Barbaanek komentáře u knih

A mně se to líbilo. Někdo si tu stěžuje na rozvláčnost, ale to jsou podle mě ti, co jsou zvyklí na ty novodobé "jednohubky", kde akce střídá akci. Já si naopak užívala, že vyprávění plyne přirozeně a postupně poznávám jednotlivé postavy, jejich situaci, charakter. Od třetiny knihy je jasné CO, jen člověk neví KDO. A nechybí ani zvrat nakonec, i když i ten se dá odhadnout dřív. Ale mně to nevadilo, nepotřebuju být pořád zaskočená, o to víc jak si užila pozadí a důvody. Jediné, co mi nesedlo, byl "nápad" matky, co s tím, to by podle mě žádná milující matka prostě neudělala, určitě ne TAKHLE. Ale i tak jsem spokojená a po dlouhé době jsem neměla chuť hned začít číst něco dalšího, prostě jsem měla chuť nechat knihu "doznít". Téma každopádně těžké a stále aktuální, bohužel.

(SPOILER) A já půjdu proti proudu. Knihu jsem teď četla dcerám (necelých 8 let a 4,5 roku), které jsem s ohledem na věk hlavních postav (sester, kterým je 9 a 6 let) brala jako jasnou cílovou skupinu. Příběh jako takový super, holčičky chtějí zvířátka, rodiče se nejdřív brání, ale postupně se jim doma přeci jen nasbírá slušný zvěřinec. K tomu nějaké ty příběhy z běžného života, ilustrace od Zmatlíkové, četlo se to krásně. Jenže pak člověk narazí na totálně hluchá místa, případně místa, která podle mě v knížce pro děti nemají vůbec co dělat, nebo je tam přinejmenším nečekám a nechápu, proč je tam autorka cpala. Poprvé ve mně hrklo, když Lucie vypráví Barborce, kdo a proč straší v okolí mlýna. Jako vážně? Detailní popis jak jeden nešťastník zastřelil omylem svou milou, a pak ze žalu sám sebe, a proto bloudí kolem s prostřelenou hlavou, do které je mu vidět?! Nebo oběšený, které pronásleduje pěší kolem a doslova jim dýchá za krk? Starší dcera měla při čtení oči jako tenisáky a sama konstatovala, že mladší už zaplať pánbůh spí. Nebo celá kapitola o tom, kdo komu koupí jaký dárek k Vánocům a za kolik peněz? U téhle kapitoly jsem se sakra zapotila, abych se z ní nějak vymotala, protože ano, moje děti pořád věří na Ježíška. Pasáže obhajující smysl ženského aktu, zmínky o tom, že se maminka bojí babičky, anebo pasáž z nemocnice o kamarádce, které "utekl tatínek a ona ho nemá ani trochu ráda", a které maminka za celé týdny nedonesla ani neposlala žádný balíček, ani se za ní nebyla ani jednou podívat, protože toho má moc, to všechno byly místa, kde jsem si říkala, proč by si nad nimi měla dcera proboha lámat hlavu v dětské knížce - v reálném světě tohle všechno osobně nebo zprostředkovaně zná, ale v knížce pro mladší školní věk, kterou čteme tak nějak "pro pohodu", to opravdu nečekám. Korunu tomu nasadila věta maminky, že "každé zvířátko někdy CHCÍPNE". To slovo dcera taky samozřejmě zná, ale to ostatně i slovo vole, a nečekám, že na něj narazím v dětské knížce. Celkově mám z knihy strašně rozporuplný dojem. Příběh jako takový je hezký, ale četla jsem celou dobu ve střehu, často věty či slova upravovala, a nad hodně částmi kroutila hlavou. Číst znovu asi hned tak nebudeme, jestli vůbec.

