bábuška komentáře u knih
Scénáře Petra Jarchovského jsou vždy výborné. Tak i knižnižní vydání Zahradnictví je velice čtivé, popisovanou dobu jsem i já prožívala ve stejných letech jako malá Daniela a spousta detailů se mi vybavila. Krásně jsem si početla.
Šest set stran tohoto posledního dílu bylo opravdu hodně (kniha byla těžká), ale byla pro mě velice zajímavá; hledání klidného domova a zabezpečování rodiny, sžívání s novým prostředím. Autorka si vyhrála se slovy a podala nám čtivý a autentický příběh. Závěr knihy nás zavádí do období vietnamské války v polovině šedesátých let, se všemi jeho krutostmi a obětmi. To bylo hodně smutné čtení. Ale jsem s těmito dvěma díly velice spokojená, mám v knihovně a mohu se k nim kdykoliv vrátit. Chválím i výborný překlad.
Zlákal mě obal knihy, námět i titul. Nemohla jsem se začíst, posléze jsem četla pouze
kapitoly abych byla v obraze a vynechávala práce z Kurzu tvůrčího psaní. Propracovala
jsem se až k poslední stánce, zklamaná, nevím, zda z autorky, nebo ze současné anglické detektivky současnosti. Prostě špatná volba.
Zklamaná podváděná Lena řeší zajímavým způsobem nevěru manžela, ale stejně necítí sama v sobě uspokojení. Ale seznamuje se s památkami města, které od mládí toužila navštívit a tehdy jí zůstala jen starost o rodinu a manželovu kariéru. Nyní tedy plnými doušky nasává všechny vůně krásné Florencie a čtenáře podrobně provází jak uměleckými klenoty, tak i úzkými uličkami obyvatel města. I já jsem si při četbě připoměla vlastní okouzlení Florencií.
Přes všechnu snahu získat manžela zpět, dochází Lena k názoru, že jeho ztrátou vlastně tak o moc nepřichází, zvláště když získává přátelství slavného italského umělce.
Toto není kniha, která se dá číst jako román. Těžko jí porozumí ten, kdo nezná jen ty nejzákladnější dějiny o přechodu z říše habsburské do budování samostatného státu. Ideály a tvrdý zápas našeho prvního presidenta a jeho následovatelů, mezi něž patří JUDr. Milada Horáková. Rostla s otcem, který byl vlastencem, ve stejném duchu se vzdělávala za dob studií a práci pro mladou republiku věnovala celý zbytek života, bohužel tak krátkého. Mnoha našim spoluobčanům dnes slova lásky k vlasti a národu máloco říkají. Škoda pro nás všechny.
Hlavní je příběh lásky druhé carské dcery Taťány a carského důstojníka Dmitrije, která dospěje až k tajnému sňatku. Vše se odehrává v létech 1916 - 17, ta doba je popsána velice podrobně, hrozná bída obyvatelstva a na druhé straně neschopnost ve všech směrech cara i jeho manželky něco řešit. I děti nejsou obeznámeny se skutečností, i když nejstarší dcery pracují jako sestry v lazaretu. Držení neschopné a vyhladovělé armády končí povstáním, jak známe z dějin. Následuje krutá cesta carské rodiny až k jejímu tragickému konci. V románové podobě se zachrání Taťána a prožívá putování s českými legionáři a její cesta končí v okolí Brna. Dmitrij putuje Evropou, hledá manželku, v Německu se seznámí s židovskou dívkou Rosou, před Hitlerem utíkají do Ameriky. Tam pomalu stárne, ale osud je k oběma protagonistům milosrdný, ještě spolu prožijí kousek života. Hlavně k tomu napomohla pravnučka Kitty, která celý osud Dmitrie a Taťány rozpletla a v tomto románě nám jej převyprávěla. Děj celé knihy je velice bohatý, napsán velice poutavě, i překlad je kvalitní. Četla jsem ve slovenském jazyce a mohu jen doporučit.
