Beebee komentáře u knih
V knize jsou nevšední postavy - hlavní hrdinové jsou totiž senioři a svět je viděn z jejich perspektivy, což je nové a neotřelé. Téma třech sudiček (Klotho, Lachesis, Atropos) není v románech neobvyklé, ale zde je (jako ostatně ve většině knih od Kinga) postaven děj na rozdělení sudiček na dobré a zlou a napětí mezi nimi. Nicméně jimi nekončí hierachie moci nad světem a lidmi, sudičky jsou krapet omezené a místy připomínají rozpačité či drzé děti prvního stupně ZŠ. Nad nimi jsou další patra mystérií, bytostí a rozehraných válek o moc. Představa, že chodíme po světě a nikým neviděný Atropos nám krade věci a pak nám z ničeho nic šmikne rezavým skalpelem nit života s vulgární nadávkou arogantního dítěte, kdykoliv si Náhoda zapřeje další oběť a že to je navíc v pořádku v rámci vyššího smyslu, je děsivá. Kniha je sice vleklá a dlouhá (perfektní na usnutí, pokud trpíte nespavostí), ale na konci mi bylo líto, že vše končí. Je v ní obsažena naděje, jako v mnoha kingovkách a smíření, což pomáhá přijmout, že děj končí.
Velmi dobře napsaná kniha, která však dle mého názoru vyžaduje solidní základy biologie a chemie, pokud chcete nepřeskakovat kapitoly (Kapitola Život naruby), filozofie (Myšlení archaického Řecka mezi kolapsy), ale hlavně otevřenou mysl. Věděli jste, že u fazole byl nalezen gen, který svědčí o "křížení" genetické informace mezi živočichem a rostlinou v dávných dobách? Víte, že alkohol a družnost s ním spojená je zemědělský vynález a "drogy" proti alkoholu přinášejí spíše míjení a jeví se jako předneolitický rys? Že člověk je dlouhodobě schopen vykonávat fyzicky práci pouze 1/5 koňské síly, což je jedna silnější žárovka? Že současné státy jsou neobvyklou anomálií, protože většina pro většinu lidí je přirozenější žít v rámci malých, spíše rovnostářských skupin do 200 lidí? Že bez lokálních kolapsů /požáry částí lesů/ se systém může zhroutit, protože se stane příliš homogenním a tím zranitelným? Že po hodně masivním kolapsu se někdy vytrácí "paměť zděděného" a nové bytosti musí hledat od nuly jak se chránit před riziky, aniž by měly zkušenosti svých předchůdců? (Představte si, že je blackout na rok či déle a málokdo z nás si umí dopěstovat obilí, vyrobit elektriku, ulovit zajíce, nebo konzervovat jídlo bez moderních prostředků, protože se tyto vědomosti vytratily a net, kde se to dá najít - PROSTĚ NENÍ! )
"Vždy, když se historie opakuje, tak to stojí víc..."
"Zrno nevydá plodu, nezemře-li..."
Nenechte si jí ujít, i kdyby jste cosi opravdu přeskočili. To své si tam většina z nás zřejmě najde.
Takovou otřesnou knihu jsem ještě nikdy svým dětem nečetla a to jsme jich přečetly spíše stovky než desítky. Tuhle jsem po straně 27 vrátila do knihovny. Opravdu pro silný žaludek. I žaludek dospěláka. Takto špatnou recenzi jsem nikdy na žádnou knihu nenapsala, ale tato kniha mně tak negativně dostala, že radši přidám svůj názor.
Velmi doporučuji. Hutné, štíhlé, vydatné, trefné. Jako zen sám.
Silná kniha. Je štěstí, že naše krajina mohla hostit Drtikola a Štekla a jejich žáky. Je zde ještě Jan Lípa a jeho kniha Od čakramů k nemyšlení.
Velmi dobrá kniha, podtrženo, sečteno: stojí za to jí přečíst. I pro specialistu v oboru psyché je podnětná, natož pro laiky. Autor ví, o čem píše a navíc má dar to zhutnit do útlé, nadupané knížky, s určitým humorem jemu vlastním.
Velmi dobrá kniha, v ČR ojedinělá. Autor z praxe ví, co se děje uvnitř lidí v rozchodu, pomáhá najít postoje oproštěné od návalu emocí, vysvětluje princip "bungeejumpingu", který lidi při rozchodu prožívají a co s tím. Doporučuji ji některým svým pacientům v partnerské krizi, obzvláště mužům s analytickou myslí, je schopna pomoci pochopit a tím ulevuje. Je pravda, že některým lidem nepomohla, protože nebyli schopni uchopit autorův styl psaní, ale přesto jí dál doporučuji ve víře, že se semínko ujme...
