babystar komentáře u knih
Trošku "lechtivý" příběh o mstě, záměně i vdavekchtivých dívkách a knize, se kterou si církev nevěděla rady.
Příběh z roku 2003 o velice rušné službě detektiva Hanzela o vánočních svátcích a o třech lidech, pro něž bylo osudné, že byli v nesprávnou dobu na nesprávném místě. Napínavé od začátku do konce, policisté dokonce ani nepili (chodila kontrola), dva případy vyřešili "levou zadní" a Hanzelovi svitla naděje na nový vztah. Velká spokojenost - doporučuji.
Nenáročná pohádka pro dospělé, kde vítězí dobro nad zlem a mužnému hrdinovi padají k nohám nejen krásné ženy, ale i mrtvoly nepřátel. Četbou jsem splnila 11. téma čtenářské výzvy na rok 2024 - autor nosí brýle a příběh se odehrává ve vesmíru.
První dojem? Detektivka z doby, kdy policie neměla mobilní telefony a počítače byly výjimkou. Trochu mnohomluvný příběh vyšetřování jedné autonehody a ještě spíše pitvání jedné lidské duše. Číst se to samozřejmě dalo, jen ze způsobu vyšetřování poručíka Petráka mi šel mráz po zádech.
Cimického detektivky s doktorem Dvořákem si vždy ráda přečtu.
Poněkud zmatený příběh o tajemném spiknutí na nejvyšších místech. Psáno zkratkovitě jako popis filmu. Odkazy na osoby a události z nějakého předcházejícího příběhu (ten jsem ale neobjevila). Nakonec se vraždy vysvětlily a pachatel našel, ale stejně to byla ztráta času.
PS
Omlouvám se za tak špatnou anotaci. Díky komentáři adam.ruby jsem našla předcházející knihy a už mi tento díl dává větší smysl.
Druhý příběh detektivní série Pavel Matouš o zlodějně a žárlivosti, ale i o tom, že "často je větší neštěstí, když tě druhý miluje příliš, než když tě opustí". Na autorčin styl jsem si sice už zvykla, ale tentokrát těch odboček bylo nějak příliš a často jsem musela usilovně přemýšlet, o koho se vlastně jedná. Příběh jsem chtěla zařadit do čtenářské výzvy pod téma "Hlavní hrdina je alkoholik", ale jako na potvoru se Matouš v této části rozhodl nechlastat.
Příběh klasika české literatury jsem četla kdysi dávno jako půberťačka. Pamatuji si, že se mi líbil. S akčními příběhy dnešní doby nemůže soutěžit, ale je to milý příběh o tom, že bohatství není zárukou štěstí. Štěstí vás však může potkat třeba i v chudé chaloupce.
Příběh o tom, co se stane, když venkovský "jelimánek" dorazí do prohnilé Prahy konce 16. stol. Příběh je jednoduchý a předvídatelný. Postavy nic moc a ten hlavní hrdina dělá čest svému jménu, protože je opravdu trouba. Zaujalo mne spíš historické pozadí příběhu - popis staré Prahy a života na dvoře císaře Rudolfa II.
Příběh s detektivní zápletkou z posledních dní templářů na Moravě. Děj trochu jednoduchý, ale jsem zase o něco chytřejší. Také se mi líbilo vysvětlení vzniku "Dalimilovy kroniky". Vím opět něco nového z naší historie a uzrálo ve mne přesvědčení, že se už konečně musím jet podívat do těch Čejkovic, protože to je (podle webu) i teď zajímavá obec a ještě ke všemu zde minimálně 300 let žila rodina mé babičky (A já tam, ó hrůzo, ještě nikdy nebyla !!!).
I když to na první pohled nevypadá, je to kniha do čtenářské výzvy 2020, neboť název zní... aneb Vrah nemá rád Vincentku. Než o akční detektivku jde spíš o sondu do lidského chování. Hrdinou je zamindrákovaný človíček, kterého chce okolí buď ochraňovat, nebo využívat a zneužívat. A tento "sralborka" chce přijít na kloub smrti své sestřenice. Všichni aktéři příběhu hrají nějakou hru. Každá samostatně je neškodná, ale všechny dohromady vedou ke dvojí tragédii.
Člověk si občas rád přečte příběh o tom, jak byl zlikvidován padouch. Jak se z mužů jižanské armády po prohrané válce nestanou hříčkou osudu lapkové, ale hrdinové, kteří osvobodí rančery od sebevědomého jednatele společnosti, která má zálusk na jejich pastviny a dobytek.
