babystar komentáře u knih
Povedená taškařice v historických kulisách středověkých Čech a hlavně Prahy. Tentokrát nešlo o žádnou historickou událost, ale soudce Melichar měl najít manželku a dceru pana Raimunda z Pušperku. Opět zaútočil nepolapitelný padouch, který mohl fungovat hlavně s pomocí zkorumpovaného královského úředníka. Spravedlnost sice opět zvítězila, ale ta "pootevřená vrátka" opět zůstala. Jsem fakt zvědavá, co zase padouch provede v dalším díle.
Sžíravá satira na císařské Rakousko. Bůh Perun už nechtěl dělat boha hromovládného a sloužit lidem i báťušku carovi, a tak byl zničen. Jenže chudý lid bez boha si začal moc vyskakovat, a proto se sešla "elita" národa, aby našla boha nového. Báseň stará bezmála 170 let a až mne mrazilo, jak je aktuální. Historické kulisy se zkrátka mění, ale lidé zůstávají stále stejní. Posloucháno jako audio ve vynikajícím přednesu Jana Pivce.
Detektivka o vyřizování účtů z doby divokého odsunu sudetských Němců na konci II. svět. války, z těžké doby, v níž se přiživovali "hajzlíci". Tak jako "hajzlík" zůstane "hajzlíkem" v každé době (některá mu přeje víc, některá méně), tak vrah zůstane vrahem, i když měl těžké dětství.
Na rozdíl od níže napsaných komentářů se mi tento díl zdál velice akční. Melichar i Božetěch se střídavě ocitali ve vezení, protože doba byla zlá. Každý bojoval s každým a nikdo nevěděl dne ni hodiny. Příběh se odehrává se v době, o níž jsme se moc podrobně ve škole neučili, ale události i jména (trochu pozměněná) jsou skutečná. A ta vymyšlená "omáčka" kolem svatby princezny Elišky byla docela nápaditá a po "bauerovsku" bláznivá.
Tento příběh mi přišel jako odfláknutý, jako "šitý horkou jehlou". Připadlo mi, že autor byl placen od řádků, protože některé pasáže se zbytečně opakovaly. Nicméně jsem ho přečetla, protože jsem byla zvědavá, zda jsem uhodla pachatele. Záhada ďábla byla sice vyřešena, ale autor si nechal "zadní vrátka" pro pokračování. Tudíž jsem zvědavá, zda je v dalších dílech znovu pootevře a přibouchne.
Příjemná historická detektivka, v níž se seznámíme prostřednictvím vyšetřování smrti na rytířském turnaji se situací v Praze a v Českém království po dobu krátké vlády Rudolfa Habsburského. Oceňuji nápaditou interpretaci skutečných historických událostí z r. 1307.
(SPOILER) Tentokrát to byl pro mne příběh z kategorie "makačka na bednu". Z počátku slečna Marplová hledala něco a nevěděla co. Nakonec policii vyřešila tři vraždy. Byl to příběh o tom, že "láska je strašná záležitost, žije-li ze zla a pro zlost. Pak se mění v ten nejhrůznější cit na světě". Stejně jsem si vždy myslela, že slečna Marplová je převtělená Agatha Christie - laskavá stará dáma rozdávající životní moudrost, mající ráda mladé lidi a nenávidějící zlo.
Trochu cynické (avšak ze života) čtení pro starší ročníky. Mládí asi nepochopí...
Počítala jsem s tím, že to nebude nic moc, ale taková hovadina! Stručně řečeno je to beletrizovaná reklama na americké bio zemědělství tzv. hnutí "farm to table", nebo také kuchařka pro pokročilé, v níž jsem bohužel často nevěděla, o čem je řeč a přibrala jsem nejméně čtyři kila (možná to ale bylo ze zbytku vánočního cukroví). Milovnice "lechtivých scén" si ale přijdou na své.
