Ayna
komentáře u knih

Druhý díl za mě lepší než první. To nejlepší je ale hned na začátku - dokončení příběhu kočičího vraha. Následuje odlehčené (a lehce úchylácké) setkání s prsatou královnou víl a jejím pedo-sado-maso manželem, který vypadá jako její mladší ségra, a potom řešení dalšího úkolu - na místním hřbitově prý obchází přízrak černého psa a brutálně tam umírají lidé, takže se to Elias s Čise vydávají vyřešit. Bohužel opět se tam během akce začali na můj vkus příliš shromažďovat a vykecávat čarodějové/kouzelníci. A opět to končí v polovině, slušným cliffhangerem.


(SPOILER) Rereading po delší době, protože jsem náhodou dostala nějaké nové díly. Což asi přesně ilustruje můj vztah k této manze - když už se mi to dostane do pracek, ráda si to občas přečtu, ale na druhou stranu, nezajímá mě to natolik, že bych si ty pokračování aktivně sháněla sama, a pokud tuhle sérii nikdy nedokončím, asi mi to bude jedno. Je to taková pohádkovější fantasy, která občas zabrousí do hororu. Jednotlivé "případy", které Čise s Eliasem řeší, bývají někdy dost dobré, i když spíš v dalších dílech, co si tak vybavuju. První díl je ještě takový seznamovací a pořádně se to tu nerozbalí. Co je pro mě na této manze asi nejzajímavější a zároveň nejznepokojivější, je ta úvodní myšlenka, kdy si starej týpek koupí na aukci patnáctiletou traumatizovanou holku v řetězech, protože si myslí, že to bude super materiál na učednici... a taky na manželku. Doma ji proti její vůli svlíkne pod záminkou, že ji musí vykoupat a.... dál naštěstí nic, zbytek knížky se k ní chová "jen" jako její přísnej tatík. Chtěla jsem tu napsat, že tahle knížka je něco jako Lolita meets Harry Potter. To by asi bylo přehnané, ale ty vibes Bohuše Matuše a jeho mladé, jak tu někdo zmiňoval přede mnou, to rozhodně má.


Čas od času ke mně doputuje nějaká knížka od paní Javořické a já si ji ráda přečtu (a stejně ráda ji odložím). Na to, jak jsou staré, jsou stále celkem čtivé. Líbí se mi její popisy přírody, starých zvyků, tehdejšího prostředí atd. Dozvím se něco o tom, jak se žilo dřív. Zápletky bývají občas celkem drsné, což není ke škodě, to je prostě život. Ale dost nesouzním s některými autorčinými postoji, které razí, a podle kterých ten příběh mravokárně utváří, takže na konci z toho mívám pravidelně smíšené pocity a ty její happy endy mi nepřijdou moc happy. To byl i tenhle případ.


Tuhle knížku jsem dnes našla v knihobudce a zhltla ji za jeden večer. Předmluva o autorově dětství v Beskydech byla podmanivá, stejně jako popis místních lesů a pralesů. Fotky byly zajímavé, většinou černobílé, což tak nějak prohlubovalo nostalgičnost této knihy. Byl to pěkný výlet do kraje zbojníků.


Je to naivní blbinka, ale v žánru sešitových brakovek asi lepší průměr, od tohoto typu "knih" člověk nemůže očekávat vysokou literaturu. Na krátkém počtu stránek je nacpáno mnoho akce, i na lovestory dojde. Líbila se mi sci-fi zápletka s paralelním světem, který padouši vytvořili a kam odesílali každého, kdo jim byl nepohodlný.


Klasická stineovka, která nám připomene, že jezdit kamkoli na tábor je vždycky zaručený způsob, jak se vystavit nebezpečí smrti. Tentokrát jde o tábor divadelní, což se mi moc líbilo. Nakolik můžu posoudit na základě svých znalostí osazenstva místního dramaťáku, tak to bylo dost přesně popsané (spousta afektovaných lidiček, vedoucí sociopat a nějaký ten pokus o vraždu). Zamlouvalo se mi, jak byly napsané postavy, celkově ten styl i černý humor, který tím prosakoval. Taky mi oproti některým jiným dílům od tohoto autora přišla propracovanější ta "detektivní" část - je tu hned několik podezřelých s uvěřitelným motivem, ale samozřejmě by to nebyl Stine, aby tam nebyl plot twist.


Tohle mě bavilo, hlavní postava byla sympatická a vtipná, nápad s videem zaznamenávajícím budoucnost za mě super. Závěrečná pointa trochu divočina, ale pokud člověk chvíli předtím četl Sbohem a na shledanou, tak to už zase tak šokující není. Akorát je škoda, že se toho hrdinka většinu dozví formou dlooouhého vysvětlujícího monologu od záporáka, to je takové lehce odfláklé a kniha tím ztrácí tempo. Mmch stejně jako příběh několika dalších "pajkovek", i tohle se objevilo v netflixáckém seriálu Půlnoční klub. S nějakými zásadními změnami, např. místo Rely tam byl afroamerický gay Rel.


Tady se mi forma líbila víc než obsah. Autorka psala bystrým, břitkým způsobem, měla dobře vypointované vtipy i trefné postřehy o mezilidských vztazích. Používat takový talent na tak banální příběh mi přijde škoda. Spíš než v celku je síla téhle knihy v jednotlivých "scénách" (večeře s nabarvenými botami, zabouchnutý klíč a hrdinka na ulici ve spoďárech, návštěva kina... atd.) Trochu mi připomíná tvorbu Betty MacDonaldové, která taky psala s humorem o krušném životě pracujících mladých žen za Velké hospodářské krize. Trochu.


