Baushka komentáře u knih
Černý humor mířený na zvířata (tedy pokud to lze pokládat za humor, dle mého to byla spíše jen krutost bez vtipu) je pro mě asi přece jen příliš silné kafe. Ať si umírají lidi, ale na zvířátka mi nesahejte! Jinak autor píše čtivě, lehce, plynně. Líbilo se mi, že se každá z postav dokázala obhájit sama před sebou, že je v právu, i když druhému to může připadat až imbecilní.
Pěkně jazykově upravené tradiční pohádky, dlouhé tak akorát na čtení před spaním. Úspěch u nás měli Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Smolíček a Perníková chaloupka, trochu míň se zalíbilo Hrnečku vař a Čert a Káča.
Těžká knížka. Vyloženě mi chyběly znalosti, aby se četlo svižněji a lehčeji. O bližší historii Estonska mám pramálo vědomostí a minimálně základ je zde potřeba, jelikož autorka přeskakuje v čase. A přeskakuje i ve vypravěčích, což mi zejména zpočátku dělalo problém. Nechci knížku zatracovat, protože na příběhu nic špatného není, ale upřímně nevím, komu bych knížku vřele doporučila.
Čekala jsem větší dekadenci. Chvíli mi i trvalo, přivyknout si na jazyk, kterým je kniha psaná. Kapitolu 11 doporučuji přeskočit, ta se číst nedá. Nejvíce se mi ale líbila samotná myšlenka, co všechno se podepisuje na lidské tváři.
Milostné i nemilostné intriky, bez výraznějšího dějového spádu. Četlo se to ale pěkně, hezké pasáže popisů, které jsou akorát tak dlouhé, aby nezačali nudit.
Několik dobrodružství malého raubíře a jeho kamarádů, první láska, napětí, strach, spřízněnost, plán, pochopení, smutek a pláč, upřímnost a mnoho dalšího na pár stránkách románu rozhodně nejen pro děti.
Sáhla jsem po této knížce v hotelové knihovně, abych ukrátila dlouhou chvíli, že si alespoň prohlédnu fotky. Nakonec jsem knížku přečetla celou. Nyní už je to tak trochu knížka po době minimální trvanlivosti :) ale alespoň člověk zavzpomínal, jak to v Zoo vypadalo dřív a je díky tomu i vidět, jak moc se s Zoo hnulo i po odchodu pana ředitele Fejka. Fajn knížka, neurazí, nenadchne.
Chtěla jsem něco lehčího na odreagování, ale nakonec jsem se s tím trápila docela dlouho. Celé je to o Queenie až trochu moc, ostatní postavy do hloubky nepoznáme. Queenie je sebelítostivá a sebestředná husička. Takže jsem se s ní nedokázala sžít. Zápletka příběhu, pokud se tomu tak dá říkat, mě neudržela při chuti číst, takže jsem knížku dost často ani neotevřela.
Hodně halabala, bez ladu a skladu, páté přes deváté :) Další pohled do života seriálové herečky. Je fajn, že píše o všech obdobích života a kariéry, ale přesto mohla u Gilmorek udělat delší zastávku.
To, že český překlad názvu je úplně mimo mísu, tu zaznívá snad v každém komentáři. Když od toho teda odhlédnu, musím knížku hodnotit jako průměrnou. Je psána spíše jednoduše, stroze popisuje nejbližší děj kolem hlavního hrdiny. Tím, že je to převyprávění prožitků otce autora, chybí knížce více popsané emoce postav, barvitost nebo detailnější vývoj postav. Je to další příběh z období války, zase trochu jiný a tak za přečtení stojí.
Audio. Jako by šlo o dvě různé knihy. Od dvou různých autorů :) Je jasné, že je člověk časem jiný, obzvlášť, když se mu takto změní podmínky, prostředí, blízcí lidé. Nevím kolik z knihy v audiu nebylo, ale chyběly mi aspoň nějaké zmínky o jeho dětech a jeho ženě (v audiu minimálně). Vždyť opustit je, muselo autora také ovlivnit. Peprný jazyk na začátku byl pro mě hodně velkou výzvou, vulgarismy neschvaluju, ale jako dotváření hornického prostředí je to OK.
Oceňuji, že je knížka jiná, originální, jazyk originální. Trochu jsem se bála abych se takto taky nezačala vyjadřovat. Chyběla mi ale gradace ve vyprávění. Fajn na přečtení, jednou stačilo.
Nedočetla jsem. Opravdu se nejedná o cestopis, který jsem chtěla číst, ale spíše o faktický popis poutníkova tažení, jeho duševního rozpoložení a působení cesty. Dle mého se autor svými výroky často opakoval. A názor, že se sami nemůžete rozhodnout, že cesta rozhodne za vás, mi byl neskutečně protivný.
Větší část knížky byla celkem v pohodě, ke konci se mi i začínala dost líbit. Měla spád, akci, byla napínavá a začalo mě zajímat, jak se rozuzlí. A v tom byl kámen úrazu. V tom rozuzlení. Legenda je legenda, její zreálnění patří do pohádek, ne do románu.
Mít v hlavě to, co hlavní hrdinka, tak jsem nešťastná. Tolik chmurných myšlenek, tak nesourodé uvažování a zvláštní vnímání. Jediné zajímavé pro mě: jak moc naše fantazie a představy dotvářejí a mění naše skutečné vzpomínky. Knížka je převážně bez děje, často se přeskakuje do různých období i do představ hlavní hrdinky. Ta rozhodně nezískala žádné mé sympatie.
Ze začátku rozvláčné, od poloviny už má knížka spád. Ráda se na hru i podívám.
Dvě hvězdičky jsou málo, tři zase moc... Velmi oddychové nenáročné čtení. Děj pro mě splynul do: Tak dlouho ho využívala, až ji začal mít rád. Něco z receptů ale vyzkouším.
Spíš než thrillerem bych tuto knížku považovala za trochu psychologický román. Hlavní myšlenka příběhu se mi líbila, ač byla předvídatelná. Styl psaní je nenucený, příjemný ke čtení, lehce i napínavý. Celkem člověka drží v pozornosti. Co ale opravdu nebylo dobré a pochvalu nezaslouží, je dělení na kapitoly. Aby kapitola měla jeden a půl stránky a pak následovala 3/4 prázdná stránka, to je prostě otravné a zbytečně to knihu natahuje. Navíc to nebylo vůbec potřeba, mnohokrát nenastala mezi kapitolami žádná změna, třeba času, místa nebo postavy. Prostě zbytečné roztahování kvůli počtu stránek, tak laciné, že ani v bakalářce by si to nikdo nedovolil.
Chtěla jsem knížce vylepšit hodnocení, protože si přece žádná knížka nezaslouží jen odpad. Ale o moc zlepšit prostě nejde. Jen hrst povídek byla aspoň jakž takž dobrá. Většina za čtení nestojí. Čtvrtkovi pohádky jsou super, literatura pro dospělé ale jeho parketa není.
Dumas prostě umí psát. Ač je to dlouhé, tak je to čtivé, svižné, akční. A skvěle popsané. Nejsou zde hluchá místa. Nějak si neumím poradit s porovnáním s prvními mušketýry, možná by se pomyslná ručička vah přiklonila k "po dvaceti letech", možná je to ale tím, že je to čerstvější.