3 26.01.2024

Knihu jsem četla jako malá a moc se mi líbila, i díky krásným ilustracím. Teď jsem jí vnutila dceři, která ji přečetla přes prázdniny mezi první a druhou třídou. Nejdřív byla zpruzelá, protože na ni z každé stránky nevypadl jednorožec ani třpytkatá duha, zkrátka pro dnešní děti trošku nuda. Ale chytlo jí to a pak už byla nadšená. Děti toho v knize zažijí opravdu hodně - útok vosího roje, značkují trasu na hrad, Mirka se ztratí v lese, povodeň, noční výšlap na vyhlídku na kopci... Dcera u každé kapitoly říkala, že by to taky chtěla zažít, nebo že by se bála, nebo že to muselo být super, atd. Nakonec byla hrdá, že sama přečetla knížku o skoro 160 stránkách. Můžu určitě doporučit.

23.01.2024

Četla jsem po delší době znovu, a ač Yrsu miluju, tahle knížka na mě byla nějak moc složitá. Námět skvělý, ale v postavách jsem se pořád ztrácela, ještě že je na začátku knihy nákres a seznam, často jsem se k němu vracela. Ve finále jsem se pak spokojila s tím, že už vím kdo zabil, a pak s pocitem, jako když vám babička vysvětluje, kdo s kým ve vsi je jak příbuzný a kdo se s kým proč nemá rád - odkývu, ale stejně mám v hlavě guláš. Vysvětlení s přejezdy tunelem jsem si ani nedokázala představit, to bych asi musela malovat šipky se jmény. Jinak ale super a Tóra a Mattias jsou hrozně sympatičtí, nemůžu si pomoct.

2 11.01.2024

(SPOILER) Pipi jsem tak nějak pasivně znala z dětství, a jelikož miluju Děti z Bullerbinu, začala jsem dětem číst tuhle knihu. Upřímně, pro mě to bylo čisté utrpení. Pipi mi přišla sice srdečná a laskavá, ale k tomu návdavkem příšerně otravná a hloupá. Moc nechápu ty oslavné komentáře. Ještě první půlka knihy jakž takž šla. Ale čím dál jsem v knize postupovala, tím mi vyprávění přišlo jednotvárnější a později navíc ještě uhozenější. Představa, že rodiče bez mrknutí oka pošlou své děti, které jsou po nemoci zesláblé, samotné s praštěnou holkou a cizí posádkou na skoro roční plavbu plachetnicí do Tichomoří, byla na mě už moc. Dočetla jsem silou vůle a poslední část (Pipi na Chmelnici) už mi přišla jako totální bizár, který snad Astrid musela dopsat na nějakých lécích. Za mě velké zklamání.

(SPOILER) Upřímně nechápu ty nadšené komentáře. Zápletka Je zajímavá, to ano. Ale v patovém okamžiku postrádá logiku a motivy osob jsou dost nepochopitelné (zapojení osoby XY do celé tragédie a přesun těla) a rozčilovaly mě hloupé chyby v příběhu (na jedné stránce osobu nevzbudí ani hlasy a smích lidí z televize, na následující stránce ji vzbudí telefon a následně si zapne ztlumený zvuk televize, jednu chvíli si Erika všimne, že si dotyčná obarvila vlasy a vypadá líp, o pár stran dál jí na pitevně shrnující prošedivělé vlasy na stranu...). Osobně jsem o knihách od tohoto autora měla lepší mínění, jsem spíš zklamaná.

Námět mě zaujal, ale v knize mě pak už vlastně čekalo jen zklamání. Vyprávění ve třetí osobě bez uvedení o koho se jedná je strašně matoucí. Autorka popadla zajímavé téma, ale dost to odflakla. Není třeba vůbec vysvětleno ale ani naznačeno, jak se třeba lidé rozdělili na ty, kdo se budou jist a ty, kdo budou jist... Celkově je navíc představa nepokojů kvůli tomu, že není maso, dost absurdní. V podstatě až dvacáté století bylo stoletím masožroutů. Do té doby valná většina lidí neviděla maso jak je rok dlouhý, a žádné nepokoje nebyly. Stranou taky ponechám poněkud nelogický fakt, že úplně zmizela živočišná výroba, lidské maso je velmi, velmi drahé, ale vlastně je teď všeho dostatek. Těžko si člověk představí, že z té drobné lidské produkce byl tak uspokojivě pokrýt veškerý ostatní potravinářský ale i chemický nebo drogistický průmysl tak, že najednou zbytek společnosti má všeho dost. A co třeba taková úplná blbost jako vejce? Které jsou ve všem možném, zejména pečivu? To lidstvu nechybělo? Možná kdyby se nad tímhle autorka trošku víc zamyslela na úkor poněkud ujetě detailních popisů bourání lidí, jejich chovu, lovů nebo výzkumu, udělala by pro knihu mnohem víc. Celkově děj plyne svižně, a samozřejmě vzbuzuje otázku, jak se autorka vypořádá s nevyhnutelným morálním dilematem závěru. Jestli zbaběle využije přirozenou smrt, nebo utopicky zvolí útěk, nebo co? Závěr mě pak nijak neoslnil a přišel mi takový narychlo spíchnutý jakoby s pocitem "cha, to jsem na to vyzrála, a mám dopsáno". Celkově dávám tři hvězdy, a víckrát číst nepotřebuji.

