BarboraJir komentáře u knih
Nádherně napsáno. Přináší nové podněty pro studium doby a z celého textu vyzařuje pochopení autora pro duch doby, který ovšem většina jiných historiků chápe úplně jinak. Skoro jako by studovali odlišné fenomény. Škoda, že českému čtenáři je od tohoto historika světového formátu v překladu dostupných tak málo knih.
Člověk čeká na pointu a ona není nic moc. Jedinou zajímavou část díla představují morální dilemata počítače. Jinak jsem stále myslela na Červeného trpaslíka... ale nejsem čtenář sci-fi, toto byl jen pokus se do žánru dostat četbou klasiky a očividně se minul účinkem.
Krásné. A jsem ráda, že jsem si to přečetla až v dospělosti, když mám sama děti. Je to pak o to víc dojímající.
O dinosaurech v Čechách se toho mnoho nedozvíme, protože nálezy o nic tu moc nemáme, to by mi ani tak nevadilo. Co je horší, je že už v autorově Encyklopedii dinosaurů téměř celý obsah knihy najdeme. Takže má smysl si ji spíš koupit, doplnit s ní knihovnu, protože má krásné ilustrace. Vedle Knihy o pravěku se bude líbit. Ale stejně jako u Knihy o pravěku, její poznatky brzy zastarají. Jak pomíjivé jsou informace které se člověk v dětství nad dinosauřími encyklopediemi učil zpaměti, aby jimi udivoval dospělí.
Já nevím, nadchla mě originalita nápadu, párkrát jsem se zasmála, ale vtipy a formulace se opakují, takže počínaje 30% už je vtip zcela vyčerpán. Ale na odpočinek to docela ujde.
S hlavní myšlenkou o nemrhání časem, který nám byl dán; o neplýtvání talentem a o nutnosti žít život naplno, je možné docela bez výhrady souhlasit. K tomu doplňuje autor dílčí myšlenky často také podnětné, hodné zamyšlení, i když ne se vším je možné souhlasit. Velice často se ovšem opakuje, ale rozsah dílka je takový, že to nakonec ani nevadí. Nepříliš náročná literatura, který ale poskytne množství lárky k zamyšlení.
Nejedná se o vylíčení průběhu, příčin a důsledků vzniku nacionalismu. Spíš knihu vidím jako souhrn autorových (většinou docela zajímavých a podnětných) myšlenek na dané téma. Předcházející znalost tohoto dějinného období je pro četbu docela výhodná, řekla bych až nutná.
Skvělý nápad a výborné postavy. Ale na druhou stranu už po přečtení třetí Crichtonovi knihy zjistíte, že děj je předvidatelný a vystavěný podle podobného schématu. Jakmile padne tajemno, které vládne na prvních stránkách, akce přestane být tak strhující. Ale je to dobrá kniha, svižně napsaná. A někdy je dobře, že není zdaleka tak temná a varující jako jiná autorova díla.
Myslela jsem, že texty jen tak prolítnu, abych získala povědomí. Ale nakonec jsem se do toho začetla a dokonce se celý den těšila, až se ke knize dostanu. Autoři jednotlivých článků všichni tak krásně píší a tak roztomile na sebe navzájem útočí... Kdo chce poznat intelektuální atmosféru 90. let 20. století a posléze první republiky, můžu vřele doporučit.
Praxe nevzdělanosti je mnohem náročnější čtení než teorie nevzdělanosti. Zaprvé, za těch několik let autor lehce zahořkl (což se při existenci ve vzdělávacím systému, jaký popisuje, není čemu divit). Zadruhé, nejde tentokrát o prosté konstatování neutěšeného stavu vzdělání a vzdělávání v současné společnosti, ale autor si z pozice filozofa klade otázky po smyslu a původu tohoto stavu. Ne se vším lze souhlasit (na rozdíl od minulé knihy, kde bych podepsala snad každou větu), něco jsou moc zajímavé myšlenky. Ale v jednom je kniha velmi pozitivní. Člověk si uvědomí, v jak skvělém stavu český vzdělávací systém oproti "vyspělému" vzoru Německa a Rakouska, je. A skoro mám pocit, že navzdory všem snahám se reformátorům školství nepodaří nám ho rozvrátit do této podoby. Doporučuji k přečtení především všem těm, kteří by chtěli u západních sousedů hledat inspiraci pro české školství a vědu, protože to, co autor popisuje, je skutečná katastrofa vzdělání.
