Barbastelle komentáře u knih
Bylo to dobré - ale už u mně pominula Eragonovská mánie a zkrátka ne natolik dobré, aby mě to nadchlo.
Musí se nechat, že Paoliniho styl psaní docela vyspěl, ale své mouchy to pořád má.
Dobré to bylo - příjemná detektivka, čte se jako po másle, postavy jsou zajímavé a nečernobílé, prostě paráda.
Protože mám ale ráda knížky, které pro mě mají nějaký přesah, není to stoprocentní.
Knize musím přiznat jedno veliké plus - řemeslně je velmi dobře zpracovaná. Rowlingová je bezpochyby výborná vypravěčka, ať už píše cokoliv. Donutí mě to tedy dočíst také téměř všechno, co napíše.
Jinak mě ale kniha až zas tolik nezaujala. Téma mi nebylo nijak blízké, ocenila bych, kdyby byly postavy víc autentické - nevěřím tomu, že je nutné se zaobírat jen těmi nepěknými pohnutkami a špatnou stránkou osobnosti. Ano, bylo mi z té knihy špatně, ale nevěřím, že lidé takoví doopravdy jsou.
Mám ráda knihkupectví, mám ráda Pýchu a předsudek. Ale tuhle knížku nemůžu pozitivně zhodnotit. Ze začátku to nevypadalo špatně, ale jakmile se objevil Spike, štvalo mě to. Začala mě totiž šíleně rozčilovat hlavní hrdinka a celé to začínalo pomalu jít do kytek. Přesalo mě to bavit, různé záhady vůbec nepůsobily záhadně. Zkrátka nic moc. Oddechovku si raději vyberte jinou.
Myslím, že ve své kategorii dívčích románů je to opravdu bomba. Čtivě napsané (jen mě trochu mrzely chyby v textu, myslím, že by se to nemělo stávat - některé věty nedávaly smysl, ale to je spíš chyba překladu), zajímavé nečernobílé postavy a umění vytvořit tu správnou atmosféru dívčího románku. Příjemná oddechovka, kterou jsem si moc užila.
Ǔžasné, skvělé, srozumitelné, přehledné! A probudilo to ve mně tolik chuti k vyzkoušení nových potravin. A výjimečně mi ani ta užitečná reklama nevadila.=)
Oceňuji informační hodnotu knihy. Je to vše poměrně jednoduše podané, přitom srozumitelné a přesné. Velmi takovýto počin oceňuji. Na druhou stranu někdy bych raději i vážnější vyjadřování, ale třeba mi to jen úplně nesedlo do nálady. Kdo se chce něco dozvědět o zdravém životním stylu, je to pro něj úžasná příležitost - a myslím, že nejen pro muže.
Přečetla jsem si tuto knížku na doporučení, jakožto oddychová literatura. A bylo to dobré! Nevěřila bych. že budu takhle spokojená s červenou knihovnou a že u ní budu ležet do dvou do rána. Autorka prostě umí dobře psát!
Po knížce jsem jen náhodou sáhla do regálu v knihovně a byla to až překvapivě dobře napsaná oddechovka. Začátek byl zajímavější než ten zbytek, celé to bylo příjemně nepřeslazené.
Možná jsou 4 hvězdičky moc, ale za to překvapení je s radostí dám.
Nejsem nadšencem, co se týče armády a válek, tedy mě asi nemohla nadchnout ani tato kniha. Přišla mi extrémně utopická a jako hlavní pozitivum vnímám skutečnost, že byla dobře čtivá.
Předvídatelný příběh, trochu scuknuté myšlenky a spousty krásných klišé - prostě všechno, co Fulghum tak skvěle umí. Četlo se mi to krásně a mám chuť jít si zatančit a otvírat dveře!
Bohužel u některých knih platí, že by se pokračování raději psát neměla. Výsledek bude už pokaždé jako nastavovaná kaše. Clarke vystihnul hlavní rysy Francouzů v první knize a v druhé už je jenom opakuje a motá se v Paulových vztazích. Několik desítek stran před koncem jsem to vzdala - dostalo se mi do ruky zajímavější čtení a zvědavá jsem na konec nebyla.
.
Přiznám se, že je to po dlouhé době kniha, u které jen těžko hledám sic sebemenší drobnost, kterou bych jí mohla vytknout. Uchvátila mě. A uvrhla do zamýšlení se. Nedovedu si představit lepší způsob (krom samotného pobývání v Afghánistánu), jak poznat cizí kulturu, než si přečíst tuto knihu.
Tedy nic moc. Měla jsem nutkání to odložit hnedka po prvních pár stránkách. Prostě mě to nějak nezaujalo. Nakonec jsem to dočetla, nějak mi přišlo, že byla kniha oproti filmu docela jiná, ale bylo mi to v podstatě fuk. Ani jedno ani druhé mě neuchvátilo natolik, aby mi z toho něco utkvělo v paměti. Jsou lepší knížky, nevím, jestli se pustím do něčeho jiného od tohohle autora.00
Asi ve dvanácti letech jsem na tuhle knížku dostala doporučení a dostala jsem se k ní až s "dostletým" zpožděním.=) Ale jsem za to ráda. Jistě, je to taková oddychovka, ale myslím, že také perla mezi tvorbou této autorky. Takže pokud si chce třeba i dospělý čtenář přečíst něco nenáročného, pěkného, ať se do toho pustí.
Ocenila jsem také, že hlavní hrdinka není prvoplánovitý rebel, jak to někdy vypadalo. Tím by se kniiha totiž šíleně shodila.
Opovážila bych se říct, že jde o knihu, která učiní jednu z vašich hodin výjimečnou a nezapamatovatelnou, protože vás uvrhne do úvah o sobě samých, vašem vztahu ke smrti. Smrt figuruje ve všech třech příbězích, ač nechceme, je všudypřítomná. Autor ji dovedl podat tak, že ji vnímáme jako běžnější jev, než by se na první pohled zdálo.
A určitě mě kniha naladila na přečtení Paní Dallowayové, jsem na ni zvědavá.
Rozhodně to ale není čtení do dob, kdy máte špatnou náladu.
Milé překvapení pro mě byl konec knihy - měla určtié vyvrcholení, příběhy se hezky propojily, což jsem možná zas tolik nečekala.
Autorův vtip mě nepřestává fascinovat! A také je to první kniha, u které jsem zaznamenala, že by někdo z hrdinů chodil na záchod - srandovní.
Je to působivá knížka, ale smutná. A já ji proto nedovedla dostatečně ocenit. Je to spousta působivých povídek se smutným koncem a asi je jich příliš smutných najednou.
Musím se přiznat, že už se mi obsah knížky vykouřil z hlavy, je to už pěkná doba, co jsem to četla. Ale jak jsem uviděla známý přebal knížky, název... Vyvolalo to ve mně vlnu nadšení a dojmu, že tohle byla úžasná knížka! Vím, že to byla jedna z těch, u kterých jsem téměř brečela, že už je konec.=)
Musím se přiznat, že mi moc nesedí styl psní autora... Není to úplně špatné, dá se to přečíst a v jednu chvíli jsem musela číst, abych mohla v klidu, beze strachu, usnout.
Ale jinak je to asi až příliš překombinované...