2 22.10.2022

Na gymplu nad profesorka češtiny varovala před Vaškem Káňou. Měla tedy hlavně na mysli Partu brusiče Karhana, ale což. Z trucu jsem ho schválně v knihovně v hledala a našla tuhle knížku. Musím říci, že asi nikdy se mi žádná tolik nedostala pod kůži. Hodně syrová a hodně lidská, v mnohém i pro mě zajímavá z hlediska historie, spoustu historických souvislostí nebo událostí mi dokázala přiblížit mnohem lépe, než dějepis za celou střední školu. Škoda té agitky k závěru knihy, nicméně většina je top a ráda se k ní vracím.

Od začátku až do konce obří sympatie k vypravěči, opravdu ho děsně chci poznat, poznat jeho autobus, poznat Norsko, poznat všechna místa, kam a kudy jel. Obdivuhodná schopnost na pár vtipných stránkách dokonale vtáhnout do děje, místa... Nenudila jsem se ani chvilku.

2 27.12.2018

Trochu mě překvapuje tak nízké hodnocení, i když od čtenářů, kteří tu vynášejí do nebes slátaniny typu "Ledové sestry", mě asi nemá co překvapovat... Mně se knížka líbila moc. V recenzi upozorňovali na rozvláčný začátek, ale ani to mi nijak zvlášť nepřišlo. Přijde mi, že kniha naopak plyne pozvolna ale nezadržitelně, jako mohutná klidná řeka, až ke svému konci. Ten byl pro mě od začátku tak nějak jasný, neříkám, že se všemi detaily, ale princip jsem prostě pochopila víceméně po pár desítkách stránek. Nicméně rozuzlení a závěr rozhodně stojí za přečtení i když máte pocit "jo jasný, aha, takhle to určitě bude", protože i tak to teprve poté všechno sedne na správné místo. Takže u mě žádný velký šok na závěr, ale několik "jo tak takhle!" nakonec přeci jen přišlo. Já říkám, za dlouhou dobu jedna z nejlépe propracovaných knih, jakou jsem četla - a že spousta knih, co se dnes válí v knihkupectvích, si na knihy spíš jen hraje (a thrillery dnes látá každý druhý ňouma, co má v počítači textový procesor). Hned se jdu podívat, co autor dál napsal.

6 27.12.2018

Po dívce ve vlaku VELKÉ zklamání. Částečně za to možná může fakt, že jsem četla ve čtečce, takže nějaké vracení zpět, abych zjistila, o kom to vlastně zrovna teď PROBOHA zase čtu, moc nepřicházelo v úvahu. A že ten začátek je fakt zmatený a v postavách čtenář fakt plave. No a pak, když už jsem se v tom tak nějak zorientovala, to přišlo - ta nuda. Všichni se tváří, že schovávají nějaké oooobrovité a děsivé tajemství, kterým chrání toho či onoho, vlastně se každý do jednoho chová, jako by ty oběti pod vodou osobně držel, a přitom to zdaleka tak není. Do toho se dost lidí chová nelogicky (aspoň teda z mého pohledu), rozmluvy s mrtvými, hysterické výlevy a kravkoidní projevy, a nakonec gauner všech gaunerů, takový "Džejár" z Dallasu. Pro mě moc předramatizované, nereálné a nudné. Ale Vraždy z Midsomeru by z toho mohly vycucat jeden díl. To zase jo.