Hezky napsaná kniha, oddechová. Ani toho sexu tam nebylo přehnaně, zajímavě a humorně popsané putování přímo neskutečnými dopravními prostředky po, pro nás zcela neznámých Filipínách, zanedbaném venkově, stravě někdy nechutné a někdy naopak příjemně chuťově překvapivé. Prostě trampoty obyčejného turisty. Proto si zaslouží čtyři hvězdičky, moc jsem se pobavila.
Kniha je osobní výpovědí autora, polského klavírního virtuosa W. Szpilzmana. Když koncem třicátých let začali Němci dělat z Polska jediné gheto pro pronásledované židy a posléze ve své rozpínavosti z celé země pro celý národ, mladý a nadějný Wladyslaw hledá pomoc u svých polských přátel. Ale ti se jeden po druhém ztrácejí, město je vybombardované a stává se městem mrtvým. On dál bloudí mezi troskami a hledá jakýkoliv úkryt a kdejaké sousto. Poštěstí se mu najít poměrně zachovalý dům, kde se ukryje na půdě. Neodolá a začne z průzkumem zbytku domu a v jedné místnosti objeví klavír. Jeho touha si zahrát se tak veliká, že pustí z hlavy všechny obavy o svůj život a začne hrát. Náhle před ním stojí důstojník wehrmachtu ve kterém hudba vyvolá pocit lidskosti, promrzlému Wladyslawovi dá svůj teplý kabát a po několik dnů mu nosí na půdu jídlo. Tímto gestem projeví tento německý důstojník W.Hosenfeld úctu umění a významnému umělci Wladyslawu Szpilmanovi zachrání život.
Tato kniha mě velice zaujala, podle mě to nebyl žádný slaďák. Osud mladinké Emmy, její "tak trochu láska" ke svému zaměstnavateli, vysokému důstojníku SS, bych vzala pouze jako epizodu ve stavu celé polské společnosti v okupované vlasti. A je to vlastně začátek pogromu na židovské obyvatelstvo, zřízení prvního gheta a úmyslu Židy zcela vyhladit v nově budovaných táborech smrti. Byl to velice smutný příběh.
Příjemná vzpomínková kniha na doby dávno minulé. Celá první část 'Marýny Lučinských' by vydala na obsáhlý román. Zavedla nás nejen do krásného kraje zpod Radhoště, ale poctivě popsala dřinu na neúrodných kotárech, hlad a bídu za první světové války i na dobu krátké svobody a další pokračování hladu a bídy během okupace Německa. Jako by mě to vypravovala moje vlastní babička, tak mě u toho srdce bolelo.
Dala jsem si za úkol tuto knihu dočíst do konce, ale že mi to dalo zabrat. Některé pasáže mi připadaly jako okopírované z příběhů Barona Prášila, občas jsem si připadala že listuji ve stoletém Pečírkově kalendáři s jeho kratochvilnými povídkami. A ve druhé polovině knihy už mi připadalo, že si pan autor dělá z nás čtenářů 'dobrý den' a zkouší, kolik vydržíme.
Nečekala jsem mnoho a to se mi splnilo. Obyčejně jsou vynalézavé ženy, ale tentokrát byly napálené ony. I když všechny tři ženy se kterými jsme se přes Seznamku hned na začátku seznámili, byly chytré, inteligentní i pohledné, to romantické vyprávění o krásném prostředí na řeckých ostrovech a kouzelném moři, k tomu to líbivé jméno Jiří ...... Vzniklo tak báječné přátelství tří žen a nakonec osud tomu chtěl, že tím potrefeným se stal Přemysl. Ješitný chlap kterému jsem to přála a ony tři přítelkyně Briana, Tamara a Markéta mi byly od začátku příjemné a moře kolem řeckých ostrovů stále nezapomenutelné.
Tři Ferrariovy, babička, dcera, vnučka. Každá z nich má svůj problém, který chce řešit sama a nezatěžovat ostatní. Babička Sophia má pocit že s jejím zdravím není vše v pořádku, dcera Francezka má vysilující povolání a nejmladší Allegra bojuje se svým mládím a hledá jakoukoliv oporu. Pak přijde babička na vynikající nápad a všechny tři odletí do Itálie, rodného místa odkud pocházeli její rodiče. A tak se v nimi vydáme za krásami a historickými památkami počínaje Římem s Vatikánem, Neapolí a Vesuvem a Pompejemi, ostrovem Capri a Benátkami. Jak babička předvídala, celé putování a vstřebávání dojmů jim pomohlo vcítit se jedna do druhé a pochopit bolístky. Já sama jsem si při četbě prošla vzpomínkami na stejnou cestu, proto mi dění bylo hodně blízké. Samozřejmě nechyběly v knize ani milostné city. Celý příběh byl velice čtivý a chválím jej.