Moc dobrá kniha. Na povrchu s lehkou nadsázkou, humorem a zlehčováním, v hloubi se smutkem a nevyplněnou touhou, hledá člověk ve městě blízkost, aniž by musel při tom ztrácet tvář a důstojnost. Jde o další vnor do duše autora, který jak píše v románu Příslib úsvitu, byl zoufale sám. Díky osudu a zejména díky otřesné hloubce lásky své laskavé matky, která ho zdemolovala.
Hezky napsané povídky, briskní spád, strašidelná atmosféra. Dobře se čte. Doporučuji na pohodové večery pod lampou.
Jedna z nejsilnějších knih mé rané surrealistické dospělosti. Boris Vian, Julio Cortazár, Borges, Allendeová, Márquez i premilý Émile Ajar - Romain Gary a mnozí další. Magie snů. Obzvláště pak mám na čestném místě v knihovně Můj život s Krajtou a Příslib úsvitu
Perfektně propracovaná kniha, nenapadlo mně doposud zamýšlet se nad tím, jak krok po kroku bude vypadat rozpad nynějšího světa, který by jsme po sobě zanechali. Výborná kniha k zamyšlení nad důležitými věcmi.
Vynikající dílko, na rozdíl od jiných kingovek hraje nadpřirozeno vedlejší roli, ale rozuzlení je poměrně překvapivé a popis vnitřního života hlavního hrdiny jako vždy imponující. Prostředí Lunaparku je neotřelé a nové pro pozadí tragédie. Jediné, co je na této útlé detektivce na rozdíl od některých jiných kingovek jiné, je malé prokreslení postav, popis jejich vnitřního život je jednodušší, přímější, jsou poměrně jednoduše rozděleny na kladné a pak nesympatické. To vše na vrub rychlejšího spádu děje a zjednodušení vyprávění. Kvůli tomu jsem se do většiny postav (krom hlavního hrdiny) měla problém dostatečně vcítit. Kniha však rychle odsýpala.
Vynikající knížka pro psychoterapeuty, ochotné a schopné přesáhnout vlastní ego a překročit přes freudovské doktríny do prostoru, kde se jáství "terapeuta" a "pacienta"propojují. Nesmírně hodnotná příručka pro jakéhokoliv duchovně založeného psychoterapeuta, po mně jí četli i někteří mí psychoterapeutičtí pacienti... Tato kniha přesahuje ego, dokonce i ego autora :-). Je upřímný, otevřený a dělí se o zkušenosti, není to filozofování do větru a pustá teorie. Víc Epsteinů, Preeceů a Nairnů... není moc takových knih.
Kniha mne velmi vzala za srdce. Myslím si, že Maháršiho učení je duchovní zkratkou, nad jiné. Je to tak jednoduché, tak blízko, že to není pro většinu lidí k uvěření.
Za mně výborná kniha - autor je lékař, který se nebojí vyjádřit krititcký pohled na medicínu a to, jak se staví k posledním věcem člověka. Uvízla mi v hlavě věta jedné pracovnice domova pro seniory: "Pro sebe chceme svobodu, ale pro milovaného člověka bezpečí." A to je přesně široké etické dilema: má být senor nebo umírající omezen na svobodě ve službách svého bezpečí? A pokud ano, do jaké míry? Nemá právo na určitou míru nebezpečí, pokud to jeho svoboda, která je pro něj podstatnější, vyžaduje? Je důležité natahovat život donekonečna (i když je velmi nekvalitní a jeho nositel o to ani třeba nestojí) anebo je moudřejší přijmout jeho konečnost a poslední chvíle strávit tak nejlépe, jak umíme, jak si přejeme? Co je vlastně důležité pro toho, kdo umírá, kromě tišení bolestí a tělesného utrpení? Jak mu to poskytnout na pomezí naši "moderní" medicíny a nedokonalých sociálních služeb? Málokterá kniha se mnou tolik zahýbala a to jsem lékař....
