bábuška komentáře u knih
Pohled do běžného života jedné z židovských rodin vyprávěný vychovatelkou malého hocha. Příběh začíná rokem 1938, v už v zabrané části naší republiky - Sudetech. Tehdy ještě obyvatelé židovského původu nevěřily co bude následovat. Jako azyl si vybrala rodina Bauerova Prahu, syna Pepíka se podařilo umístit do jednoho z Wintonových vlaků. Rodina ve Skotsku však časem nesplnila slib a hoch se ocitl v sirotčinci. Rodiče Bauerovi skončili ve vyhlazovacích táborech a s Pepíkem se setkáváme až na konci knihy jako se starým nemocným člověkem, který umírá na rakovinu. Je to neskonale smutná kniha.
Opět další kvalitní detektivka. Čtu většinou v originále, ale překlady pana J. Šmatláka jsou výborné. Chválila jsem si i předešlé knihy D. Dána, nyní by to bylo jen opakování.
Dalšímu sledování osudu Helenky Součkové chyběla dětská bezprostřednost, doba byla stejně šedivá jako celé zanedbané prostředí, bezbarví lidé bez naděje v něco lepšího. Stejně tak jako revoltující mládí bez naděje na změnu. Smutná kniha, smutné osudy.
Tahle knížka se dá číst opakovaně, TATÍNEK je nedostižný, i když doma by ho nikdo chtít nechtěl. A ty NÁVŠTĚVY - to je kapitola sama pro sebe. Na takové NÁJEZDY si leckdo může pamatovat. Báječné počteníčko.
V Pasekách nad Jizerou je stále tak krásně a když se tam ocitnete, jste rázem mezi protagonisty tohoto románu. Můžete číst opakovaně.
Příběh z Jižní Karolíny, kde ještě dosud se dělí společnost na obyvatele s bílou a tmavou pletí. Osud dvou dívek Anny a Morgan, kde jedna žije v roce 1940 a druhá v roce 2018, obě výtvarnice, kde každá pracuje na restaurování většího plátna. Děj se hodně zabývá prací na těchto plátnech, to mně hodně zajímalo, pak hodně děním na malém městě, tak, jak to na moloměstě bývá, vzpomínky a tajnosti, což nemusí vésti k dobrému.
Krásné humoristické vyprávění čerstvé a stále vitální důchodkyně. Krátká vyprávění o členech rodiny a krocení malých vnoučků. Nejvíc se však autorka zabývá cestováním, nejprve do Jesníků a posléze celých čtrnáct dnů jako podle Bedekru na Šumavě. Tato část byla nejdelší a kdo nikdy na Šumavě nebyl, i poučný.
Napínavý a zároveň hodně smutný příběh dvou manželských párů a mezi nimi jeden smutný chlapeček. Z Francie jsou deportováni francouzští Židé. Mladá matka Sarah podá kolemjdoucímu muži balíček s jednoměsíčním dítětem. A tím začíná Jean-Lucova anabáze z vlasti přes Pyreneje do Kalifornie. Devět let vyrůstá malý Sam jako šťastné dítě, až do doby, kdy se podařilo Sarah najít ztraceného syna v Americe. Bolest obou matek, potažmo i otců, nelze přečíst bez slz v očích. Mnohem větší bolest zažívá malý Sam, který "z moci úřední" je navrácen do původní židovské rodiny v Paříži. Nezná cizí prostředí, nezná ani řeč, a tak propláče noci a smutné, až zatvrzelé dny. Díkybohu kniha končí k spokojenosti čtenáře. Mohu všem vřele doporučit.
Pohádkový příběh v pohádkovém městě, státečku kdesi na severu, prostě kniha plná nijakých slov. Knihu jsem dostala, nikdy bych ji nekoupila.
Vracím se k některým starým knihám a tím i k hodnocení příběhu. Musím přiznat, že tentokrát mě kniha mnohem více zaujala a proto jí přidávám i hvězdičky.
Má představa byla že se jedná o knihu z válečných roků, mé zklamání bylo veliké. Spíše to byly vzpomínky dívky Odile na práci mezi dalšími knihovníky např. Margaret nebo Droběnka, posléze se přidává Lily. Jejich omyly mládí, co to vlastně je pevné přátelství a j. Klidně to mohla být povídková kniha, tímto slohem mě nijak nezaujala, byla jsem zklamaná.
Během válečných roků se setkáváme s židovskou rodinou Kolischerových v Praze, jejich malá dcerka Miriam měla štěstí, že se dostala do Anglie se skupinou dětí kterým pomohl Nicholas Winton. Další rodinou byli v Anglii manželé Pamela a Hugh Denisonovi. Postupem času Eva s Josefem prožijí kruté časy v různých koncentračních táborech, v Terezíně kde Eva hraje jako klavíristka se setkává s vyjímečně nadanou dívkou Hanou, ve které poznává svou druhou dcerku. Doba strávená v těch letech je popsána pravdivě a srdce nechápe zlovůli nacismu. Ukončení knihy je dojemným setkáním sester Miriam a Hany při společném koncertě, kde je provedena jako vzpomínka skladba jejich maminky Evy "Villanelle". Kniha krásná a dojemná.
