bee88maja
komentáře u knih
Šťastné a hrůzostrašné: Antologie štědrovečerních hororů
* antologie
Bojíte se rádi? Cosi temného za okny, každý večer. Vítr kvílí, strach sílí. Duchové v temných koutech čekají. Viktoriánská Anglie. Zachumlat se pod peřinu a pustit se do 6 "hororů", byl skvělý nápad. Tato antalogie je pro milovníky strachu a anglického šera a plískanic, to pravé ořechové. Kouzlo 19.století. Za doprovodu svitu svíček, ti šťastnější z vás v přítomnosti praskání dřeva v krbu. A trochu se bát. Je ten správný čas. Čas Vánoční....Štědrý den byl blízko, a už je na míle daleko. Za rok zas, pojďme se trochu bát.
Kapesní průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu
Pavel Tigrid
Jak uchopit obsah této knihy? Z mého úhlu pohledu by měla být povinnou výbavou pro neznalé československé historie.
Pochopila jsem řadu souvislostí, do kterých nás žádné hodiny dějepisu nezasvětili. Přitom z čeho vzniká národní hrdost? Proč jsme toužili po svobodě, proč nám ji dali a pak několikrát vzali? Proč se historie tak dramaticky opakuje? Protože neznáme vlastní historii. Jsme odsouzení stejné chyby opakovat? Při čtení mrazí, obzvlášť závěrem, kde autor zmiňuje jak k událostem z jeho vlastní zkušenosti došlo.
Připomíná mi to dnešní dobu, kdy skoro nikoho nezajímá, co bylo. A proto se nelítostně zejména politicky řítíme do dalšího průseru. Třeba jsem jen zbytečně moc pesimistická.
Ovšem ta podobnost a agitace je věru šílená!!! Zaslouží si národ svobodu, když o ní nebojuje a nepečuje?
Knihu zařazuji do klenotů literatury, neboť co je víc, než vědomí a znalost vlastních kořenů a historie.
Probudím se na Šibuji
Anna Cima
Na tuhle knihu jsem byla před dvěmi lety upozorněna kolegyní z práce. Údajně hlavní postava jí velmi připomíná mou osobu.
Jestli se jevím jako pokrytecký arogantní intelektuál, co nemá pochopení pro většinovou společnost, nezapadá, má zápal pro svůj obor, cítí se být výjimečná, hledá se a nachází v textech, a cestách do jiných světů? Pak musím přiznat, že se nepletla.
Ale zpět ke knize, celkově mě velmi bavila a musím uznat, že již chápu proč získala svůj hlas u literárních kritiků. Je to podivuhodné dílo, které stojí za přečtení a mě navíc namotivovalo k četbě toho fenomenálního "Murakáče". :)
Tak to je, tak to bude
Sharon J. Bolton
Sharon, oh Sharon... tohle bylo napínavé, vtáhlo do děje, trochu donutilo fantazii popustit uzdu...ovšem předešlá Volavka měla větší šťávu :) Řekněme si to narovinu, s každým rezonuje jiné téma, jiný styl... takže za mě "well done" a těším se, co přinese čtvrtý díl série :)
Dívka, která chtěla zachránit knížky
Klaus Hagerup
Chtěla bych zachránit každou stránku textu. V nádherných ilustracích se brodit a zapomenout na svět kolem. Milé dílo, které nesmí chybět v knihovně knihomola, který by tak rád zachránil všechny knihy světa :).
Lazar
Lars Kepler
Rychlé závěry nemám ráda, často to místo eskalace napětí vytvoří dojem, že autor nevěděl, jak to ukončit. Ovšem "Kepler" mne baví, ze všech nynějších autorů "detektivek" nejvíc. Takže ještě Zrcadlový muž a bude všeho konec už? :))) A co budu číst pak?
Proč spíme: Odhalte sílu spánku a snění
Matthew Walker
Odhalování síly spánku, fází REM a NREM. Za mne velmi povedené čtení. Kniha ve mne vyvolala silné obavy o své zdraví, a donutila mne uvažovat v jiných souvislostech. Když jsem pak vnesla do praxe pár užitečných rad v knize uvedených, byla jsem velmi mile překvapena. Spánek vážně ovlivňuje téměř všechny aspekty života :).
Jeden z nás: Příběh o Norsku
Åsne Seierstad
Příběh, který s vámi zamává, ale ve své podstatě, když společnost vytváří podhoubí pro podobné jedince, není se čemu divit, že přicházejí, aby byli slyšet. Tento křik, byl ohromný díky mnoho absurdních náhod. Humanismus nezná mezí, nechce nenávist oplácet nenávistí, ale je opravdu nutné místo odpovídajícího trestu volit "opečovávaní", skrz které může podněcovat další k podobným aktivitám? Shrnutí - velmi povedená kniha :).
