babystar komentáře u knih
Poněkud překombinovaná historická detektivka o pomstě, která měla být sladká, ale na tvrzi Krakovec přinesla smrt mnoha lidem. Ovšem, ať je vrah nápaditý, jak chce, na Ondřeje s Chlumu a jeho pomocníky si nepřijde.
Nic moc americká detektivka o vyšetřování vražd ve VIP čtvrti amerického města, kde se ženy nudí ve "Zlaté kleci". Na vraha si došlápla bývalá agentka FBI Kate Wise, která se chtěla vymanit z nudy důchodu. Tím mi byla Kate sympatická (tím důchodem), jinak se chovala trochu divně a nechápu, co na tomto příběhu bylo podle reklamy mysteriózního. Četla jsem v rámci čtenářské výzvy a moc nezaujalo.
Hodně napínavý detektivní román o tom, jak to dopadne, když se "kozel stane zahradníkem". Robert Keťt se ani nestihne zabydlet se svými třemi malými dcerami v novém působišti a už se přimíchá k případu únosů malých dívek. Šéfinspektor Kett je sympaťák, ale jeho děti jsou děsné. Četla jsem v rámci čtenářské výzvy.
Typická detektivka pana Vondrušky, tentokrát z Berouna. Spousta podezřelých, spousta mrtvol a poněkud rychlý konec. Beztak si myslím, že Jiří Adam z Dobronína neodhalil všechny pachatele.
Knížka o tom, že život není procházka růžovým sadem. Člověk nesmí být naivní a musí se umět postarat sám o sebe, protože nikdo to za něho neudělá. Příběh mi připomínal anglický román Jediná cesta vede nahoru (Matthews). Anglická hrdinka se při pádu ze "zlaté klece" do chudoby zachytila ve štědré sociální síti. Naše hrdinka si musela nějak poradit sama. S pomocí přítelkyň, které opravdu nebyly společenskou elitou, vše zvládla a dočkala se i potvrzení toho, že "boží mlýny melou pomalu, ale jistě".
Vyprávění poněkud praštěné třicátnice o tom, jak hledala partnera. Byla magnetem na průšvihy, a tak se dostávala i do prekérních situací. Musím se přiznat, že jsem se místy i hodně zasmála.
Pěkná pohádka o tom, jak řešit manželskou nevěru. Jen je potřeba počítat s tím, že vybočení ze stereotypů je vzrušující a osvěžující, ale návrat do starých "vyjetých kolejí" je víc než pravděpodobný. Útěchou však může být, že vzpomínky zůstanou... Čtení to bylo příjemné a docela milé bylo i to, jak všichni pili kávu a měnili se k lepšímu.
Německá variace na "Čtyři vraždy stačí, drahoušku!". Ochutnáte špetku humoru, trošku dobrodružství, malounko romantiky a spoustu dobrého jídla. Pozor, ať při čtení neztloustnete! Nenáročné čtení, které se přečte na jeden zátah.
Příjemná jednohubka o Lucy, která se přesvědčila o tom, že všechno zlé je k něčemu dobré. Byznys totiž není žádná legrace a nejhorší je, když vás podrazí někdo blízký. Lucy ale nehodila flintu do žita, popadla příležitost za pačesy a na Islandu našla nové přátele, a dokonce i lásku. Nemám ráda zimu, ale Island se svými gejzíry, horkými prameny, polární září musí být nádherný.
Představte si vraždu v uzavřené komunitě archeologů kdesi v Mezopotámii (dnešní Irák, Sýrie?). Všichni mají alibi, policie si neví rady. Do této situace vstupuje směšný mužíček H. Poirot a logicky rozplétá záhadu, aby ukázal, že nic není takové, jak se na první pohled jeví a hranice mezi láskou a nenávistí je velice tenká. Z knihy čiší láska paní Agathy k Sýrii, znalost fungování archeologických výzkumů a samozřejmě znalost lidských povah. Podívala jsem se i na seriálovou epizodu, která je poněkud pozměněná, ale postavy a řešení odpovídají knižní předloze.
