bejan komentáře u knih
Ta knížka je překvapivě zajímavější, než by se na první pohled mohlo zdát. Není kdovíjak obsáhlá, ale je napsána dobrým stylem a informace v ní obsažené jsou pro laika zajímavé. Jen kdyby ji alespoň z rychlíku viděli redaktor s korektorem...
Nejen humorná, ale i hlouběji se zaobírající fenoménem čtení a nečtení v naší společnosti je tato knížka. Zdejší komentáře ke knize o nečtení jsou krásným dokladem toho, o čem Bayard píše. Taková přidaná porce humoru navíc. Skvělé!
U nás nic lepšího pro začátečníky studia filosofie na SŠ, nebo pro povinnou zkoušku z filosofie na FF, nevyšlo. Čtivé a dostatečně obsáhlé.
Jako úvod do (dějin) filosofie to je velmi povedené. Čtenář se dozví úsměvné detaily ze života největších filosofů v dějinách, které mu pomohou překonat prvotní ostych při poznávání těch "sošných filosofů". Klíčové myšlenky jednotlivých myslitelů jsou spíše jen naznačeny, ale vystihují to nejpodstatnější a mohou inspirovat k dalšímu hlubšímu studiu filosofie.
Jsem přesvědčen, že napsat kvalitní a čtivý úvod do filosofie je daleko těžší, než napsat úzce specializovanou práci jen pro úzký okruh odborníků...
Jak může mít Don Quijote 196 stran? Tohle nemá se Cesrvantesem nic společného...
Jen Mistr dokáže vzít biblický příběh a převyprávět ho jako příběh současný (soudobý) a vlastně věčně lidský. Bez autorské exhibice, bez ztěžklého a nedůvěryhodného moralizování. Jobův příběh je obecně známý a přesto je v Rothově podání ohromně působivý. Jeden z dalších literárních klenotů z pera Josefa Rotha. Stále nechápu, proč nedostal Nobelovu cenu za literaturu...
P.S. Uživatel -Pečivo- se snaží být vtipný a zajímavý, ale nedaří se mu ani jedno. Už jeho první věta ho usvědčuje z ignorantství (četl to vůbec, nebo jen luštil písmena?!) a proto takový výkřik netřeba brát vážně.
Laskavý pozdrav poslal Bulgakov přes staletí mistru Moliérovi. Sám režisérem a dramatikem. V životech obou lze nalézt paralely a vnímal je moc dobře i Bulgakov, stejně haněný, zakazovaný a umlčovaný. Moc pěkná kniha.
Skvělá kniha pro každého, koho zajímá ruská literatura. Paní doktorce Ryčlové se podařilo sestavit knihu velmi čtivých esejů, které obsahují informace a detaily ze životů Lva Tolstého, Stanislavského, Mejercholda, Bulgakova, Pasternaka, Nabokova a dalších, které budete jinde jen těžko a pracně získávat. Mnoho zajímavostí o autorovi Mrazíka, o nehynoucí popularitě Venedikta Jerofejeva, o kontextu románu Doktor Živago...
Povedla se i grafická podoba knihy. Naprostých a plných pět hvězdiček z pěti.
"Okresnímu hejtmanovi připadá, jakoby se zčistajasna celý svět skládal z Čechů; z národa, který pokládal za vzpurný, tvrdohlavý a hloupý a vůbec za vynálezce pojmu národ."
Výsostná literatura, mistrné popisy, ale hlavně - citová angažovanost autora je v celé knize přímo cítit a je to úlevné a uchvacující oproti současné próze, ve které tak často autoři zůstávají skryti buď za oblakem jakési objektivní distance, historického diskurzu, nebo literární hry. Joseph Roth byl mimořádným spisovatelem, bez přehánění říkám, že měl dostat Nobelovu cenu za literaturu.
Nikdy nezapomenu na tato místa z knihy:
- smrt starého sluhy Jacquese
- skleněná kapička pod nosem Jeho apoštolského Veličenstva
- nedělní oběd u Trottů, včetně zvuku tikajících hodin a celého menu
- bouřka ženoucí se na letní slavnost dragounského regimentu
- procesí na Boží tělo ve Vídni
Autor popisuje a kritizuje současné zhrubnutí demokratické diskuze, což přičítá médiím a hlavně sociálním sítím, ale na mnoha místech jeho textu jsem měl pocit, že sám ustupuje ze zásad slušné diskuze a kritiky, protože celá řada jeho informací a postřehů by se dala nazvat jako klasické drby. Nebo jako dobře vybrané podpásovky, které mají ilustrovat neschopnost a nebezpečnost lidí se (světo)názory, se kterými Tomáš Klvaňa nesouhlasí. Pokud vás zaujme provokativní titul knihy, pak vězte, že o tomto postulátu se nic nedozvíte. Až na posledních třech stranách se k této myšlence autor dostává, avšak ta není výsledkem pečlivě vystavěné argumentační kostry, spíš jde o jakýsi přílepek na konci.