Čas žít, čas umírat
Erich Maria Remarque (p)
"Každý člověk je pro někoho dobrým člověkem, a pro jiného pravým opakem." Moje první setkání s Remarquem. Dosud jsem se nesetkala s takovým citem pro slovo... Smekàm!!!
Rozložíš paměť
Marek Torčík
Tohle jsem musela číst na etapy. Z některých útržků se mi chtělo zvracet. A ptám se proč je lidský druh tak odporně bestiální, proč si hoví v krutosti? Proč? Sakra proč?
Záblesky vlastních vzpomínek v alkoholovém oparu členů rodiny... Byla to emocionální jízda....a touha každou trpící duši obejmout, zahnat všechny ty démony, které musí umlčet jedna,druhá a další sklenička....
Hon na čarodějnice ve 21.století (sexualni orientace, rasismus)...ok, nejsme pokrokoví ani zdaleka... kašlete na umělou inteligenci...lidstvo potřebuje empatii !!!
Vila v Itálii
Julie Caplin
Proč každý chlap, do kterého se hlavní hrdinka zamiluje, musí mít modré oči a tělo jak z mramoru? 11krát? opravdu?
Ovšem pokud chcete vyloženě "oddychovku" tak je mise splněna. Na této sérii se mi líbí knižní obálky a pak kombinace cestování a jídla. Nebýt těchto 3 aspektů, už bych si další knihu od J. Caplin s největší pravděpodobností nekoupila.
Je peklo, když máte syndrom "musím mít celou sérii , jinak jsem břídil a nekompletní" :))
Eva
Verena Kessler
Slova se mne dotýkala na dávno zapomenutých místech. Nebo naopak otevírala zavřené komnaty, které emoční paměť nehodlá jen tak zapomenout :)
Byla jsem hodně zvědavá jak téma mateřství a ekokrize bude zpracováno. Musím pokleknout a smeknout pomyslný klobouček, protože to bylo silné, emotivní, vtipné, plné všeho....a myslím, že každá žena si tam najde svůj odstavec, který vyplaví moře slz...
Kdo se postará o Annu
Kateřina Pantovič
Směj se, i když přes slzy nevidíš. Směj se, vždyť jsi naživu.
Když ve Vás knihy probouzí vzpomínky, když ve Vás probouzí emoce, pak je to pro mne dobrá kniha.
Děkuji za tenhle příběh, s kterým jsem plakala, smála se, a chápala, a soucítila a taky přemýšlela, co se životem...
Pán much
William Golding
Kde se vzali, tu se vzali. Parta kluků. Svárlivost, ráj proměňující se v peklo. Ty drobné paralely s demokratickým zřízením, vhled do sociálních záležitostí a úskalí svobody.
Panímanda - výraz, který obohatil mou chudokrevnou slovní zásobu....
Díky za ty dary perlorodek lastur literatury :).
První osoba jednotného čísla
Haruki Murakami
Baví mě, co ve mně Murakamiho texty probouzejí. Touhu poslechnout si Schumanna a jeho Karneval, protože jsem barbar a neznám jeho skladby. Zavřít oči a nechat se masírovat opicí, s kterou popijím sklenici piva. Geometrické rovnice, které si pohrávají s filosofií života a smrti. Je a není. Jsem tady a nejsem. Teorie relativity. Můj Einstein ve světě literatury, to je pro mne Murakami.
Život na naší planetě: Mé svědectví a vize pro budoucnost
David Attenborough
Davida Attenborougha si většina z nás pamatuje z dokumentárních seriálů o přírodě z dílny BBC, které často vysílala ČT. Mne jeho přístup fascinoval a i díky jeho dokumentární práci jsem se nadchla do biologie a přírody obecně.
Pokud nejste fanoušci filmové dokumentaristiky, ale zajímá Vás, jak to s tou planetou vlastně je, tak tohle je kniha, která by se Vám mohla líbit. Knihou Vás doprovází fotografie, kresby i grafy. Oproti filmovému zpracování můžete tu nálož děsivých fakt vstřebávat pomalejším tempem. To ovšem neznamená, že i přes pomalejší tempo nebudete šokovaní a "vyděšeni". Jak ve filmu, tak v knize nám přináší David možná řešení, která z hlediska mamonu naučené lidské "přirozenosti" nebude tak snadno zrealizovatelná. Ale kdo ví, třeba bych neměla ztrácet důvěru v lidské pokolení? :)
Politický boj, média, lidé, čemu chtějí a nechtějí věřit. Rozpětí nůžek mezi chudým a bohatým. Neomarxistické myšlenky? Ekolog je dnes nazýván novodobým komunistou či fašistou. Zákazy příkazy, omezení... Bubáci o konci a ten výsměch konspiračních teoretiků. Boj o to, kdo má a nemá pravdu.
