BarboraJir
komentáře u knih
Každodennost renesančního aristokrata
Marie Šedivá Koldinská
Skvěle popsané, možná bych eseje více zobecnila. Často se totiž ona "každodennost" ukazovala na velmi výjimečných osobách. Leč, tak už to s naší znalostí života běžných lidí v historii je, že prameny k tomu nemáme, tak si musíme vystačit ze zobecněním života těch nevšedních.
Valdštejn a Eleonora
Vladimír Přibský (p)
Knihu jsem si koupila, protože název „Valdštejn a Eleonora“ ještě v kombinaci s touto erotickou obálkou, je prostě historický vtip. Něco jako se chemik zasměje kyselině sirné, tak se historik raného novověku zasměje představě, že by Valdštejn měl mít pletky s císařovnou Eleonorou (ještě ve finální fázi života, kdy kvůli dně a syfilidě skoro nemohl chodit). Ale tak těšila jsem se na lechtivé a odlehčené čtení…
Leč, nestalo se. Ta kniha se nedala číst. Dialogy přeskakovali mezi hovorovou češtinou a jakýmsi eliptickým stylem, kdy se vynechávalo první slovo věty. Až si nejsem jistá, jestli to nemělo být umění. Ale postavy taky nic extra. A to si ani nedovedu představit, jak se v ději orientuje někdo, kdo je děním překvapen a všechny ty plukovníky a generály se neučil na státnice.
Ať zemře král
Antonín Polách
Od Antonína Polácha jsem četla Mezi císařem a papežem rovnou třikrát. Od té doby sahám po jeho knihách s nadšením, ale málokdy mi to nadšení vydrží až do konce. V tomto případě jsem už od začátku věděla, kdo bude vrah. Hlavní hrdina mi tak nepřipadal tak chytrý jako ostatním aktérům příběhu. Navíc dialogy pokulhávají, strašně často se vysvětluje místo, aby se něco dělo. Císař Fridrich II. je charismatický a zajímavý (což jsem ale věděla, miluju tuto historickou postavu). Ale jeho postava se nápadně podobá Zikmundovi v jiném románu nebo dokonce Rastislavovi v dalším. Za přečtení to stojí, jako seznámení se Sicílií a italskou politikou 13. století to také není špatné. Ale jinak docela zklamání.
Zapomenuté příběhy
Marian Kechlibar
Historie tak, jak ji mám ráda. Jako historie lidí, jako historie, která se neopakuje, ale vždy přijde s něčím novým. Příběhy v knize popisují události, které zapadly, protože se často nehodily do oficiálního narativu, který popisuje procesy a potřebu doby místo, aby přijal, že historii prostě píšou lidé, kteří jednají chaoticky. A že mnohdy o běhu dějin rozhoduje náhoda.
(A nemůžu se ubránit dojmu, že negativní hodnocení vychází z toho, že čtenáři nemají rádi pana Kechlibara za jeho názory. Protože objektivně vzato, i pokud nejste okouzleni, tak ta kniha prostě špatná není, zatímco Kechlibar je na svém blogu docela kontroverzní a jistě má hodně nepřítel.)
Neumělcům života
Marek Vácha
Já vám nevím, když srovnám tuto knihu s Nevyžádanými radami, tak je to velké zklamání. Tedy autor přistupoval k mládeži jako přítel, dnes z něj cítím zahořklost a kritiku. A to především k ženám. Mnoho myšlenek v knize stojí za to, ale celkové vyznění zanechá pachuť na jazyku.
Bratři ze Soluně
Antonín Polách
Četlo se to těžko, přiznám se. Dialogy strojové, postavy neuvěřitelné. Ale přečetla jsem to a nelituji. Vedle jiných autorových knih toto patří spíš pod průměr. Ale zato mi v hlavě ožila politika byzancké říše, myšlení Konstantina a Metoděje. Jako historička dávám velký palec nahoru za pochopení mentality a poctivou snahu vykreslení prostředí a myšlení lidí tak, jak to (na základě současných poznatků) bylo. Takže vřele doporučuji se tím prolouskat, i když to místy skřípe.
Láska tvoří krásu
Marek Vácha
Četla jsem Váchovy starší knihy a byla nadšena. Čím blíže současnosti, tím spíš mě čeká zklamání. Bylo to, hezké a příjemné. Místy těžko stravitelné. Spíš zklamání.
Jak poznat psí duši
Rudolf Desenský
Přiznám se, že nám doma většina technik pana Desenského nefunguje. Protože nejsme napůl pes, jako on :-) Ale pokud knihu neberete jako učebnici, ale jako inspiraci na cestě lépe porozumět svému psu a líp si s ním rozumět, tak je to geniální kniha.
Alchymista
Paulo Coelho
Nechápu ten hype. Ano, ta myšlenka, že máme jít za svým snem a nebát se, je hezká. Často se ptám, jako mohou lidé žít a být "tak nějak v pohodě" a nejít si za štěstím. Ale kdybych to tak měla, tak tato kniha mě vykročit z komfortní zóny nepřinutí. Navíc to ke konci už ani nebylo moc čtivé. Průměr s obrovskou popularitou.
