Belanna
komentáře u knih
Zvedá se vítr
Kateřina Surmanová
Velmi zvláštní a velmi zajímavá kniha. Řekla bych, že je tu od všeho kousek, napětí, strach, trochu mysteriosní a protkaný skvělými popisy reálných katastrof povodní a tornáda.
Autorka má neotřelý styl a velký dar udržet čtenáře a nedovolit se od knihy odpoutat. Těším se na další příběhy.
Katarze
Yrsa Sigurðardóttir
Šikana, téma, které je dost často používáno jako námět knih.
Zpracování tu bylo povedené. Autorka má osobitý styl a její knihy se dobře čtou.
Nejen že její postavy jsou netradiční, ale v ději nás zavede dál, do hloubky, ukáže téma z více perspektiv. Mám tak vždy možnost o všem hodně přemýšlet.
Samozřejmostí je tu napětí, zvraty i špetka humoru a lidského citu.
Silnice č. 9
Tina Frennstedt
Líbilo se mi víc, než první případ.
Případ z minulosti se prolíná se současným pátráním dvou vražd.
Citlivě a nenásilně zpracované, čtivé a poutavé a to i přes to, že mi nejsou hlavní hrdinky moc sympatické.
Farma zvířat
George Orwell (p)
Klasika, která platí v každé době.
Ostrá a kritická alegorie, výstražná, mrazivá a stále varující.
Vždycky je to manžel
Michele Campbell
Z této knížky jsem trochu rozčarovaná.
Začátek se mi líbil, pohledy do životů tří kamarádek v současnosti a minulosti navíc v retrospektivním podání, které mám ráda.
Od určitého bodu se mi děj začal dost táhnout a jakoby jsem se nemohla pohnout z místa. Konec nebyl špatný, leč velmi předvídatelný.
Za mě průměrný psychologický román.
Neopouštěj mě
Kazuo Ishiguro
Kniha je tak trochu zvláštní. Ne až tak obsahem, ale především zpracováním, stylem, jak je psaná.
Očima Kathy prožíváme takřka celý její život od dětství až po dospělost
Tato "budoucnost" je místy až děsivá a autor nám velmi pozvolna odhaluje příčiny, cíle a nakonec důsledky celého dění.
Stejně jako u knihy Klára a Slunce, ani tady mě autor nezklamal.
Černá díra
Yrsa Sigurðardóttir
Perfektní.
Zajímavě, poutavě a napínavě zpracované skoro již tradiční téma zneužívání dětí.
Četlo se mi dobře, a přestože se vyskytla hodně zamotaná místa, nemohla jsem se dočkat konce a závěrečného odhalení.
Mrtvá šelma
Jiří W. Procházka
I když se jednalo o detektivku, bavila jsem se.
Příběh je zasazená do muzea v městě Táboře, kde se odehraje několik vražd. Do vyšetřování se kromě policie pustí charakterově naprosto protikladná dvojice.
Nejen, že jsem se dozvěděla něco o historii, ale hlášky a situace, které se tu objevovaly, mě nutily do úsměvu. Mělo to svůj vtip a i trochu toho napětí.
Mrtvý klíč
D. M. Pulley
Zajímavý námět knížky, který byl vcelku dobře zpracován.
Dvě ženy, dva příběhy v odstupu dvaceti let, jedna budova staré banky, vše zahaleno závojem tajemství. Místa bylo napínavé, ale byly i momenty, kdy se příběh trochu táhl.
Konec se mi líbil, i když jsem si ho představovala trochu jinak.
Střet myslí
Martha Wells
Na předchozích dílech jsem oceňovala to, že byly krátké a přesto plně děje, výstižné, vtipné.
Délka tohoto dílu je zbytečná, celý deník pak ztrácí svoje kouzlo a ztrácí kouzlo i sám Robokat, protože jeho charakterové vlastnosti a humor zanikají v přemíře ostatní omáčky.
Samotný příběh se mi však líbil.
DNA
Yrsa Sigurðardóttir
Dobře postavený detektivní případ.
