babystar komentáře u knih
Bohužel jsem tento díl četla jako druhý, tudíž jsem byla ochuzena o napětí v jedné dobrodružné epizodě. Jinak to byl případ, který vlastně vyřešily ženské. Vraha jsem odhadla dost brzy, nicméně odhalení a hlavně usvědčení mělo své kouzlo. Zajímavý byl také vhled do fungování státního aparátu mocnářství v oblasti daňového i trestního práva i pohled do života provinčního městečka na hranicích státu. Abych pravdu řekla, tak mi vytanul na mysli film Krakonoš a lyžníci, v němž jsme fandili pašerákům a z financů si dělali legraci. V této historické detektivce to ale je naopak. Hodné následování je i vystoupení hraničního inspektora Pludry, který se příkladně zastal svých podřízených a nepodlehl kouzlu úplatku.
Detektivní příběh, z něhož dýchá poklid městečka na úpatí Orlických hor v 60. letech 19. stol. Komisař Plischek zneškodní pašeráckou síť a objasní zločin, který způsobila "krátkodobá prchlivost, která si nevidí ani na špičku nosu". Pro mne byly zajímavé zmínky o organizaci a působení tehdejší finanční stráže i vojenském tažení pluku Ludwig do Itálie. Teď se musím pustit do 1. dílu (ten jsem sehnala až nyní), protože není nad časovou posloupnost.
Spíše psychologický příběh z pražské rádoby "lepší společnosti", kde má skoro každý svého "kostlivce ve skříni". Děti z rozvrácených rodin si léčí své mindráky okázalým utrácením peněz, které nemají. Nešťastné manželky se uchylují k alkoholu. Zamindrákovaní manželé tyranizují své ženy. Ješitnost a špatné svědomí vede k vraždám.
Příběh z drsné doby, kdy jeden hrdina byl horší a krutější, než druhý. Kapitán Stein vlastně kvůli ukradenému praseti dal do pohybu události, které vedou k únosu bohatého mladíka, krveprolití, smrti mnoha lidí i k ohrožení jeho vlastní rodiny. U kapitána Steina vidím nějaké kladné vlastnosti (občas velkorysost, která se mu málem nevyplatila, lásku k rodině i neochvějnou víru v Boží spravedlnost), ale se seržantem Jarošem mám problém. Dovede být oddaný a kapitána Steina vyseká ze všech problémů, dovede se i zamilovat, ale jeho sadistické sklony budí hrůzu (nejenom u provinilců). Příběh se odehrává ve skutečně existující krajině Krkonoš a originální je vysvětlení původu pověsti o Krakonošovi (Rýbrcoulovi). Doufám, že se brzy dočkám dalšího dílu - možná z Plzně.
V tomto díle se mi líbilo, jak autor využil pověstí o hradě Sitno k sepsání napínavého příběhu, v němž se objevují loupežní rytíři, zlatý poklad i spící rytíři v jeskyni, a to všechno zasazené do doby bojů proti Osmanům, kteří přepadali uherské (slovenské) hrady, města i osady.
Je to příběh jenom Barbaričův a možná se dočkáme i toho, že mu budou "přistřižena křidélka".
Má to být humorná knížka pro ženy, ale myslím, že to není žádná povrchní četba. Pět lidí, pět osudů a náhoda, která je svede dohromady. Toto setkání způsobí, že si uvědomí, že nic se nejí tak horké, jak se uvaří, všechno zlé je k něčemu dobré a že je pravdivý citát: "Pro cítícího člověka se svět jeví jako tragédie, ale pro myslícího člověka je to komedie". Mimochodem jsem se dozvěděla spoustu reálií se současného Bavorska a zajímavé byly životní postoje lidí různého věku a různých sociálních skupin. Nakonec se přes všechny rozdíly ukázala síla přátelství. Zpočátku jsem myslela, že knihu odložím, ale nakonec nelituji, že jsem ji dočetla.
