babystar komentáře u knih
Další střípek do mozaiky anglické historie konce 12. stol. Děj bych vyjádřila slovy písničky: "Kujme pikle, pikle kujme obvyklé i neobvyklé....". Zajímavý je pohled na život v klášterním hospodářství i na rozmařilém dvoře královny Eleonory Akvitánské. Je vidět, že autorka fandí Jindřichovi a prostému životu původních obyvatel. Jen už začínám být alergická na Adéliino "feministické" rozjímání.
Příběh o tom, že i přívětivá tvář může skrývat zlo. Kniha se četla dobře, bylo v ní napětí i romantika. Jen ta hlavní postava Adélie mi nějak neseděla. Připadalo mi, jako by autorka vzala dnešní moderní ženu a poslala ji do 12. století. Pochybuji, že by se někdo takový mohl ve středověké Anglii vyskytovat a neskončit v lepším případě na pranýři, v horším na hranici.
Každá rodina má svou historii, ale jen málokdo ji umí "hodit na papír" tak, aby z ní byla čtivá detektivka vypovídající o osudech porevolučních (1917) ruských emigrantů. A jako "třešnička na dortu" působí recepty středověké i ruské kuchyně. A nakonec - vše se většinou odehrává v mém rodném městě. Takže za mě dobrý!
Příběh s detektivní zápletkou z posledních dní templářů na Moravě. Děj trochu jednoduchý, ale jsem zase o něco chytřejší. Také se mi líbilo vysvětlení vzniku "Dalimilovy kroniky". Vím opět něco nového z naší historie a uzrálo ve mne přesvědčení, že se už konečně musím jet podívat do těch Čejkovic, protože to je (podle webu) i teď zajímavá obec a ještě ke všemu zde minimálně 300 let žila rodina mé babičky (A já tam, ó hrůzo, ještě nikdy nebyla !!!).
Poutavě napsaný příběh o sadistické manželce karlštejnského purkrabího Kateřině z Komárova. Při četbě si člověk uvědomí nemohoucnost poddaných vydaných na pospas psychopatické paní, které se bál i její vlastní manžel. Když se ale nad tím člověk zamyslí, tak bez služebníků by se páni ani neoblékli a nenajedli, a přesto se k nim chovali hůř než ke zvířatům. Situace poddaných byla bezvýchodná. Po četbě takového příběhu je člověk rád, že žije v dnešní době.
Tentokrát jsem se nějak nechytala. Stále jsem na něco čekala, a ono nic. Létaly rakety, pracovali roboti, vzbouřený konstrukt (Robokat) chránil, nevím proč, hledal a našel, nevím co. Asi jsem neměla tu správnou náladu a možná si autorka nechávala něco do dalšího dílu. Přečetla jsem, ale nenadchlo.
Dost dobrý příběh. Napínavý i nutící se zamyslet nad vztahem člověka a androida (otroka). Ukazuje, že nejen člověk má problém pohlížet na androida (otroka) jako na rozumnou bytost, ale i android (otrok) má problém bez mindráků komunikovat s člověkem. A nakonec i otrok je schopen postavit se na vlastní nohy (když chce) a nebýt závislý na milosti svého pána.
Poněkud potřeštěný příběh o žárlivosti, která zabíjela. Někdy jsem se ztrácela v jednotlivých postavách označovaných jednou jménem, podruhé příjmením, až jsem z toho měla v hlavě guláš. Občas jsem se zasmála, občas jsem se musela vracet, abych zjistila, o čem je řeč, ale jako čtení na dovolenou to ušlo.
Poslední díl trilogie opět ukazuje, že vděku se člověk nedočká. Lékař Siegfried je přinucen hledat vraha malého kralevice, a tak s ním procestujeme z Prahy do Avignonu skoro celou zhýralou středověkou Evropu. Zajímavý obrázek drsného středověku. A do spárů tehdejších lékařů bych se opravdu nechtěla dostat!
Zajímavé zpracování událostí kolem vážného úrazu Karla IV. na podzim r. 1350. O tom úrazu prý české prameny mlčí. Podrobnosti jsou známy až po prozkoumání Karlovy kostry. V jeho době se věřilo, že byl otráven nápojem lásky královny Anny. Autor románu tvrdí, že šlo o následky přepadení lapky v lesích u hradu Lichnice. Jiná teorie praví, že je to následek úrazu na turnaji v Itálii, kde byl Karel IV. inkognito. Prameny žádné, tudíž se fantazii meze nekladou.
S postavami příběhu mám opět problém. Karel IV. je líčen jako nepříjemný chlap, Bušek z Velhartic jako "buran" a "slon v porcelánu". Nemohu si pomoci, ale nejsympatičtější mi byl Angličan. Teď jsem zvědavá, jaká překvapení mi autor připravil v posledním dílu.