Zajímavá zápletka, několik brutálních vražd, sympatické postavy, stále se tu něco dělo, to vše mi dalo pěkný požitek ze čtení.
Navíc autorčin styl mě držel jak ve střehu tak podporoval zvědavost.
Několikrát jsem změnila tip na pachatele a až teprve před koncem jsem zjistila toho správného.
Čekání na nekonečno
František Niedl
Knížka na mě udělala velký dojem.
Zpočátku mi připadal Tomáš neskutečně protivný, ale v průběhu čtení, jsem pochopila proč. Hodnocení života, jaký byl, je a jaký být chtěl, pocity, že nelze nic napravit či změnit, střídání emocí kombinované vzpomínkami na mládí jsou propracované do hloubky. Styl psaní je velmi čtivý.
Škoda jen, že knížka nebyla delší.
Krev pro divoženku
Kristýna Sněgoňová
Za mě výrazně lepší než první díl. Připadalo mi vyzrálejší jak stylem spaní, příběhem i charakterem postav. Nejvíce je patrné u hlavní hrdinky Elišky, která v průběhu příběhu dozrává a roste.
Samotný svět víl, rusalek a divoženek zrcadlí ten náš lidský svět a ne zrovna v příznivém světle. A ten kdo bude chtít, uvidí i to, co zde řečené není.
Jméno ďábla
Andrew Mayne
Jessiku jsem si oblíbila už v první knize a ani tady nezklamala.
Příběh byl svižný, stále se něco dělo. Objevilo se několik zásadních zvratů.
Vše bylo podmalováno zdáním iluze a jemným humorem.
Střídání současnosti a vzpomínek na dětství Jessiky přidalo na zajímavosti.
Zklamaná nejsem a těším se na další díl.
Zahrada slibů a lží
Paula Brackston
Třetí díl měl na rozdíl od minulých poměrně dlouhý rozjezd, který byl pro mě chvílemi až nezáživný. Rozjíždí se až v momentu prvního "převrácení" času a pak už to začne být zajímavější.
Dlouho jsem váhala, zda dát tři *, ale to, co se stalo na samém závěru, rozhodlo !
Nonstop
Brian Wilson Aldiss
Občas nezaškodí se vrátit ke "staré, dobré" klasice.
Tak jako i v minulosti i tentokrát mě rychle vtáhla do děje a já si užívala netradiční příběh.
Měla jsem možnost soustředit se na detaily, které jsem v minulosti přehlédla a nebo na mě tolik nezapůsobily. Vůbec nevadí, že kniha je z roku 1958 a technika tu nedosahuje úrovně dnešních sci-fi románů. Samotný příběh a jeho pojetí je skvělé.
Číslo 20
Sam Holland
Knížka byla rozhodně lepší než Kopírák, oslovila mě více a rychleji mě vtáhla do dění. Lépe jsem se dokázala vcítit do myšlenek a jednání postav.
Měla větší spád, více napětí a přestože jsem brzy odhalila linii příběhu, ta třešnička v závěru mě překvapila.
Mrazivé interview
Chris Ewan
Tato knížka je psaná ve stejném duchu jako Rozbité okno. Vše se odehrává ve velmi krátkém časovém úseku, což se mi u autora líbí. I tato kniha mě oslovila.
Neřekla bych, že byla až tak mrazivá, spíš hodně zaměřená na psychologii postav, ale jistá dávka napětí tu opravdu byla a několik překvapivých zvratů.
Navíc mě to stále hnalo vpřed zjistit, kdo za vším stojí.
Černý dům
Stephen King
Ani Černý dům mi nepadl moc do noty, byl víc temný, víc vyzrálejší než Talisman, ale prostě to nebylo ono. Možná jsem měla příliš velké očekávání.
Kopírák
Sam Holland
Přestože měla knížka zajímavý námět s velkým potenciálem, až ta úplně mi nesedla. Bylo to stylem psaní, který mi připadal spíš na efekt, charaktery postav nebyly propracované nijak do hloubky a místy knížka působila trochu chaoticky.
Při pozorném čtení se pachatel dal objevit už velmi brzy a proto ani samotný závěr knížky nebyl překvapením.