Proč američané zvolili Donalda Trumpa prezidentem USA se však v knize nic nedozvíte.
Zajímavé pasáže knihy se týkají proměny americké konzervativní politiky, proměny médií a diktatury politické korektnosti v akademických sférách.
Román (i jeho český překlad) je podle mě vynikající. Vše už k němu napsali ostatní čtenáři, já jen dodám, že na knize je znát, že to byla původně povídka a přitom to románu vůbec nic neubírá, naopak. Tohle je kniha, kterou ze své knihovny nikdy nedáte pryč!
Tohle je nádherná kniha, která se povedla. Poznáte to podle toho, že zaujme i člověka, který se o Zdeňka Buriana, ani o dobrodružné romány nikdy nezajímal. Tahle kniha je i pro mnoho jeho fanoušků překvapením, protože v ní najdou Burianovy ilustrace ke světové klasice i k "rodokapsům" z 20. let 20. století, které málokdo viděl, nebo pamatuje.
U takových krásných projektů se ukazuje, že papírová podoba knihy nemá konkurenci!
Působivé, opravdové, pravdivé, smutné i poučné. Je to zpráva a zároveň varování. Výpovědi matek se místy podobají litaniím, modlitbám. Pro nás je to i velmi poučný text o tom, jak málo se ještě v 90. letech změnilo myšlení lidí z bývalého SSSR a přitom právě takovéto (ne)myšlení je příčinou všeho takového utrpení.
Krásná kniha svým provedením, pro bibliofily, knihkupce, nakladatele a anitkváře důležitá svým zaměřením. Právem obrací pozornost ke skvělým edičním počinům a jejich typografickým řešením v dobách SNKLHU a později ODEONU. Ovšem k úplné spokojenosti mi v knize schází jednak větší textový a badatelský vklad autorky (to podstatné k tématu napsali pouze oslovení spolupracovníci z ODEONU) a především mi schází alespoň soupisy titulů jednotlivých edic.
Eco vtipný, ironický, pohotový, inspirativní, vzdělaný a zároveň posmutnělý, skeptický a kritický. Jeho poznámky psané na okraj dne a pro (vesměs) italskou realitu však nesou mnohem obecnější - humanistické - poselství. Mnohé z jeho myšlenek napsaných v těchto glosách už známe z jiných zdrojů a ani nevíme, že je to od Eca.
Výsostná literatura. Stylem i tématem. Ač reagovala na události nastupující normalizace, ukazuje se jako velmi aktuální i dnes. Tahle útlá knížka navazuje v tom nejlepším na Kafku. Je vtipná, sarkastická, přemýšlivá, surreálná, alegorická, temná, lidská - velmi lidská.
Budete přemýšlet, žasnout nad vaculíkovskými obraty a budete se smát a smát, až vám úsměv zamrzne na rtech...
Tohle je naprosto neprávem opomenutá kniha. Čeští čtenáři jsou už takoví. Když je to kniha z Polska a ke všemu ještě jsou autory novináři, pak to u nás nikdo číst nebude. A to je škoda. Měli by si ji přečíst všichni, a to nejen proto, aby si uvědomili, že pošklebování se Polákům nemá smysl. Po revoluční vlně, která proběhla lehkým krokem střední a východní Evropou, se všichni chováme stejně, máme stejné touhy, stejné sny, stejná očekávání, stejné strachy, stejné problémy. Ano, role a postavení církve je v Polsku jiné, ale jinak jsme si podobní tak, jak si jsou podobné naše jazyky.
Sbírka skvělých reportáží, které jsou zároveň obrazem doby i metaforou obecných věcí lidských. Kvůli takovým reportážím bych si kupoval kterékoliv noviny a kterýkoliv časopis, kdyby u nás něco podobného vycházelo. Ale nevychází. Doufám, že alespoň čeští novináři si tuto knihu přečtou a pokusí se úrovni polských reportáží dorovnat...
Nejsem odborník, ale tahle kniha je obsáhlá, dobře napsaná a pro zájemce o heraldiku nepostradatelná. Podobných je v českém prostředí velice málo.
Milenec Ostravy, milovník starých časů a hledač pokladů napsal příběh o Ostravě, o lidském údělu, o ženské touze a o andělech. Je to po dlouhých letech poprvé, kdy scénologie zaniklé Ostravy použitá v próze nepůsobí křečovitě a nepatřičně naroubovaně. Žádná idylka, žádný kabaret. Ostrava prvorepubliková v podání Marka Pietoně je drsná jako struska, smutná jako padající popílek, ale také zářící touhou po životě jako vysoká pec na Žofince.
Tahle kniha nesmí minout nikoho, kdo se zajímá o minulost Ostravy a o její duši.
Klíčová slova: Lilith, Bulgakov, Chagall, Aronofsky, židovská mystika, Jehošua...