Oproti třem předchozím knihám mně tato tolik nezaujala, cesta do Ameriky v roce 1942 mi připadala nějak nepravděpodobná, hlavně to pronásledování nasazeným odsřelovačem. Pokud se příběh zakládá na skutečnosti, přiznávám, že neznám dokonale dění v těchto letech. Popis bojů na území Ruska je krutost sama, stejně jako všechny ostatní i v jiných knihách. Co mi připadalo zvláštní, je průpovídka, kterou my používáme když se nám něco nepovede, na př. "do háje zelenýho", v knize používáno "Pro lásku Leninovu". Nebo i toto špatně chápu?
Velice zajímavě pojatý román z období válečných let. Chlapec Felix má matku německé národnosti, otec je poloviční Žid, tím pádem hoch má židovskou krev jen ze čtvrtiny. Takovými starostmi se zaobírá nová německá Strana, ale nakonec se nemocný otec i hoch ocitli v Sachsenhausenu. Felix má to štěstí, že dokáže kvalitně vyrábět bankovky cizích měn, falešné pasy. V jiné části Berlína žije Inge, trochu rozmazlená dívka, ovšem poslušná příkazy svých rodičů. Přestože cítila sympatie k Felixovi, provdala se podle přání rodičů za vysokého důstojníka SS lékaře Eichela, který je spolupracovníkem doktora Mengeleho. Děj románu prochází několika koncentračními tábory, posléze i pochody smrti, důstojníci a další pracovníci SS hledají únikové cesty před postupujícími armádami osvoboditelů. Inge Eichelová teprve později zjišťuje jaké je poslání jejího manžela Maxe, poznává jeho krutou povahu, ale je nucena sdílet s ním cestu od Berlína přes státy jižní Evropy až skončí v Argentině, kde našlo útočiště mnohem více příslušníků SS. Inge pátrá v manželových spisech, a proto touží vrátit se do Berlína a předat zjištěné informace na příslušných úřadech. Ovšem chce sebou vzít i svého malého synka, ale v tom je jí Maxem zabráněno. Ani od rodičů necítí žádné zastání. Při předávání inkriminujících dokladů se setkává Inge s Felixem, příběh ovšem happy endem nekončí. Přesto jsem byla tímto románem nadšená a mohu jen doporučit.
Velice pěkné napsaná kniha z válečného období. Vyprávění z dětských let malé židovské dívky Rosie až do let, kdy s matkou a dvěma sourozenci byli nuceni odejíti do Osvětimi a následně pak i do dalších sběrných táborů, jsou krutou výpovědí osudů dívek se kterými se setkala během těch roků. Vzpomínky na roky dětství se střídají s kapitolami počínajícími Žalmy a následně vzpomínkami v koncentracích. V málokteré knize je vypsáno surové zacházení s mladinkými dívkami a prostředím, kterým musely projít. Doprovází mě skutečné dojetí.
Příběh dvou děvčátek odložených do sirotčince, kde je špína, hlad a drsné zacházení. Osvobození je pro ně v patnácti letech, začíná ovšem druhá světová válka. Následují další hladová léta, pro slabé tělo náročná a těžká práce v továrně na výrobu součástek do letadel. Sestry mají ovšem jedna druhou, podporují se navzájem a snaží vše zvládat. Anglie skoro denně zažívá bombardování německých letadel, města jsou ničena, celé ulice mizí, domy hoří. Popisování válečné tragedie prochází celou knihou, osudy sester, přátel a blízkých obyvatel mi připadají upozaděna, ale celkově je příběh popsán hezky, až na některé tragické osudy, kdy kniha končí rokem 1945. Na to, že je to autorčina prvotina, chválím.
Čtu už dlouho knihy z tohoto ponurého období čtyřicátých let. Tentokrát je zase trochu jiná, trochu tajemná, láska nechybí, ale někdy i dnes by nám byla taková záhadná skříň k užitku. Končí sice trochu smutně, ale líbila se mi.
Oproti mé obavě z knihy z anglického dvora, se četla kniha velice dobře. Přestože se nad šestou královnou Kateřinou Paarovou vznášel stín jejích předchůdkyň, ona vynikala moudrostí a inteligencí. I když byla nucena snášet různé nechutnosti Jindřichovy osoby, dokázala se nad ně povznést a čelit i královým přisluhovačům. Věrným přítelem jí byl lékař Huick a zcela obyčejná její služčička Dot. Svým způsobem byla kniha i docela poučná.
Do skutečného příběhu zkázy Titanicu je přidán příběh dvou sester z Irska, které se vydávají na cestu do Ameriky "kde zlato leží na ulicích". Delia a Nora, dvě sestry odlišných povah a tudíž i následných osudů mi připadají chvílemi nadnesené, spíš jako z pohádky. Celý příběh až na tragedii lodi Titanic, je taková odpočinková pohádka.
Kniha byla zajímavá, spíše historický román, začíná americkou válkou za nezávislost, té se zůčastní Gilbert, manžel první hrdinky příběhu Adrianne. Soužití s mužem bojovného ducha není jednoduché ale Adrianne je přizpůsobivá, snaží se jej často na bojištích navštěvovat, zažije v roce 1789 pád Bastily, nakonec s ním sdílí v roce 1795 vězení v Olomouci. Další hrdinka na zámku Chabaniac- Lafayette kolem roku1915 Beatrice je dost samostatná, vydá se i na cestu do New Yorku, a ta třetí Marthe žije na zámku od roku 1939, má v sobě také bojovného ducha, své výtvarné nadání během německého zabrání i svobodné zóny, věnuje padělání dokladů většinou pro ohrožené děti, pak i pro dospělé. Byla to pro mně kniha dost náročná, místy jsem se musela i vracet, ale zvládla jsem ji.