babystar komentáře u knih
Příběh o tom, že neexistuje dokonalá vražda a je životu nebezpečné zahrávat si s lidmi se špatným svědomím. Příběhy s Poirotem nemám ráda (filmy ano) a tento jsem si vybrala díky čtenářské výzvě. Ač v něm nebyla ani kapka krve, byl napínavý od začátku do konce. A ten konec mne totálně překvapil, i když jsem viděla seriál (většinou si totiž nepamatuji, kdo je vrah). Pro znalce bridže by to měla být lahůdka ještě větší, protože, na rozdíl ode mne, by rozuměli Poirotově dedukcím. Paní Christie byla mistr!!
Příběh je psán zvláštním způsobem. Připadala jsem si, že skládám puzzle. Zpočátku mi dělalo problém skládat jednotlivé kousky, ale nakonec se vyloupl obrázek ze života lidí pracujících v JZD na valašské vesnici asi na začátku 70. let 20. stol. Vystupují v něm přisprostlé dojičky, dědkové, kteří se ještě vyrovnávají s konfiskací dobytka a vzpomínají na 1. i 2. světovou válku, mladí, kteří už nechtějí dřít na "poli dědičném", i přepracovaná skupinářka, funkcionáři, kteří proplouvají všemi situacemi a manipulují s lidmi, i ti, kteří sebou nechají manipulovat, a nakonec "papaláši" se svými jalovými projevy. Zkrátka, vyloupne se obraz tehdejší vesnice a určitě to není propaganda, i když kniha vyšla v r. 1982.
Kouzlo autorových příběhů o Sattlerovi nespočívá ani tak v řešení vraždy, ale v popisu zašlých časů. Tentokrát jde o konec němého filmu a o život v Praze v r. 1929. Je to jistě lahůdka pro milovníky příběhů z filmového prostředí a Prahy v době První republiky. Hlavní postavy jsou samozřejmě vymyšlené, ale objevují se zde i známé osobnosti i události ze začátků našeho filmu.
Poslouchala jsem jako audioknihu a provedení bylo výborné. Určitě nešlo o lehce humorný příběh, ale naopak o syrový pohled do lidské duše. Ty lidské charaktery se mi vesměs nelíbily, ale musím přiznat, že se několik podobných postav už v mém okolí vyskytovalo, i když nežiji na venkově. Lidé jsou asi všude stejní.
Povídková kniha vzpomínek na autorova tatínka. Četla jsem ji už hodně dávno a teď jsem se k ní vrátila kvůli čtenářské výzvě. Téma holokaustu se odráží v povídkách Smrt krásných srnců a Kapři pro wehrmacht. Je v nich ukázáno, že i lidé, jejichž důstojnost je pošlapána, se dovedou svým způsobem bránit a že pomsta může být opravdu sladká.
Není to snad ani detektivka, ale spíš ztřeštěná protektorátní komedie (napsána v r. 1941) se spoustou situačního i slovního humoru. V hlavní postavě jsem úplně viděla Oldřicha Nového v jeho vrcholné formě ( možná jsem ale někdy viděla filmovou verzi z r. 1944, v níž opravdu hrál). Knihu jsem poslouchala a díky výbornému přednesu Václava Knopa jsem se už dlouho tak nenasmála.
Tento příběh je poněkud slabší než povídání o hledání husího hejna. Ono opakování tématu hledání něčeho už nemá to kouzlo. Jednu hvězdičku ale přidávám za kouzlo vánočního zpěvu. Poslech a hlavně zpěv vánočních koled (u nás třeba Rybovy vánoční mše) v kostele je totiž neopakovatelný zážitek i když nemáte školený hlas (zvláště v dnešní době zákazu zpěvu, kdy vám zbývají jen vzpomínky). A to jsem prosím bezvěrec.
Příjemná historická romance z anglického venkova na začátku 19. stol. Lady Osbaldestoneová je výborná dohazovačka a bezva babička, která dovede díky ztracenému hejnu hus zajistit svým vnoučatům výbornou předvánoční zábavu. Úsměvné je, že lady O. chodí o holi, má větší vnoučata a je jí teprve 50 let. Člověk by nevěřil, že ho může tak bavit číst o hledání husího hejna a o vánočních zvycích anglických vesničanů.
Docela pěkný příběh o "nesprávném pravém muži" zaobalený do spousty vánočních ozdob, věnců, cukroví, barevných světýlek a rádoby srdečných mezilidských vztahů. Tolik komerce, snobství a nabubřelosti jsem už dlouho neviděla. Nemohu si pomoci, ale "takový způsob Vánoc se mi zdá poněkud podivným".
