BaHa
komentáře u knih
Navzdory básník zpívá
Jarmila Loukotková
Jedna z mých srdcovek a kniha, která se mnou zůstane už navždy. Poklona Loukotkové za tohle dílo.
Nůž
Jo Nesbø
Proste pecka! Kazda stranka me bavila, vrah pro me byl naprostym prekvapenim, skvela, roky gradujici zapletka. Nesbo se vytahl. Spoiler: jen doufam, ze Harry zustane v Norsku a jeste si nejakej ten pripad rozlouskne.
Prach
Hugh Howey
Po trochu slabším a rozvláčnějším druhém díle přišel Prach a důstojné zakončení příběhů našich hrdinů. Prach je psaný svižněji (občas možná až moc), ale stále si zachovává překvapivost a obrazovost prvního dílu. Pro mě skvěle zakončené a trilogie, která si určitě zaslouží doporučení.
Silo
Hugh Howey
Už dlouho jsem se do ničeho tak nezačetla a Silo mě skutečně překvapilo, protože to úplně není ten typ postapo příběhů, které bych vyhledávala. Každopádně parádní počin se skvěle vykreslenými postavami, překvapivými obraty a hlavně po stranách rozesetými detaily, které Silo povýšily na skutečný klenot žánru.
Deníček moderního páru aneb Ženy jsou z Venuše a muži jsou debil
Dominik Landsman
Hruza. Hruza. Hruza. Kdyz nekdo chce byt vtipny za kazdou cenu a vsude, vetsinou to dopadne opacne. Priznam se, ze jsem to komplet nedala a to docitam prakticky vsechno. Ale tady bylo tolik ironie, nadneseni, sarkasmu a ostrovtipu az se to vlastne nedalo cist. A pritom napad to byl super.
Severská mytologie
Neil Gaiman
Docela mě to mrzí, ale více než dvě dát prostě nemohu. Na mytologii jsem se těšila, nečekala jsem marvelovské příběhy, naopak jsem byla nadšená z převyprávění původních mýtů. Knihu jsem měla rozečtenou až příliš dlouho čtení mě totiž absolutně nebavilo. Jednotlivé příběhy byly příliš plytké, postavy bez hloubky, jazyk příliš jednoduchý a zároveň plný severských jmen, která mi po chvilce nic neříkala (což připisuji právě autorově neochotě se jednotlivým postavám více věnovat). Dovedu si představit, že by v knize zůstala polovina příběhů, ale napsaných tak, jak si zaslouží - s trochou fantazie. Takhle ale knihu doporučit nemohu.
Meč osudu
Andrzej Sapkowski
Tak půjdu trochu proti proudu, pro mě mnohem lepší, než první díl. Povídky byly výborné, příběhy se mi moc líbily, kniha samozřejmě žije především setkáním s malou Ciri. Ano, je to samej osud, ale tady mi to vůbec nevadilo.
Turnus
Hugh Howey
Trochu slabší, než Silo, občas trochu zmatečné, ale stále dobré. Každopádně jsem zvědavá, kam se příběh ubere ve trojce, poslední kapitoly nakously pár důležitých témat, tak snad budou odpovězena uspokojivěji, než se to dařilo druhému dílu.
Rok poté
William R. Forstchen
Přečetla jsem jen ze setrvačnosti, protože jsem knihu pořizovala společně s prvním dílem. Obě knihy mají ty samé chyby - spoustu zbytečného a únavného patosu, celé odstavce strávené tím, že si hlavní hrdina vybavuje obrazy, fotografie či scény z filmu, které kdysi dávno viděl, jako kdyby se sám autor snažil dokázat, že je jeho psaní pouhou splácaninou všeho možného. Postava Johna je většinu knihy nesnesitelná, jeho hloupé, dlouhé a zbytečné proslovy působí v popisovaných situacích směšně. Z každé strany je cítit, že se do hlavní postavy sám autor stylizuje a ohromně to dílu škodí.