Na rozdíl od komentářů níže, mně se kniha líbila. Historické okolnosti byly pravdivé (jde o přelom roků 1349 a 1350). Univerzita měla 2 roky, nový kamenný most se ještě nestavěl (1357). Anně Falcké se narodil syn Václav, který ale zemřel jako nemluvně. Autor mi jen trochu pocuchal představu o laskavém manželovi Karlu IV. a Arnošta z Pardubic jsem si představovala jako mírumilovného a moudrého muže (vidím před sebou Karla Högra v Noci na Karlštejně). V tehdejší Praze byl ale pěkný blázinec! Z něčeho to husitství za 60 let poté muselo vyrašit...
Jsem mile překvapena. Kniha se mi líbila. Připadala jsem si jako bych četla tak trochu parodii na staré rytířské romány. Úplně jsem před sebou viděla "řádit" mnicha Konstantina a rytíře Luciena. Děj se odehrává v pro mne neznámé oblasti a době, proto jsem opět "gůglila" a nevídáno... Morejský despotát fakt existoval, despota Manuel opravdu žil, město Mystra existovalo a i další historické události proběhly. Turci se tam dobývali a Franky místní nenáviděli, protože je před nějakou dobou okupovali.
Pro mne v této době špatná volba četby. Tato kniha určitě nepozvedne náladu. Čiší z ní špína, zmar a hnus. Holden byl "zásadový dobroser", který svou naivitou (či blbostí) způsobil ohromné ztráty na životech (i majetku). Miller byl zas "nádobou" plnou mindráků, ale je fakt, že svým bláznovstvím vlastně napravoval to, co Holden svou zásadovostí zmastil. Nechápu, proč v dnešní době autoři sci-fi neukazují cestu k lepšímu světu. Alespoň světýlko na konci tunelu! Všude jen zločinci a zmar a do toho ještě ti zásadoví, co činí "dobro"!!! Jen doufám, že tito autoři nemají dar jasnozřivosti. Takovou budoucnost bych lidstvu opravdu nepřála!
Nechápu tak nízké hodnocení. Mně se kniha líbila. Znám autorkou doporučené knihy - Vlastní životopis a Pověz mi, jak žijete- a tento román byl krásným doplňkem k životu Aghaty Christie. Z cesty v Orient expresu na mne dýchla koloniální exotika a při popisu života v Bagdádě i na vykopávkách mne napadlo, jak to tam asi po těch všech válkách vypadá teď. A nakonec i nějaký ten "adrenalin" v knize byl. Doporučuji tomu, kdo má rád knihy paní Christie. Není to detektivka, ale příjemné čtení dýchající exotikou.
Příběh o tom, že člověk (žena) má být zdravě sebevědomý, má si vážit sám sebe a nedělat celý život "zachránce zbloudilých duší" na úkor vlastního života. Bohužel mi kniha nesedla do mého momentálního rozpoložení. Zvláště smrt matky mi připomněla smutné chvilky mého života. A také nemám moc pochopení pro "zahýbající muže". Když už, tak ať o tom manželka neví! A láska se neprokazuje slovy (mluvit umí každý blbec), ale činy (to už chce něco obětovat).
Životní příběhy tří žen, z nichž pro mne vyplývá, že v partnerském vztahu by měl být člověk i trochu sobec. Přílišná zodpovědnost a obětování se způsobují mezi partnery parazitizmus na jedné straně a "vyhoření" na straně druhé. Sylvie byla slušná, obětavá a zodpovědná, a přesto se jí málem rodina pod rukama rozpadla. Anna, které chyběla mateřská láska, se nechala partnerem využívat až téměř do sebezničení. Regina vlastně trpěla ve "zlaté kleci". Naopak Tomáš, Oskar a Daniel byli tak nezodpovědní, že nevěděli "co roupama dělat". Jsem mile překvapená další českou autorkou.
(SPOILER) Další probdělá noc! Prostě jsem nemohla přestat číst, tak jsem byla zvědavá, jak vše dopadne. Kniha mi svým námětem připomněla Dánovu knihu Cela č. 17. Justiční omyl odhalený jen díky úsilí osamělého policisty (Tomáše Volfa) navzdory všem. Veroniky mi bylo opravdu líto. Chtěla, aby ji měl někdo rád, ale narazila na lidi povrchní, závistivé a celkově nepřátelské. Než odhalila, o co jde, bylo pozdě.
Přečetla jsem na jeden zátah. Nemohla jsem se odtrhnout i za cenu nočního bdění. Příběh se odehrává ve třech rovinách. V první a hlavní vyšetřuje dvojice vyšetřovatelů Eva a Tomáš vraždy mladých žen. Ve druhé se odvíjí život retardované Marty. Ve třetí zjistíme pocity vraha. Tyto příběhy se propletou a vyústí v nečekaný závěr. Pěkné, napínavé a jdu na další autorovu knihu.
Taková milá pohádka pro mladé romantičky. Kéž by bylo pravda, aby se ze sebestředných "hajzlíků" najednou vyvrbili solidní, a hlavně bohatí, mladí muži, kteří se mohou přetrhnout, aby pomáhali popelce z venkova. Život je někde jinde, ale četlo se to pěkně.