barbora1919 komentáře u knih
Jedna z nejkrásnějších a zároveň nejsmutnějších knih, které jsem kdy četla. ♥️ Slzy tekly proudem, což se mi během čtení dlouho nestalo. Příběh Štěpána se mi prostě vryl pod kůži, autorce jsem věřila každé slovo. Za mě geniální!
V knize je spoustu inspirativnich úvah, postřehů a krásných aforismů o smyslu života, lásce, přátelství i smrti. Je zřejmé, že Morrie musel být opravdu úžasným učitelem i člověkem.
Nicméně pro mě takový typ knihy asi není...Zhruba od poloviny jsem se začala trochu nudit, vyprávění se mi zdálo jednotvárné, stěžejní myšlenky se podle mě stále opakovaly.
Ale je to jen můj názor a otázka osobních preferencí. Knížka je bezesporu velmi hodnotná a pro jiné čtenáře může představovat nádherný zážitek od začátku až do konce.
Mistrně napsaná kniha s velmi silným tématem a myšlenkami. Není co vytknout! A. Mornštajnová to prostě umí... :)
Už dlouho jsem neměla při čtení tak rozporuplné pocity. Chvílemi mi kniha připadala napínavá, poutavá a čtivá, jindy jsem ji zas chtěla odložit, protože mi děj přišel hrozně vleklý a táhlý.
Některé pasáže se mi zdály přitažené za vlasy, zbytečně překombinované a těžko uvěřitelné, ale o pár stránek dál už mi to zase začalo dávat trochu smysl a chtěla jsem příběhu uvěřit...A tak pořád dokola. :) Každopádně i přes mé střídající pocity ve mně kniha určitě zanechala nějakou stopu. Hlavní námět a myšlenka je originální a (alespoň podle mě) má velkou sílu. Od autorky si ještě ráda něco přečtu.
Tato knížka mě opravdu zasáhla. Povídky jsou velmi rozmanité, zasazené do různých prostředí i časových období. Některé jsou úsměvné, jiné naopak smutné a tíživé, až vás mrazí. Přesto celá sbírka drží pohromadě díky prostupujícímu tématu křehkých rodinných vazeb plných lží, tajemství iluzí a klamů. Autorka jde přitom vždy do hloubky... až na dřeň. Rozhodně doporučuji!
Mé první setkání s Markétou Lukáškovou a rozhodně ne poslední. :) Naprosto mi sedl její styl psaní, smysl pro humor i přiměřená dávka nadsázky a ironie. Hlavní hrdinka Bára mi byla navíc velmi blízká a už od prvních stránek si získala mé sympatie.
Zpočátku mi asi trochu vadilo téma posmrtného života, ale postupem času se mi to začínalo čím dál více líbit a ve finále mi koncept autorky přišel opravdu hezky promyšlený, nevšední a milý. :)
Příběh je lehce předvídatelný a najdete v něm hned několik klasických románkových klišé, ale přesto se mi kniha dobře četla a nechtělo se mi od ní odtrhnout. Velkou přidanou hodnotou pro mě bylo zasazení do příjemného prostředí Dánska se všemi kavárničkami, malebnými uličkami, obchůdky a samozřejmě hygge. Při čtení jsem měla chuť Kodaň navštívit. Určitě ochutnám i další díly, v knihovničce už mě čeká pařížská cukrárna. :)
Za mě dokonalost! Nádherný, hluboký a citlivý příběh, úchvatná obálka i grafické provedení. Kniha ve mně navíc probudila zájem o haiku. Přestože poezii běžně nečtu, tady měla každá básnička své místo a význam. Rozhodně doporučuji!
Do knihy jsem se pustila jen kvůli čtenářské výzvě, ale nakonec se z toho vyklubala docela milá oddechovka. :) Není to sice typ knihy, která by ve vás něco hlubšího ponechala a k níž byste se měli potřebu vracet, ale přinejmenším vás může pobavit na jedno příjemné odpoledne. Zkrátka takové to klasické, lehce bláznivé počtení na dovolenou, když zrovna nechcete moc přemýšlet.
Shari Lapena mě opět nezklamala. Knihu jsem musela přečíst na jeden zátah a bavila mě od začátku až do konce. Nechybělo v ní napětí i naprosto nečekané a šokující rozuzlení. I přes několik postupně se měnících tipů jsem tentokrát skutečného vraha ani v nejmenším neodhalila. :)
Možná se jen nabízí otázka, jak moc je pravděpodobné, aby se ve stejném okamžiku sešlo v témže hotelu hned tolik osob s těžce pochroumanou minulostí a temnými tajemstvími.
Přesto dávám bez dlouhého váhání pět hvězdiček, tuším, že se ještě k autorce nejednou vrátím. :)
Přiznám se, že jsem nejprve knihu po pár stránkách odložila. Nedokázala jsem se do ní vůbec začíst, vyprávění mi přišlo značně chaotické, neuspořádané a nesrozumitelné... Po přečtení několika recenzí jsem však pochopila, že až v průběhu četby do sebe začne vše zapadat a že to, co se nám původně jevilo jako naprosto iracionální, bude po kousíčkách vysvětleno a vyjasněno.
Dala jsem tedy knize ještě jednu šanci a nelituji... Po druhém začtení jsem se lépe zorientovala a začala chápat všechny souvislosti. A musím říct, že mě nakonec právě ono skládání kousíčků a nejrůznějších střípků v jeden celek nesmírně bavilo a měla jsem radost, že mi vše začalo dávat smysl.
Je pravda, že postavy tentokrát nebyly příliš sympatické, ale nemohu říct, že by mi to nějak zvlášť vadilo. I v běžném životě se přeci potkáváme s lidmi, ke kterým nechováme zrovna největší sympatie a pochopení, tak proč bychom o nich nemohli psát a číst? :) Možná jsem měla spíše pocit, že množství všech dramat a životních tragédií bylo na jednu osobu trochu přehnané.
Nicméně mě autorčin styl prostě baví a určitě jí zůstanu nadále věrná. Moc se těším na další knihy!
„Ke dnu" je první kniha, kterou jsem od Anny Bolavé přečetla. Cítila jsem potřebu se s tvorbou této autorky blíže seznámit zvláště kvůli množství pozitivních recenzí a ohlasů. Měla jsem tudíž docela vysoká očekávání, která však byla naplněna jen zčásti.
Musím ocenit dokonalé vykreslení pochmurné atmosféry mrazivých dní i prostředí maloměsta, které jsem si dokázala přesně představit. Mimo to mě fascinovalo neustálé působení na všechny smysly. Během čtení jsem vnímala barevnost jednotlivých dní, nálad i emocí; cítila pach hnilobného masa i chlad zalézající až pod kůži. Rovněž jsem poslouchala celou škálu nejrůznějších zvuků - od křížících se rozhovorů až po hluk pásu v místní drůbežárně, který naopak nebylo možné přehlušit.
Kromě bezchybného zachycení atmosféry se toho však v knize (alespoň na můj vkus) moc neděje. Osudy postav se sice všelijak prolínají a kříží, ale z nějakého důvodu mě jejich příběhy plně nepohltily a nevtáhly. Možná je to tím, že autorka zvolila poměrně velké množství postav, takže se u mnohých z nich nemohla pouštět do větší hloubky a držela se spíše náznaků. Některé příběhy na mě proto působily zbytečně útržkovitě a snad i nedotaženě... Také ze samotného závěru jsem byla trochu v rozpacích...