Ocitáme se v polovině 14. století v Brně. Autorka velmi pečlivě popsala období oné doby, kdy se žilo celkem dost neřestně, což mě dost překvapilo. Že na ulici Česká byly vymezené dva domy pro potěšení pánů movitějších, na rozdíl od vršku Puhlík za hradbami, kam chodili ti chudší. Že se tam děly i věci kruté je nasnadě. Příběh je částečně i detektivní, ale čte se hezky, dokonce jsem se i příjemně pobavila.
Děj románu se odehráváv Římě v roce 1870, kdy byl Řím samostatný stát a nejvyšší vládce byl papež. Zbytek Itálie byl samostatným státem a většina obyvatel Říma si přála připojení k Itálii. Obyvatelé jsou buď klér nebo vysoká zbohatlá šlechta, na druhé straně ubožáci brodící se více než zašpiněnými ulicemi plnými krys a bandy zlodějů a vrahů. V tomto prostředí se ocitají hrdinové našeho příběhu, mladý chlapec Pietro se svou matkou a dívka Marta, nalezenkyně, vychovávaná u cirkusu Callari. Osudy jejich a dalších jejich přátel i nepřátel se splétají a činí příběh živý a čtivý.
Zajímavě podaný příběh tří žen, Margot, Evie a Joséphine, pouze dvě svede osud během války ve věznici Fresnes, poté při deportaci do Německa do továrny na viskózu. Další osudy všech tří s časovou odlišností se odehrávají na Azurovém pobřeží a v Paříži. Dějová linka celé knihy se zaobírá knihami v různých podobách. V celém románě převládá od prvních stránek láska ke knihám.
Plnit si své dětské sny, to se podaří hrdince knihy Lauře až v dospělosti, kdy má dvě odrostlé děti. První část knihy mě nijak nezaujala, až později začala být více zajímavá. Pobyt v krásné přírodě, mezi volně žijícími delfíny na Novém Zélandu, nakonec nabídka studia mořské biologie v Melbourne, to vše Lauru převědčí začít nový spokojenější život společně i s dětmi. Druhá část knihy byla rozhodně zajímavější a nakonec jsem byla velice spokojená.
Knihu bych rozdělila na více částí. V té první si zavzpomínáme na osudy nešťastné carské rodiny kolem roku 1918, zejména s její setkání s novou "rudou inteligencí". Další části už jsou autorovou fantazií, jak v Šanghaji, Německu či v Anglii, kde údajně přeživší nejmladší carská dcera Anastázie po úplné ztrátě paměti přežívá jako nejchudší z nejchudších. Setká se i s opravdovou láskou k americkému novináři, ale to už je pokračování pohádky, která může být pravdivá, nebo podle fantazie čtenáře jinak ukončená. Příběh odpočinkový.
Knihu jsem kdysi někomu půjčila, ale už se mi nevrátila. Koupila jsem si ji tedy znovu
a komentář není nutné měnit.
Hvězdiček bych dala víc, kdyby to bylo možné. Příběh krásný o rozervané duši mladého Jana Nerudy, ale přesto dal nám hodně. Prošli jsme jeho osudem zároveň s osudy českého národa v určitém období, setkali se s jeho přáteli nám známými, jinošskou nerozhodnost v lásce k Aničce Holinové a zarputilost ve vztahu ke Karolině Světlé. Jeho srdce bylo částečně nestálé, ale největší jeho láskou byla jeho maminka. Osudy národa jsme prožívali s ním, až do jeho stáří, přátelé odcházeli tak, jak jim svíčka dohořela a tak se loučíme i s knihou, která nám byla podána výborným vyprávěčem, autorem panem Otomarem Dvořákem.