Pokud vaše západně formovaná mysl potřebuje vědecká fakta k podpoře toho, co tuší v zákulisí myšlení, Capra je zde pro vás. Není to mystik, je to kvantový fyzik, který má natolik otevřenou mysl, že dokáže vidět za roh a vidět paralely v zdánlivě neslučitelných pohledech na svět: kvantové fyzice a východní mystice. Je obdivuhodné, že dovolil své materialistické mysli tento přesah a podělil se s ním. Pokud chcete cosi, co pomůže rozbít váš materialistický pohled na realitu, tato kniha je vám k dispozici. Pokud ho ani malinko nenaštrbí, gratuluji k zdánlivé a tvrdě vymakané vnitřní "konzistenci" - máte buď cca 50- 80 lidských let na to, aby jste cosi pochopili - anebo taky eóny. Záleží na úhlu pohledu. Tato konzistence je součástí autokonzistence jevů, avšak v úzkém ego-ohledu. Pokud v souladu s Rupertem Spirou zjistíme, že ego je iluze, pak se rozpadne i "autokonzistence" ega, které je přesvědčeno o své nezávislé existenci ve studeném a nehostinném vesmíru, kterému je fuk.
Když se podíváme svědomitě a zblízka na nejmenší možné části "hmoty", začínají se rozpadat do energií, interakcí, vztahů, do sítě vzájemně se doplňujícího a na sobě závisícího pohybu. Takový vesmírný tanec. Z "ničeho" se rodí "cosi" a to zaniká opět do svého mateřského Ničeho, které však není prázdným. Je to (vědecky řečeno) fyzikální vakuum, plné možností tvorby a zániku. Uvidíte potencionalitu, ne jasné setrvávání částice na určitém místě a její přesnou hmotnost či hybnost. Uvidíte cluster vzájemně neoddělitelně propojených polí a možností, dokonce i čas bude jaksi výplodem mysli (podívejte i na Carla Rovelliho, ten to s časem pěkně umí...). Zaznamenáte, že možná je vše opravdu výtvorem mysli, pokud je pozorované závislé na pozorovateli a dokonce na rychlosti jeho pohybu ve vztažném systému. Neurčitost vás vezme do náruče a pohoupe, až se hlava zatočí. Pokud tedy nějaká hlava s nějakou hmotnou podstatou vůbec existuje. Uzříte barvu hadronů a ucítíe jejich vůni (to jako fakt :-)). A potkáte teorii Tkaničky do bot, jako vrchol současného uchopování fyzikálního světa, přičemž ona říká: nic není důležitější než jiné. Na tuhle knihu vám stačí gymnaziální znalost fyziky, láska k východním filozofiím, touha otevřít se neznámému a zvědavost. Vše ostatní si ke knize můžete vygooglit.
(SPOILER) Velmi poutavá knížka, která se zabývá Einsteinem jako osobností, jeho vztahy a fungováním v kontextu soudobé společnosti. Zajímavé je, že jeho povaha měla rysy jak ADHD, tak vysoko funkčního autismu. Nemyl se a nečesal, naprosto kašlal na své zdraví, nespal, nezdravě jedl, měl odpor k pohybu i k lékařům, k ženám měl prapodivný vztah, který měl často podobu využití pro své účely, netajil se milenkami, byl egocentrický a velmi kritický. Jeho mladší syn trpěl schizofrenií a starší líčí své pocity, kdy ho otec znehodnocoval a podkopával jeho sebedůvěru. Přesto ho mnoho lidí milovalo a uznávalo a melo pro něj pochopení. Sám to měl těžké s kritikou a znehodnocováním jeho osoby, ať už kvůli svému chování, tak pro svůj Židovský původ. Z knihy plyne, jak byl geniální a svébytný a zároveň jak těžké s ním bylo žít jako člen rodiny, jeho učitel nebo šéf v práci. Dával svému okolí nesmírně zabrat. Jako dítě byl teda fakt mimoň. Jako dospělý byl malinko socializovaný mimoň. Kontroverzní a zajímavý člověk, který tady byl ve správném čase a na správném místě, ať se mu to zdálo sebevíc špatné.
Drsný jazyk příběhů šajenů vás pobaví, rozesměje, rozhodí, naštve, vyděsí... Podobně syrové bývají i příběhy jiných přírodních národů těžce zkoušených přírodními podmínkami - Evenků, Inutitů, Tibeťanů.
Syrové, humorné i roztomilé příběhy ze života indiánských kmenů, kterých bytí bylo těžce zkoušeno přírodou a také mezikmenovými válkami. Podobné drsné příběhy najdete u Tibeťanů, Evenků, Inuitů...