Začala jsem číst tak říkajíc "na blind", tj. bez jakýchkoliv informací okolo. A byla příjemně překvapená! Předně mi vyloženě sedlo, že hlavní postava statečně bojuje (a chvílemi prohrává) s alkoholem, což mi ji příjemně zlidštilo. Ta představa, jak ráno mžourá na telefon a zoufale vzpomíná, co to proboha provedla, to je prostě super. Zápletka ne nezajímavá a rozuzlení jako krásná třešinka na dortu - ne překombinované, ne nelogické, prostě to tam sedlo. Za mě naprostá spokojenost.

5 07.11.2018

Přečteno jedním dechem. Zápletka je jemně načrtnuta už na začátku, takže zbytek knihy spíš uvažujete, kdo přesně, jak, proč. Hlavní postavy sympatické i se svými chybami, přesně jako v první sérii s Tórou. Jen mi přeci jen trošku chyběla část motivu okolo Karla, to mi přišlo trošku chabé. Ale celkově super. Těším se na další díly a před tím honem opráším Tóřiných šest případů.

4 10.02.2018

Moc příjemná duchařina, na pozadí ledového Islandu. Krásně jsem se bála a s napětím čekala na vyjasnění vztahů. Otevřený konec to pak korunoval. Paráda.

2 10.02.2018

Nuda, zveličování "děsivých" znamení, zveličování všeho. Hlavní postava nesympatická kráva, od začátku až do konce. Přečteno z pocitu povinnosti a určitě se nikdy vracet nebudu. Bestseller? Pche

Tak, nejdřív mě to nebavilo a hlavní postava mi byla nesympatická. Pak se něco stalo a já byla lapena. Dokonce jsem si některé pasáže fotila do telefonu (třeba když hlavní postava kouká z okna na to, jak Tokiané slaví svátek mrtvých). Konec jsem dočítala hluboce zasažena a se slzami na krajíčku. Tahle kniha se úplně vymyká z ostatní tvorby Mo a i snahou precizně popsat japonské a čínské pozadí, reálie, výrazy, zvyky je vysoko nad vším ostatním, co napsala. Ostrov sviní je proti tomu úplný brak. Do knihy se mi nejdřív nechtělo a teď vím, že se k ní určitě ještě vrátím a vychutnám si ji o to víc. Pokud to tedy o takovém tématu jde vůbec říci. Momentálně sedím nad vypnutou čtečkou a pořád mě ještě mrazí a mám pocit, že mi někdo ukradl vnitřnosti...

5 07.09.2017

Oprava, ne "blbec", ale "vůbec"; oblíbený autocorrect mého telefonu.

31.08.2017

Tak po sérii knih s Jackem byla tahle kniha velké zklamání. Byla by to super povídka, ale celá kniha? Aneb jak ze zajímavého námětu vyžmoulat supernudnou knihu vlastně o ničem. Patřičně Hayderovsky "šokující" rozuzlení (rozuměj: zjistíš, že je všechno jinak a padouchem je ten, o kom to nejmíň tušíš, respektive o kom bys to nejméně tušil, kdybys už nepřečetl sedm knih od dané autorky) už to nezachrání, spíš to celé ještě víc ztrapní. A blbec jsem nějak nepochopila jen naznačenou dějovou linku Joeovy ženy (mimochodem snad nejnesympatičtější slepice pod sluncem). Teď vůbec nevím, jestli se mi chce nořit se do poslední knihy, Tokia...

31.08.2017

Ještě doplním, že dějová linka Cafferyho a Blechy a Chodícího muže už začíná být jen... Únavná.

23.08.2017

Panenka se mi po poněkud plonkových předchozích dílech fakt líbila. Tušila jsem samozřejmě, odkud vítr vane (ono to při poznání stylu autorky není až tak těžké), ale téma bylo zajímavé, a příjemně ponuré. Trošku mi na konci chybělo větší osvětlení, jak se to vlastně tedy dělo, motiv mi taky připadal takový odfláklý, ale celkově se mi to líbilo moc. Závěr je... Krásný :-)

23.08.2017