BarboraJir komentáře u knih

To téma ve čtenářské výzvě (kniha s vánoční tématikou) jsem proklínala. Ale kvůli tomu, aby se do této knihy dokopala a vzala Dickense na milost, to stálo za to. To je tak krásný! Ano, je to prvoplánová pohádka a hlavně Dickens se prostě blbě čte s těmi jeho barvitými popisy. Ale příběh je to kouzelný. Kdo by nepotřeboval občas prohlídku minulosti, přítomnosti a budoucnosti od Ducha Vánoc. Jo, a je to krátké, takže doporučuji přečíst na jeden zátah a pustit nějakou nostalgickou hudbu. Mě k tomu pasovaly The Killers.

2 31.08.2018

Padesátileté výročí srpna 1968 jsem si připomněla s Mlynářem. Pamětníkovi sice nemůže člověk věřit všechno, ale vyprávění Zdeňka Mlynáře krásně ilustruje vše, co se odehrávalo v době pražského jara a chvíli po něm v politice. Člověk pochopí taky uvažování těch "reformních komunistů," a jak tomu mohli věřit. A k tomu se to krásně čte, doporučuji.

1 20.08.2018

Je to krásná kniha. Janáček je mistr ve vytváření psychologického profilu historických osobností, o kterých píše. Jistě, někdy jde se svou interpretací daleko za jistotu poskytovanou prameny, ale vzhledem k jeho erudici a znalosti doby, to není na škodu. Valdštejn v jeho podání opravdu není hrdina, je popsán těmi nejhoršími výrazy, ale přesto s obdivem. I leckterý romanopisec by tuto schopnost záviděl. Až z té knihy zůstane pachuť: v tom příběhu jsou prostě pletichařící nebo rovnou za prachy vraždící prevíti všichni, až na tři do posledního dechu věrné (doslova). Prostě Game of Thrones jsou očividně vedle skutečné historie raného novověku hadr, pokud ji umí někdo dobře napsat a to Josef Janáček umí.

Na Lewisovi mám ráda, že i když píše knihy o křesťanství pro laickou veřejnost, nesnaží se jako ostatní teologové 20. století (možná proto, že není teolog a jen fušuje do řemesla, což se ukazuje opakovaně jako dobrá volba u všech filozofů i teologů) podlézat veřejnost. Nezůstane na půlce cesty, nepřizpůsobuje se populárním tvrzením a když moralizuje, tak nikoho neutěšuje ve stylu "ještě to s tebou není tak strašné." Prostě podává svou pravdu tak, jak ji chápe bez úprav a přilepšení. Na mnoha místech je to dobře. Umí základní náboženská dogmata vysvětlit snadno pochopitelnými metaforami, jazyk je to tak nádherný, že si zápisník na libozvučné a moudré citáty plním s jeho knihami jako obvykle na mnoha stránkách. Stále je Lewis jedním z těch autorů, kteří se narodili, aby napsali to, co napsali. Ale na mnoha místech se dostává na tenký led, když svou pravdu podává zcela ultimativně, přestože ji různí teologové všech denominací vykládali v historii na mnoho způsobů. Pak to působí tak trochu všeználkovsky a příliš dogmaticky.

6 08.08.2018

Nějak mi ten seriál asi připadal uvěřitelnější než kniha. Kniha se čte sama, šlape to a taková ta temná zákoutí britské politiky a žurnalismu mě bavila. Ale to americké zpracování (alespoň první série, pak už je to škvár) se mi z nějakého důvodu líbilo víc.

1 01.08.2018

I po letech aktuální. Rozumí tomu i laik a poučí se i odborník. Na to, jak je to útlé a kompaktní do kabelky, geniální počin.

1 17.07.2018

Občas se člověk dostane k autorovi, o kterém se dá říct, že se má co říct, a narodil se proto, aby to napsal. A to je C. S. Lewis. Narnie mě nikdy nebavila, ale i tam čtenář vidí to geniální využití metafory a fantazie k vyjádření hlubokých pravd (které prostě Lewis nějak chápe, řekla bych, že dost instinktivně je chápe víc než nejstudovanější kněz). A bez ohledu na teologickou stránku věci, je dokonalý znalec lidského charakteru. Hlavně toho typického rysu lidské povahy, přesvědčit sám sebe, že nejsem tak špatný, že vlastně moje pohnutky jsou ryzí a nemůžu za to, že z toho tak úplně dobro nevzešlo...

2 24.05.2018

Uznávám, že Tomáše Halíka prostě nemám ráda, takže k němu přistupuji s předsudkem. (Na druhou stranu má kniha přes 700 stran a přečetla jsem ji celou, takže zase tak předpojatá nejsem). Musím uznat, že pokud se "drží svého kopyta" (tedy teologie a psychologie), tak píše krásně, dokáže vysvětlit docela lidsky i některá katolická dogmata a má hluboké pochopení pro lidskou duši (skoro se mi chce říct, že každý kněz by měl být taky praktikující psycholog, je znát, jak mu tady pomohlo nejen studium, ale asi hlavně ta praxe). Problém je, že v mnoha textech se pan Halík svého kopyta nedrží, brousí do politiky a přetéká společenským apelem, který mě prostě v knize tohoto typu nezajímá. Stejně v několika textech je znát, jak se snažil "oslovit všechny" a "nikoho neurazit." To ale nejde, když je někdo katolický kněz, musí někdy říct A nebo B, i když se tím někomu nebude líbit. Ale to je problém spíš prvních textů, které se váží k příležitostem celospolečenským. Druhá část knihy už touto rozmělněností netrpí. Myslím, že tři hvězdy docela po zásluze.

