela oči, abych nemusela číst, co všechno se dá lidem provádět.
Každopádně mě zaujalo pojetí - téma bylo takové strašidelné a fungovala provázanost na ostatní dějové linky, včetně osobního života komisařky. Sice se zdálo, že její osobní život nabere šťastný konec, ale po zkušenostech z předchozích knih jsem byla v tomto ohledu obezřetná a závěrečná věta celé knihy mi dala za pravdu.
Úplně jiná kniha než předchozí z této série. Tentokrát zde nejsou žádní pošahaní vrazi, žádné nadmíru mučené oběti. Naopak, příběh je takřka politický a pro Katie hodně osobní. Nedokážu zcela říct, že se mi děj líbil. Graham Masterton se na můj vkus stále neumí poprat s lidskými vztahy a city, takže Katie z toho všeho začíná vycházet jako bezpáteřní potvora. Kniha by se rovněž četla jinak v nějakém jiném desetiletí, v kterém byla IRA velmi aktivní, a ne v dnešní době. Nicméně svižný a akční závěr celkový dojem dosti napravil.
Zajímavé téma, ke kterému seděl motiv vraha. Umím si představit, že pokud je nenávist léty živená, může pak být pomsta z pohledu oběti pěkně sladká. Koneckonců už v přírodě platí, že matky jsou pro své děti schopny nemilosrdně zabíjet. Když je tou matkou lidský tvor, kterému nechybí inteligence, může chtít ublížit ještě víc a navíc je mu opravdu jedno, zda obětuje vlastní život.
V tomto díle je těch mrtvých poněkud více a především umírají ve velkém lidé z Katiina okolí. Její osobní život se vyvíjí nečekaným směrem, ale vlastně proč ne. Vždyť ona ta postava Johna je přece jen napsaná nějak divně a vůbec se k energické komisařce nehodí.
Tak toto se vyvíjelo velmi slibně... ale záhy to ustalo. Mám pocit, že Graham Masterton se vyžívá v kdejakých morbidnostech a sexuálních scénách, ale neumí pro ně vytvořit tu správně hutnou atmosféru. Že bych se bála nebo byla alespoň v nějakém větším napětí, tak to ani náhodou.
Tento příběh byl navíc takový nemastný neslaný. Ne že bych ho nepochopila, ale v podstatě jsem po dočtení moc nechápala smysl této knihy. Unikal mi význam jednání jednotlivých postav. Knize by opět slušelo trochu víc z irské historie nebo případně mytologie - tady to bylo pouze takové načaté a nic z toho. No a osobní život komisařky Maguirové je snad úplně bez komentáře. Jak je dobrá v práci, tak není moc dobrá v tom odhalit pro sebe vhodného partnera.
Autor se stále drží nastaveného mustru - v průběhu děje vloží zhruba tři až čtyři místa, kde si to pachatel vyřizuje se svou obětí, přičemž je to vždy dostatečně morbidní a pro oběti trýznivé. Stejným zůstává i to, že hlavním hrdinům umírají blízcí lidé. I když v případě této knihy to bylo až příliš okaté a možná i ne úplně nutné. A do toho ještě trocha těch osobních vztahů, peprných sexuálních scén a tentokrát i něco málo z lesbické zkušenosti.
Od prvního dílu série mi neuvěřitelně leze na nervy postava Johna. Sedlák, který je machr na internetové obchodování? Budiž. Ale ta jeho nesebejistota a neustálé hledání sama sebe se ke Katie vůbec nehodí. Stejně byl ve všech knihách dobrý jen leda tak na vaření a jako křoví hlavní hrdinky.
Po tématu zneužívání v katolické církvi přišlo téma prostituce, z kterého se ale rozhodně dalo vytěžit víc. Autor to ovšem pojal z afrického konce a asi to tak prostě chtěl. Uvidíme, co zajímavého přinese další kniha.
Téma, které mě ne úplně bavilo, ale není to výběrem tématu, proč se mi tato kniha nelíbila tolik jako předchozí. Něco jí chybělo a na druhou stranu jí občas něco až přebývalo. Jak již někdo poznamenal, není úplně v pořádku ta absolutní absence jakéhokoliv citu, když hlavním hrdinům zemře někdo blízký. Jako by v Irsku vůbec neměli čas truchlit. Proces mučení a vraždění byl v tomto příběhu natahován téměř až donekonečna, a to nejsem z těch, kterým by v knihách trochu (trochu víc) té morbidnosti vadilo. Na to, že je autor mužského pohlaví, připomínají jeho knihy místy červenou knihovnu, především expresivním popisem postelových scén. Přesto celou knihu shrnuji pozitivně a přečetla jsem ji velmi rychle.
Musím říct, že mně se to líbilo moc. Po dlouhé době jsem měla chuť na něco pořádně ujetýho a morbidního a tady toho tedy bylo až přehršel. Do irského prostředí příběh dokonale zapadal a irská mytologie, která v knize hraje hlavní roli, mu dodávala pořádný šmrnc. Navíc má čtenář možnost se trochu víc zorientovat v politicko-historických vztazích mezi Iry a Brity.
Samozřejmě, že kniha má svoje mouchy, od policejního týmu až po fantaskní závěr. Ale pokud si najdete na čtení klid a pár hodin času, je to pořádná jízda. Těším se na další díly série.