babystar komentáře u knih
Kratší povídka, která má spád a šmrnc. První případ Josefíny Divíškové, který je dobré si přečíst jako první v sérii. Alespoň se dozvíte, kde se vzal komisař Tvrdík a také lyžařská čepice.
Tentokrát to snad ani nebyla detektivka, ale ukázka absurdnosti volebních kampaní. Nějaký zločin tam ovšem byl, ale také blázen a věž i pár lidí, kterým v té jejich věži strašilo. A babiččiny hlášky neměly chybu!
Agatha Christie to není, ale číst se to dá. Josefína je trochu praštěná a má víc štěstí než rozumu. Poněkud jsem se ztrácela v postavách, ale to je zřejmě má chyba. Líbily se mi trefné babiččiny rady do života.
Knížku bych doporučila všem, co chtějí přežít rozch(v)od ve zdraví. Ačkoliv si myslím, že Američané jsou poněkud "trhlí", tak s radami v této knize jsem většinou souhlasila. Jen bych to nepřeháněla s "otevíráním svého nitra", neboť všeho moc škodí. Pro "odkopnutého" partnera je důležité se na svou situaci dívat s nadhledem, zachovat si důstojnost, uvědomovat si vlastní cenu, být sebevědomým člověkem, i když nepřijde "princ na bílém koni" jako v románu. I Darcy se přesvědčila, že pro jedno kvítí slunce nesvítí.
Při čtení této knihy jsem zjistila, že nesnáším slovo "drahoušku" a že seznamování na inzerát (moderně on-line) probíhá asi ve všech zemích stejně trapně. Pro mne zajímavé, zároveň i úděsné, bylo sledovat, jak je propracované umění manipulovat s lidmi pomocí výšky stropu, květinové výsadby, umístění obrázků, vymalování stěn, hudebního pořádku apod. A jestli se Američané jen zčásti chovají jako hrdinové knížky, tak jsou pořádní pokrytci.
Tentokrát to byl pěkný "nářez". Polda se nám vybarvil a "dobré skutky" dělá na počkání. Původně jde o poněkud nepovedenou "lekci" pro neplatiče dluhů a skončí to pár mrtvolami a přestřelkou mezi zahrádkami. Napínavé je to od začátku do konce a zakončeno pro mne nečekaným rozuzlením. Doporučuji číst o víkendu, protože knihu neodložíte, dokud nebudete na konci.
Myslím, že docela povedená detektivka (možná tím, že jsem si od pana Vondrušky dala na delší čas oddych). Spousta intrik královských úředníků, vraždy nepohodlných svědků, "selský rozum" služebné Rozárky a rozhled písaře Jiřího Adama z Dobronína, to je záruka napětí i dobré zábavy. Čte se jedním dechem. Musím se ale přiznat, že mě hlavní pachatel a způsob provedení vraždy napadl už hned na začátku.
Povídková knížka o vývoji malé holky od dítěte nadšeného ze spaní pod stanem po dívku procházející osobní krizí, která nakonec našla smysl života. Úsměvné bylo dětské vyprávění, nebo první zážitky s láskou. Vyprávění z pozdějšího období mi přišlo spíše smutné.
Příběh, který je tak trochu pokračováním knihy Láska a jiné úkoly. Hlavní postavou je mladá herečka Lacey, která je Abbynou kamarádkou a Abby se zde také mihne. Pro mne nic moc. Stále jsem hledala nějaký hlubší smysl a ono nic. Jen ta detektivní zápletka tomu dodala trochu šťávy. Zatím asi nejslabší autorčina kniha.
Nejsem už autorčina cílová skupina a už jsem trochu "skřípnutá" životem, proto už nemám "růžové brýle". Podle mne je Abby silná osobnost, i když si to o sobě nemyslí, je schopná na sobě zapracovat a dosáhnout svého vysněného cíle. Cooper mi naopak připadal jako kluk spoléhající na svůj šarm, zvyklý na to, že stačí úsměv a holky mu "padají k nohám". Takový charakter, jakmile má dívku jistou, tak ji často podrazí. Proto tomu příběhu nějak nevěřím. Ale mládí musí mít své ideály a každopádně Abbyin postoj k životu stojí za inspiraci.