Příjemné čtení na téma "stará láska nerezaví" k povzbuzení vánoční nálady. Ducha vánoc přivolá malebná anglická zasněžená vesnička, cukroví, dárky spolku Sexy kočky pletařky a vánoční zvyky poněkud odlišné od našich. K zahození nejsou také kamarádi, kteří jsou připraveni pomoci. Kate je rozháraná duše, která musí párkrát "narazit", aby poznala, kde nechala své srdce.
Příjemná jednohubka v této podivné covidové době. Kdo by nechtěl mít balkon s takovým fešným sousedem. Bylo docela zajímavé vidět, jak prožívali karanténu Italové a zjistit, že nejsme až tak rozdílní (až snad na to třídění odpadu).
Lukáš Trobl z Květnice řeší vraždu bohatého španělského šlechtice. Podle mých zkušeností si pro své historické detektivky vybírá autor skutečné historické události, které "obalí" svou fantazií, proto by mne zajímalo, jestli se nějaká taková vražda v Praze na konci 16. stol. opravdu stala. Myslím, že pan spisovatel je tak trochu srandista nemající "úctu k našim předkům" (což se nemusí každému líbit) a na jejich činy se dívá s humorným nadhledem. Lukáš je ovšem opravdu trouba.
Toto je asi první ze série o slečně Marplové, kdy ji ještě policisté považují za bláznivou stařenku. Přesto dokáže vyřešit vraždu v poklidné vesnici, kde to pod povrchem vře nejrůznějšími vášněmi.
Po mnoha letech se opět vracím ke slečně Marplové a stále mne fascinuje její znalost lidských povah, která ji umožňuje , i když skoro nevytáhne paty ze své vesnice, odhalit rafinované vrahy. Lidé jsou zkrátka stále stejní a detektivky paní Christie se dají číst stále.
Velice smutná knížka o mateřské až "opičí lásce". Knihu jsem už četla 2x a nyní jsem si ji poslechla jako audioknihu. Ačkoliv je psaná prostým jazykem a skoro bez interpunkce a přímých řečí, přečtete ji jedním dechem. Je výpovědí o tom, že každý člověk je jiný a i v rodině s milující matkou se najde "černá ovce".
Příběh o tom, co se stane, když venkovský "jelimánek" dorazí do prohnilé Prahy konce 16. stol. Příběh je jednoduchý a předvídatelný. Postavy nic moc a ten hlavní hrdina dělá čest svému jménu, protože je opravdu trouba. Zaujalo mne spíš historické pozadí příběhu - popis staré Prahy a života na dvoře císaře Rudolfa II.
Vypadá to, že tento díl je poslední (kvůli autorčině smrti). Škoda. Zdál se mi také nejlepší. Bylo v něm napětí i romantika a poznali jsme život ve středověké Evropě. Bylo cítit, že autorka nemá ráda katolickou církev, která se všemi prostředky snaží upevnit svou moc a vrhnout Evropu do "temnoty". I Adélie se přesvědčí, že ani v tolerantním Sicilském království není jako kdysi. Padoucha jsem odhalila poměrně brzy, ale nevadilo mi to, protože jsem byla napjatá, zda mám pravdu. Jen doufám, že to s hrdiny všechno dobře dopadlo (i když mám neodbytný pocit, že autorka měla jiné plány).
Tak jsem zase skoro celou noc nespala, protože jsem musela číst a číst. Tentokrát měl příběh pomalejší rozjezd, ale pak už to fičelo. Příjemné bylo, že vlastně všechny popisované historické události se opravdu staly, i když časově posunuté. Že i Artušovská legenda má historické jádro. A jestli je pravdivý popis práce putovních soudů, tak klobouk dolů. To u nás se snad tehdy dělaly ještě "boží soudy", které se spravedlností neměly nic společného. Jen ta Adélie a její moderní názory a chování mi stále nějak nesedí.
Poslouchala jsem jako audioknihu. Je to příběh o člověku, který se snaží bojovat se svými démony. Někdy se mu to daří a někdy zase ne. Normálně chodím nerada k lékaři, teď budu mít z nemocnice úplnou hrůzu. Je to dost hrozné, když život člověka může záviset na tak nevyrovnaném a unaveném člověku (a to vůbec neuvažuji o tom, že by mohl být pod vlivem alkoholu). Ještěže alespoň ten konec vyzněl docela optimisticky.