Bakana komentáře u knih
(SPOILER) Zajímavé téma. V knížce není moc akce, ale to nevadí. Je vidět, že to nenapsal Američan, jinak by to byl happyend.
Historické knihy jsou bezva, zvlášť, když nejsou plné dobových nesmyslů. A to Azincourt není, Nick je sympaťák, ale úplně nejvíc se mi líbily rady od svatých, které slyšel v hlavě. (Dnes bychom to možná nazvali duševní poruchou, i když Johanka z Arku asi měla stejnou diagnózu :-)). Takoví rádci by se mi taky hodili, jen mi trochu vadí, že Nickovi se ozývali když byl v ohrožení života a to já jaksi nebývám :-D.
Napínavé, to ano. Jen mi to přišlo až trochu moc překombinované a taky se snaží o wow efekt až moc urputně.
Ono asi není tak jednoduché napsat dobrý horor. Toto bych za horor nepovažovala, spíš detektivka/thriller. Hrozně mě zklamal motiv “vraha” - to jako fakt? To mi přišlo jako by si autorka nedokázala nic pořádného vymyslet a do příběhu zakomponovat.
Celkově čtivá kniha, na kterou za chvíli zapomenu.
(SPOILER) Velmi zajímavé, i když už dost profláknuté téma. Lidské vědomí je tak složité, že ho jde dost těžko nějak simulovat.
Není to špatná kniha, ale přece jen mohla být napsaná trochu čtivěji. Taky mi do ní moc nezapadala linka s adoptovaným chlapečkem. Bylo to málo uvěřitelné
Tohle je můj Wodehouse :-).
Vtipné, bláznivé, naprosto neuvěřitelné, ale v tomto žánru mi to nevadí. Miluju, jak se Wodehouse nezahazuje s nějakým plebsem a jeho postavy jsou vždycky továrníci, aristokraté apod. :-D.
Vzdávám a nedočítám, proto ani nehodnotím.
Čím jsem starší, tím víc mi vadí týrání lidí a zvířat, zvlášť když u toho autor popisuje, jak oběť brečí a prosí o milost. Panebože, jak někdo může něco takového psát?
Takže takhle jedu odpoledne autem a představuju si, že si zase otevřu rozečtenou knížku… a došlo mi, že je hnusná a vůbec se mi ji nechce číst dál. Takže konec, na světě je spousta jiných knih.
Stává se to zřídkakdy, ale tentokrát byl seriál mnohem lepší než kniha. Seriál byl šokující, drsný, napínavý, plný děje… kniha oproti němu byla příliš éterická. Bod navíc za zakončení, které je otevřené a přece nenechává prostor na další pokračování.
(SPOILER) Řeky Londýna mi přišly lepši, nějak jsem se u nich víc zasmála nebo co. Možná v tom taky hraje roli, že mi jazz vůbec nic neříká. Jo a taky jsem úplně nepochopila to s těmi kočičími lidmi. Kromě toho že jim to prováděl ten zlý kouzelník - a co jako?
Přestože Wodehouse má i lepší kousky, pořád je to vtipné. Mám ráda anglický humor a knížek, které mají prostě jen pobavit, je hrozně málo.
Mám ráda, když se střídají pohledy různých lidí.
Mám ráda, když člověk pochopí, proč se někdo “hodně divný” chová tak jak se chová (typický příklad Hana, zde Colin).
Mám ráda, když se všechny dějové a časové linky nakonec sběhnou k jednomu závěru.
A plusový bod, pokud je úplně na konci nějaké překvapení, které by člověk možná čekal, ale ne od této osoby a ne v této podobě.
Takže i když to není vybroušené dílo od Tolstého tak za mě pořád dobrý :-).
(SPOILER) Nakonec tak 60%. Nebylo to špatné, líbily se mi dvě časové linie a nakonec i v podstatě ne až tak optimistický konec nebyl klasicky americký (tedy že se ženy musí skrývat do konce života), ale přece jen ještě něco chybělo. Třeba mi nebyla úplně jasná ta peněžní zápletka a napojení na radnici. Možná jsem natvrdlá, ale toto nebyla kniha pro intelektuály a i pro nás natvrdlé by celá podstata problému mohla výt vysvětlena srozumitelněji.
Asi toto není druh knih pro mě. Ani jedna z dějových linek mě nechytla, celé mi to přišlo na jednu stranu příliš složité a nepravděpodobné, na druhou stranu příliš éterické.
Ani mezi filmy nemám ráda ty, kde jsou vyobrazené dva světy, z nichž jeden působí dost halucinogenním dojmem, přičemž se divák až postupně dozvídá, jak spolu vlastně souvisí.
Takže asi tak.
(SPOILER) Skvělá kniha! Napínavá, čtivá, založená na skutečných historických událostech (tedy aspoň to přecházení sem a tam od katolicismu k anglikánské víře - jestli Alžběta tajně porodila nemanželské dítě, o tom se historie nezmiňuje) - prostě rozhodně 100%!
Pán much je určitě lepší a jde víc do hloubky, ale i tak neuvěřitelně čtivá knížka. Na cestování do autobusu, vlaku, nebo letadla naprosto super.
Takový ten postapo svět ve stylu hry Fallout.
Nějak mě ten příběh nechytil, bylo v něm hodně násilí a všem hlavním postavám šel někdo po krku.
Nepotřebuju realitu z pohádky Kráska a zvíře, ale toto mě tedy taky nebavilo.
O Borgiích jsem nevěděla skoro nic, tak jsem si o nich něco málo nastudovala. Zdá se, že v historických faktech kniha odpovídá skutečnosti - včetně např. zavraždění sluhů, které našli v Tibeře. Na druhou stranu mi přijde, že Lukrecie je vykreslená až příliš pozitivně. Určitě si s ní mužští členové rodiny pohrávali jako s figurkou na šachovnici (co si budeme nalhávat! Tento přístup přetrvával staletí!), ale Lukrecie taky nebyla žádný beránek a měla zase svoje zbraně.
Tak dobře to začalo! Celá kniha se mi od začátku líbila, pasovalo mi, jak autorka popisovala vnitřní pohnutky jednotlivých postav. Až ten konec to zkazil. Ne že bych věděla, kdo je vrah - to rozhodně ne, bylo to pro mě velké překvapení a tak to mám ráda, ale nějak mi ten konec připadal odfláknutý, příliš rychle uťatý. Takže za to hvězda dolů.
Btw. všimla jsem si, že detektivky psané ženami mi přijdou mnohem lepší, propracovanější, psychologičtější.
Dávám 4 hvězdy, protože britský humor dokáže být přece jen ještě o kapánek lepší.
Rozhodně je to moc dobrá kniha, párkrát jsem se i nahlas zasmála. Některé pasáže mi ale přišly trochu zdlouhavé, možná to bylo proto, že je politika obecně tak nudná. Například Monty Python se politice nevěnuje a jejich dílka jsou tak legrační, až mi tečou slzy.
Přijde mi, že seriál je ještě o něco lepší, tam se žádné hluché úseky nevyskytovaly.