S tímto dílem mám problém. Jsem pokřtěný protestant ( nyní už bez vyznání) a problém mi dělalo sympatizovat s radikálními katolíky a ještě k tomu z habsburské Vídně. Ukázalo se, že zlo plodí zase jen zlo. Bylo mi líto pronásledovaných protestantů (i když jejich činy nebyly dobré, ale oni si nezačali). Přistihla jsem se, že vlastně fandím záporákům a přála jsem si, aby to špatně dopadlo hlavně s fanatikem Slavíkem, pro něhož byla tolerance sprosté slovo. Svět není zkrátka černobílý!
Tento příběh byl dost drastický a konec mne hodně překvapil hlavně spojením s velice známou historickou událostí, kterou ale nebudu prozrazovat. Byla jsem opět přinucena "googlit", abych zjistila, co je historie a co je fantazie autora. Některé osobnosti skutečně žili, ale jestli se opravdu něco podobného stalo, se mi nepodařilo zjistit. Ale alespoň jsem se něco dověděla o staré Bratislavě. Kapitán Stein se ukázal jako velice prudérní, kaprál Jaroš si občas vybil i své sadistické choutky a notář Barbarič byl vícekrát ohrožen na životě a zase hrdinou proti své vůli. Opět se ukázalo, že "co je dovoleno Jovovi (tady šlechtici), není dovoleno volovi (tady měšťanovi či poddanému)".
Příběh o různých podobách lásky, o tom jak zatajený zločin nastartoval sérii dalších úmrtí v bohaté rudolfínské Praze, kde velké bohatství provází i velká zločinnost. A v tomto nebezpečném prostředí se pohybuje kapitán Stein, který se občas chová jako "slon v porcelánu", notář Barbarič, dobrý diplomat a vyšetřovatel, ale hrdina proti své vůli, i kaprál Jaroš, který je nucen prozradit svůj životní příběh. A jen tak mimochodem poznáme poměry v židovském ghettu, kde žije moudrý rabbi Löw , jeho sluha Gonen i primas Meisel.
Pro mne velice zajímavá historická detektivka z oblasti i doby, o níž jsem nic nevěděla. I když jsem chodila do školy v Československu, tak o dějinách Slovenska, čili Horních Uher, jsme se snad ani nikdy neučili. Takže doba bojů s Turky i situace v horních městech (v tomto příběhu Banské Štiavnice) byla pro mne zcela neznámá. A jsem opravdu zvědavá na další dobrodružství kapitána Steina, kaprála Jaroše i notáře Barbariče.
Sci-fi detektivka, v níž nejde ani tak o napětí jako o přemýšlení o vztahu člověka k robotu(-ovi?) a robota k člověkovi. Jen doufám, že nikdy nebude lidstvo muset žít v ocelových jeskyních.
Knihu jsem četla na základě doporučení v databázi, a tak splnila i jednu z podmínek čtenářské výzvy. Aniž jsem to tušila, tak kniha začíná i končí pohřbem. Ovšem přečíst ji, bylo pro mne učiněné trápení. Nemám nic proti duchařským knihám, ale Sadie mne vyloženě štvala, Tora mi přišla zamindrákovaná a ještě k tomu "stalkerka". Asi jsem v dnešní době koronaviru neměla náladu na pěstování všeobjímajících mezilidských vztahů po vzoru hollywoodských filmů. Ach jo!
Samantin příběh patří ke knihám, k nimž se vracím, když si potřebuji zlepšit náladu. Při četbě si člověk uvědomí výhody (nevýhody?) socialismu. Na jedné straně každá žena musela být hospodyní. Připravovala nás na to nejen rodina, ale i škola. Ve škole byly předměty jako vaření, péče o dítě, ruční práce (tam bylo to přišívání knoflíků), pozemky (pracování na zahradě a péče o rostliny), dílny (zatloukání hřebíků či "šmirglování"). Byl i zákoník práce, který zaručoval, že zaměstnanec nebude v práci od rána do večera lítat "jak hadr na holi". Na druhou stranu ale nemohl být nikdo někoho firemním partnerem a ani mít nějakou firmu. Samanta se rozhodla a ukázala, že všechno jde, když se chce (nebo když je k tomu člověk okolnostmi přinucen). A ten až hollywoodský happy end je jen taková třešnička na dortu.