3 30.04.2018

Když člověk leží s dítětem ve špitále, tak takovou "literaturu" ocení. Ale mám k tomu dvě poznámky : 1. Už od mánie kolem Fifty Shades si kladu otázku, proč by mi měl obsesivni, chorobně žárlivý a očividně nejistý a neuroticky muž připadat sexy, 2. Stále čekám, kdy narázím na erotickou knihu, kde hlavní hrdina bude chudý, nevzdělaný, ale jinak zábavný křupan. Taková reálnější situace se ale v knize od dob D. H Lawrence nevyskytla...

3 25.04.2018

Hodnotit se nedá. Je to historický pramen. Hvězdičky jsou za překlad a hlavně za obsáhlý výběr z přemluv pro jednotlivá vydání. Často se stává, že když si přečtete dílo, které nějakou nepěknou či přímo zločinnou ideologii zakládá, zjistíte, že se mu křivdí. Že ve skutečnosti ty hrůzy autor neplánoval. Proto jsem to taky četla, ze zvědavosti, zda to tady tak taky je. No, tak toto není ten případ :-)

3 17.04.2018

Jedna z nejlepších historických knih, kterou jsem kdy četla. A to zdaleka ne pro její vědecký přínos. (Ono, když čtete knihu dvacet let po jejím vzniku, už vám těžko může připadat přelomová, protože její poznatky a ostatně i to, zda je nebo není přelomová, vám dávno řekli ve škole.) Jde spíš o to, jak je to napsané. Autor nikdy nesklouzne k bulvárnímu stylu psaní či obecné řeči. Přesto se v každém odstavci najdete větu, která vás pobaví, utkví v hlavě a často si ji musíte zapsat. Jak jsem psala v minulé recenzi knihy od F. Šmahela - i historická věda se má psát tak, aby se to dalo číst. No, ještě s mám co učit :-)

Výborná analýza národního myšlení v předhusitských a husitských Čechách. Je cenná nejen pro (někdy až přehnanou) opatrnost všech autorových tvrzení, ale především proto, že se F. Šmahel nesnaží nacionalismus husitů ani dokázat ani vyvrátit jako všichni před ním. Někdy je čtení hutné především proto, že už předpokládá znalost tématu a i já jsem se občas hůř orientovala, jelikož se specializuji přeci na o pár set let mladší období, ale krátký pohled na wiki postačí, aby se člověk zase našel, tak složité to není. Pan Šmahel navíc píše s takovou lehkostí, že i když se na některé větné konstrukce musíte soustředit (ono rozebírat, zda husitský nacionalismus byl nebo nebyl progresivní a citovat starší autory, to se normální lidskou řečí dost dobře nedá), tak v jiných odstavcích se třeba i usmějete a většinou text splňuje základní požadavek vyslovený prof. Čornejem: "Pišme historii tak, aby se dala číst."

1 23.03.2018

Ani Pekař neunikl duchu doby, jejímu vlastenectví a částečnému promítání jejích měřítek do historie, ale člověk musí obdivovat, jak stál jako jeden z mála se snahou o kritický a vědecký přístup proti téměř celému vědeckému mínění nejen laickému, ale také části vědecké obce. To asi nikdy nepřestane být aktuální...

1 13.03.2018

Tento spis nejvýstižněji popisuje Masarykovu filozofii českých dějin. V tomto případě natolik výstižně a dobře, že je možné ji s určitými výhradami přijmout. Z pohledu historika nikoliv, ale z pohledu filozofie dějin takto vysvětlenou ano...

2 12.03.2018

Temné a napínavé.

2 10.03.2018

Asi jediná kniha o rodičovství, která mě bavila a se kterou se dá souhlasit. Zdaleka ne se vším, ale s tou hlavní myšlenkou, určitě. Časem se to opakuje a ztrácí dech, ale čtivě to napsané je, o tom žádná.

1 10.03.2018

Zase jedna klasika, jejíž velikost jsem nepostřehla. Přečtu znovu po letech a uvidíme..

Mizerný překlad, který začíná už nešťastně převedeným názvem. Snaha spojit dvě stránky rekatolizačního procesu- represivní a pozitivní prostředky - je jistě chvályhodná, protože to zatím nikdo z historiků nenapsal. Bohužel, ale autor vybírá jen některé prostředky a zůstává tak na půli cesty. Vidění z venku (zvlášť pro období takto zatížené nacionalistickými konotacemi u nás) je vždy ku prospěchu, ale autor v tomto případě není seznámen se zásadními prameny a literaturou a dospívá k dost tristním dezinterpretacím některých dějů a má tam některé faktické boty... Škoda.

1 10.03.2018

Dočetla jsem to, protože to byla má první beletrie přečtená v němčině. Vzhledem k omezenosti slovní zásoby autorky to byla dobrá volba. V tomto jazyce to navíc dostávalo roztomile perverzní nádech. Na druhou stranu je to spíš naivní romance než nějaká erotická kniha, takže slovní zásoba se mi rozšířila spíš o slovní spojení typu "Neopouštěj mě" a "Nemůžu bez tebe žít" než o nějaká lechtivá slovíčka...

Nádherně napsáno. Přináší nové podněty pro studium doby a z celého textu vyzařuje pochopení autora pro duch doby, který ovšem většina jiných historiků chápe úplně jinak. Skoro jako by studovali odlišné fenomény. Škoda, že českému čtenáři je od tohoto historika světového formátu v překladu dostupných tak málo knih.

1 10.03.2018