Historická detektivka z doby po vraždě Václava III., kdy všeobecného chaosu v království bez krále využívali ziskuchtiví jedinci. Neúplatný soudce Melichar sice svým důvtipem zločince odhalil, ale sám se přesvědčil, že platí "Co je dovoleno Jovovi, není dovoleno volovi". Kdo má peníze a dobré společenské postavení, na toho šibenice nečeká.
Opravdu krátká povídka odrážející národnostní třenice na začátku 20. století. Jen mne zarazilo, že podle autora bylo tehdy v Praze jen 10% Němců (snad jsem to dobře pochytila) a byli schopni vyvolat takové národnostní střety, i když povídka vyzněla spíš v neprospěch Čechů. Tak nevím...
Další střípek z naší historie. Podle wiki pan Vilém Zajíc z Valdeka zemřel na následky zranění v bitvě. Autor románu se s touto skutečností vypořádal po svém. Ukázal, že není radno si zahrávat s lidskými city, i kdyby se jednalo jen o ženu. Jeho hrdinové jsou z masa a kostí a nic lidského jim není cizí. I když Petr z Rožmberka měl v případě smrti pána z Valdeka pochopení pro lidskou slabost, tak nenašel, v případě druhém, smilování s těmi, co razili falešné stříbrné groše. Lidé jsou zkrátka stále stejní.
Z naší dávnější historie známe jen některá fakta. Vyplnit mezi nimi mezery umožňuje autorům rozvinout svou fantazii. Myslím, že se to panu Dostálovi opravdu povedlo. Pro doplnění - Kateřina opravdu žila a měla s Petrem osm dětí. Jan z Falkenštejna sice také žil, ale stal se komturem Řádu německých rytířů.
Zajímavý pohled na kousek našich dějin. Po pečlivém "googlování" vím, že popisované historické události proběhly a hrdinové příběhu existovali. Jen vražda Václava III. nebyla nikdy objasněna a Jindřich z Lipé, i když byl životním partnerem vdovy Elišky Rejčky, tak nebyl vdovcem, ale byl stále ženatý s nějakou Scholastikou, s níž měl sedm dětí. Lidé jsou stále stejní, jen kulisy se mění.
Příběh, v němž Augustin Veliký s přáteli rozmotává případ "zlatokopky", která svou chamtivostí spustila lavinu událostí, jež zmařily tři lidské životy a z jednoho "donchuana" udělaly vraha. Je to příběh tragický, ze začátku až morbidní, přesto jsou v něm i komické situace, kterým se zasmějete.
Docela napínavý příběh ukazující vlastně situaci s našimi kulturními památkami, kdy po chodbách dívčího internátu jsou rozvěšeny cenné obrazy. Jejich hodnota vyjde najevo až po krádeži jednoho z nich a vraždě mladé učnice. Prvotní případ vraždy je tak "překryt" případem rozkrádání národního bohatství.
Docela zdařilá detektivka ukazující podivné rodinné vztahy, které málem vedly k zločinu. A také to, že život není černobílý a i "padlá dívka" může mít charakter a ze zlodějíčka se může stát vrah.
Tak na takový příběh jsem už opravdu moc stará. Přečetla jsem ho celý a stále jsem čekala na nějaké smysluplné vyvrcholení. A kde nic, tu nic. Moresy z amerických škol se bohužel přenáší už i k nám. Z děvčat se stávají (teď budu neuctivá) "slepičky". Děti (a nejen ty) stojící vedle sebe komunikují spolu přes mobily. Bez sociálních sítí se neobejdou. A vrcholem jejich štěstí i neštěstí jsou nějaké "lajky". Co je to za přátele, před kterými nemůžeš přiznat, že se s tebou rozešel kluk? Co je to za přátelství, když ti dlouholetý kamarád přebere holku? Co je to za přátelství, když dlouholetá kamarádka podlehne spolužačce s psychopatickými sklony a po škole roznáší tvá intimní tajemství? A řešením je rozbíjet auta na vrakovišti? Nebo se stále omlouvat (nejlépe na veřejnosti)? To mi připadne poněkud scestné. Asi jsem už fakt moc stará, ale jako ukázka nezdravých mezilidských vztahů ten příběh sloužit může.