Tak tohle mi jako zábavná četba nepřipadlo. Naopak je to spíš román k zamyšlení. Příběh pětice kamarádek, kterým se na cestě do Lurd převrátil život naruby a každá našla samu sebe. Šťasten ten, kdo si nemusel projít svou "svatojakubskou poutí"!
Příběh, který zvedne náladu. Zamilovaný, vtipný, optimistický. Mám ráda příběhy, v nichž se ženská dovede postavit na vlastní nohy. Při konfrontaci myšlenkových pochodů Luisy a Danteho jsem se fakt bavila. Kdo by nebyl rád, kdyby v době trablů potkal fešného svalovce, který je ochoten pomoci. A Luisa si ho zasloužila. Byla šikovná, pracovitá a uvědomila si, že má žít svůj život, ne život nějakého maminčina mazánka.
I když to na první pohled nevypadá, je to kniha do čtenářské výzvy 2020, neboť název zní... aneb Vrah nemá rád Vincentku. Než o akční detektivku jde spíš o sondu do lidského chování. Hrdinou je zamindrákovaný človíček, kterého chce okolí buď ochraňovat, nebo využívat a zneužívat. A tento "sralborka" chce přijít na kloub smrti své sestřenice. Všichni aktéři příběhu hrají nějakou hru. Každá samostatně je neškodná, ale všechny dohromady vedou ke dvojí tragédii.
Tak trochu variace na sedm statečných. Bratři Adamsové se snaží zachránit městečko Golden Cruz od bandy Kilroyových. Docela zajímavý pohled na to, jak se z vylidněného městečka zlatokopů stalo prosperující město, kde se těží a zpracovává stříbro a měď.
Příběh o tom, že touha po zlatě nepřináší štěstí. Jinak také Vinnetou naruby. Hrdinní vojáci bojují se zlými Apači a člověk neví, zda fandit vojákům nebo indiánům.
Tak tento příběh mne moc nezaujal. Minimum napětí, tak trochu zeměpis po Spojených státech. Ani toho boje se zlem moc nebylo, jen ten šťastný konec...
Člověk si občas rád přečte příběh o tom, jak byl zlikvidován padouch. Jak se z mužů jižanské armády po prohrané válce nestanou hříčkou osudu lapkové, ale hrdinové, kteří osvobodí rančery od sebevědomého jednatele společnosti, která má zálusk na jejich pastviny a dobytek.
Tentokrát jsem se nemohla začíst a po přerušení se mi ani nechce v četbě pokračovat. Maddie mne se svým rozdáváním peněz štvala. Rodiče byli taky divní. Chlapi se jenom váleli a nadávali na svět i sobě navzájem, ale jakmile přišli k penězům, byli jak sluníčka. Ja jsem ještě z doby, kdy se říkalo, že peníze nejsou všechno. Jak je to v té písničce? Za peníze si štěstí nekoupíš. Možná autorce křivdím a příběh vyzněl jinak, než se mi jevil, ale neměla jsem sílu a chuť ho dočíst.
Historická detektivka z doby po vraždě Václava III., kdy všeobecného chaosu v království bez krále využívali ziskuchtiví jedinci. Neúplatný soudce Melichar sice svým důvtipem zločince odhalil, ale sám se přesvědčil, že platí "Co je dovoleno Jovovi, není dovoleno volovi". Kdo má peníze a dobré společenské postavení, na toho šibenice nečeká.
Tento příběh mi nebezpečně připomínal Agathu Christie zasazenou do českého prostředí. Nesourodá společnost v domě odříznutém sněhem od civilizace a vrah, který se mstí. Příběhy paní spisovatelky zrají jako víno. Už se těším na pokračování.
A ty babiččiny rady jsou nesmrtelné.
Kratší povídka, která by se měla číst až po "Komu straší ve věži", abychom věděli, kdo je Jakub Stehlík. Jinak je to příběh o tom, že vydírat a krást se nemá, zvláště když v okolí žije nějaká ta "praštěná" Josefína