Dopamin: Jak přežít blahobyt a neubavit se k smrti
Anna Lembke
Dokonalé. Skvěle a čtivě podáno to, na co by profesor adiktologie potřeboval několik semestrů a stejně bychom to nepochopili. Jen těch osobních příběhů bylo možná trochu moc, ale to je už holt americký styl.
Dva lístky a poupě
Mulk Rádž Ánand
Kdo chce poznat taje čakového průmyslu v koloniální době, tak si to musí přečíst. Jako ano, koho to vlastně napadne, že? Ale vážně, kniha je drsná, čtivá a zajímavá. Prostředí čajové kolonie je pro nás zhýčkané Evropany jako sci-fi. A čaj vám taky z četby trochu zavoní a hned si ho víc vážíte.
Odse*te se
Gary John Bishop
Hlavní myšlenka je skvělá, s tou nelze souhlasit. Povzbudit lidi v tom, že je to na nás, že si máme přestat stěžovat a něco s životem udělat.
Ale tuto jednu větu roztáhl autor na celou knihu. A to je docela nuda...
Ílias
Homér
Tak Homéra asi nelze hodnotit, že... ale překvapilo mě, že je to vlastně docela akčňák. Když to vezmu čistě čtenářsky, tak po osekání pár jmen a popisů je docela page-turner.
101 rad pro úspěšný prodej
Zig Ziglar
Je to starší, spíš už antik. Ziglar radí prodejcům, kteří chodí dům od domu nebo vytáčí telefonní čísla. Ale ten základ, ta myšlenka, hlavní zásady - to platí úplně stejně dnes jako tehdy. Online podstatu psychologie prodeje zase tolik nezměnil.
Islám a západní společnost
Christine Schirrmacher
Prvních několik kapitol naprosto skvělých, protože popisuje (tehdejší - 2017) situaci s Islámem v Německu. Bez nenávisti nebo naopak přikrášlování, ale tak, jak to je. Autorka taky nabízí mnoho podnětů k zamyšlení ohledně integrace a multikulturality. Na druhé straně, časem to ztratí šmrnc, protože druhá půlka knihy už nepřináší nic nového někomu, kdo se v problematice trochu orientuje. Jako úvod do problematiky to doporučit můžu, i když čtivost místy pokulhává.
Dějiny světa v 50 psech
Mackenzi Lee
Autorčin styl psaní mi nesedl. Ty vtipy a názory tam byly příliš okaté a časté. Na druhou stranu z historického pohledu kniha přinesla dost zajímavého, neotřelý pohled a psí příběhy byly krátké a poutavé. Člověk se zasmál, poplakal si a ty ilustrace jsou nádherné. Ale, jak říkám, autorčiny "humorné" vsuvky byly opravdu otravné.
Katova smrt
Laura Noll
Heinz Pannwitz byl zajímavou postavou, hrál zřejmě dost významnou roli nejen v kriminální službě, ale také v hrách německé rozvědky.
Kniha byla velmi zajímavá.
Na mém webu najdete recenzi knihy z pera pamětníka událostí. Vřele doporučuji.
https://pochopte-dejiny.cz/katova-smrt/
Kniha o orgasmu
Kateřina Janouchová
Je to správná knížka. Nehodnotila bych to po literární stránce - jedná se o učebnici, návod a manuál. Jde přímo k věci a dává praktické tipy. Není tak komplexní jako třeba knihy S. Winston nebo Regeny Thompson, ale ty většinou stejně nejsou přeloženy do češtiny, takže pro českého čtenáře je tato kniha unikát. A sice není komplexní, je to spíš seznam tipů, ale o to jednoznačnějším a přímočařejším jazykem se autorka vyjadřuje. Žádná omáčka a žádná ezoterika. Takže dávám čtyři hvězdy. Asi si je i zaslouží, protože kdo chce, tak v ní najde přesně to, co potřebuje.
Elegie
Jiří Orten (p)
(SPOILER) Nádhera. Skvělý jazyk a hlavně originální obrazy. Člověka nutí přemýšlet nad významem. Po většinu čtení na vás dýchá smrt, protože autor si s tím tématem zahrává. Ať už mluví o zesnulém mládí a naivitě, o dávných láskách nebo smíření s vědomím valstního konce. Ale poslední eleigie je naplněna optimismem, který to celé postaví na hlavu a naplní významem. "Ještě ne, ještě mám co říct a co žít," tak by se dal shrnout závěr sbírky. O to tragičtější je fakt, že autor nečekaně a tragicky zemřel před vydáním sbírky. Fakt ironie. Sbírce to ale na působivosti neubírá. Je to silné čtení, krásně silné. Naplní depresí i radostí ze života najednou. Doporočuji přečíst v jendom kuse.