Jsem relativně klidná. Příroda si poradí, i když my tady nebudeme, a z toho co jsem mohla vidět, mám pocit, že přírodě bez nás bude líp.... Otázkou je, zda se s přírodou chceme sžít nebo s ní budeme bojovat do posledního dechu, a asi všichni tušíme, kdo tenhle boj vyhraje...
Čajovna v Tokiu
Julie Caplin
Nesuď knihu podle obalu, říká se, ovšem nebýt obálek této série, nikdy bych se do čtení této literatury asi nepřiměla. Tohle byla pátá, kterou jsem si dovolila přečíst i se svým sebezapřením a cynismem pro romantické příběhy. Když porovnám obálky originálů a ty české, tak Wau, smekám před grafikem :). prostě Vás to "vcucne" na dané místo a není cesty zpět, tedy než zaklapnete knížku na straně cca 350.
Ovšem každá z knih romantických útěků, kterou jsem doposud četla měla něco, co mě oslovovalo, buď prostředí, jídlo, nebo příběh podobný tomu, co si člověk sám zažil. Jo představte si to, i cynik může mít romantickou minulost :D :) :)
Japonsko, mě odnepaměti lákalo svým klidem, rituály a uctivostí. a to jsem i díky tomuhle příběhu mohla letmo nasát, a touha znát své ikigai a potkat někoho, kdo má šibui, je o to silnější.
Pití čaje se povýší na level milion, když u toho pozorujete svou bonsaj, nebo alespoň svůj pracně sestříhaný fíkus. Svět fotografií, a nutkavá touha koukat na vše kolem sebe přes hledáček, jako "Kendy z Básníků"... :)))
Toliko romantiko v Tokio :) Arigato Julio Caplino :) :)
Chata ve Švýcarsku
Julie Caplin
A je tu další dobrodrůžo. Hory, sníh, horká čokoláda. Dá se tohle téma vyčerpat? Věříte na osud?
Knihy Julie Caplinové mne opravdu baví, a to nejsem obvyklý čtenář červené knihovny :)))
Děkuji za sněhem zavátou romantiku s kusem dortu a šálkem čokolády. O to víc se na cestu do Švýcarska těším. Kotlík fondue vždy připraven. Namazat běžky a jedeme !!! :)))
Než pravda vyjde najevo
Tošikazu Kawaguči
Čtení této knihy bylo jako procházka alejí plnou rozkvetlých sakur. Zastavení se v uspěchaném světě, ve kterém není místo na jemnost a křehkost, kterou naše společnost vídá pouze prostřednictvím asijských filmů/seriálů, a vysmívá se jí (této křehkosti), jako neodpustitelné slabosti, kterou tato společnost netoleruje a potírá.
Kdo tuto lehkost považuje za nudnou, ten bude těmito knihami zklamán. Myslím, že knihy odrážejí v nás to, co je nám vlastní. Kavárna Funiculi Funicula u mne zarezonovala celkem slušně :) Takže už se těším, až se ponořím do vzpomínek, které by mohly vyblednout. :) :) :)
Kocour, který zachraňoval knihy
Sósuke Nacukawa
Některé knihy by si zasloužily hvězdiček 6 nebo i 10. Kocour, který zachraňoval knihy k takovým bezesporu patří. Při čtení jsem si vzpomenula na Malého prince, když jsem ho četla poprvé nechápala jsem a přišel mi jako hloupá knížka, ovšem když jsem Malému princi dala druhou šanci v dospělosti, byla jsem uchvácena kolik krásných myšlenek je možné do knihy vepsat. Myslím, že Kocour se v našich končinách nesetká s takovým úspěchem jako v Japonsku, nebude vlastně "pochopen", asijská literatura má totiž specifickou hloubku, a své tempo. Filosof ve mně se zamiloval, Snílek ve mně je ohromený...
Poslední dobou mě fascinují autoři, kteří dokáží napsat příběh s přesahem, který je mnohem víc než příběhem, který Vám probudí fantazii k životu. Kocour je pro mne druhým Malým princem. Probouzí ve Vás i to, na co se v dnešní době dost zapomíná a za to autorovi patří hluboké děkuji. "Arigatou pane Nacukawa" :)