I po druhém čtení působí stejně intenzivně jako při tom prvním. Jen ten konec mi přišel tak nějak odfláknutý, ale kniha není nijak dlouhá a zbytečně ukecaná. Fakt doporučuji všem!
Smutné a kruté. Četlo se to docela dobře, taky to bylo krátké. Ale ani na Pulitzera ani na Nobelovku mi to nepřišlo. Asi si od Ernesta budu muset přečíst ještě něco dalšího, tohle mě nenadchlo...
Prvních pár stránek bylo super. Žádný příběh jenom ten sex. A já si říkala, konečně: kniha, která si nehraje na román tím, že bude vytvářet naivní těžko uvěřitelný romantický příběh, který stejně čtenářky nezajímá, protože jinak by sáhly po hodnotnější literatuře. Ale ouha. Knihy tohoto typu by asi měli mít maximálně 90 stran, pak se potenciál napětí mezi postavami začne vytrácet a zase jsme u toho samého stále stejného romantického příběhu. Ale stále je to v daném žánru jedna z nejlepších knih, co jsem četla. (Jen tak mimochodem, klasika Milenec Lady Chattarleyové je stále nepřekonaná, protože tam ten milenec aspoň pro jednou nebyl šarmantní milionář...)
Němci vyhráli válku a jak by to v 60. letech v tomto vítězném nacistickém Německu asi vypadlo... nápad moc zajímavý. Zpracování kvalitní - dobrý špionážní thriller (český překlad příšerný), od zhruba 60% nejde kniha ani odložit. Ta základní myšlenka, že nikdo v Německu vůbec netušil, co se s těmi miliony židů stalo, je na jednu stranu dost směšná, na druhou stranu jako selektivní paměť národa docela pochopitelná.
Pět hvězdiček nedávám často. Natožpak knize o masožravých koních, kteří žijí pod vodou. Ale upřímně, počínaje 43% knihy to prostě nešlo odložit. Dlouho jsem nečetla něco tak strhujícího...
První půlka mi připadala jako odvar Hunger Games. Druhá půlka byla jako Fifty Shades of Grey bez sexu. Na chvíli mě to strhlo, mělo to spád, ale ty nepříliš uvěřitelné a veskrze ploché postavy mě vlastně vůbec nezajímají, takže druhý díl číst nebudu. Ale tak na tři hvězdičky to má, no...
Je to docela brak, ale hezky se to čte. A takový ty klišé vodácký prostě pořád platí. Jen už teda současní vodáci neřeší trhání lodí o kameny :-)
Když jsem koukala jako malá na Jurský park, říkala jsem, jak jsou ti dinosauři roztomilí a ta myšlenka je oživit je strašně super. Když jsem byla před rokem na Jurském světě v kině, myšlenka je oživit už dávno nikoho nevzrušovala, jen jsme všichni obdivovali, jak se ti dinosauři povedli a jak filmové triky pokročily. Když čtu Jurský park od Crichtona, myšlenka oživit dinosaury působí (a taky má působit) jako ta pověstná hybris z řecké tragédie. A jelikož s autorem obavu před pokrokem ve vědě a technologii sdílím, zcela ve shodě s jeho záměrem mě z toho mrazí. Navíc jeho dinosauři nejsou Spielbergovy roztomilé potvůrky. Jsou to odporné bestie a jejich popis cílí na ten v evropské civilizaci zakořeněný strach z plazího a hadího... Ačkoliv dějově je to prvnímu dílu dost podobné a autor (asi taky se záměrem vydělat) vykrádá sám sebe, tak akčňák je to strhující, krásně napsaný, člověk se u toho i zamyslí, co víc si přát? Hvězda dolů z neoriginalitu...
Paleontologie je moc pěkná věda, ale nemusela by se rozvíjet tak rychle. Jak má pak člověk dát dítěti svoje staré dinosauří knihy s klidným svědomím, když jsou plné zastaralých poznatků? Ach jo...