Vteřinu poté
William R. Forstchen
Knize se musí nechat hned několik výrazných pozitiv - četla se prakticky sama, postavy byly dostatečně různorodé a realistické, člověk dokázal pochopit jejich motivace a žádná z nich mi nelezla na nervy, jak se to očas u podobných "agitačně" zaměřených děl stává. Víc než tři dát ale nemohu. Jednak bylo až příliš cítit, že autor knihu píše s jasným cílem - přimět čtenáře, aby hrozbu brali vážně. Bohužel dlouhé odstavce, kde některá z postav vášnivě vyprávěla o tom, co "tehdy měli udělat" mě zkrátka z příběhu dokonale vytrhly. Také neustálé vzpomínání na scény z té knihy či onoho filmu bylo obtěžující a zbytečné. A k tomu, co tu komentující odsuzují nejčastěji - americký patos. Jelikož jsem v americké kultuře ponořená hodně, zvládám zvláštnosti jako modlení, vlajky, hvězdy a pruhy a celej ten kolotoč celkem dobře filtrovat. Co však bylo i na mě moc, byl moment, kdy se hlavní hrdina zamýšlí nad tím, jak teď kolem sebe vidí děsivé scény, které kdysi vídával ve zprávách v záběrech z chudých zemí Afriky. Což by nebylo nic proti ničemu. Jenže tuhle kapku perspektivy zcela odrovná větou, že zatímco Afričanům přispěchali na pomoc hrdí Američané (parafrázuji), jim na pomoc logicky už nikdo přijít nemůže. Inu, autorovi bych nejraději ukázala pár aktuálních snímků z Jemenu a zeptala se ho, kde je ta zbožšťovaná světová velmoc teď. Autor je zkrátka tabulkový zástupce bílého američana narozeného v 50. letech a při psaní knihy bohužel spoustu svých názorů nedokázal udržet na uzdě.
40 dní pěšky do Jeruzaléma
Ladislav Zibura
Jo já vím, Ziburu mám ráda, ale ta kniha mi prostě nesedla. Asi moc čaje...
Konec hlídky
Stephen King
Co na to říct, slabota. King mě ve svých knihách často dokázal vtáhnout do děje, nutil mě přemýšlet a hádat, a dokázal mě přimět, abych se starala. Jenže tady z toho nefungovalo nic. Hodges, Holly, Pete, všechny postavy kolem mě proplouvaly a zatrpaceně mě otravovaly. Ano, zatrpaceně především. Když už jsme u toho, co to bylo za překlad? Tolikrát jsem litovala, že jsem se do toho nepustila radši v angličtině, protože tentokrát bylo překládáno tak neobratně, že jsem stránky otáčela jenom setrvačností. Co se týče příběhu, tak násilněji a klišovitěji už to našroubovat nešlo a zkrátka je poznat, že si King s technikou příliš nerozumí. Za mě určitě nejhorší Kingův počin a rozhodně nedoporučuji.
neexistence
Eva Pospíšilová
Není to lehké čtení. Písmenka a stránky odsýpají samy, ale příběh je syrový, dovede být drsný, nekomfortní, vyzývavý. Všema dvaceti doporučuju všem, protože bych si tu nelehkost klidně dala ještě jednou.
Svědectví
Margaret Atwood
Mnohem lepsi nez prvni dil. Zatimco ten jsem horko tezko louskala, Testaments jsem casto nemohla odlozit.
Padesát odstínů šedi
E. L. James (p)
Žánr nekritizuji, své milovníky si kniha ostatně našla, ale mě kniha zkrátka neoslovila a přiznám se, že jsem ani nedočetla.
Rychleji mluvit nedokážu: Od Gilmorových děvčat ke Gilmorovým děvčatům (a všechno mezi tím)
Lauren Graham
Příjemná a pohodová kniha, která ovšem šíleně ztratila nepříliš zdařilým překladem, kdo nad ní uvažujete a nevadí vám angličtina, češtině se v tomto případě vyhněte.
Xenocida
Orson Scott Card
Slabsi nez predchozi dily, za me mohla byt cela cast Cesty vypustena. Spousta postav me navic rozcilovala a jakoby jim autor zapomnel uplest rozdilne povahy, chovaly se podle stejneho vzorce.
Poslední přání
Andrzej Sapkowski
Trvalo mi, než jsem se začetla, a nebudu lhát, že občas mi použitý slovník dal vcelku zarat, zvlášť proto, že jsem zvyklá spíš na anglickou verzi, ale přesto se mi každá povídka něčím líbila. Top samozřejmě příběh o setkání Geralta a Yen.