Zajímavý pohled do zákulisí Nového německého divadla v Praze (nyní Státní opera). Musím se přiznat, že než detektivní zápletka, byla pro mne zajímavější atmosféra divadla, postoje všech, co se podílejí na divadelním představení, ať jde o herce, hudebníky, kulisáky, či osvětlovače. Pocházím z rodiny ochotníků, takže mi to vzdáleně připomnělo i mládí, kdy jsem se také pohybovala po prknech, která znamenají svět, ale hlavně v zázemí divadla.
Opravdu krátká povídka odrážející národnostní třenice na začátku 20. století. Jen mne zarazilo, že podle autora bylo tehdy v Praze jen 10% Němců (snad jsem to dobře pochytila) a byli schopni vyvolat takové národnostní střety, i když povídka vyzněla spíš v neprospěch Čechů. Tak nevím...
Nic pro milovníky drsné školy, ale bonbónek pro milovníky "švejkování". Inspektor Prevít nám nějak zlidštěl. Oprostil se od rodiny i nepřejících kolegů a nechtěně, jak jinak, se dostal do služeb FBI. Své utajení si parádně užíval a stal se z něho dokonce i milovník zvířat. Kniha se čte sama a najdete v ní humor, napětí, krásnou přírodu, hnusné vrahy, kupu mrtvol a dokonce i sex. A co je hlavní? Dobro zvítězí nad zlem.
Dva případy pana Dolnopolského a inspektora Hasengapa. Vtipné příběhy nepostrádající napětí, z nichž dýše poklidná doba konce 19. stol. V prvním příběhu lidská hamižnost končí vraždou bohatého továrníka, ve druhém příběhu svým důvtipem inspektor Hasengam objasní dvě záhady - jak mohla z nočního rychlíku zmizet stará paní a proč byl vyměněn pes paní Kloubové. Kniha se určitě čte dobře, ale audiokniha je opravdu výborná.
Tuto knihu jsem objevila náhodou a nelituji. Eliáš Suttler je takový Sherlock Holmes (i housle se zde mihnou) přesazený do Prahy na začátku 20. století. Navštívíme s ním pražské a vídeňské kavárničky, pocítíme národnostní nesnášenlivost v poněmčené Praze, narazíme na prudérní myšlení tehdejší pražské společnosti. V příběhu nechybí ani krásná emancipovaná dáma a zapšklý padouch, podivínský vyšetřovatel se svým pomocníkem a neschopná policie. V podstatě jde o příběh skoro dokonané pomsty.
Další střípek z naší historie. Podle wiki pan Vilém Zajíc z Valdeka zemřel na následky zranění v bitvě. Autor románu se s touto skutečností vypořádal po svém. Ukázal, že není radno si zahrávat s lidskými city, i kdyby se jednalo jen o ženu. Jeho hrdinové jsou z masa a kostí a nic lidského jim není cizí. I když Petr z Rožmberka měl v případě smrti pána z Valdeka pochopení pro lidskou slabost, tak nenašel, v případě druhém, smilování s těmi, co razili falešné stříbrné groše. Lidé jsou zkrátka stále stejní.
Z naší dávnější historie známe jen některá fakta. Vyplnit mezi nimi mezery umožňuje autorům rozvinout svou fantazii. Myslím, že se to panu Dostálovi opravdu povedlo. Pro doplnění - Kateřina opravdu žila a měla s Petrem osm dětí. Jan z Falkenštejna sice také žil, ale stal se komturem Řádu německých rytířů.
Zajímavý pohled na kousek našich dějin. Po pečlivém "googlování" vím, že popisované historické události proběhly a hrdinové příběhu existovali. Jen vražda Václava III. nebyla nikdy objasněna a Jindřich z Lipé, i když byl životním partnerem vdovy Elišky Rejčky, tak nebyl vdovcem, ale byl stále ženatý s nějakou Scholastikou, s níž měl sedm dětí. Lidé jsou stále stejní, jen kulisy se mění.
Příběh, v němž Augustin Veliký s přáteli rozmotává případ "zlatokopky", která svou chamtivostí spustila lavinu událostí, jež zmařily tři lidské životy a z jednoho "donchuana" udělaly vraha. Je to příběh tragický, ze začátku až morbidní, přesto jsou v něm i komické situace, kterým se zasmějete.
Trochu spletitý příběh, v němž jsem si poněkud pletla blondýny. Ale osobitý humor autora je nepřekonatelný. Trochu mi to připomínalo Fikerovy prvorepublikové detektivky. Příjemná oddechovka po drsných příbězích M. Goffa. (Ota Fink je ale lepší! :-)