Detektivka z 60. let 20. stol. a bylo to poznat. První kriminalistická linka byla typická Agatha (znalost lidských povah, spousta kamufláže, rozluštění hádanek díky "šedým buňkám mozkovým" H. Poirota). Druhá špionážní linka byla podle mne úplně zbytečná. Že by úlitba době vzniku románu? Poslouchala jsem jako audioknihu, a tak mi zpočátku dělalo problém zjistit, kdo je kdo. Rozeznat podobně znějící ženská příjmení bylo pro mne občas těžké a úlohu hodin jsem vůbec nepochopila. Je to s podivem, ale stejnojmenná seriálová epizoda je lepší a uvěřitelnější než kniha. Detektivky paní Christie z meziválečného období se mi líbí víc.
Poslouchala jsem jako audioknihu pěkně načtenou, jinak bych asi knihu nepřečetla. Určitě je napsána čtivě, ale tak depresivní knihu jsem už dlouho nečetla. Nechápu, jak se někdo mohl u takového sebepitvání bavit. To ovšem neznamená, že to, o čem autorka píše se nemůže stát. Skoro bych řekla, že po takové četbě by člověk měl být rád, že je starý a období hledání partnera má už za sebou. Knihu jsem přečetla v rámci čtenářské výzvy 2021 ze žebříčku nejhůře hodnocených knih.
Příběh, v němž mi hlavní hrdina připadal jako Phil Marlowe budoucnosti. Hned z kraje jsem tušila, o co asi půjde, ale vyústění se mi vůbec nelíbilo. Hlavní hrdina nemá rád přetechnizované Město a sledování "Velkým bratrem", ale to, co se mu nakonec stalo je podle mne daleko horší. Z Města mohl utéci do Chinco, ale na konci příběhu nemohl před "sledovačkou" utéci nikam!! S mechem se asi nesetkáme, ale určitou podobu "prorůstání" sledujeme v přímém přenosu....
Sága o obyvatelích jednoho domu v lázních Wiesbaden s kavárnou U Anděla. Je to příběh čtivý, místy napínavý i romantický, jen já bohužel nemám pochopení pro "chudáky" Němce, kteří trpěli za II. světové války nálety a po válce hladem v americké okupační zóně. Jako německý pohled na tehdejší svět mi to zatím stačilo.
Docela pěkný příběh o "nesprávném pravém muži" zaobalený do spousty vánočních ozdob, věnců, cukroví, barevných světýlek a rádoby srdečných mezilidských vztahů. Tolik komerce, snobství a nabubřelosti jsem už dlouho neviděla. Nemohu si pomoci, ale "takový způsob Vánoc se mi zdá poněkud podivným".
Agatha Christie to není, ale číst se to dá. Josefína je trochu praštěná a má víc štěstí než rozumu. Poněkud jsem se ztrácela v postavách, ale to je zřejmě má chyba. Líbily se mi trefné babiččiny rady do života.
Povídková knížka o vývoji malé holky od dítěte nadšeného ze spaní pod stanem po dívku procházející osobní krizí, která nakonec našla smysl života. Úsměvné bylo dětské vyprávění, nebo první zážitky s láskou. Vyprávění z pozdějšího období mi přišlo spíše smutné.
Tentokrát je to příběh o tom, že si člověk nemá zahrávat s lidskými city, i když je to krásná ženská. Ota je charakter a spasitel lidských (hlavně ženských) duší. Možná se autor sem tam netrefí do dobových reálií, ale vztah lidí ke společnosti a k práci popisuje pravdivě. Příběhy Oty Finka jsou pro mne pohlazením na duši.
Opět výborná detektivka. Tentokrát sice pro mne trošku nepřehledná, mnoho postav, mnoho jmen, ale nakonec se mi ten základní příběh vyloupl. On totiž byl "kozel zahradníkem". Ukázalo se, že touha po velkých penězích se nevyhýbá ani těm, co mají pomáhat a chránit. A když se k tomu připletou ještě drogy, je o průšvih postaráno...
Po nějaké době jsem si vzpomněla na tohoto slovenského autora detektivek a opět mne nezklamal. Přišla mi vhod audiokniha v originále. Je to chronologicky druhý příběh v pořadí ještě z doby před "sametem" a Krauz je ještě mladý a pořádný "děvkař", což se mu málem nevyplatí. Mluvená slovenština mi nedělala problémy, ale přerušit poslech ano. Tak jsem zase probděla noc.