Dobrodružství, v němž se mladý Angličan Bennett přesvědčí o pravdivosti pořekadla "Nechval dne před večerem". Místo nezaslouženého luxusu si užije honičku s mafiány i policií a možná ani "chomoutu" se nevyhne. Z knihy vyzařuje autorova láska k Provence, k její krajině i svérázným lidičkám zde žijícím. Trochu mi vadila spousta francouzských slov. Franštináři si to ale jistě užijí.
Poučná knížka o křehkosti i síle lidské psychiky. Knihu jsem četla už podruhé po delší době a z dřívější četby ve mně zůstal pocit, jak je strašné, že jeden psychopat může dohnat k šílenství dalšího člověka. A když se to vezme kolem a kolem, tak se Barbara nejprve stala obětí nezodpovědného psychiatra (špatné informace o lécích) a pak psychopatického partnera. A jak by asi dopadla, kdyby neměla (ona, nebo její rodiče) peníze na pobyty na klinikách a tak výborné přátele? Po takové četbě si člověk řekne:" Díky bohu za zdravý rozum a hodné lidi kolem sebe!"
Pro mne velice poučná kniha, zvláště v době, kdy z jedné strany našeho domku provádí soused renovaci a z druhé strany byl dům pronajat velmi hlučným nájemníkům snědé pleti. Paní Ivanko, děkuji za povzbuzení!
Tuhle knihu jsem poprvé četla před čtyřiceti lety a tehdy jsem ji chápala jako humorné vyprávění o archeologických vykopávkách. Dnes po letech, v době doznívající války v Sýrii, mne zaujaly jiné věci. A to, jak ve 30. letech 20. stol. fungovala společnost ve francouzské Sýrii, jak fungoval svět, který už není a nebude. Všechno se nějak mění, ale tamní společnost byla asi úplně "přeorána". Teď už by ji Agátha vůbec nepoznala. Také mne zaujal ten blahosklonný pohled Agáty na jejich domorodé pracovníky. I když se vyznává z lásky k místní krajině i hubatým kurdským ženám, číší z knihy takový nadřazený pohled na dětinské domorodce.
Tuto knihu jsem poprvé četla před pětačtyřiceti lety. Nikdy bych si nepomyslela, že člověk může "dorůst" i do detektivky. Tehdy jsem ji nedocenila. Tolik životního moudra na tak málo stránkách!!! Možná to dnes není "in", ale mám pro Židy slabost a v této knize se člověk doví spoustu věcí ze života Židovské obce v americkém městě. Připadá mi, že v knize nejde ani tak o vyřešení vraždy, jako o sondu do lidského myšlení, o vztahy mezi lidmi, jimiž moudrý rabín "proplouvá", aniž se musí přetvařovat nebo lhát.
Knihu jsem přečetla jen díky čt. výzvě (dánský autor). Měla jsem strach, že je psána v dnešním duchu o hrdinném německém vojákovi, kterému zabránila hnusná Rudá armáda zničit bolševika. Naštěstí je poplatná době vzniku (r. 1953). Její poselství (podle mne): Válka je vůl. Dělali jsme hnusné věci, krutě jsme zabíjeli, ale také jsme hodně trpěli. Válku a Hitlera jsme nenáviděli, ale museli jsme poslouchat. Odpusťme si, co jsme si, ale už nikdy více! Vždyť jsme všichni lidé!
Pan spisovatel je tak trochu šprýmař. Kdo máte rádi vážné historické romány, budete zklamáni. Mně se naopak líbí, jak si autor vezme historickou událost (v tomto případě tu z r. 1315) a opřede kolem ní děj, jako by říkal: "Nebuďte takoví suchaři! Lidé jsou stále stejní! I naši předkové se milovali a nenáviděli. Jednou byli dole, podruhé nahoře, a přesto se dovedli radovat ze života."