Nevím, jestli byla dřív kniha nebo film, působí to ale tak, jako když je kniha napsaná podle filmu (pak ale nechápu ty změny oproti předloze). Prostě jsou to hlavně dialogy z filmu s nějakým ne moc propracovaným textem navíc. Jak je v podobných případech obvyklé, na začátku se ještě autor snažil vymýšlet tu "vatu" navíc, ke konci to už upadá a jsou tam hlavně jen ty dialogy. Když člověk zná
dobře film, tak se to dá, pěkně si to osvěží, ale číst to bez znalosti filmu by byl asi nic moc zážitek.


"Poslyš, synku. Aby ses stal opravdovým vlkem, musíš sníst lidskou pannu!" Čekala jsem, že z kombinace drsných německých pohádek a japonské podivnosti vzejde větší bizár, ale tohle bylo ještě překvapivě krotké. Asi je to určeno mladším čtenářům, nevím. Kdyby se to dotáhlo dál, jsem rozhodně tým Hans + Karel. "Otče! Tohle je opravdový hrdina, který zabil draka a zachránil mi život. A pokud je třeba, dokáže se dokonce skvěle převléct za ženu." "Ach tak, chápu."

Většina knih sepsaných podle filmové nebo seriálové předlohy, co jsem kdy četla, za moc nestála, takže mě příjemně překvapilo, že tohle se dalo celkem v pohodě číst. Byť ke konci čím dál víc vystupovala epizodičnost a mělkost jednotlivých kapitol. Jinak seriál jsem sledovala jako malá a pamatuju si jen útržky, takže nemůžu srovnávat knihu s předlohou. Plusem je fotografická příloha knihy.


Když jsem v místní knihobudce zahlídla růžový paperback s dramatickým názvem Trosečník z Cynthie, mylně jsem se domnívala, že jde o nějakou harlekýnku. Už první prolistování mi ale prozradilo, že půjde o něco úplně jiného. A hele, Verne, od toho jsem něco četla naposledy v minulém tisíciletí, tak proč ne... (Že to ve skutečnosti Verne nepsal, jsem se dozvěděla až tady.) Nakonec to byl zajímavý literární výlet na lodi poháněné palivem z mrtvých mrožů.

Na knížku jsem narazila náhodou v místní knihobudce. Neslibovala jsem si od ní mnoho, ale nakonec jsem byla příjemně překvapená tím, jak to bylo vtipné a zábavné. V něčem to samozřejmě velmi zastaralo, ale příběhy kluků-rošťáků si užil i jedenáctiletý syn, přestože některé reálie minulého režimu vůbec nechápal (a bylo mu to putna).


Tenhle díl mě moc nebavil. Postavy mi přišly divné, jejich chování zkratkovité, děj se posunoval pomocí divných náhod. Prolátnout v půlce vraha tomu nijak neprospělo. Smrtící povzbuzení od stejné autorky mi přišlo lepší. Jo a taky nemám ráda debatní kroužky...


Druhý stopáčový díl série Údolí přízraků a opět takový průměr. Zápletka podobná jako v Posedlé, na internátní školu přijde nový student a opět proti sobě omylem poštve místní nadpřirozené zlo, tentokrát ducha z jeskyně, kterého se musí zbavit dřív, než se duch zbaví jeho. Nejzajímavější asi je, že je to tentokrát psáno z "pohledu" nevidomého kluka (a občas i jeho psa).


Během pár dní jsem sjela několik dílů VA, a když jsem zrovna dočetla tenhle, tak mě napadlo, že bych se tu mohla zastavit a zanechat tu taky nějaké hodnocení. Navzdory různým nelogičnostem (např. proč místo jednostranných magických kontaktů prostě nepoužívají mobil, ušetřili by si polovinu problémů) a navzdory tomu, že nejsem cílová věková skupina, mě to strhlo. Má to spád, vtip i dramatickou atmosféru, i akční scény, který mě většinou nudí, mě tu bavily. Rose & Dimitrij mi připomínají moje oblíbence Buffy & Angela. Áčko v béčkové literatuře.


Nemastná, neslaná knížka o tučňákovi, medvědovi a zajíci, kteří se stanou přáteli a usídlí se v opuštěné maringotce v lese. Na začátku je i trochu vtipná (únos tučňáka ze ZOO), pak už se tam nic moc zásadního neděje. Nejmenší čtenáře, kterým je tato knížka doporučovaná jako první samostatné čtení, možná osloví tím, že má velká písmena, hezké obrázky a nemusí se u ní myslet, ale pro mě jako předčítače to byla smrtelná nuda. Nadhodnocuju kvůli ilustracím a kvůli tomu, že je to kvalitní uspávadlo - při čtení mi dítě vždycky večer vždycky během chvíle odpadlo, takže nám tahle tenounká knížečka vydržela na hodně dlouho.


Tuhle knihu si vybral sedmiletý syn v knihovně v regálu s literaturou pro děti jeho věku. Si myslím, že tady knihovnice to zařazení trochu netrefily, sice jsme to přečetli až do konce a nějak ho to zabavilo, ale tak půlku z toho nepochopil. Za mě celkem dobrý, neotřelý, místy vtipný, místy depresivní. Jen mě štvalo, že tam není snad jediná ženská postava, která by nebyla vykreslená jako děsná číča (kromě těch, co se v ději jen mihnou a nejsou rozebrány vůbec). Ilustrace jsou tak ošklivý, až je to vtipný.


Jednoduchá, ale dobře sestavená logopedická cvičení, obrázky, které udrží zájem dítěte. A zabralo to.


Ilustrace jsou nádherné a dělají většinu atmosféry. Když si představím knihu bez nich, musím říct, že by mě asi nebavila. Ne že by to bylo špatně napsané, ale není to ani nic převratného. Bohužel Gaiman si u mě jinými díly nastavil laťku hodně vysoko, takže jsem měla sklon čekat něco víc.
